Obloha.

Karel Alois Vinařický

České hory nepyšní se věčných ledů zrcadlem: lavíny s nich nesují se na byt lidský úpadem. Není horko v zemi této, sibirsky ni studeno; s mírnou zimou mírné léto Tvůrcem jí uděleno. Cizí nám jsou bařin páry, cizí dechy morové, cízí Africké Saháry, cizí smrště pískové. Všickni, kdo zde přebýváme, neznajíce pohrom těch, vlasti ku chvále voláme: „Šťastná jest obloha Čech!“

Patří do shluku

ctnostný, ctný, ctnost, přemilý, nábožnost, přirození, sprostnost, múza, utěšený, žádost

71. báseň z celkových 129

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U HROBU FORTUNÁTA DURYCHA (Antonín Marek)
  2. Proud života. (František Alexandr Rokos)
  3. Hvězdohora. (Josef Jungmann)
  4. Oda na důstojného Pána, Pana Stanislava Vydru, roku 1798. (Jan Nejedlý)
  5. 2. Zlomky z mé první básně novoroční l. 1815. (František Palacký)
  6. Na odchod ze Skalice Urozené Paní Zuzany Laučekové a dcery její téhož jména, L. P. 1803 dne 25. Maje. (Bohuslav Tablic)
  7. Chvála starého věku. (Bohuslav Tablic)
  8. Elegie na smrt Stanislava Vydry, (Josef Jungmann)
  9. Lubinský z Lubiné a Rozyna Milovská. (Bohuslav Tablic)
  10. None (Jan Kollár)