Též s ránem zimním někdy slunce vstává,

H. Uden

Též s ránem zimním někdy slunce vstává, z mlh prodírá se rozčilením rudé: „Co všecko spatřím as, jak dále bude?“ ptá zvědavě se záře třepetavá. Strom obalený víchem slámy mává, peň růže skloněn jest, a v prsti chudé, jež jinovatky sotva se as zbude, je skryta obnažená její hlava. Sníh jehlicemi do trávy se vrývá, že k zemi skrčila se zimomřivá, hloh o zeď opřel se a usnul tvrdě a slunce svítí vyčítavě, hrdě: Já láska jsem a oheň, kdo chce žíti, od tváře mé se nesmí odvrátiti.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

861. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KAŽDÉMU JARO KVETE... (Antonín Sova)
  2. báseň bez názvu (Karel Leger)
  3. Krásný večer. (Alois Škampa)
  4. Z JARNÍCH SMUTKŮ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  6. Starý strom. (Antonín Sova)
  7. V HLUBINÁCH LESA. (Antonín Klášterský)
  8. Podzimní jitro. (Antonín Klášterský)
  9. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V ČERVNOVÉ NOCI NA SADĚ. (Antonín Sova)