PRAMEN.

Eliška Krásnohorská

Jsem pramének smavý, jenž vine se z hor, mým otcovským domem jest nejtmavší bor, kde nevniknou hvězdy ni slunko mu v stín, kam slétají mraky a pláčí mu v klín. Tam šeptají mraky mně truchlivé sny, tam náhlé jen blesky mě vzbouzejí z tmy, tam svírají skály můj zpěněný tok, pláč nebes tam sytí můj vzkypělý mok. Leč v dolinu k lidem kdy snáší mě proud, cos učí zas klidně a ladně mě plout, krýt nebeské slze jim v úsměvu svém a útěchu šuměl jim v nápěvu svém.

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

420. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŽIVOTA POUT. (Karel Sabina)
  2. PROCHÁZKA V SOUMRAKU. (Karel Sabina)
  3. DĚVA OPUŠTĚNÁ. (Václav Věnceslav Ráb)
  4. BRATŘI. (Karel Hynek Mácha)
  5. VÝJEVY RANNÍ. (Karel Sabina)
  6. Jedné z Růží Sáronských. (Siegfried Kapper)
  7. Stella. (Siegfried Kapper)
  8. Z JITRA. (Karel Sabina)
  9. PROSBA. (Karel Sabina)
  10. S VRCHU HORY... (Alois Jirásek)