III. JAKO DUKÁT.

František Táborský

Jsme prý malí, slyším soudit, vážně měřit, vzdechy loudit, ba i fňukat. A já radš mám než měch niklů, než těch niklů kolik pytlů malý dukát. Je tak malý, přehezký, do kapsy jde u vesty, dá se udát; dobré zlato, smíchem září, ale také něco váží – inu, dukát. Když nás míň, buď každý, bratři, když ne za pět, aspoň za tři, náhradu dát. Sladké sestry, bratři zlatí, každý z nás ať něco platí, jak ten dukát. Pak i samozvanců drábi na dveře nám budou rádi dvorně ťukat, budeme-li do kventlíka, celá naše republika, jako dukát. Ba i malá písnička má všem chce býti radost samá, řada fugat. Pár jen řádků, bez námahy, veselých, však dobré váhy, jako dukát.

Patří do shluku

švec, krejčí, bota, ušít, krejčík, střevíc, sklenář, šít, řemeslo, poplést

68. báseň z celkových 191

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 25. Jen jedno! (Jan Petr Jordan)
  2. A jsou to také Češi! (Jaroslav Martinec)
  3. Žluťák. (Josef Václav Sládek)
  4. PÍSEŇ TLUSTÝCH MLÁDENCŮ. (Adolf Červinka)
  5. DUBEN (František Odvalil)
  6. Vlašťovička i vrabec. (Václav Svatopluk Štulc)
  7. Babička. (Josef Václav Sládek)
  8. XIII. Místo. (František Zavřel)
  9. V LOMECH. (Vítězslav Hálek)
  10. OBRÁZEK Z POUTI. (Josef Jakubec)