PRAMEN.

Eliška Krásnohorská

PRAMEN.
Jsem pramének smavý, jenž vine se z hor, mým otcovským domem jest nejtmavší bor, kde nevniknou hvězdy ni slunko mu v stín, kam slétají mraky a pláčí mu v klín. Tam šeptají mraky mně truchlivé sny, tam náhlé jen blesky mě vzbouzejí z tmy, tam svírají skály můj zpěněný tok, pláč nebes tam sytí můj vzkypělý mok. 14 Leč v dolinu k lidem kdy snáší mě proud, cos učí zas klidně a ladně mě plout, krýt nebeské slze jim v úsměvu svém a útěchu šuměl jim v nápěvu svém.