Cos šerého přelétlo nebes klínem(J5f)
den červnový odkládá světlý šat(J5m)
mrak velký vyvstal na západě siném(J5f)
a druhý od východu dal se v chvat(J5m)
a blížily se k sobě tmavým stínem(J5f)
jak veřeje zapadajících vrat(J5m)
tu seznal paprsek jenž stromy zlatil(J5f)
že jest již čas aby se k slunci vrátil(J5f)
Však ještě dotek skosené se trávy(J5f)
a jasnou nohou po záhonech šel(J5m)
v houšť pestrých macešek labužník pravý(J5f)
jen mimochodem třpytnou rukou vjel(J5m)
k pahýlu ořechu jenž list má zdravý(J5f)
aj brachu jak se držíš vlídně děl(J5m)
snad byl by ještě zůstal mraky ale(J5f)
naň kývaly a proto spěchal dále(J5f)
Žár slunce zhas šeď na nebi se slila(J5f)
a prudce zavál pronikavý chlad(J5m)
že větev hlohu pozdním květem bílá(J5f)
jež pyšnila se krásou plných vnad(J5m)
se nenadálé zimě podivila(J5f)
ba myslila že zmýlila se snad(J5m)
když opatrně v době téměř jisté(J5f)
se zahalila v květů roucho čisté(J5f)
Pták maličký na nízkou zídku sedl(J5f)
drobounkým očkem k stromům pohleděl(J5m)
kde ptačí sbor si švitořivě vedl(J5f)
snad také zimou třásl se a chvěl(J5m)
však za nedlouho tenké hrdlo zvedl(J5f)
a hláskem veselým svou píseň pěl(J5m)
ton za tonem plnými rázy metal(J5f)
a ještě křídlem sobě zatřepetal(J5f)
Hloh zachvěl se a smutně hlavu sklonil(J5f)
a bílé lístky na zem padaly(J5m)
květ za květem se divným spěchem honil(J5f)
a všecky v hromádku se skládaly(J5m)
tu pták vlét do hlohu hlas jen mu zvonil(J5f)
mně zdálo se že zle se hádali(J5m)
co řekli si jest vědět těžko sice(J5f)
však bílé květy nepadaly více(J5f)
Což ví to hloh že keř jenž pučel záhy(J5f)
i keř který se v pozdní rozvil květ(J5m)
na stejně nebezpečné dal se dráhy(J5f)
Květ vyzývavým jest jak všechen vzlet(J5m)
v bouř může změnit se i větřík vlahý(J5f)
by rozerval a násilím jej smet(J5m)
a za sluncem když v šeré mraky zajde(J5f)
chlad přikvačí jenž všecky květy najde(J5f)
Tkaň květu něžná zimě těžce zvyká(J5f)
pták ale výskne si staň se co staň(J5m)
a pevným zůstane a nenaříká(J5f)
byť hrdlo sevřela mu drsná dlaň(J5m)
přec tiká dále švitoří a vzlyká(J5f)
chlad nechlad málo ohlíží se naň(J5m)
a když se déšť na hbitá křídla snese(J5f)
pták vodu kalnou lehce s křídel střese(J5f)
Zda štěstím nevýslovně velkým není(J5f)
že v srdci lidském nepučí jen květ(J5m)
jenž rozvíjí se vlahým dechem snění(J5f)
a důvěřivě hledí v širý svět(J5m)
že v květech také zvučí švitoření(J5f)
jak ptáček drobný do květů by vlét(J5m)
a v nich se ukrýval až v pravé chvíli(J5f)
se vznese k nebi letem plným síly(J5f)
Chlad nevšímavý padne v květy vzplálé(J5f)
však platil vždycky za výborný lék(J5m)
a květy sotva snesou jej pták ale(J5f)
si v keři vlastním najde útulek(J5m)
kde vzdorně čelí zimě nenadálé(J5f)
a byť i zpíval málo komu vděk(J5m)
snad sobě jen svou píseň přece pěje(J5f)
chlad klidně strpí dešti se jen směje(J5f)