BEZ DOMOVA.

Ferdinand Tomek

Zas octl jsem se pod otcovským krovem. Řad útulných mne pokojíků vítá, vše mluví ke mně známým, vřelým slovem: ten klavír starý, kamna kruhovitá i židle, stoly, skříně beze změny, dav obrazů, jež kryjí známé stěny, vše důvěrně mi, vlídně v pozdrav kyne, vše jako dřív – a přece všecko jiné! Než pětkrát vzrostl do úplňku měsíc, ves život odtud v nadhvězdnou prch’ říši... Mé srdce, ticha mrtvého se děsíc, vždy bije víc – zvuk jediný v té tiši. Mne dusil příval slz, když napiav síly jsem ze dveří zas vrávoral; v tu chvíli jsem tušil bol, jímž první člověk zmíral, když cherub ráj mu navždy uzavíral, – –

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

150. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HODINY. (Hermor Lilia)
  2. POKOJ S NÁBYTKEM (František Gellner)
  3. Jak hodin hlas je podivný! (Jaroslav Vrchlický)
  4. DŮM DĚTSTVÍ. (Emanuel Čenkov)
  5. PUSTÁ HODINA (Hermor Lilia)
  6. Prach. (Karel Červinka)
  7. V zatáčce. (Růžena Jesenská)
  8. XVIII. V hospodě kdes poutník unavený (Jaroslav Vrchlický)
  9. NOKTURNO. (Rudolf Illový)
  10. MISTR JAROŠ. (Antonín Klášterský)