80. Sejití.

Jan Slavomír Tomíček

Bůže jitra z nebe záhy svilo Zlatou kadeř o temena hor; Zmizli duchové a jich hovor – Z něhož srdce moje blahost pilo. Jako rájské ptáčky – plésá milo Slunci hvězdek nepočetný sbor; Zemi snímá se již temný svor – Nad hory již slunce vystoupilo. I hvězd našich slavosejná líce K země zachvěla se nížinám, Vstanoucímu slunci plésajíce. I nás minou tmy a noci hrůzné, Záře vyjde nová krajinám – V jednoť půjdou slunce – hvězdy různé.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

483. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VÝJEVY RANNÍ. (Karel Sabina)
  2. PROCHÁZKA V SOUMRAKU. (Karel Sabina)
  3. ŽIVOTA POUT. (Karel Sabina)
  4. Z JITRA. (Karel Sabina)
  5. LXXI. Záboj. (František Matouš Klácel)
  6. Večer. (Bohuslav Tablic)
  7. Památce Jana Amosa Komenského. (Václav Antonín Crha)
  8. TĚŽKOMYSLNOST. (Karel Hynek Mácha)
  9. – Zašlo slunce za modravé hory, (Karel Hynek Mácha)
  10. Večerní myšlénky. (Karel Marie Drahotín Villani)