Proslov k padesátileté slavnosti obnovení cís. král. Jičínského gymnasia, přednášen v akademii dne 4. listopadu 1857.

Josef Uhlíř

Proslov
k padesátileté slavnosti
obnovení
cís. král. Jičínského gymnasia,
přednášen
v akademii dne 4. listopadu 1857.
[39] Jako ten, kdo veškery své síly V ctnosti byl a pravdě pěstoval, By je půlstoletou, věrnou pílí Církvi zas a státu věnoval, Ve pozdnějším čase z hojných díků Raduje se vděčných vrstevníků: Tak i ústav náš skrz půlstoletí S úsilím a péčí hleděl stále K zdaru církve, k zdaru vlasti, krále – Dnes pak toho upomínku světí; A my v předůstojnou tuto dobu Jako vděčné děti matce k svátku Půlstoletou jemu na památku Přinášíme zpěvu dar a zdobu. [41] A zde mnohé vítám v sličném kruhu, Ježto vedla do našeho města K zapravení duševného dluhu Z daleka i blízka známá cesta; Kteří v jinošinském květu mládí K milým sídlům praklassické Musy Jako k přátelům a dobrodincům rádi Víceletou řídívali chůzi. Předc jen skrovnou oněch zřím tu části; Většina jich ducha hřivnou těží Po daleké, všerakouské vlasti Od Sněžky až ku Kotarské věži. Hlásají-tě jedni slovo Boží, Druzí nad zákonem strážně bdějí; Jiní opět k chorobnému loži Zdravonosné léky donášejí; Jedna čásť pak slov a písma mocí Budí lásku k pravdě, ctnosti, kráse, 42 A svým světlem pudíc bludů noci Člověčenstvo doprovází k spáse. Mnozí ovšem – a to teskné boly Rozněcuje v duši citlivější – Sotva ostavili návod školy, S oním světem vyměnili zdejší. I těch mužů hodných více není, Kteří na počátku století K učeliště toho obnovení Snášeli jsou hojné oběti; Jejich ale ušlechtilá jmena Od nás vděčně budou velebena. I král dobrý – za jehožto panství V dlouho osiřalé školské stěny Řeckořímské Musy ze vyhnanství Byly slavně nazpět přivedeny – I on rozloučil se dávno s světem, V dědictví dav lásku svojim dětem. 43 A však jeho duch i jeho jmeno Ve vnuku je znovy narozeno. – Hle! jak slavný císařský byl děd, V míru hájce umění a věd, V hluku války ale statný rek: Tak i jeho vnuk je František....František... Pod ním školství utěšeně květe – A již vidět, jak rok po roce Nově símě v novou půdu seté, Hojnější podává ovoce. Na rakouské školy – o nichž dříve Za hranicí vládlo heslo lživé, Že je nedouctví vazba svírá – Evropa teď s podivením zírá! Nás pak toto školství rozvinutí K vřelým, nehynoucím díkům nutí, Tak že každý s chloubou provolává: Františkovi králi zdar a sláva! 44
Básně v knize Básně:
  1. TŘI SLAVNÉ DOBY RAKOUSKÉHO DOMU.
  2. Jeho Excellencí Leonovi Hraběti Z Thunů a Hohenšteina, cís. král. ministru kultu a vyučování atd. atd.
  3. Maximilianu rytíři z Obentrautů při Jeho ustanovení za cís. král. praesidenta kraje Jičínského, dne 24. pros. 1849.
  4. Zpomínka náhrobní Františkovi Lad. Čelakovskému, pěvci „Růže stolisté, ohlasu písní Ruských a Českých.“
  5. Proslov k padesátileté slavnosti obnovení cís. král. Jičínského gymnasia, přednášen v akademii dne 4. listopadu 1857.
  6. I. Růži zřel jsem v květném sádku,
  7. II. Pod kopečkem kaple, nad kaplí dva buky:
  8. III. Přede mnou tu děva stála
  9. IV. Rádbych věděl, zdali růže
  10. V. Ano, vím už, čím to bylo,
  11. VI. Ty vzore krásy dívčiny!
  12. VII. Když k nám zavítá květný máj,
  13. VIII. V bílém domku u okýnka
  14. IX. Kdož je nezná, co nám srdce trudí,
  15. X. Slavík růži o své lásce zpíval,
  16. XI. Když jsem pod jejími okny šel,
  17. XII. Ó dnes mi láska blaho věstí;
  18. XIII. Na milostné jara bůže –
  19. XIV. Když ondy šli jsme na procházku,
  20. XV. Divno, že to neuhodnou,
  21. XVI. Dlouho tkvěla kůra ledu
  22. XVII. Tvoje sestřička – v sadě růžička,
  23. XVIII. Kdybych já měl tolik hlásků,
  24. XIX. Nelkej, že tě píchla včela
  25. XX. Už vím, proč v první máje den
  26. XXI. Rád že hledím na slzinky,
  27. XXII. Když jsi pérem, sladké dítě,
  28. XXIII. Tady stojím, strmném na vrcholu
  29. XXIV. Zpívat – a nemíti komu.
  30. XXV. Nejprv sladkým slovem lásky
  31. XXVI. Slunce dávno v moře kleslo
  32. XXVII. Již jako chlapec jsem dělíval
  33. XXVIII. Všecky všude květiny
  34. XXIX. V tom Jizerském oudolí
  35. XXX. Když o pomněnce vedu zpěvy,
  36. XXXI. Z lásky k nám sluníčko zlaté vstává,
  37. XXXII. Ranní slunko na obloze
  38. XXXIII. Země slzy rosí,
  39. XXXIV. Když jsem tobě první kvítko dal,
  40. XXXV. Poslyš děvo, co se mi to
  41. XXXVI. Vyšli jsme si jednou spolu:
  42. XXXVII. Překrásně slavík v houští zpívá,
  43. XXXVIII. Zdali ty jsi byla první,
  44. XXXIX. Nenaříkej, že snad méně
  45. XL. Že’s prý měla více hochů,
  46. XLI. Vidíš-li mne časem dlíti
  47. XLII. Je těžko snášet bez bolesti
  48. XLIII. Už pak dej si děvo říci,
  49. XLIV. Já o růži prosil,
  50. XLV. Slunko s vroucím zakocháním
  51. XLV. Když v noci letní venku dlívám,
  52. XLVII. Ještě stůněš; – ač tebou mi
  53. XLVIII. Když pak s sebou vzali děvu
  54. XLIX. Vím už, lípo, tvoje květy
  55. L. Zde jest ona hlučná třída,
  56. LI. Pryč jsi děvo! A tvá všady
  57. LII. Ach to od ní psaní!
  58. LIII. Různobarvé listy beru,
  59. LIV. Zdálo se mi, že byl Pánbůh
  60. LV. Tvé oko – snivý lesk měsíčka;
  61. LVI. Když jsem v době loučení
  62. LVII. Do tvé knížky abych kvítek vkladl? –
  63. LVIII. Byl večer rozchodu; a my jsme
  64. LIX. Druhdy s ní jsem chodíval
  65. LX. Když po práci hledám lože,
  66. LXI. Už ti s lkáním, děvo, píši,
  67. LXII. Slavné Bedřichovo město
  68. LXIII. A když přišlo jaro zas,
  69. LXIV. Předc jen touto dolinou
  70. LXV. Jak se z oné skály
  71. LXVI. Když někdy toužím osamělý
  72. LXVII. Když jsem po prvé se loučil
  73. LXVIII. V stinném chládku růžového loubí
  74. LXIX. Dušinko má, když mně ponejprv
  75. LXX. „Pro slovo,“ díš, „a pro nic více?“ –
  76. LXXI. „Nad naším hněvem slunce nezacházej!“
  77. LXXII. Dvě jsou kouzla, jimiž všehomíra
  78. LXXIII. Jaké práce mne to druhdy stálo,
  79. I. Přitáhli čápi z jižních lesů,
  80. II. Teskný byl a smutný hled
  81. III. Nevím, co se rozhněvaly
  82. IV. První máj! – To milé heslo světí
  83. V. Ráno máje, raničko,
  84. VI. Ty víš, proč rád se vzdávám plesu,
  85. VII. Když jsem vyšel prvním dnem
  86. VIII. Sotva jaro zavítá,
  87. IX. Ještě chci ty jarní zdoby
  88. X. Ptáče zpívá, jak je k tomu
  89. I. Tebe chtěl jsem v písni vroucí,
  90. II. Slunce shaslo; zvěř se dávno
  91. III. Nedivím se, že tak mnozí,
  92. IV. V poli rád se procházívám
  93. V. Jen prodli se mnou v té besídce,
  94. VI. Jemnodyšná, sladká noci května,
  95. VII. Bolestnou slzu cítím v oku,
  96. VIII. Ty měj si den a slunce záři,
  97. X. Tak byla krásna ona noc,
  98. XI. Již je půlnoc: všecko vůkol
  99. XII. Ad vocem: Ankona r. 1856.
  100. XIII. S Bohem, temná dcero nebe,
  101. Dcera pluku.
  102. Potrestaný krádce.
  103. Pěvec.
  104. Žižka před Rabím.
  105. Nevěra lásky.
  106. Sen.
  107. Hrad Lipnický.
  108. Bitva u Lipska.
  109. Šestinedělka.
  110. Bílá růže.
  111. Umrlce přísaha.
  112. Modlitba básníkova.
  113. Tož i já bych divy zpíval.
  114. Dvojí lůžko.
  115. Naučení.
  116. Na lípu.
  117. V trestu láska.
  118. Návrat.
  119. Lovecká.
  120. Opovržení.
  121. Žebrák a já.
  122. Štědrý den.
  123. Alpské růže.
  124. Dozpěv.