KRUMLOV PŘI MĚSÍCI.

KRUMLOV PŘI MĚSÍCI.
Luna září krvavou z noci temnošera vzplála, nad bezsennou Vltavou ve snu zarděla se skála. 67 Rudý odlesk plápolal s věže Krumlovského zámku; k Vltavě on zavolal v divně rozjařeném spánku: „Hoj ty řeko vlnitá, větrům křídla rychle sejmi, leť, kde Praha věžitá, k hradu královskému spěj mi. Rci, že nejsem pro manství ani dosti sláb ni skroven; svrhnu břímě poddanství a jsem hned mu silou roven! Nechť je hradů nejhrdší, nechci já ho ctít za krále; nestojí on ne tvrdší ani na vzdornější skále. Není boků mocnějších, ba já tužšího jsem těla! není nohou pevnějších ani hroznějšího čela. A nechť nebetyčnou věž zvedá sobě za korunu, vysoko i moje též, sahá po samou až lunu. 68 Hrdopýchou vítěznou nechť se hradí jmenem králů, však svou rukou železnou zdrtí o Krumlovskou skálu!“ Zachmuřil se luny jas – ztichla’s hradová ty skálo? dávný, dávný to byl čas, němž divě se ti zdálo. Netřeba již hrozby tvé sídlu hrdé králů moci....moci... vnoř se v temno rozlité, spi jen klidně v stínu noci. 69 Poznámky.
Chodská a Teky Chodská.
Tyto dvě básně, v nichž částečně užito nářečí Chodského, mají za účel znázorniti bodrého a rázného ducha Chodů, lidu to Břetislavem I. r. 1039 z Polsky přivedeného a na pomezí českém blíže Domažlic osazeného. (Viz článek „Dějiny Chodů“ od K. J. Erbena, v e Květech r. 1868, a spis „Der Böhmerwald“ [„Šumava“] od J. Krejčího a J. Wenziga.)
Na Chodovské věži.
„že měl celý národ český vlastní právoprávo, jako my!“
Chodové byvší od knížat a králů českých mnohými právy obdařeni měli v Domažlicích své zvláštní rychtářství na pevném, posud úplně zachovaném hradě Chodovském s pěknou kulatou věží. Práva ta jim byla odňata r. 1668.
Hrad Ryzmberský.
„ač na bojištích kol a kolem“ atd.
S obnovené věže hradu tohoto, založeného v druhé polovici třináctého století a zbořeného za války třicetileté, přehlíží se krajina památná mnohými pro zachování slovanského živlu v Čechách důležitými bitvami, z nichž nejstarší jest vítězství Sámovo nad DagobertemDagobertem, králem FranckýmFranckým, r. 630, a nejznámější slavná bitva Domažlická r. 1431.
„Tam Osek napial mocný luk.“
Osek (der hohe Borgen) jest hora na území bavorském, jejíž obloukovitý hřeben má jakousi podobu luku.
[70] „kde rozstouply se hory stranou“
S Rozymberka spatřuje se průsmyk na tři míle široký mezi Českým Lesem a Šumavou.
„tu Čerchov, příšerný to kot,“
Čerchov jest pokrajná hora Českého Lesa, vybíhající k průsmyku svrchu dotčenému, vysoká 3282 stop, obdélná a lesem pokrytá.
„A tamo na řetěze hor se vzpíná Ostrý, zuby ceně“
Ostrý, jinak Jezerní Hora (Osser), hora vysoká 4050 stop, jejíž holý vrchol se dělí na několik ostrých zubů. Ční naproti Čerchovu co krajný výběžek pohoří Šumavského.
Pod ssutinou Baireka.
Bairek jest starý hrad blíže Nýrska v krajině svrchovaně spanilé; o původu a osudech jeho nezachovalo se historického podání, ví se toliko, že Švédové jej pobořili.
Tiché město.
Báseň tato líčí pochmurný dojem, jejž působí cizinci starožitné město Prachatice se svými pamětmi, a nubudiž vykládána na úkor četných občanů tamějších, kteří se snaží o povzbuzení vlasteneckého ducha v rodišti svém. – Prachatice byly roku 1420 Žižkou dobyty a za pronásledování nové víry ukrutně ztrestány; přilnuvše potom k národní straně octly se r. 1619 v moci Mansfeldově a byly neblahého roku následujícího císařským generalem Buquoyem (v souvěkých spisech českých Bukvojem nazývaným) co město odbojné podrobeny a bez milosrdenství popleněny.
Rožmberk v obrazích.
„Tu jata milostí se vrací náhle“
Rožmberk stojí na malebném půlostrově, utvořeném náhlým záhybem Vltaviným.
„pak zůstaví ti perly nejkrasší,“
Z Vltavy u Rožmberka lovívaly se perle.
71 „co kolébka že rod jsi odchoval tak mocný“ atd.
O pánech z Rožmberka viz: „Rožmberské kroniky stručný výtah“ v Časopise Musejním r. 1828. – Hrad Rožmberk byl skutečně jen kolébkou mocného rodu z Rožmberka, jehož hlavním sídlem stal se Krumlov.
„jenž korunou a nachem pohrdal“
Předposlední pán z Rožmberka, Vilém, byl r. 1575 na sněmu polském navržen za kandidáta trůnu, sám však zasazoval se o zvolení MaxmilianaMaxmiliana, císaře německéhoněmeckého, za krále polského. (Viz o něm Čas. Mus. r. 1866.)
„a králům žezlo jen bral směle z ruky.“
Pan Jindřich z Rožmberka co hlava nespokojených pánů jal r. 1394 krále Václava IV. a vězil jej na Krumlově.
„A potomci? ni jednoho tu z nich“
Rod Rožmberský vymřel panem Petrem Vokem r. 1611.
„Kdo dědicem“ atd.
Po bitvě Bělohorské obdržel general Karel Bonaventura hrabě Buquoy za odměnu svých vůdcovských zásluh od císaře mimo jiné též panství Rožmberské, jež posud náleží hraběcí rodině Buquoy de Longueval.
„byla snad i vaše panská srdce lidu cizá.“
Páni z Rožmberka nebývali ve sporech náboženských i politických vždy na straně národní, zejména vystupovali příkře proti Husitům a proti Jiřímu z Poděbrad.
„Ty bledá paní, Perchto spanilá“
Viz „Perchta z Rožmberka“ od Fr. Dvorského ve Květech roku 1871.
Krumlov při měsíci.
Báseň ta zakládá se na historických pamětích i na okolnosti té, že mohutný zámek Krumlovský za doby noční upomíná polohou i výstavností na hrad pražský.
72 Obsah.
Chodská1 Teky Chodská3 Na Chodovské věži3 Píseň6 Hrad Ryzmberský7 Noc nad horami10 Modré hory v dáli11 Pod ssutinou Baireka11 Očarované údolí12 Pramen14 Černé jezero15 Kříž v lese20 Děvče z hor24 Vodní kolébka25 Na mýti27 Pytláka29 Na hranici30 V pustině37 Tiché město39 V Husinci43 Jmenem přírody45 Prales46 Rožmberk v obrazích64 Krumlov při měsíci67
E: až; 2002 [73]