IX. Kdož je nezná, co nám srdce trudí,

Josef Uhlíř

Kdož je nezná, co nám srdce trudí, Ono první z domu loučení? – Ve mně však truchlejší city budí Už té doby pouhé zpomnění; Neb jsem neměl více uhlídati, S nimiž jsem se loučil – otce, máti. Ach! to hlodá, bolí přehluboce, Když cizinské půdy chladný klín Chová tělo mileného otce, A hrob jeho nezná vlastní syn; Když krutější doba jemu schvátí Před časem i milovanou máti. Léta hynou; k polehčení tužby Čas mi podal krůpě hojivé, Dal i záhy plody čestné služby A pozívá k slávě vábivé; Než to všecko nikdy mi nevrátí, Co jsem ztratil – otce, máti. Ty to můžeš, dívko srdce mého, Majitelko milých rodičů, Tvou jen vůlí bolu krvavého, Snad i ran se dávných uléču; Ty mi jedním slovem můžeš dáti, Co nemůže žádný – otce, máti.

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

373. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BRATŘI. (Karel Hynek Mácha)
  2. Modlitba. (Josef Václav Frič)
  3. S VRCHU HORY... (Alois Jirásek)
  4. Elegie u hrobu mých rodičů. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  5. BOLESLAV. (Karel Hynek Mácha)
  6. PRAMEN. (Eliška Krásnohorská)
  7. MÁMENÍ. (Václav Bolemír Nebeský)
  8. V jeseni. (Jan Ježek)
  9. ŽIŽKOVA SMRT (Jan Neruda)
  10. Poslední Marinčina žádost. (František Ladislav Čelakovský)