Pod „Skalami“

Ferdinand Tomek

Pod „Skalami“
Hasne den a šero k zemi padá. Vyšel měsíc. – Pojď, má ženo mladá, na břehu se loďka houpe malá, vstupme v ni! – Již vesla zašplouchala. Nad hlavou nám jako strážci dobří zdvihají svá čela skalní obři, v omšených jim hlavách leží dumy, ale málokdo jim porozumí. Bezděky jsem z rukou pustil vesla a má mysl v minulosť se nesla... Nad Orlicí, která šumí tiše, pevný hrad jak orlí hnízdo stojí; spuštěn most – hle! rytíř ve své pýše s lupu vrací s družinou se svojí. V hodovní síň chvátá bujný pluk a již hrad zní rozpustilým smíchem. Hlubokým však náhle nočním tichem vzduchem zachvěl rohu táhlý zvuk. S heslem „císař Karel“ v okamžiku 15 četné vojsko vtrhlo do nádvoří, nad hlavami zpitých hodovníků pochodní již dravčí hnízdo hoří, s rachotem se řítí tvrdé stěny, v rumy právě štíhlá věž teď klesla... Procitl jsem, uchopil se vesla, zlekán hledím v klidné oko ženy. Nepohnutě jako strážci dobří nad námi tu stojí skalní obři, dub jen starý v jejich loktech šumí tesknou báji... Kdo jí porozumí? 16
Básně v knize Doma:
  1. Mému rodišti.
  2. „U svatého Prokopa.“
  3. Přede žněmi.
  4. Píseň.
  5. Ve žních.
  6. Cestou.
  7. Pod „Skalami“
  8. V poledne.
  9. Na mezi.
  10. Koncert.
  11. Do kostela.
  12. U trati.
  13. Nedělní jitro.
  14. Vzpomínka.
  15. Večerní klid.
  16. Slavný pohřeb.
  17. Ve starém hradě.
  18. Rybář.
  19. Náš ponocný.
  20. Kalkant.
  21. Naše divadlo.
  22. V zámeckém parku.
  23. U hrobu dítěte.
  24. Se hřbitova.
  25. Mému klavíru.
  26. Po krupobití.
  27. Všude život.
  28. U stodoly.
  29. Obrázek.
  30. Prší.
  31. Stesk.
  32. Zahrádce.
  33. Předtucha jeseně.
  34. Duma.
  35. V nemoci.
  36. Zase venku.
  37. Hroudě.
  38. Prosba.
  39. Mému rodišti.