Poezie 3 (1809)

Díl třetí, Bohuslav Tablic

Diplomatická verze Ediční verze
Poezye. Od Bohuslava Tablice.
Díl třetí.
S povolením cýs. král. cenzury.
veVe Vacově 1809. u Antonína Gotlíba pryv. knihtlačitele.
[I] Vysoce Urozenému Pánu, Panu Jiřímu Zmeškalovi z Domanovec, Dvoru Jeho cýs. kr. Milosti Důvěrnému, Slavných Stolic Oravské, Liptovské, Zvolenské, Těkovské a Hontské Tabule Soudní přednímu Assessorovi, Pánu v Leštinách, Srněcým, Osadě, Staré Bocy, Kostelních Moravcých, Krškanech, Dyspóši, Novejsy, Hurši, Žemberovcých, Dolních Šipicých a na PírovskémPírovském, Pánu a Patronu mně milostivě příznivému.
Vysoce UrozenýUrozený, mně zvláště milostivý Pane!
Vyplativ menší dluhy, pospíchám platit y většího dluhu, nímžto sem Vaší Vysoce Urozené Milosti v srdcy svém tuze zavázan. Vaše Vysoce Urozená Milost byla, po mém z německé země do vlasti se navrácení, nejprvnější, ješto mi k dosažení uřadu, v němž sloužím, v Horních Rykynčicých [III] mocně dopomáhati, a když nezpytatedlní osudové mne odtud do Jače, z Jače pak až na Moravské hranice přenesli, mne opět blíže k pokrevnosti mé přitáhnouti, a tím náchylnosti své ke mně milostivě dokázati račila, a až po dnes rozličné důkazy své milostivé přízně dávati mi nepřestává. Žádaje y já za to vděčen býti, obětuji Vaší Vys. Uroz. Milosti tuto knihu, kteráž se tím slušnějším právem Vaší Vys. Uroz. Milosti připisuje, čím jasněji se slavný rod Zmeškalův y užitečnými vlasti prokazanými službami, y horlivostí pro náboženství, y milováním literního umění, y rozličnými jinými ctnostmi nad mnohé jiné od starodávna stkvěje. Od toho zajisté času, co Vaší Vys. Uroz. Milosti slavný předek Venceslav Zmeškal z Domanovec, Slezský zeman, opustiv okolo r. 1542 příčinou náboženství svou starou vlast, v uherském království, této společné rozličných národů hospodě, novou vlast nalezl, v nížto ho po smrti Hraběte Jana z Dubé, hradu a panství Oravského v ty časy držitele, a Sl. Stolice Oravské nejvyššího Išpána, Ferdynand Iní,Iní za jeho k sobě v zachování Oravského Panství dokáza- [IV] nou věrnost r. 1548 trojí dědinou Leštinami, Srněcým, Rovni (nyní Osadou řečenou) štědře obdaroval, od toho času slavný rod Vaší Vys. Uroz. Milosti vlasti naší mužů k věřejným službám, a k rozličným uřadům schopných,schopných u velikém počtu nepřetrženě podával, o nichžtoby se přemnoho psáti mohlo, kdyby toho uzké tohoto přípisu meze dopustili. Hned zajisté připomenutého Vaší Vys. Uroz. Milosti předka Venceslava syn Jeroslav Zmeškal z Domanovec a na Leštinách,Leštinách nejen na sněmě ŽilinskémŽilinském, pod zprávou nesmrtedlného Palatyna Jiřího Turza r. 1610 držaném, horlivostí pro náboženství, kterouž od svého otce zdědil, nad mnohé zde přítomné Pány znamenitě vynikl, ale y v důležitostech celé krajiny se týkajícých nemalý podíl míval. On od utisknutých Cžechů a Moravanů, když r. 1618 na sněmě Prešporském skrze posla Matěje z TurnéTurné, svého vojska vůdce Helvetského vyznání, pomocy vyjednati nemohli, k Gabryelovi Betlenovi knížeti Sedmihradskému poslán byl, u něhož,něhož s jakovým prospěchem jednal, o tom Hystorye vlastnaší vypravuje. Ten týž Jeroslav Zmeškal r. 1620 královským sku- [V] tečným tajným radcem, a sedmi Baňských měst Kamergrabětem jest učiněn, jen že nastojte! nezadlouho potom, roku totiž 1621 dne 1ho Prasynce užitečný svůj život dokonal, v Kremnicy v zámeckém kostele před oltářem pochovaný.*) Zatím přemnozý Zmeškalové v rozličných časých, v rozličných uřadech vlasti sloužili, byvše zhusta v Sl. Oravské Stolicy pověstní VicišpániVicišpáni, k. p. Job.Job Zmeškal r. 1632., Jiří Zmeškal okolo r. 1644, jiný Jiří Zmeškal, jenž spolu na hradě Oravě y Hejtmanem byl okolo r. 1660; rovně tohoto syn Job Zmeškal okolo r. 1723; jiný Job Zmeškal, pobožný Vaší Vys. Uroz. Milosti svokr, r. 1765 a následujícých, jehožto požehnaná památka y mezy spisovateli vlasti naší nám ——— *) Na jeho hrobě tento nápis se čte: Hic sepultus est Generosus Dominus Hieroslaus Zmeskal de Domanovecz, electae Regiae Maiestatis intimus Consiliarius, et septem Liberarum Regiarum Montanarum civitatum Supremus Cammergrafius, qui die I Decembr anno 1621, aetatis suae 63 pie in Christo obdormiuit. [VI] pozůstala, ať jiných mnohých, kteří byvše Stoliční Výberčí, Sloužní, Boženíkové, mlčením pominu. Nyní pak již meze Sl. Oravské Stolice, ačkoli dosti veliké, příčinlivosti Zmeškalů nepostačují, ale již v Hontské, Nongradské, Zemplínské, Tolnenské, Rábské Stolicy,Stolicy rod Vaší Vys. Uroz. Milosti slavně se rozšířil, nybrž ne jen v připomenutých Stolicých, ale y v rozličných svobódnýchsvobodných král. městech, až y v samém hlavním a sydelním městě Vídni, Zmeškalové Slavnému Rakouskému domu užitečné služby prokazovali y prokazují. Vaše pak Vys. Uroz. Milost sama od své mladosti této Sl. Hontské Stolicy tak horlivě slouží, že v ní sotva jedna neb druhá dědina se nacházý, v nížtoby ste, jakozto Stoliční Deputyrovaný nebyli ustávati a pracovati ráčili, nikdý ani nejmenší odměny za svou službu, ačkoli sobě začasté y podávané, velikomyslně nepřijavše. K tomu, když toho potřeba vyhledávala, vlasti a trůnu královského, y krajinské konstytucý mečem brániti, Vaše Vys. Uroz. Milost s velikou ochotností k tomu se přihoviti, a r. 1796 při národní Insurekcý hodnost Hejtmana zmužile za- [VII] stávati ráčila. O žádosti pak Vaší Vys. Uroz. Milosti y svým jměním štěstí lidskému napomáhati,napomáhati nejen Vacovský inštytut hluchoněmých od Vaší Vys. Uroz. Milosti štědře obdarovaný, ale y cýrkve evanjelické Kostelno-Moravecká, Krupinská, Dolno-Šipická, Žemberovská a Drášovská, ať nic o jiných nedím, ustavičné svědectví vděčným srdcem vydávati budou.*).budou.*) Nad to pak nadevšecko Vaše Vys. Uroz. Milost,Milost literního umění, ješto jest duše květu ——— *) Snad to k probuzení jiných ku křesťanské dobročinnosti poslouží, jestli zde krátce připomenu, co Jeho Vys. Uroz. Milost,Milost dotčeným cýrkvím ofěrovati ráčila, totiž: cýrkvi Šipické k postavení z gruntu nového chrámu všecky náklady; Kostelno-Moravecké k obnovení chrámu 300 zl.zl., Krupinské k postavení chrámu v gruntech y v hotových penězých aspoň 500 zl.zl., Drášovské k postavení nové fary 100 zl.zl., cýrkve pak Žemberovské škola y modlitební dům pomocý a přičiněním Jeho Vys. Uroz. Milosti jsou vzdělány a inštytut Vacovský hlucho němýchhluchoněmých sto dukáty obdarován. [VIII] vlasti, draze vážiti, muže jemu oddané sobě libovati, naší pak Slovenskou řeč, nejen v soukromních, ale y veřejných stoličných shromážděních, proti jejím odpůrcům chvalitebně zastávati ráčí, začež každý dobrého vlasti žádostivý krajan,krajan Vaší Vys. Uroz. Milosti v srdcy svém tuze zavázan zůstává. Nýbrž Vaše Vys. Uroz. Milost za čest a slávu sobě to pokládá, že Zmeškalové z toho velikého a na tváři země nejrozšířenějšího národu pocházejí, který půl Evropy, a veliký díl Azye opanoval, národu, nad jehož 14 miliony náš dobrý Král František IIhý panuje, z jehožto prostředku y v nynější válce nejvíce udatných bojovníků,bojovníků k obraně trůnu královského a vlastenské konstytucý do pole se postavilo. Oby se vlast naše mnohými takovými horlivými, příčinlivými, a obecnému Dobrému všelijak napomáhajícými krajany každého času honosyti mohla! óby z jejich znamenitých, a snažných pracý bohatého došla požehnání! Nu! zůstaniž památka těchto výborných vlastností, jak slavných předků, tak y samé Vaší Vys. Uroz. Milosti v celé vlasti naší, ano v celém Slovenském světě na věčné ča- [IX] sy požehnaná. Bůh dobrotivý zdržujž panský dům Vaší Vys. Uroz. Milosti v spanilém květě na nesčislná léta, on žehnej jedinkému Vaší Vys. Uroz. Milosti synu a dědicy Jiřímu, v tak mladém věku uřad Sloužného v této Hontské Stolicy chvalitebně konajícýmu, slavný pak rod Zmeškalů trvějž od národu až do pronárodu. Cžehož když z celé duše žadámžádám, do zkušené milostivé přízně Vaší Vysoce Uroz. Milosti poníženě se poroučeje, s hlubokou vážnostivážností zůstávám
Vaší Vysoce Urozené Milosti
v Kost. Moravcých dne Iho Máje 1809.
ponížený služebník a ctitel Bohuslav Tablic.
[X] Předmluva.
To oblíbení, kterýmž milí moji krajané Iní a IIhý díl mých poezyí poctili, povolává mne, ovšem tuze zavazuje k tomu, abych u vydávání jejich se vší pilností dále pokračoval. Podávám jim tedy zde dílu IIIho, nic nepochybuje, že ho s takovou vděčností přijmou, s jakovou y předešlé díly přijati byli. O to pak sem y v tomto IIItím díle usyloval, abych jednak památku dobře o literaturu naší zasloužilých mužů mezy vlastency v požehnání zachoval, a na ten způsob,způsob y své krajany k nabývání podobných na literním umění zásluh probudil, y v literní vlasti naší hystoryi některé mezery vyplnil; jednak ale, abych y mysl čtenářů básněmi, větším dílem původně složenými, podlé možnosti vyrazyl, což vše,vše jak se mi podařilo, toho učeným vlastencům k rozhodnutí zanechávám. Tu [XI] však sylnou mám naději, že na této cestě rozkřesaný již oheň lásky k liternímu umění,umění v šlechetném srdcy milých vlastenců naších vždycky více rozdmýchán a zdržován bude, až y tak se daleko, široko rozejde, že ho žádné literatuře nepříznivé okoličnosti nebudou mocy uhasyti. Dejž Bůh, aby se tato má, y všech statečných krajanů upřímná žádost,žádost co nejdřívě naplnila. Psal sem v Kostelních Moravcých dne 2ho Máje L. P. 1809.
Spisovatel.
[XII] Obsah dílu IIIho. Paměti ČeskoCžesko-Slovenských BásnířůBásnířů, aneb Veršovcůveršovců, kteříž se buďto v uherskéUherské zemi zrodili, aneb aspoň v Uhřích živi byli.
Ostatní skladatelé zpěvů století XVIIIho.XVIII. Strán. M. Danyel Jesenský z Maléhomalého JesenaJessena1 Jan SextiSexti, knězKněz Kremnický8 Danyel Sartoryus kněz Baň.Kn. B. Bystřický11 Matěj Markovic kněz Sarvašský18 Pavel Strečko školní učitel v Modře25 Samuel Palumbini kněz v Nitranské Středě28 Ondřej Ambrozy kněz v Nitranské Středě29 Jan ČerňanskýCžerňanský knězKn. Dolňo-Střihovský30 Matěj Gáli knězkn. Přítržský34
[XIII] Strán. Jiří Petrman knězkn. Dražďanský35 Eliáš MlynárovýchMlynárových, a Ondřej Šaffarovský39 Jonáš Nigrini školní učitel v ModřeNecpalské školy učitel43 Jan Podmanický z Assódu45 Augustýn DoležalDoležal, kněz Sučanský50 Michal Instytorys Mošovský, knězkn. Prešporský54 Ondřej Demian Prokurator63 Danyel Baráni kněz Assódský65 Jan Straka Hontských cýrkvícýrkví Hontských Senyor70 Danyel BockoBocko, kněz Sarvašský77 Reflexie o veršovcých století XVIIIXVIII. a o ceně jejich zpěvů83
Poezye.
Poustevník z Warkworthu. Přístup88 Zpěv Iní92 Zpěv IIhý102 Zpěv IIItí116 Slovenka130 Vilím KostkaKostka, nevděčný syn134 Píseň Hrobáře144 Křepelka a škřivánek. Bájka145
[XIV] Strán. Nevinnost147 Pravda148 Užívání života149 Na smrt Vys. Ur. Paní Fryderyky Zmeškalové rozené Jobové z Fančalu151 OravaOrava, hrad Turzův153 Cýrkví evanjelických Baňského okolí lodíčka pod svými zprávcemi od r. 1610 až do 1808 představená165
[XV] Omylové.
Strán. řádek omyl naprav 48 17 příklad příkladu 66 1 Altan Altanovy 114 17) plače pláče 120 4) 122 19 sy jsy 128 15 žádav žádal – 10 vzpomínali vzpomínaly 142 posl obylí obilí 144 5 náděje naděje 145 13 těžkatě těžkátě 146 21 směla smělá 153 12 Mila Milá 154 5 hrčí ječí Místo sl a šl v tvrdém vyslovení polož všudy sł a šł.
[XVI] Paměti Cžesko-Slovenských Básnířů, aneb veršovců, kteříž se buďto v Uherské zemi zrodili, aneb aspoň v Uhřích živi byli.
Ostatní skladatelé zpěvů století XVIII.
§. 1. M. Danyel Jesenský z malého Jessena.
Pocházel z téhož zemanského rodu, z kterého byl pošel onen pověstný pražský Jan Jessenius v lékařství Doktor, jehožto přesmutné příhody J. Amos Komenský v své hystoryi o těžkých přenásledováních cýrkve Cžeské kapit. LXXIV. vypravuje. Náš Danyel se narodil v malém Jeseně v Sl. Turčanské Stolicy okolo r. 1675 z otce Zygmunda Jesenského, matky pak Anny Šalákových. Počátkům literního umění ve velkém Jesseně se vyučil, zatím pak od rodičů, vychovávání svého syna pilných do Nec- [1] palské, toho času v Turcy pověstné školy, potom y do vyšších vlasti škol, jmenovitě do B. Bystřické vyslán byl, všudy pak v literním umění znamenite prospíval, až y prv, než ještě do německé země na učení vyšel, pěkný spísek pod tytulem: Strena nova vydal, B. Bystřickým kazatelům ho připsav, v němžto zvláštní dary prozrazoval. 1) Při počátku osmnáctého století do akademie Witenberské odjel, kdežto pilně se v rozličných uměních, zvláště pak v teologii a poezý cvičiv, nad mnohé jiné vynikl. Za tou příčinou byv do Dražďan povolán, k rozličným v rozličných časých uřadům jest dosazen, aniž se více do vlasti vrátil, ale v německé zemi život svůj dokonal. Tento učený muž pilně se veršovstvím obíral, verše jednak v latinském, jednak y německém a slovenském jazyku skládaje. Jeho zvláštní dary a v umění poetském zběhlost, a v skládání veršů snadnost, y samému cý- ——— 1) Horani memoria Hungarorum et provincialium. Viennae. 1776. díl IIhý, str. 212. 2 saři v známost přišla, odkud básníře ověncovaného jménem od cýsaře poctěn byl. Památka jeho živa jest v spisých jeho v latinském 2) y slovenském jazyku vydaných. Z Witenberku sestře své Anně r. 1692 dne 22 Srpna narozené, léta pak 1702 dne 4 Listopada zesnulé, následujícý veršíky k hrobovému nápisu poslal:
Na tomto místečku leží Jesenský Anna, A svého Ježíše čeká, když k soudnému Dni přijde, by vyšla jakožto moudrá panna K ženíchovi Krystu a sloužila jemu, V nebeském království čest, chválu vzdávajecy, Svatý, svatý, svatý s Andělmi zpívajecy.
kteréžto veršíky až po dnes v Necpalskem chrámě v Turcy, na tabulce napsané s poznamenáním jejich skladatele, y jmény rodičů zesnule pan- ——— 2) Jeho latinské spisy poznamenal Horáni v cyt. knize díle II. str. 213. 3 ny se nacházejí. Ve funebrálu Jakobeiho jedna píseň: kdo ví jak blízko mé skonání, &c. od něho z němčiny Jiřího Michala Pfeferkorna šťastně přeložená se nalézá. Y příležitné některé básně skládal. V mých rukou jest jeho svadební vinš, který Samuelovi Korylimu v latinském, německém y slovenském jazyku pod tímto tytulem tlačiti dal: “Von einer verkehrten Jagd, dreyfache Stimme an zwey verlobte, nämlich an den Wohlehrwürdigen, Gross-Achtbahren, und Wohlgelahrten Herrn Samuel Coryli s. Nitschmann Kayserl. Edel-gekrönten Poeten, vormahls der Durchl. Fürstl. Printzen zu Schwartzburg Informator, anietzo past. subst. zu Jecha &c. und an die Edle, viel Ehr und Tugendreiche Jungfer. Jungfer Anna Katharina gebohrne Teuerkauffin, des weyland wohl-ehrwürdigen, gross-achtbahren und wohlgelahrten Herrn M. Erasmi Henrici Teuerkauff Jungfer Tochter, da sie das Fest ihrer vergnüglichen Hochzeit celebrirten, war der 15. November IM Iahr, Da aLLes stILLe; geruffen aus Sachsen nach Thüringen, zur Bezeugung seiner freudenreichen Gratulati- 4 on, von Drey-einem, Freund, Diener, Lands-mann.“ 1 arch v fol. kdežto po kratičkém latinském, a 2 strany v fol. dlouhém německém, tento důmyslný slovenský vinš se nacházý:
Chvála milému Panu Bohu! Pan Nitsch-Manželku, Pan Samuel béře Pannu Annu. V starém Zákoně Anna vyprosyla Samuele; nyní pak Samuel vyprosyl Annu. Tam dostala matka syna, tuto otec budoucý matku. Rozkošný pářík! on v černých šatech, ona v bílých, černý knežík dostal Bělohlavku. Pan Coryli Pannu (claru t. j. čistu) Kateřinu. kněžský syn, kněžskou dceru, syrota syrotu, dvou čtev, a jsou toliko jeden. Neslýchaná věc! catno spolu y licho. y mají se, y nemají se; y mají, y nemají. on nemá matky, ona otce: obidvům (oběma) Pan Bůh vzal obidvoch (obadva), než štěstí! více nalezli, jak (než) stratili, 5 on má matky, ona otce, oba dvojnásobné on za jednu matku, dostal dvě: jedna ještě matka jest, druhá bude. ona skrze jednoho ke dvoum (k dvěma) otcům přišla, jeden jest v uherské, druhý v německé zemi: jednoho vidí, o druhém slyší, velmi dobrý jest náš Pan Bůh; co nevypůjčí, navrátí, béře půl, dává celé: béře staré, dává mladé, ano za jednoho dává dva, za dva čtyři. veselí se, bude smutný v truchlém exilium P. Stephanus Koryli, kněz bez cýrkvi (e) Radovat se bude starček pro mladou nevěstu. Víceby se radoval, kdyby Lieska nezůstala v Jechu. P. B. jeho chovej v Jaseně do mnohého Jesena, aby uzřel po tomto kvítí líeskovce, které mu zuby nepohubí: nebo jich víc nemá. Otec na nebi, dá tomuto otcy na zemi v starém věku, mladé zdraví, v krátkém životě, dlouhé štěstí, 6 timto pak dvoum (těmto dvěma) troje: zdraví, pokoje, požehnání, nedej, aby ze svadby, byly zvadby. Dej, aby nic ve světě neměli, coby jich kormoutilo. A poněvadž Lieska, vběhla do Lásky, dej jim v lásce, jakoby hněv, v hněvě, jakoby bojování, po bojování přilož tedy Jakoby radost. Dej jim všecko neštěstí, nemoc, všecko zlé ujíti; nedej, aby u nich ve zlém byl nějakový počátek, v dobrém pak KONEC.
Toto vytuačenuo napísau Po Suovensky, Německej Nevěstě k vuoli neznámý a však dobře známý Kmuotor M. Iliaš Senedesanský cýsař. Kor. poeta. (t. j. v anagramu M. Danyel Jessenský:)
Ještě y tohoto o památném tomto muži připomenouti sluší, že Witenberské Uhrům náležejícý bibliotéce mnohé knihy darovav, ji znale rozhojnil, za kteroužto příčinou y jeho obraz v dotčené bibliotéce pověšen byl.
7 §. 2. Jan Sexti, Kněz Kremnický.
Rod Sextých od času refformacý až po naše časy cýrkvím evanjelickým v Uhřích užitečných mužů podával. Z tohoto starého, a jakž matryka Velko Slabošské evanj. cýrkve v Gemerské Stolicy svědčí, zemanského rodu, pošel y Jan Sexti, o němž zde řeč jest, byv narozen z otce Ondřeje Sextiho 3) vůbec Šesták řečeného) matky pak Zuzany Petrovicových r. 1688 ve velké Revucy, kdež týž jeho otec toho času knězem byl. ——— 3) Ondřej Sexti r. 1653. narozený, byl nejprv ve Vlachově, potom ve velké Revucy, zatím ve V. Slabošce knězem, kdež y r. 1686 do stavu manželského vstoupil s Zuzanou Petrovicových, Jiřího Petrovicýho Velko-Slabošského kněze dcerou. Od r. 1705 do 1711. byl Jelšavským knězem; v dotčený však rok tuto cýr- 8 Dobří rodičové nezanedbali syna svého ve všelikém užitečném umění dáti cvičiti, odtud ho nejprv do Rožnavy, potom pak do Vratislavi do škol vypravili. Odtuďto ho Velko-Slabošané za Sl. Božího kazatele ——— kev opustiti musyl, za příčinou přenásledování, které cýrkvi Páně Štěpán Koháry v panství Muráňském činil, kdež ani jednoho chrámu evanjelíkům nenechal. Umřev tento můž, jenž mnohé roky Senyorem býval, r. 1713, v kostele Velko-Slabošském pochován byl. Hronští evanjelícy osvědčujíce se před zmíněným Hr. Kohárým, žeby jen ženaté knězí chtěli, dostali takových; nebo poslal jim týž hrabě kněze sjednoceného řeckého náboženství, jehožto kněží se žení. A od té doby jsou na Hroně Řecy sjednoceného náboženství. Ondřeje Sextiho bratr byl Jiří Sexti Slabošovský, o němž matryka též Slabošské cýrkve toto připomíná: 9 povolali, kteréžto cýrkve však roku 1719 zanechal, byv od Kremničanů k témuž uřadu povolán. Tento pracovitý muž mnohých k cýrkevní ev. hystoryi náležejícých rukopisů zanechal, které však v Kremnicy zahynuli. Z jeho pro národ slovenský shotovených spisů, pozůstalo toliko 10 písní, kteréžto Jan Blázyus starší s svými zpěvy v svých nových rozkoších vytlačiti dal. ——— “R. 1689 umřel Jiří Sexti rodu zemanského, dne 14. Dubna s dvojím s. kázáním v chrámě pochovaný.“ Tohoto Jiřího Sextiho syn Ržehoř († r. 1715) jako y vnuk Michal († r. 1746) a pravnuk Matěj († r. 1774.) v Kamenanech živi byli. A tohoto Matěje syn jest Jiří Sexti, bývalý za šest let cýrkve V. Slabošské, nyní ale cýrkve Komlošské v Sl. Békešské Stolicy Sl. Bož. Kazatel.
10 §. 3. Danyel Sartoryus Kn. B. Bystřický.
Byl rodem ze Štítníka, kdežto se r. 1704 z otce Eliáše Sartoryusa, téhož času školy Štítnické Rektora, matky pak Marye Fabrycyusovy narodil, dne 5ho Cžervna připomenutého roku pokřtený. Bedliví v povinnostech svých rodičové, nezanedbali svého syna časně k bázni boží a k liternímu umění vésti, kterážto snažnost jejich u jeho vychovávání hojným zatím potěšením, jehožto z něho nabývali, jim odměněna byla. Nejprv sám otec ho v své škole počátkům literního umění učil; poněvadž ale dítky začasté s lepším prospěchem u jiných, než při svých vlastních rodičích se cvičí, tedy vyslán byl od svých rodičů do Kamenan, kdez toho času školu David Dyonýzyus zpravoval. Potom za příčinou uherské řeči dán jest do Ožďanské školy, a tu pod zprávou Jiřího Farkaše, pěkně v literním umění prospíval. Naučiv se uhersky, chtě y německé řeči známosti nabyti, 11 odjel do Kežmarku, kdežto se navedením Jiřího Buchholce, v ten čas Kežmarského gymnazyum Rektora, ve vyšších uměních znamenitě pocvičil, až y, aby do německé žemě na učení šel, za hodna uznán byl. Vyjev tedy do Witenberku, tam pod zprávou Wernsdorffa, Šreera, Ktarycyusa a jiných učených professorů nabyté ve vlasti známosti rozšířil a potvrdil, a tudy běh akademický dokonal. Po jeho do vlasti se navracení, Štítničané ho za Rektora školy své povolali, kdež jeden rok vyplniv, od Prešovanů k témuž uřadu povolán byl, kteréhož povolání y přijal. Zatím po jednom roce, když Pavel Lendrai, při cýrkvi evanj. Prešovské nacý Slovenské Sl. b. kazatel smrtí zešel, náš Sartoryus za jeho nástupce jednomyslně svolen byl. Nechav Prešovanů, při cýrkvi evanj. Kežmarské Jahnem se stal; odtud pak do B. Bystřice byv povolán, nejprv obojí cýrkvi německé y slovenské nacý sloužil; po smrti ale Samuele Michalidesa Superyntendenta, († r. 1740 dne 22 Listop.) při tamější ev. Slovenské cýrkvi nastoupil, při níž potom až do 1763 lé- 12 ta, v kterémž v Pánu zesnul, s velikým štěstím a požehnáním božím pracoval. Celý pak ten čas y na rozhojnění a zvelebení literatury česko-slovenské horlivě vynakládal, odkudž se stalo, že pěkných památek narodu slovenskému y po smrti své pozůstavil, vydav následujícy knihy:
1. “Ve jménu Páně! Florilegium biblicum, aneb květná zahrádka biblická, v kteréžto hlavní člankokové učení a náboženství křesťanského, na své náležité sumovní částky, co nějaké tabule květné, rytmovně rozdělení, důvodnými řečmi, a zřetedlnými svědectvími písma s. jako líbezně vonnými, a duši pronikavě občerstvujícými kvítky se ozdobují, vysvětlují y potvrzují, vedlé pořádku od mnohých slavných a vznešených Teologů a Doktorů cýrkve evanjelické zachovaného, k chvále Boha Trojjediného, lidu pak jeho slovo a čest milujícýmu, zvláště mládeži křesťanské a sprostějším k potřebnému vzdělání s mnohou pilností sepsaná a na světlo vydaná. s. l. Léta Páně MDCCXLII.“ s obrázkem, 13 str. 500, mimo dvojího registrum. V této knize, jakž y sám její spisovatel v tytuli připomíná, hlavní člankové učení křesťanského v rýmy, jichžto spolu 1122 jest, uvedeni, a všudy řečmi písma s. cele zde napsanými potvrzeni jsou. Na průbu veršů v této knize se nalézajícých, y zdravého smýšlení Sartoryusova ve věcech naboženství, zde se kladou jeho rýmové
O dobrých skutcých.
Ačkoli skutek k spasení, Žádný dostatečný není: Však povinni sme konati, Co Bůh ráčil předepsati. Nebo k tomu sme stvořeni Vykoupeni, posvěceni, Abychom ctně živi byli, Víru skutky dosvědčili. Neb víra Krysta držícý, Jest skrz lásku delajícý. Krystus víru obživuje, Skutek pak živou zjevuje. Víru sam Bůh vidí v srdcy, Skutek jest před lidmi stkvoucý. 14 Skrz víru strom se štěpuje, Skutek pak ovocem sluje. Víra vnitř srdce čistí, Skutek pak zevnitř se prýští. Tak jsouc od hříchu svobodní, Nebuďme hříchu povolni. Bohu k službě oudy dejme, Jako dítky světla choďme. Kochejme se v každé ctnosti, A v ovocých spravedlnosti Jako stromové urodní Z božího napomáhání. Čiňme pak vždy z víry stálé Skutky dobré k boží chvále. A tak vůli boží plňme, Všechněm v lásce dobře čiňme Setrvejme v povolání Poslužme bližním k vzdělání Svědomí dobré majíce, A žádného nehoršíce, Všickni v svatém obcování Zustaňme až do skonání.
Předmluvu této knize představenou Sartoryus také ve verších sepsal. 2. Ve jménu Páně! Diarium biblicum aneb Hystorye biblické Staré- 15 ho y Nového Zákona, vedlé počtu dnů celého roku vybrané, a na pořad trojím sumovním učením vysvětlené, jak k rozšíření slávy Boha nejvyššího, tak mládeži křesťanské a lidu sprostějšímu k užitečnému vzdělání, s věrnou bedlivostí sepsané, a s přídavkem hystorye o konečné zkáze města Jeruzaléma, na světlo vydané. s. l. vytištěné L. P. 1744 s obrázkem. str. 996 mimo předmluvu a registrum. V této knize ku každé hystoryi rytmovní přemyšlování jest připojeno, k. p. na den 19tý na str. 275 k hystoryi o Goliášovi toto jest přidáno přemyšlování:
Když pyšný Goliáš v sýle své se zpíná, Na Boha sylného cele zapomíná, Nevěda, že pancýř a zbroj ocelivá, Proti sýle božské jen za plevu bývá. Nechť se, jak chce, chlubí protivnícy sylní, Bůh bude pomocník všech nás neomylný.
Z kterýchžto na plac přivedených prub rozumný čtenář snadno o veršovství Sartoryusovu souditi bude mócy.
16 Tyto biblické hystorye nejen v menších evanj. slovenských školách, ale y v mnohých evanj zbořích k vzdělání lidu až po dnes čteny bývají. 3) Ve jménu Páně! Summovní Postylka, na všecky dny nedělní y sváteční v roce, dvojím kázáním, evanjelickým y epištolickým, k ranní y nešporní nábožnosti domovní, zaopatřená: v nížto každý zpořádaný text po dvojí kratičké přědmluvě, na tři částky rozdělený, ve vší upřímé sprostnosti se vysvětluje, a k tomu spasytedlné naučení, horlivé napravení a pronikavé potěšení všudy napořád se připojuje: k slávě nejsvětějšího jména božího, a duší po slovu jeho srdečně toužícých prospěšnému vzdělání, sepsaná od Danyele Sartoryus (a) někdy při cýrkvi evanj. Baňsko-Bystřické nacý slovenské Slova B. Kazatele 1746. a r. 1779 v Prešporku a v Košicých u Jana Mich. Landera, ve větším 8. s obrázk. 4) ——— 4) Viz o něm: Lad. Bartolomeidesa mem. provinciae Csetnek Neosolii 1799.
17 §. 4. Matěj Markovic kněz Sarvašský.
Narodil se r. 1707, v literním umění se nejprv v B. Šťávnicy, zatím B. Bystřicy, potom pak y v Prešporku cvičil. L. P. 1731 k rozšíření své známosti na vysoké Jenanské školy odjel, a tu skrze vydání spisu de discrimine lucis et tenebrarum mortis r. 1733 pěkný důvod své známosti y pilnosti dal. Vrátiv se do vlasti, stal se cýrkve ev. Sarvašské Sl. B. kazatelem, kteréž 28 let slouživ, umřel r. 1762. Tento můž, byv zvláštním slovenského jazyka milovníkem, spisováním kněh pilně se obíral, ačkoli múzy nehrubě mu příznivé byly. Sepsal pak následujícý knihy:
1. “Sloup ohnivý křesťanské Izraelity na cestách zprovázejícý; aneb modlitby a písničky duchovní a vroucý pocestným, zvláště pak kupcům, handlířum, a řemeslníkům k dobrému, z rozličných autorů sebrané, a na žádost některých skrze Ma- 18 těje Markovice kazatele Sarvašského nad Kerešem, s potřebnou předmluvou na světlo vydané. V Létu Páně 1756. v menš. 12, str. 121 mimo předmluvu přes 2 archy dlouhou, a registrum. 2. I. N. J. Hystorya cýrkevní Starého y Nového Zákona, z původních důvodů sepsaná sumovně v rytmách (ích) obsažená, y k obecnému cýrkvi (e) prospěchu na světlo vydaná. Ve Vratislavi L. P. 1765 kteroužto knižečku 4 archy hrubou D. C. H. P. Ondřej Škulteti, toho času Přítržský Rektor, nyní Turoloucký dobřezasloužilý Sl. B. Kaz. v 8u tlačiti dal, kterýž jí y předmluvu, chvály slovenského jazyka obsahujícý, představil. V této knižečce v kapit. IV. takto Markovic veršuje:
O Tureckém náboženství.
622. Prorok falešný Mahomed Povstav naplnil jedem svět, Z náboženství pohanského, Elmac. Sonar. Židovského, křesťanského Michaninu jednu zpravil, A divný mišmaš připravil. 19 Boha Stvořitele vzývá, Božství Krystovo zapírá, Bohu tělo připisuje, Surat. 82. Nahodě vše podhazuje, Člověk, že nebo hřešiti Musý, neb dobře činiti. Káže se obřezovati, Alcor. Sur. 20. Tělo často umývati: Víno píti zakazuje, Mnohoženství dovoluje. Tajné božské uložení, Tak předkládá, jak Kalvíni. O nebi má tělesné sny, A Turkům hodné domnění, Beťach (paducnice) ho často metával, A potom vždycky říkával: Že měl ducha vytržení, A tudy božská zjevení. Naučenou holubicy Z ucha jeho jídajícý Měl, aby ošálil lidi, Že mluví k němu Duch svatý. V nocy pokrm zakopával Na místě, kdež ve dne kázal, Mluvě: že země hned vydá Pokrm, kdo ho jen požádá. Z učedlníku jeho jeden 20 Tajně do studnice spuštěn, Musel odtud volávati, Mahomed jest Prorok svatý! Však, aby lest nik nezvěděl, Mahomed ten obyčej měl Studnicy tu on zaroutil, Učedlníka v ní udusyl. &c.
3) Vypsání Stolic Království Uherského ve verších. RP. 3 archy v 4tu. V tomto rukopisu, takto veršuje:
O Trenčanské Stolicy.
Ovár, Střežen, Biče, Budetin, Litava, Oroslánsko, Beckov, Trenčín a Ilava, Kašavár a Hřičov, k tomu tež Lednice, Zámky jsou v tom kraji, Povážská Bystřice, Kapusta Žilinská, a sukno Puchovské, Dobře vyrobené koštičky Rajecké, S slovenčinkou čistou, velkou chválu mají, Pivo dobré, mnoho zemanů v tom kraji.
4) Kratičká hystorya království Uherského ve verších. RP. 4 archy v 4tu. Na průbu y z tohoto jeho spisu jeden y druhý verš tu se klade.
21 O Atylovi.
Atyla muž krátký, ale pyšný v chůzy, Chodě vždycky sem tam, oči své obrácý. Válek byl milovník, sám však zřídka válčil, V radách ostrovtipný, prosby chudých vážil, Prsy široké měl, hlavu převelikou, A oči maličké, bradu velmi řídkou, Šedinami zbělen, nos přehnutý maje, Tvář počernou, tak ho Jornandes maluje.
O Marotovi a Svatoplugovi.
Marotus muž Slovák, znamenitě živ jest, Jemužto Ranzanus dává takovou čest, Že byl moudrý, zběhlý v kunštu bojování, Kterémuž rovného nebylo na zemi; Marotus tento měl Svatopluga syna, Jehožto rozličná v krajně chamovina, Za krále zvoluje, moudře krajnu řídí, Až mu mnohý mrzák zlobivě závidí. Tak se Slováčkové slovenského Králě Jednou též dožili v Slovenské krajině. Není div, že Uhři mnohá slova mají, Kteráž v sobě jádro slovenské chovají. Vandali, Gotové, Hunni, Jepidové Ostrojoti, zatím y Longobardové Šli přes Pannonyi, Slovák se nepohne, 22 Snad ho y soudný den v Panonsku zastihne, Od paměti světa tady Slovák bývá, Čas příchodu jeho z kněh se nepoznává. Štrábo, Ptolomeus jen to doložili, Žeby v Pannonyi Jazyges bydlili.
Y bez mého připomenutí čtenář pozná, že Markovic z husta nedbale rýmoval. Mnohem lépeby byl učinil, kdyby tyto knižečky v próze, bez rýmu byl sepsal. Takby se y pro mládež náši lépe, než s těmito jalovými rýmy, hodily. 5) Jelen dychtícý po tekoucých vodách, aneb s. otčenáš, s přídavkem písní 1746. 6. Jemu se připisuje y píseň o chvále stavu Sedláckého, z německého jazyku v slovenskou řeč uvedená, y také porozšířená. L. P. 1752 v 8u 1/2 archu. Připomíná též Horáni o něm, že v Pyetystských rozepřích spis, o potřebě navštěvování domů r. 1747 v slov. jazyku na světlo vydal. Týž dokládá 5) že v rukopisu po- ——— 5) V díle IIhém cyt. kn. na str. 591. 23 zůstavil, α. animadversiones anti-Lampianas β. monita paterna ad filium Joannem. 6) S. Běh života svého veršem jasně vypsaný, kte- ——— 6) Měl y Matěje syna, který byl nejprv cýrkve Pustafedýmešské v Prešporské Stolicy, zatím pak Pražské evanj. A. V . cýrkve Slova b. Kazatelem. Tu deset let slouživ r. 1793 dne 27. Září na suchotinách zemřel. Tento Matěj Markovic následujícý spisy vydal: 1) Nevinný odpadlec, to jest toužebné proukázaní nevinnosti těch, kteříž se k náboženství vyznání Augšpurského připojují. Hlavní člankové evanjelického učení, že každý evanjelický Křesťan v náboženství svém pokojnou myslí živ býti y umříti muže. 2hé ponapravené vydání v Praze u J. T. Höchenberg. 1783. str. 73. v 12. K tomuto spisu přidány jsou y notae ad innocentem apostatam, to jest, proukázaní míst, na která 24 rých však jeho rukopisů neměl sem viděti příležitosti.
§. 5. Pavel Strečko školní učitel v Modře.
Byl jednoho věku s Pavlem Jakobeim, svým kmotrem živ. Narodil pak se v Slovenském Pravně, při koncy století XVII. Jeho rodičů, vychování, a škol, v nichž se učil, ——— se odvolává nevinný odpadlec 1783 1/2 archu 12. 2) Dekret sněmu Kostnického o přijímání pod jedním způsobem s poznamenáním vysoce učeného Pana K. R. na vysokém učení pražském učitele veřejného, z německého jazyka na český přeložený v Praze u Wolfganga Gerle 1783. 1 arch v 8. Obmýšlel také y K. K. Šturma kochání se s Bohem v ranních hodinách, na česko od sebe přeložená vy- 25 zvěděti sem nemohl. On byl vlastní bratr Ondřeje Strečka, otce onoho pověstného Jana Jiřího Strečka, prešpurského gymnazyum Rektora a děd Samuele Strečka nynějšího při cýrkvi ev. slovenské Prešovské sl. b. kazatele. Nabyv potřebné známosti literního umění, stal se děvčat při cýrkvi ev. Modranské slovenské učitelem, a spolu při též cyrkvi varhaníkem. R. 1722 dne 10 Unora, jakž matryka cýrkve Modranské svědčí, oddán byl aneb sobášen s pannou Kateřinou Jakobeich, Ondřeje Jakobeiho cýrkve Přítržské v ten čas Rektora dcerou, s kterou jednoho syna, zatím v Košickém vůkolí se osadilého, a jednu dceru, za měštěnína Modranského Mayera vdanou, podnes ještě živou, ačkoli již zletilou, zplodil. Až do r. 1758 dne 27 Máje cýrkvi ——— dati, ale pro nedostatek předplatitelů od předsevzetí upustiti musyl. O něm viz novos ecclesiastico scholasticos annales Evang. A. et H. Conf. in terris Austriacis. Alterius cursus annui tomo Imo pag. 74 et 75. 26 Modranské v připomenutém povolání věrně sloužil, v dotčený pak rok a den, smrt jeho službu přetrhla. Tento šlechetný muž zvláštním byl jazyka svého mateřského, a literatury vlastenské milovníkem, ješto spolu y s Ondřejem Mezybrodským svým kollegou umyslům Pavla Jakobeiho k dobrému slovenské literatury y k vzdělání cýrkve směrujícým, znamenitě nápomáhal. 7) Zvláště pak veršovstvím se náš Strečko v prázdných pracý povolání svého hodinach rád obíral, jakž toho y památky potomstvu pozůstavil. Nejen zajisté v funebrálu Jakobeiho čtyři od něho složené písně, kteréž až podnes na pohřebích zpívány bývajíce, památku tohoto muže obnovují, se nacházejí: ale y zvláštní knížečku o čtyřech posledních věcech, o smrti, vzkříšení, posledním soudu, o životu věčném a mu- ——— 7) Tuto chválu oběma těmto mužům sám Pavel Jakobei, v předmluvě na své znamenité řeči písma s., v jejichžto sebrání tito muži, jakž se zdá, podíl měli, dává. 27 kách pekelných ve verších, z nichžto mnohé se mu podařili, sepsal, a připsav ji Ur. P. Zuzaně Rakšánich své křestní matce, v Puchově v 12. ji tlaciti dal, přidav na koncy y jedné pěkné písničky proti strachu smrti.
§. 6. Samuel Palumbini kněz v Nitranské Středě.
Jeho vlasti, rodičů, vychování, škol, v nichžto se učil, a jeho učitelů zvěděti sem nemohl. To se o něm s jistotou ví, že Kochanovské cýrkve kazatelem byl. Odtud však, z neznámých mně příčin vypovědín byv, v Beckově se zdržoval. Z Beckova r. 1716 do Nitranské Středy za sl. b. kazatele byl povolán, v kterémžto uřadu této cýrkvi až do r. 1723 sloužil. Zatím stal se Svobodné Paní Zuzany Zayové z Cžemeru, v Hajnovejsy bydlícý dvorským knězem, kdež y r. 1735 zemřel. Po něm pozůstaly dvě dítky, Michal a Zuzana, zatím Pavla Jakobeiho manželka.
28 Od něho se ve Funebrálu Jakobeiho jedna píseň: Sám jest Pan Ježíš, každý věrný slyš, a. t. d. původně složená nacházý; ale múzy, jakž umělý čtenář souditi může, nehrubě mu příznivé byly.
§. 7. Ondřej Ambrozy kněz v Nitranské Středě.
Byl v dolním Kubíně městečku Oravské Stolice ze zemanských rodičů při začátku osmnáctého století narozen. V literním umění se nejprv v Leštinách za času Rektora Petrovice cvičil. Potom do Kežmarku přešel, kdež ho Jiří Buchholc, a zatím do Prešporku, kdež jej Bér učili. Dokonav školní běh stal se nejprv učitelem školy Přítržské, kdež pod jeho zprávou mládež v umění výborně prospívala. Zatím r. 1745 od Slavného Zayovského rodu do Podlužan za dvorského kazatele povolán byl. Odtud však do Nitranské Středy přešel; zdaž pak y tam skonal, jistiti nemohu.
29 Od něho se ve Funebrálu Jakobeiho jedinká původní píseň, ke cti V. P. Pavla Žarnocaiho, jakž začáteční veršů litery ukazují složená, nacházý.
§. 8. Jan Cžerňanský Kn. Dolňo-Střihovský.
Byl rodem z Rajce, městečka Sl. Trenčanské Stolice, kdežto se r. 1709 narodil. Pocvičiv se v literním umění v Trenčíně, a jiných vyšších vlastenských školách, do akademií německých se vybral, kdež nejprv ve Witenberku, potom pak v Lipsku se učil, byv zde spolu y korektorem slovenských kněh, které se zvláště u Braytkopffa tlačívaly. Navrátiv se domů z něměcké země, stal se Rektorem školy Sulovské v Trenčanské Stolicy, a tu sobě zasnoubil Zuzanu Ruténiho, tehdejšího Sl. B. Kazatele dceru, s kteroužto 7 synů a 3 dcery zplodil. 8) Ze Sulova do velké ——— 8) Z těchto jeho synů Jan se stal Baňského okolí Superyntendentem († 30 Paluze povolán byl za Sl. B. kazatele, odtud do Hyb, z Hyb pak do Hnouště do malého Hontu, a naposledy do dolejší Střihově, kdež r. 1766 v stáří 57 let v Pánu zesnul. Tento dobře učený muž byl velikým svého mateřského jazyka milovníkem, v němžto následujícý spisy ve verších vydal:
α Pořádek spasení, do něhož vkročiti musýme, chcemeli život věčný ——— 1785 dne 3 Března) Eliaš, Kamenanským nejprv Rektorem, potom Řimabaňským a naposledy Čankovským knězem, kdež y umřel. Štěpán byv Sv. P. Jiřího Hellenbacha uředníkem, umřel v horních Semerovcých. Ondřej na vojnu vzal, a jako voják skonal. Samuel pak Čerňanský až po dnes cýrkev evanjelickou Bátovskou v Hontské Stolicy šťastně řídí, a literaturu slovenskou horlivě rozšiřuje. O něm bohdá v díle IV. těchto poezyí mluveno bude. 31 míti. I arch 12cy, bez roku a místa. V této knížečce nejhlavnější članky víry, a povinnosti křesťanské v rýmy pro dítky uvedl, přidav na koncy y 5 modliteb jednak v próze, jednak v rýmích. Na průbu jeden y druhý veršík zde se klade:
Duch Svatý. 1. Od Otce y Syna pocházý. Jan 15, 26. k. 20, 22, 23. 2. Jak Pán a Bůh pravý, mocně s vším zacházý Skut. 5, 3, 4. I Petr. 4, 14. 3. V uřadu svém čtverým. a) Tresce, u Jana 16, 8. b) Vyučuje, k. 14, 26. c) Posvěcuje věrných, Ržím. 8, 13, 14. d) Přitom potěšuje, u Jana 14, 16, 17.
β “Žalostné vypsání pádu a vyvrácení předního a nejhlavnějšího v zemi Portugalské města LIZABONY, skrze neslýchané zemětřesení, které se stalo roku 1755 dne I. měsýce Listopada, aneb na všech Svatých, k probuzení a k výstraze lidí bezpečných, a na strašlivé metly boží nedbajícých, ve verše uvedené, a následujícýho roku 1756 32 o témž čase místo roční památky shotovené, skrze výstrahu dávajícýho, u Luk XIII. v 5. nebudeteli pokání činiti, všickni rovně též zahynete. L. P. 1757“ 1/2 archu v 8u v mém odpisu V této knize v předmluvě v 7mi §ích, čtenáře o zemětřesení, jak vůbec, tak obzvláštně o Lizabonském poučuje, potom pak o tomto posledním veršuje. Mezy jinými souzení Lizabončanů takto vypisuje:
Mnozý jsou tu prstí, skálím umrtveni, Mnozý samým strachem ze světa zhlazeni. Jiní zutíkajíc v poli se toulali, Jeden od druhého pokrmu žádali, Muž hledal manželky, a manželka muže Volajíc: ach! kdo mi v mé bídě spomůže. Dítky nad rodičmi žalostně kvílily, Že se v tom soužení od nich odloučily &c.
Viděl sem y duchovní od něho složenou píseň odkud se slušně zavírati dá, že se skládáním duchovních písní obíral; ale, pokud mi znamo, žádná podobná od něho složená píseň tlačena není. Slušíť také y toho připomenouti, ze kneh českých pěknou 33 zbírku nashromáždil, kterých větším dílem syn jeho Jan dědictvím dostal, jenžto onen rukopis N. Zákona na pergamentu psaný v 12cy, od svého otce v Lipsku na licytacý koupený, V. U. Panu Tomáši Tihanimu, nyní živého tabule Sedmimužské Assessora otcy daroval.
§. 9. Matěj Gáli kn. Přítržský.
Příhody jeho mladosti, jeho vlasti, rodiče, vychování, učitelé v známost mi nepřišly. Byv liternímu umění vyučen, stal se nejprv v Ivančiné knězem, kdež se asy dva roky pobaviv, zatím do Nitranské Středy odešel, a tu až do r. 1747 uřad kazatele konal. Zmíněného však roku byv do Přítrže povolán, až do r. 1758 tam sloužil, ano y běh života zde šťastně dokonal. Od něho jedinká píseň: Můj Bože, já v tebe douffám &c. z německého Pavla Gerharda v cytaře Tranovského se nacházý.
34 §. 10. Jiří Petrman kn. Dražďanský.
Narodil se v sv. kr. a baňském městě Pukancy v Hontské Stolicy roku 1710. z otce Danyele Petrmana měšťana a blanáře, matky pak Anny Sombatich. Poučiv se liternímu umění v domácý škole, v Šťávnicy, a v Prešporku, zatím do německé země na učení odjel, kdežto dokonav akademický běh r. 1734 české Berlínské školy učitelem se stal Pobyv tu 4 léta, obdržel od cýrkve Uhystské v hořejší Lužicy povolání za sl. B. Kazatele, kteréhož y přijal, a tu v německém a vendyckém jazyku kázával. R. 1741 přešel do Vetšavské cýrkve, kdež se A. děkanem stal, a nezadlouho potom do Mišavské v dolejší Lužicy ležícý. Ale ani tu stálého obydlení neměl. Byv zajisté r. 1747 od cýrkve české Dražďanské, k nížto y někteří Němcy přináležejí povolán, přijal při zmíněné cýrkvi uřadu sl. bož. kazatele, v kterémžto až do konce svého života s velikým prospěchem a požehnaním božím slou- 35 žil. Umřel r. 1792. Co mu času od pracý uřadu jeho pozůstalo, to vše zvláštní tento muž literatuře zvláště česko-slovenské obětovav, y v svém zešlém věku, v němž y zraku, jakž se spisovateli těchto pamětí životně žaloval, pozbyl, mateřskou svou řeč spisy zvelebovati nepřestával, a tudy pěkných památek po sobě pozůstavil. Vydal pak tiskem následujícý knihy:
1) Hospodina srdcem y rty chválení, aneb písně duchovní. V Dražďanech 1748 v 8u. Zdali v tomto kancyonálu všecky, aneb jen některé písně, od něho původně složeny, aneb jen z němčiny přeloženy jsou, nemaje této knihy v rukou, jistiti nemohu. 2) Celý Žaltář krále a proroka Davida v písně spořádaný, s předmluvou jádro Žalmu zvelebujícý, pracý Jiřího Petrmanna U. č. a ň. u S. J. (Učitele českého a německého u S. Jana) v Dražďanech vytiskl H. V. Harreter. 1781 str. 212 v 8. V této knize Petrman všecky Žalmy, v zvláštní rýmy od sebe uvedené, a tak od Streyco- 36 vých rozdílné, pro svou cýrkev tlačiti dal. 9) 3) List o večeři Páně bratřím evanjelického náboženství odeslaný do Cžech od upřímneho přítele J. P. (v Praze 1782.) str. 16. v 8. K tomuto listu jest y jiný ještě, y s přídavkem připojen. 10) 4) Ve J. P. J. Cžechořečnost touž řečí mluvícým složená, a ve dvou dílích obsažená, totiž v dobropísebnosti a zpěvomluvnosti skrze Jířího Petrmanna českého kazatele v Dražďanech. V Prešpurku u Šimona Petra Wébera 1783. str. 48. v 8. Tento spis pod zprávou P. Štěpána Léšky toho času cýrkve ev. Prešpurské Uhersko-Sloven- ——— 9) Recenzý této knihy nalezneš v knize: Litterarisches Magazin von Böhmen und Mähren. Herausgegeben von Joseph Dobrovsky, 1786. 1 St. S. 122. 123. 10) Viz týž P. Dobrovského Magazýn, díl 1. str. 137. 138. 37 ské kantora a varhaníka byl tlačen. 11) 5) Křesťanské víry základ od otce založený na poznání syna jeho Ježíše Krysta ukázaný, z obyčejných nedělních a svátečních řečí božích, jenž evanjelia slovou, přes celý rok, dle možnosti z krátka, sprostně, a zřetedlně osvědčen, s povolením a pryvilegium slavné Kurfirštské Saské Konsistoře skrze Georgiu Petermana slova božího, německým a českým jazykem kazatele u sv. Jana v Dražďanech. Díl první str 292 Díl druhý str. 387 v Dražďanech, vytiskl Hendřich Wilhelm Harpeter. 1783 v 4 Tuto knihu po přinavrácení sobě straceného zraku psal. V sbírce básní Václava Tháma, kterouž pod tytulem: básně v řeči vázané, v Praze r. 1785 vydal, na str. 56. jedna báseň, jejíž nápis jest: vymyšlení, od Petrmana složená se nacházý. Jeho ——— 11) Viz téhož Magazýnu díl III. str. 151 a 152. 38 německé spisy nalezneš v cýrkevních letopisých P. Sam. Ambrosyusa, latině psaných vol. I. trim. III. p. 72 a vol. II. tom. I. p. 143. nýbrž y v knize P. Dobrovského: Böhmische und Maehrische Litteratur, na rok 1780 v díl. II. kusu II. str. 89–91 a v téhož spisu: Litter. Magazin von Böhmen und Maehren, díle II. str. 45–48 některé literní zprávy od něho pošlé, nalezneš.
§. 10. Eliáš Mlynárových, a Ondřej Šaffarovský.
Onen šlechetný muž Sv. kr. města Kežmarku měštěnín byl při koncy XVII a při začatku XVIII století živ. Jeho rodičové, vychování, a ostatní života okoličnosti v známost mi nepřišly. Chtěje y on tou hřivničkou, kterou mu Pan byl svěřil, svým bližním posloužiti, rozličné písně, jednak původně složil, jednak z němčiny přeložil, kteréžto v rozličných knihách vytlačeny jsou. A syce v cytaře Tranovské 5 původně od něho 39 dosti šťastně složených písní se nacházý. Ostatní pak od něho tamž se nalézajícý písně přeloženy jsou z němčiny D. J. Kaymana, Pavla Gerharda, Petra Šexiusa, Eliáše Rodigasta, Matěje Apellesa Lewenšterna, Eliáše Ringwalda, Michala Waysa, Jana Franka, Kašpara Warnberka. V Funebrálu pak Jakobeiho čtyři písně od něho se nacházejí, z nichžto dvě původní, a dvě z němčiny přeloženy jsou. Všecky pak tyto písně jeho až po dnes v naších evanjelických zbořích se zpívávají. Než y jiné ještě památky tento pilný muž nám pozůstavil. Hledaje totiž jednak svého vlastního, jednak y bližních svých vzdělání, následujícy knižečky zhotovil, a nákladem pobožných křesťanů na světlo vydal:
1) Duchovní života studnice, plná božského občerstvení; vyprýštěná v ráji písma svatého, otevřená od Ducha Svatého, a všem spasení žádostivým, a milosti boží žížnícým srdcým, jak každodenně ráno y večer, tak také ve všelikých potřebách, křížích a souženích; ano též při zpovědi, večeři Páně, ne- 40 dělních a svátečních službách božích, k potěšitedlnému užívání cýrkve Augšp. vyznání dokonaleji vydaná skrze Eliáše Mlynářových měšťana Kežmarského, v Levoči 1702 v 12, kteroužto knihu nákladem Vozárovým, jehožto domu štědrost v předmluvě schvaluje, vydal. Ostatně o knize této vyznává, “ze v ní pořádek Duchovní života studnice V. D. P. M. Salliskomyusa Faraře Ottevyšského držel, a mnohé nábožné modlitby (dílem v proze, dílem v rýmích) v slovenskou řeč přeloživ, sprostého mluvení způsobu následovav, v jedno spojil.“ Zatím tato knižečka několikrát na rozličných místech byla tlačena k. p. r. 1736 b. m. a v Prešpurku u Fr. Aug. Packa 1775. v 12 str. 567 krom registrum. K tomuto vydání připojen jest y Kancyonálík obsahujícý v sobě písně duchovní z Tranoscyusa takměř všecky známé a obyčejné; ku kterým přidávají se velmi utěšené, přeradostné a pronikavé písně z Glozyusa, Eliáše Mlynářových, y jiné, které se již od dávných časů v cýrkvi Augšpurského vyznání užíva- 41 jí. Léta Páně 1788. v 12 str. 280 mimo registrum. 2) Písniční knižečka od Eliáše Mlynářových, v Kežmarku 1707. v 12 v Laubně 1731. 12) Nemaje této knižečky v rukou nemohu vyložiti, kolik budže původních, aneb přeložených písní v ní se nacházý. 12)
Rovným pobožným umyslem, ale, jakž se zdá, s menším štěstím, než Mlynářovic, veršoval Ondřej Šaffarovský Sv. kr. města Baňské Bystřice měštěnín, jednoho s Mlynářovicem věku živý. O něm dosti jest v krátkosti toliko připomenouti, že nám od něho dvě pohřební písně pozůstaly, z nichžto se jedna: preč buď o světská marnosti &c. v cytaře Tranovského, druhá pak: dobrou noc vám dávám rodičové &c. v funebrálu Jakobeiho nalézá. ——— 12) Viz indicem libr. prohibitorum. Veteropragae str. 162. 163.
42 §. 11. Jonáš Nigrini Necpalské školy učitel.
Jeho vlasti, rodičů, vychování, učitelů, po pilném a dlouhém na tyto věcy se dotazování, předce sem nijakž zvěděti nemohl. To však z Protokolu bratrstva Turčanského s jistotou se poznává, že při školách evanjelických Tešínských sloužil, odkudž ho Patronstvo Necpalské art. cýrkve za učitele do Necpal povolalo, kamž se r. 1736 dostal, a dne 21 Dubna Bratrstva Turčanského ustanovení podepsal. Zatím z Turce do Modry přešel, kdež rovně za některý čas školu učil, až se naposledy ke dvoru Vys. Uroz. P. Gabryele Pronaiho, slavného svého času Advokáta dostal. Ještě po dnes jsou v Turcy někteří věkem zešlí lidé, ješto se na tohoto muže dobře rozpomínajíce, to o něm vyznávají: že byl přehorlivý evanjelického náboženství ctitel, řeči slovenské, nejen velmi milovný, ale y dobře povědomý, a že mezy jinými y v hvězdářství zvláštní zalíbení maje, na způsob astro- 43 logů, některé nešťastné případnosti Necpalčanům y jiným trefně předpověděl. Skládáním zpěvů se rád hned od mladosti tento muž obíral. V rukopisu kancyonálu Matěje Augustýniho, nacházý se od něho píseň L. P. 1726 složená: Vzhůru mé srdce s radostí, jiná Svatodušní L. P. 1727 složená, kteréžto první verš na průbu líbilo se zde napsati:
Bože, dej deště štědrého, Neb aj! srdce mé vadne, Uděl požehnání svého, Ať na zem suchou padne; Ducha svého dar vylej Z hůry, a mně to popřej, Ať vody tekou v hojnosti K osvědcení tvé milosti.
Třetí jeho píseň v témž rukopisu se nalézajícý: Vím že můj vykupitel, Ježíš mé drahé sposení, živ jest ten Immanuel, pročbych již byl zarmoucený, Smrt již přemožena jest, buď za to Ježíši čest &c. jest okolo téhož času složena.
44 V cytaře pak Tranovského jediná píseň, pod jménem Jonáše Nigriniho z němčiny Jana Franka přeložená: Ozdobiž se duše milá &c. se nacházý, jejížto přeložení máli se tomuto Jonáši Nigrinimu, či jinému téhož jména překladateli připsati, jistiti nemohu.
§. 12. Jan Podmanický z Assódu.
Byl slavný svého času uherský rytíř, jeho Excellencý Svob. P. Jozeffa Podmanického z Assódu, bývalého u místodržícý královské Rady za dlouhý čas výborně o vlast zasloužilého radce, nyní pak Slavné Bačenské Stolice nejvyššího Išpána, a jeho královské Jasnosti skutečné tajné Rady děd, cýrkví evanjelických Bratrstva Pešťanského znamenitě zasloužilý Inšpektor, muž nad vší mou chválu vysoce povýšený, křesťan výborný, příkladného obcování, nábožný, krátce: jedna drahá, Bohu y lidem milá duše. Tento převzáctný Pan jeden přechvalitebný, srde- 45 čného oblíbení a věrného následováhodný příklad, jak uherským Slovákům rodu rytířského, tak y Cžeským a Moravským rytířum, s onými jazykem y literaturou od několika století spojeným pozůstavil. 13) Byv totiž mateřské své řeči, kterou mu y ——— 13) Tohoto XVIII století y jiní rytíři mezy Slováky, literaturu slovenskou vydanými spisy rozšiřovali, a tudy nejen Slovákům rytířského rodu, ale y Českým a Moravským rytířum, k svému vlastenskému jazyku, jakž se zdá, – a óbychom se klamali! – studeným, pěkný a následování hodný příklad pozůstavili. Jan Ambrózy bývalý Sl. Oravské Stolice Sloužný (Judex nobilium) vydal knihu pod tytulem: Schola Christi, to jest, Škola Krystova, aneb nábožná přemyšlování o následování Ježíše Krysta, o zapření sebe samého, o pokoře, trpelivém kříže snášení, potupení světa, skroušenosti srdce, mrtvení žádostí těle- 46 samé jeho pěkné slovenské jméno přípomínalo, zvláštním milovníkem, nejen se za ní, jako mnozý rytíři (je- ——— sných, o duchovním boji, odevzdání se vůli boží, odpočinutí duše v Bohu, o duchovním potěšení, sladkém milování Pána Boha, a jiných zlatých znovu zrozeným dítkám božím příjemných ctnostech, hlavní křesťanské mravní učení v sobě obsahujícý, s předloženým rozjímáním o spravedlnosti víry vydaná. L. P. 1780 b. m. v 12. str. 444. krom 1 1/2 archu předmluvy, s obrázkem. Job Zmeškal z Domanovec a na Leštinách bývalý Oravské Stolice Místo-Vicišpán (Substitutus V-Comes) sepsal a u Packa v Prešporku vydal: Školu Jobovu L. P. 1781 v 8vu. Baltazar Pongrác de Sz. Miklós et Ovár slavný někdy obojího práva v Uhřích Prokurator, Sl. Stolic Liptovské, Zvolenské a Pešťanské 47 jichžto slovenský původ y jméno y tytul aneb tak řečené praedicatum, y vlast, v niž se zrodili, y jejich rod ——— tabule soudní Assessor, a v poslední cest a hatí Dunajských Director přeložil, a vydal Amadea Kraycberka pobožná přemyšlování na každý den celého roku, v nichž se věrný evanjelický Kresťan, skrze nábožné rozjímání vybraných řečí písma s. a vroucý modlitbou probuzuje a potěšuje, v Prešporku u Frant. August. Packa kr. pr. impressora r. 1783 v 8u str. 1100. mimo troje registrum. Nyní pak chvalitebně příkladpříkladu připomenutých rytířů následuje Vys. uroz. Pan Jan Feješ cyrkví evanj. Malohontských výborně zasloužilý Inšpektor, jenžto Hlas volajícý k sedlákům sepsav, jej k napomožení Slovenského Prešpurského inštytutu daroval, v Prešpurku u Šimona Petra Wébera L. P. 1808 péčí téhož inštytutu vydaný. 48 a vychování jím přejasně ukazují) nestyděl, ale ji y rád mluvil, y rád v ní psával. A poněvadž jak svého vlastního, tak y bližních svých vzdělání srdečně byl žádostiv, za tou příčinou písní a modliteb Glozyusových (viz o nich těchto pamětí díl IIhý §. 18.) vydání ochotně a štědře nápomáhal, nýbrž y sám nábožné písně skládal. Kancyonálu Glozyusovu jsou tři jeho písně připojeny. 1ní jest o světské marnosti, soudu a věčnosti od zemského Pana v Asudě (předlety Ostmach sloul) složená roku 1729. 2há ze sv. evanjelium Nedele po III Králích. 3tí při zpívání svaté pašije. V první z nich, jenž se začíná: pomni, pomni o člověče &c. takto zpívá:
V. 8. Mášli tu bohatství jaké, Neb dary všelijaké, A užívals jich nehodně, Pamatuj jen toho dne, Co povíš, a co učiníš, Když přísný soudce Pan Ježíš Soudit bude tvé činy, O! prosým, na to pomni. V. 9. Jsyli Pán nad poddanými, Šaffář jsy spolu s nimi; 49 Ne Pán, ale jako oni, počet klásti povinný; Co povíš, a co učiníš &c. jak svrchu.
Nu! zůstaniž památka jeho mezy námi na věčné časy požehnaná!
§. 13. Augustýn Doležal, kněz Sučanský.
Narodil se v sv. kr. městě Skalicy r. 1737 dne 27 Března. Prvním počátkům literního umění v Necpalské škole se vyučil. Odtud radou strýce svého Pavla Doležala do Křemnice přešel, kdež se pod zprávou Frydrycha Karpeho s prospěchem cvičil. R. 1750 do Spišského Popradu odjel, a tu ho Jan Láni tehdejší Popradské školy Rektor řečníctví učil; nechav ale roku 1751 Popradu, do B. Bystřice se přestěhoval, a tu pod zprávou Benyamina Geguše znamenitě v literním umění prospěl. Odtud l. P. 1754 do Modry přešel, kdež jej Ondřej Greškovic y vyšším uměním učiti počal, v kterémzto uče- 50 ní potom v Prešporku, kamž r. 1755 se dostal, za času Jana Tomky Saského a Jana Karlovského, dále s užitkem pokračoval. Dokonav ve vlasti školní beh, r. 1760 do Altdorffu na učení vyjel, kdežto se k kněžskému uřadu, jakž náleží, přihotovil. Prvé však, než toho uřadu dostal, obdržev od Necpalčanu, kteříž ho své škole za zprávce představiti chtěli, povolaní, stal se zmíněné školy Rektorem. A tu udělav sy známost, a dav svých pěkných způsobností y mravů šlechetnosti důkazy, r. 1767 do artykulářské Hybské cýrkve, působením zvláště V. uroz. Panů Poturňaich z Poturně za slova b. kazatele povolán byl, ku kterémužto uřadu od Eliáše Fišera cýrkví ev. A. V. v Před- a v Zátisý Superyntendenta v Kežmarku posvěcen jsa, Jiřímu Fabrimu, Velko Paluzského kněze Ondřeje Ambrozýho r. 1767 dne 28 Března zesnulému zeti, v Hybích měsýce Máje nastoupil, a zde šestnacte let s zvláštním prospěchem a požehnáním božím lid evanjelický vyučoval. Po navrácené evanjelíkům skrz Jozeffa IIho cýsaře svobodě náboženství, obdrzev od nové Sučan- 51 ské cýrkve povolání s Hybenskými svými posluchači, ježto ho přetězce propouštějíce, hořce ho oplakávali, se rozloučil, a zatím až do smrti při cýrkvi Sučanské pracoval. Umřel na vodnotedlnost dne 21 Března L. P. 1802, dne 23 téhož měsýce popoledni v chrámě Sučanském pochovaný, skrze Ondřeje Plachýho, toho času Sv. Martinské, nyní Novo-Městské v Nitranské Stolicy cýrkve kněze, jenžto řeč pohřební z kancle, a Jakuba Maršalka Zaturčenské cýrkve slova b. kazatele, jenž od oltáře parentacý držel. Po něm jediný syn Samuel zůstal, kterýž Ondřeje Bura školy Svato-Mikulašské v Liptově Rektora pomocníkem jest. Tento pracovitý muž, byv velikým veršovství milovníkem sepsal a vydal ve verších Alexandrýnských knihu pod následujícým tytulem: Pamětná celému světu Tragedya, anebožto veršovné vypsání žalostného prvních rodičů pádu, kdežto se téměř všecky matérye, nadházky a pochybnosti, jak učeným, tak neučeným se naskytávajícý, přednášejí, vysvětlují a gruntovně odpravují, s připojeným hlasem krve Abelovy, truchlivým Sé- 52 ta patryarchy nad Abelem kvílením, hrobu Abelového epitaphium, a pronikajícým hlasem krve Krystovy sepsaná od jednoho Skalického ADaMoVEHo SyNa (Augustinus Doleschal Minister verbi Ecclae Hybensis Szutsanensis nunc) v Uher. Skalicy vytištěná v 8u u Joz. Ant. Škarnycla r. 1791 str. 392 krom předmluvy na 3. list. a registrum s připojením přetlumočeným latinských slov v knize se nacházejícých na 9 list. Na koncy této knihy připojeny jsou 3. duchovní písně, jedna o umučení P. Ježíše, původní, 2há o opatrování božím z německého Du bist ein Mensch, das weisst du wohl přeložené; 3tí o pokání syna marnotratného původní. Vše pak zavírá modlitbička ve verších, jejížto nápis jest: jadro křesťanských žádostí. 14) V díle IIhém Slovenských veršovců L. P. 1809 ve Vacově u ——— 14) Obšírnou recenzý této knihy nalezneš in annalibus Ambrosianis výš cytovaných, v díle II. alterius cureus annui na str. 115–124. 53 Antonína Gotlíba tlačeném nalézají se od něho verše pod tytulem: “Veselost rolí boží Hybské pod rakouským škřivánkem. Zpěv při přílezitosti vydané od cýsaře Jozeffa IIho Tolerancý L. P. 1781 slozený od Aug. Doležala“ Ostatně Augustýn Doležal byl muž dobře učený, kazatel šťastný, jenž zaoblačenou mysl posluchaců svých vyjasniti, a v chrámě Paně v čas horka dřímajícým mistrovsky dřímoty rozehnati uměl; muž příkladného obcování, a přitom veselý, vtipný, a v obchodu s jinými, pro své nevinné zvláště žerty, příjemný.
§. 14. Michal Instytorys Mošovský, kn. Prešporský.
Narodil se v Bystričce, vsy Turčanské Stolice z zemanských rodičů, z otce Tomáše Instytorysa, matky pak Zuzany Lehocké r. 1733 dne 29 Září. Prvním počátkům literního umění doma se vyučil, zatím pak poslán byl do Ivančinské, a odtud do Sulovské 54 školy. R. 1749 přešel do Prešporka, kdež ho Michal Peško učil, r. pak 1751 radou Eliáše Milece toho času v Prešporku cýrkve uhersko-slovenské Sl. B. Kazatele, Danyele Lehockého napomožením, aby se uherské řeči poučil, odešel do Debrecýna, kdežto vzav na se togu (dlouhý oděv Kalvínských teologů, na způsob plaště ušitý) zde až do r. 1753 se cvičil. Dotčeného léta vrátiv se do Prešporka, stal se Ondřeje a Pavla Lehockého, a jejich sestry za Ondřeje Jušta vdané, Danyelových dítek učitelem. R. 1736 pomocý svého patrona Dan. Lehockého do Witemberku se vybral, kdež ani dvou let nevyplnil. Po smrti zajisté Eliáše Milece s přivolením patronstva, které ho již před tím v obojí, uherské y slovenské řeči kažícýho slýchalo, za jeho nástupce byl zvolen a r. 1758 povolán, kteréhož však povolání přijíti on chuti neměl, až když patron a přítel jeho Lehocký příliš na něho dotíral, teprv přijal toho povolání, kteréž zatím až do své smrti, za 45 let y 6 měsýců při této cýrkvi s velikým požehnáním božím konal. Celý pak tento čas o rozšíření a zve- 55 lebení česko-slovenské literatury horlivě pracoval, byv své mateřské řeči velikým milovníkem. Sklad kněh jak v jiných jazycých, tak obzvláště v česko-slovenském jazyku zepsaných výborný nashromaždil, kterýž kšafftem prešporskému gymnazyum odkázal, vykázav spolu v něm 3000 zl. z nichžto 50 zl. uroků strážcy této knihovny ročně se platiti, 50 zl. na nové, které výcházejí knihy, a 50 k sjednání hospody pro tuto biblioteku a bibliotekáře vynaložiti se má. Jako pak kněh od jiných učených mužů vydaných pilně shledával a sbíral, tak y sám, jak v latinském a uherském, tak obzvláště v mateřském svém, sobě mezy všemi nejmilejším, jazyku knihy pilně vydával, y jiným učeným Slovákům k vydání kněh, kteréž sepsali, všelijak napomáhal. Krom latinských a uherských spisů, v řeči česko-slovenské pro své milé vlastence následujícy knihy vydal:
1) Naymana modlitby připojené knize zpěvů Tranovského, jejížto několiko vydání opatřil, y o to, 56 aby bez omylů vydána byla, pečoval. 2) Arnda o pravém křesťanství v 4tu v Prešpurků u Packa. 3) Listovní odpověd Augšpurského vyznání Cžechům a Moravanům, na jejich otázku: jeli lámání chleba při s. večeři Páně potřebné? s přídavkem Cžeské konfessye Maximilianovi II. cýsaři r. 1575 podané, v Praze u Jana Tomáše Hechenbergera na malé straně 1783. str. 77. a rejstřík v 12cy. 4) Potřebné ponapravení omylného spisu: refformírtského smyslu bratří Cžeší od Ignáce Bojislava L. P. 1754 v německém jazyku, léta pak 1783 v českém přeložení vydaného, a přitom gruntovní dokázání, že učení Starých bratří Cžeských s učením A. V. Evanjelíků nejlépe se srovnává, ba že s nim v gruntu jedno jest, z vlastních starobratrských neproměněných písem s všemožnou pilností vytažené L. P. 1785 s. l. (v Prešpurce) str. 124 v 8vu. 5) Cytara Sanctorum t. j. kniha zpěvů Tranovského ponapravená v Prešpurku L. P. 1787 v 8u. Krom 57 těch písní, které místem napravil 58 teměř cele předělal, dvě pak z Gellertových přeložil, jednu vánoční: „toť jest ten den utěšený;“ druhou pak velikonoční: „Ježíš živ jest, a já s nim.“ &c. 6) Menší kancyonálík. 7) Pořádek s. pašie, jako v neděli Květnou a v Veliký Pátek v cýrkvi evanjelické v Prešpurku čtena bývá, v Prešpurku 1787 v 12. str. 84. 8) Strom bez kořene a čepice bez hlavy, to jest nešťastný stav krajiny bez krále, a města bez vrchnosti, při příležitosti nešťastné Francouzské revolucye na den slavného jména Jeho cýs. a král. Jasnosti Františka II. v cýrkvi Prešporské evanjelické skrze Michala Instytorysa (Mošócy) předložený. Pro obecnější pak vzdělání s přídavkem žalostné smrti Ludvíka XVI. krále Francouzského na světlo vydaný, v Prešpurku u Wébera 1793 str. 54. 9) Nábožné písně, které cýrkev Prešporská evanjelická, při posvěcování svého nového uherského a slovenského chrámu v Neděli Iní 58 Adventní r. 1777 zpívala. V Prešpurku u Packa str 8. v 4u. 10) Modlitby pro vojáka str. 16. v 12. Mimo tyto pod jeho zprávou vyšly y jiné v Prešpurku tlačené knihy, k. p. Kraycberka přemyšlování od Baltazara Pongráce de Szent Miklós et Ovár, z němčiny přeložená, Laučekova konkordancý, Michalkova kniha o pověře a. t. d. kteréžto Instytorys pěknými předmluvami, a Michalkovu y některými poznamenaními ozdobil.
On se ze zrustu literatury česko-slovenské v novějších časých, jakožto horlivý vlastenec srdečně těšil, a vždy přetěžce toho nesl, že se tomuto květu naší literatury tak mnohé překážky vstříc kládly. Každá nová dobrá kniha, jako y řídká staročeská, které do své knihovny dostati mohl, srdečně ho těšila. Založení učitelské stolice česko-slovenské řeči a literatury v Prešpurku, y radou y skutečnou pomocý napomáhal, učeným Slovákům, jejíchžto přičiněním inštytut slovenský prešporský povstál pilně dopisovav, jen že 59 vždy, až do poslední téměř života svého hodiny, žeby k svému místu přijíti týž instytut mohl – znaje mnohých y Cžechů, y Moravanů, y Slováků k svému národu studenost – pochyboval, nic méně však předce 100 zl. témuž inštytutu kšaftem odkázal. Škoda, že ho nedožil, a jeho šťastného prospěchu, y velikého z něho plynoucýho užitku nespatřil! sycby jej větší summou jistě byl nadal –, ač y svou bibliotékou o ten týž inštytut výborně se stal zasloužilým. Byl pak náš Instytorys jak v jiných uměních, tak obzvláštně y v poetském výborně pocvičený muž, a šťastný latinských, uherských y slovenských veršů skladatel. Poetské spisy v Cžechách, Moravě y v Uhřích v slovenském jazyku vycházejícý zvláštně sobě libovav, vyznal, že v poetském umění v novějších časých Slované výborně prospěli, ač y v novou od P. Dobrovského vystavenou prosodyi nijakž se vpraviti nemohl. On Cžechy a Moravany na prešporském gymnazyum studyrujícý zvláštně fedroval, vždy u sebe jednoho štědře přechováva- 60 je, věda dobře, že Cžeší, Moravané a Slovácy jeden národ jsou. Neměv manželky, žádného potomka po sobě nenechal, ale cyzým dítkám, mnohým více, než jejich rodičové dobrého prokázal, ano, y nyní, když kosti jeho již prachnivějí, ustanovením svého kšaftu prokazuje. Tak hle tento znamenitý muž y ustním, jak lidu v chrámě, tak y mládeže v škole vyučováním 15) y shledáváním a skupováním starých řídkých kněh a nových pro potomstvo spisováním, y obecnému dobrému za celý čas svého života všemožným napomá- ——— 15) V mladších života letech učil v gymnazyum mravní teologii a homiletyku: celý pak čas svého kazatelského uřadu mláděži niššich u gymnazyum klassý, pravdy náboženství evanjelického času postního v slovenském jazyku předkládával, y jako cenzor inštytutu homiletycko-katechetyckého, nejprv uherského, zatím pak slovenského mnohá pěkná naučení teologům dával. 61 háním, y naposledy celého svého jmění, cýrkvi, škole, chudým odkázáním, nesmrtedlných zásluh nabyl! Umřel výborný muž, když sýla jeho těla cele byla vyvážena, až vyschnutý konečně, jako lampa, když se jí více oleje nedostává, vyhasl r. 1803 dne 7ho Ržíjna, byv 72 let a 8 dní star. Co se povahy jeho těla a ducha týka, byl muž nízké postavy, tváři snědé, vlasů černých, očí bystrých, které mu až do smrti služby nevypověděly, těla outlého, ducha tichého, však ne pošmourného, než veselého: uměl časem y vtipně žertovati. Pracý povolání svého velmi byv pilen, y když více lezl, než chodil; předce cýrkvi sloužiti nepřestal, muž, pro nábozenství velmi horlivý, za které se y řeči y spisy rád zasazoval. Usměšku se rozumný zdržeti nemůže, pováže, že se Pan G** předce o jeho k odpalství přivedení pokoušel. Kratičké vypsání jeho užitečného života připojil Důstojný P. Danyel Krudi cýrkví Před-Dunajských Superyntendent k pohřebnímu kázaní, jemu drzanému, kteréž y s jinými při přílezitosti pohřbu Instyto- 62 rysova držanými řečmi 16) a k památce jeho složenými veršemi v Prešpurce vytlačeno jest.
§. 15. Ondřej Demian Prokurator.
Narodil se v Trenčíně z otce Jana v rémž městě železníka, matky pak Anny Ježovicovy. Počátkům literního umění se v své vlasti vyučil, za časů Jana Turza a Herchla Rektorů, ——— 16) Všecky tyto řeči, uherská D. P. Pavla Bilnicy kněze a Professora, slovenská Důst. Pana Krudiho, latinská Jana Podhradského, verše latinské Martina Hamaliara mladšího, slovenské Štěpána Hollaiho, německé Michala Martiniho Kováče, a uherské Pavla Fabriho pod tímto tytulem vytlačeny jsou: Justa viro dum vixit admodum reuerendo, Domino Michaeli Institoris Mossotzy fatis functo die 7. Octobr. 1803 persoluta die 9na et 16ta Octobris 1803. 63 zatím pak za příčinou uherské řeči odjel do Rábu, odtud do Šoprona, kdežto školní běh šťastně dokonal. Chtě se k stavu prokuratorskému hotoviti, šel na tak řečenou patváryi k Vys. Uroz. P. Zykmundovi Méreimu toho času Sl. Trenčanské Stolice Vice-Išpánovi, potom pak k Vys. Uroz. P. Pavlovi Jesenákovi, a tak se právům naučiv, v Prešpurce, kdež toho času Dykastérya byla, začal pře vést, aneb allegovat. Dav své zvláštní způsobnosti důkazy, stal se Hraběte Mikuláše Forgáče a městečka Šamořína (Schüttsommerein) Fiškálem. Zde v Prešpurce zasnoubil sobě Pannu Julianu Serpiliusovu v Ržezně z otce Jiřího, města Ržezna Notáře a konzystoryální rady sekretáře, matky pak Izabelly Cymermanovy, onoho pověstného Superyntendenta Cymermana dcery narozenou, kteráž však osyřevši u Samuele Serpiliusa prešpurské ev. německé cýrkve kněze, svého strejce 10 let se zdržovala, a tu y vdána byla. S touto svou zdařilou manželkou zplodil čtvero dítek, z nichžto Karolina a Juliana hned v dětinství, Karel ve vojenské službě, byv kadét, 64 v 21 roku, zemřeli, a jediná jenom jeho dcera Žofie Krystyna, nyní za Uroz. Pána Štěpána Geru v Trenčíně Advokata vdaná, při životě pozůstala, a tať jest, jenžto mi y tyto zprávy o svém dobrém otcy dáti ráčila. Umřel náš Demian jakožto pověstný v Prešpurce Prokurator r. 1799. dne 2 Ledna, byv pět let před svou smrti šlakem poražen. Tento muž se od mladosti veršovstvím a muzykou velmi rád zaměstknával. Na huslích, fletně a na cymbalích mistrně hráti uměl; jeho pak k rozličným příležitostem složené verše, ješto se zde onde v rukopisu chovají, mnohým až podnes k vyražení mysli slouží, z nichžto zvláštnější, v svazku IIhém Slovenských Veršovců ve Vacově r. 1809 vytlačeny jsou.
§. 16. Danyel Baráni kněz Assódský.
Vlast tohoto zemanského rodu muže byla Velká Paluze, kdežto se z otce Jiřího Barániho školního učitele, 65 matky pak Barbary AlmanAltanovy narodil. V počátcých literního umění otec jeho jej cvičil. Zatím když odrostl, poslán jest do Levoče, kdež se grámatyce a syntaxý, do Ožďan kdež se peryodologii, do Prešova, kdež se retoryce aneb rečníctví, pod zprávou Eliáše Chrastiny učil. Odtudto přešel do Šoprona, odtud pak do Tubynku, kdež Raysa, Kottu, Sartoryusa, Hegelmayera, Šnurrera, Štorra učitele měl. Navrátiv se do vlasti, stal se pryvátním učitelem dítek V. U. P. Hodošiho, po roce pak byl za kněze do cýrkve Baďanské povolán, a skrze Jana Cžerňanského Baňského okolí toho času Superyntendenta r. 1780 d. 7. Cžervence posvěcen. Z Baďanu r. 1784 přešel do Dolních Příbelec, a odtudto r. 1788 v měsýcy Prasyncy do Assódu na místo Pavla Adamiše ze Senice rodilého († r. 1794. dne 4. Ržíjna) kdež přes 12 let s velikým prospěchem cýrkev řídil. Zemdlený rozličným křížem dobrovolně cýrkvi výhost dav, odšel do Domoně, kdež sobě dům k obydlení objednal, v němž ale nedlouho bydlel, zemřev na den Vstoupení r. 1802. S manželkou svou Ka- 66 teřinou Přivickou Šťávničankou († r. 1794 d. 6ho Máje) tři syny, Samuele zatím vojáka, Bohumila a Jozeffa zplodil. Po něm mnohé písně dílem původní, dílem z němčiny přeložené v rukopisu pozůstaly, hodné toho, aby někdo z učených vlastenců jich přehlédl, a nejlepší vytlačiti dal. Byl zajistě Baráni veliký češtiny milovník, a šťastný písní skladatel, muž plný vroucý čitedlnosti a jazyka svého mateřského nad mnohé jiné výborně povědomý. Na průbu, a k zachování spolu památky tohoto v teologickém zvláště umění zběhlého muže, zde se dvě z jeho písní kladou:
Píseň školních dítek, před lekcý.
1. Jezu, jenž byv mladičký Prospívals moudrostí Nad jiné své bratříčky, Y u všech milosti, 2. Z hůry nám, kdež na trůně Sedíš, moudrost sešli, Bychom ovoce vůně Rozkošné vždy nesli. 67 3. Ještě byv jen pachole Již s Doktorys seděl, Poslouchal jich ve škole, Odpovídat veděl. 4. Ach, dej y nám pozorné Srdce, rozum, uši, Ať k mistrům svým povolně Vroucý lneme duší. 5. Z ust nemluvňatek sobě Dokonáváš chválu, Ach! připrav Pane tobě (sobě) Y v nás dokonalou. 6. Rozkoše bývaly tvé Dítky vůkol tebe, K srdcys je vinul, jim své Dal království nebe. 7. Přiviň, Ježíši, y nás K prsům své milosti, Žehnej zde, tam věčně spas V nebeské výsosti.
Píseň po lekcý.
1. Před trůnem tvým padají, Zástupů všech králi! Korunky své metají V nebesých y malí, 68 Svatý, svatý, svatý jest Pan Bůh všemohoucý Ržkouce: všickni jemu čest Díky vzdejme vroucý.
2. Ach! my jen u podnože Tvého trůnu slávy, K nohám tvým se o Bože! Vinouce z tvé zprávy, Výmluvnosti počátkům Tvých prvním učíme, Odpusť mdlých nemluvňatkům Chval, nímiž Tě ctíme.
3. Čest Ježíšovu jménu V němž ovoce nésti Milé mužem jsouc kmenu Jeho ratolesti, Ach! dávej, dávej Pane, Zrůstu, ať tvé sýmě Na našich požehnané Dušičkách uzříme.
4. Moudré k nám učitele Posýlej a zprávce, Jenžby věrně vesele Své konali práce, Stířej ty sám krupěje Potu s jejich tváři, 69 A když se tvář zastkvěje, Slávou ať je daří.
5. Rodičů y pestounů Péčem a usylí Žehnej ty z svého trůnu, Ježíši přemilý, Tvéť, ach! tvéť jsme my dítky, Ježto zde žehnaje Štípils, ach! přesaď štípky Časem svým do ráje.
§. 17. Jan Straka cýrkví Hontských Senyor.
Byl z otce Adama Straky, matky pak Zuzany Foltinových r. 1743 dne 3. Cžervence v Zlatovcých, vsy S. Trenčanské Stolice narozen. V 12. roku svého věku začav se v Trenčíně učiti, za šest zde let pěkně v počátcých literního umění prospíval. V 18tém roku svého věku, chtě se uherskému jazyku naučiti, do školy cýrkve Bokodské v Sl. Komárnanské Stolicy ležícý se přestěhoval. Vyplniv zde 3/4 roku, odjel do Nemeščova a tam pod zprávou Jana Jo- 70 zefiho, nyní cýrkve evanj. Mijavské Slova b. kazatele za 3/4 roku se učil. Zatím odšel do Prešporka, a byl onoho tamějšího ev. gymnazyum Rektora, Jana Bencura pilným učedlníkem. L. P. 1769. zanechal Prešporka, chtěje do německých zemí vyjíti; ale nemoha svědectví od Sl. Trenčanské Stolice k obdržení průvodního listu, neb pasu toho času nevyhnutedlně potřebného dosáhnouti, a nadarmo po dvakráte téhož svědectví od Sl. Trenčanské Stolice žádaje, r. 1771 opět se do Prešporka navrátil. Tu radou kněžstva průvodního do akademie listu u Mistodržícý kr. Rady hledati se pokoušeje, s přivolením bl. p. královny Marye Terezye takového listu obdržev, téhož ještě roku měsýce Září do Tubinské akademie odjel, kdež za 2 1/2 roku Jeremiáše Raysa, Frydrycha Kotty, a Frydr. Sartoryusa učedlníkem byv, v teologickém zvláště umění znamenitě prospěl. Vrátiv se do vlasti stal se pryvátním učitelem Ludvíka Prónaiho, jeho Vys. Uroz. Milosti (tehdáž, nyní již Excellencý) Pána Ladislava Pronaiho druhého syna, kteréhož jeden rok učiv, po od- 71 chodě Bohuslava Mudroně z Jače na Dolní Střihovu, působením zvláště slavného Pronayovského rodu od cýrkve Jačanské za slova bozího Kazatele byl svolen, a k tomuto uřadu r. 1775 dne 24 Máje skrze Michala Póla na Jači bydlivšího Baňského okolí Superyntendenta posvěcen byl. Zde do stavu manželského vstoupil, zasnoubiv sobě Pannu Maryi Tešedíkovu, Cžabenského kněze Tešedíka dceru, a pověstného vlasti naší Hospodáře Samuele Tešedíka kněze Sarvašského sestru, s kterou jediného, nyní ještě živého, v školách se cvičícýho syna Samuele zplodil: ostatní zajisté jeho dítky všecky pomřely. Po smrti první své manželky, opět sy zasnoubil Pannu Annu Alžbětu Andersovu, kněze Kremnického Andersa dceru, ješto se po smrti svého prvního manžela za Štěpana Bencura Vaňarského nyní v Nongradské Stolicy kněze vdala, z níž žádných dětí neměl. R. 1786 měsýce Unora od cýrkve Pukanské povolání obdržel, kteréhož y přijal, a této cýrkvi potom až do smrti s velikým požehnáním božím sloužil. Tu zýskav důvěrnost Hontských cýrkví a bratří 72 r. 1794 stal se Hontského bratrstva Místo-Starším (Konsenyorem), roku pak 1796. když Mártin Hamaliar Šťávnický toho času kněz a bratrstva Senyor, Superyntendentem se stal, při jehož k tomuto uřadu posvěcování náš Straka pěknou latinskou řeč držel 17) uřad Staršího je- ——— 17) Tuto Strakovu řeč y s jinými při této příležitosti držanými řečmi s slovenským kázáním D. C. H. Pana Jana Polereckého cýrkve Kostelno-Moravecké, a s německým kázáním D. C. H. P. Adama Lovicha, B. Bystřické cýrkve kněze, nalezneš v knižečce pod tímto tytulem vyšlé: Orationes, occasione summe reuerendi ac clarissimi viri Martini Hamaliar coetus evangelici Schemniciensis V. D. Ministri et I. ac V. Senioratus M. Hontatani Senioris in Superintendentem Ecclesiarum A. C. Evangelicarum I. ac Districtus Montani, Schemnicii die 31 Octob. 1796 solemniter inaugurati dictae, Schemnicii, typis Fr. Joan. Sulcer 1797. str. 68. 870. 73 dnomyslně mu jest sveřen, kterýž až do smrti, práv cýrkví a kněžských moudře zastávaje s velikou pochvalou konal. Když cýrkve evanjelické obojího vyznání L. P. 1791 s přivolením královským sněm v Pešti drželi, on s Martinem Hamaliarem od V. Hontského bratrstva byl tam deputyrován, a tu svobody myšlení a učení o věcech náboženství, kterou někteří, nejen Augšpurskou konfessý obmězyti, ale y Formulí svornosti svázati chtěli, zmužile bránil. Umřel výborný muž na hořkou zymnicy r. 1804 dne 28. Ledna odevšech statečných litovaný. Mezy jeho chvalitebné vlastnosti y to přináleží, že příkladnou láskou k mateřskému svému jazyku hořel, odkud sám soukromní pilností gruntovní jeho známosti nabyti hledal. Tím umyslem y rozličné knihy (větším dílem teologické k. p. výklady rozličných kněh písma s. a t. p.) do česko-slovenské řeči přeloživ, některé vytlačiti dáti obmýšlel. Přemyšlování Colikoferova od něho přeložená y P. Samuel Ambrozyus Šťávnický kněz vydávati mínil, jakž toho naději v svých cýrkevních letopisých byl učinil. Ale až posavád 74 nic z těchto od něho přeložených kněh není tlačeno, mimo katechysmus Dytřichův, jehož přeložení sám náš Straka svým nákladem pod tímto tytulem vydal: Krátké a pochopitedlné v náboženství křesťánském vyučování. Z německého jazyka v slovenčinu uvedené. V B. Bystřicy u J. Jozeffa Tumlera, 1788. str. 29. 18) V agendě pak skrze Sup. Martina Hamaliara vydané, některé modlitby k vyročitým Slavnostem od něho přeloženy jsou. 19) ——— 18) Recenzý tohoto katechysmu nalezneš in annalibus Ambrosianis v díle I. kusu III. na str. 99 a násl. 19) Tato agenda pod tímto tytulem na světlo vyšla: Agenda, to jest pořádek prác (pracý) cýrkevních kazatelů Slova božího v cýrkvích evanjelických Augšp. Vyznání se přidržejícých s připojenými potřebnými Formuláři, z částky z liturgie Vídeňské na rozkaz cýs. kralovský r. P. 1788 od tamější evanjelické
75 Ale y skládáním duchovních zpěvů náš Straka časem se obíral. V knižečce: Kresťanské Modlitby a písně pro pocestné nákladem Štěpána Boboka sv. kr. baňského města Šťávnice měštěnína vydané, v Prešpurku 1786. v 12, jednu od něho z němčiny přeloženou píseň na str. 232 nalezneš.
V malém kancyonálíku v Šťávnicy r. 1790 a potom y v Bystřicy r. 1806 v 8u tlačeném, 26 písní, z nichž 16 jest původních, od něho složených se nacházý. Pod písní však: „Aj, opět povstal sem“ a t. d. omylně jsou litery I. S. položeny, ana od Sam. Cžerňanského původně jest složena. ——— Konsystoře vydané, z částky z jiných vůbec oblíbených knih liturgických spolusebranými, z částky v nově složenými. V. B. Šťavnicy, vytištěný u J. Fr. Sulcera r. P. 1798 str. 278 v 4tu mimo předmluvu a registrum.
76 §. 18. Danyel Bocko, kněz Sarvašský.
Byl rodu zemanského, r. 1751 dne posl. Prasynce v Děmenově, vsy Sl. Liptovské Stolice narozený. Jeho otec sloul Adam Bocko, matka pak Marya Šnobova, v jmenované osadě skrovným statečkem vládnoucý. Tito jej nejprv v domácý škole, až do 12ho věku jeho léta v literním umění cvičit dali, zatím pak jeho vychovávání Janovi Drozdíkovi Hnoušťanské školy Rektorovi svěřili, kteříž dva roky jej cvičiv, ke gramatyce v latinské řeči ho přivedl. Odtud vrátiv se domů, pobízením rodičů velikých nákladů na školy se obávajícých, krejčovství se učiti a k hospodářství mysli přidati musyl; ale však po dvou letech, hořev žádostí literního umění, tohoto řemesla nechal, a r. 1768 do Ožďan, kdež se y uherskému jazyku poučiti chtěl, odšel, a tu pod zprávou Michala Kreyčovice tehdáž Ozďanské školy rektora v literním umění šťastně prospíval. R. 1770 do Kežmarku se 77 přestěhoval, kdežto ho Jiří Šulek též školy Místo-Rektor (Konrektor) jeden rok řečníctví, zatim pak až do r. 1774 měsýce Ržíjna onen pověstný Jozef Bencur vyšším uměním učili. Z Kežmarku odjel do Gemeru s dvěma Jana Kornydesa statečného Kežmarského měštěnína syny, kteřížto mu k soukromnímu vyučování svěřeni byli, a tu y sám výborného učitele a přítele nalezl na Samuelovi Kuzmánimu, toho času Gemerského gymnazyum rektorovi, zatím pak Rymavsko-Sobotskému A. V. Faráři, a cýrkví Malohontských Staršímu († r. 1806) Po roce opět se k muzám Kežmarským navrátil, a pod zprávou nového, až po dnes toto gymnazyum s velikým užitkem zpravujícýho rektora Adama Podkonického, ješto Bencurovi za radního Pána do Prešporka povolanému nastoupil, až do r. 1777 v vyšších uměních se cvičil. Léta zmíněného do Prešporka odšel, kdež dva roky Jiřího Strečka učedlníkem byv, r. 1779 do Jeny se přestěhoval. Tu dvě léta se zdržoval prelekcý slavných professorů Jakuba Grýsbacha, Eychhorna, Wébera, Sukova, Wýdeburga, 78 Lodera, Ulřicha pilně poslouchaje, k uřadu kněžskému dostatečně se přihotovil. Odtud vrátiv se do vlasti, a dostav od cýrkve Velko-Lhotské do Moravy povolání, r. 1782 dne 21 Srpna v Modře od Sup. Michala Torkoše na kněžství posvěcen byl. Cýrkev tuto za 3/4 roku řídiv, obdržel povolání od cýrkve Trnovecké bratrstva Liptovského, kteréžto pět let sloužil. R. 1786 dne 19 Unora byv do cýrkve Sarvašské, na místo D. C. H. P. Pavla Járošiho, nyní v Hontském bratrstvu v Tesářích Sl. b. kazatele, působením D. P. Samuele Tešedíka, též cýrkve předního kazatele povolán, cýrkvi Trnovecké výhost dal, a až do r. 1803 dne posl. Srpna Sarvašanům sloužil, v kterýžto zmíněný rok a den, syt rozličných mrzutostí uřad sl. b. kazatele s sebe složiv, ostatní života čas, maje pěkné shromáždené jměníčko, y vlastní na Sarvaši dům, z svého vlastního živ byl. R. 1805 měsýce Ržíjna do hořké zymnice upadev, velice ní sýly povzbaven byl, až potom r. 1806 měsýce dubna dvakrát za dva týdne byv šlakem poražen, dne 22ho připomenutého měsýce tiše v Pánu 79 usnul, nechav po sobě čtyř synů a dvou dcer, trojí pak dítky pochovav, kteréžto všecky s manželkou svou Julianou Taizovou, s níž 19 let a 26 dní živ byl, zplodil. Živ byl 54 roky, 4 měsýce a 19 dní. Tento pracovitý muž, pilně se jak spisováním jiných slovenských kněh, tak y skládáním zpěvů duchovních, obíral. Obmýšlel zajisté y nový kancyonál k potřebám cýrkví evanjelických vydati, odkudž mnohé písně dílem přeložil, dílem původně složil, kteréž všecky v rukopisu pozůstaly, mimo ty, ješto se v jeho slabikáři vytištěné nalézají, a jednu v cytaře Tranovského vydání Instytorysova. Ostatně y vydáním jiných kněh pěkných památek nám pozůstavil. Vydal pak následujícý spisy:
1) První kázání, které z boží pomocy své milé Velko-Lhotské cýrkvi v Neděli XXVII. po s. Trojicy předložil Danyel Bocko. V Jindricho-Hradcy u Ign. Vojtěcha Hilgartnera 1783 v 4tu. 2) Ve jménu P. Ježíše. Ruční Kancyonál domovní y pocestný písní du- 80 chovních, 600 nejpěknějších a nejpotřebnějších, nejvíce z Tranoscyusa vybraných v sobě obsahujícý, s připojenou knižečkou modliteb nábožných; též s přidaným kratičkým naučením, a přemyšlováním pro ty samé, kteří k večeři Páně přistoupiti míní. K spasytedlnému prospěchu Křesťanů evanjelických na světlo vydaný. V Jindřicho Hradcy, u Ign. Vojt. Hilgartnera, 1783 v 8u písní str. 704 krom předmluvy a registrum; modliteb str. 101. 3. Návka k štěstí a blahoslavenství, podlé Krystového (va) učení, zvláště pro školskou mládež od Danyele Bocko při cýrk. Sarvašské slova b. kazatele sepsaná. Díl první, članky víry obsahujícý. Nákladem vydavatele. V Prešpurku 1790 str. 85, předmluva VIII. v 8u. 20) ——— 20) Recenzý této knihy viz in annalibus Ambrosianis v díle I. kusu III. na str. 98.
81 4. Slabikář přirozenou a velmi snadnou nauku k čtení obsahujícý, dle které dítky v krátkém čase dobře čísti naučeny býti mohou. První vydání ve Vacově r. 1801. 2hé-4té vydání v Prešpurku u Šimona Petra Wébera, a syce 4té r. 1806 str. 48 navedení k latinskému y k uherskému čtení, krom slovenského obsahujícý. Tento svůj slabikář, který v mnohých školách slovenských jest uveden, Prešpurskému inštytutu literatury slovenské, jehožto péčí a nákladem se vydává, daroval. 5. Sepsal „nejhlavnější pravdy náboženství křesťanského“, z kteréž jeho knihy jen 4. archy ve Vacově u Gotlíba vytlačeny jsou. Shotovil k vytištění y svých kázání jeden ročný běh, a obmýšlel ještě slabikář ve všech třech řečech, slovenské, uherské a německé vydati, ale smrt tomuto jeho umyslu překazyla. 21) ——— 21) Omylná zpráva o Bockovi nalézá se v měsyčném spisu: Neue Anna-
82 §. 19. Reflexie o veršovcých století XVIII. a o ceně jejich zpěvů.
Slovácy v tomto století znale v umění poetyckém prospěli. Ze srovnání tohoto a předešlého století veršovců a jejich pracý snadno čtenář pozná, že 1) Století XVIII. y množstvím veršovců, y větším stupněm dokonalosti jejich pracý, před XVIItým stoletím předčí. Ačkoli pak zdá se, že jen evanjelícy československou literaturou se obírali; počet pak cýrkví evanjelických při koncy XVIIho století příliš se umenšil, nýbrž jen chatrné jejich ostatky, jako z vlnobití nešťastných předešlého století časů vychváceny jsou: nic méně však předce, více povstalo v tomto, než v předešlém století básnířů. Hlavní příčina toho byli pokojnější po za- ——— len der literatur des Österreichischen Kayserthumes. 1. Jahrgang. Märc 1807 Intelligenzblatt na str. 128. 83 puzení Turka z Budína a po dokonání kurucké vojny časové, v nichžto zaplašené Múzy opět se do naší milé Panonye navrátily. 2) Y v tomto XVIII století nejvíce se slovenští veršovcy skládáním zpěvů duchovních obírali. Než ale nepostačili již tyto uzké meze příčinlivosti všechněch, již někteří učení Slovácy volnější uzdu svému duchu pouštějíce, jiné poetycké práce před sebe vzali, žádajíce toho, aby nejen srdce vroucý čitedlností naplněno a k Bohu vedeno bylo, ale aby y rozum lidský užitečnou o světských věcech známosti osvícen byl. Odtud Markovic celá umění k. p. hystoryi cýrkevní, geografii y kroniku uherskou, Pavel pak Doležal hystoryi Luterovu a refformacý veršem vypsati usylovali; odtud Ondřej Škulteti a Pavel Tešlák chvály slovenské řeči, onen v předmluvě na Markovicovu hystoryi cýrkevní, tento pak v Krameryusových novinách zpívali; Jan Cžerňanský zemětřesení Lizabonské, Pavel pak Doležal celý obsah písma svatého v krátkosti v rýmích představiti se snažili, nýbrž tento poslední y dítky čísti ve ver- 84 ších učiti velil. (Viz o něm poezyí díl IIhý §. 19.) 3) Veršovcy předešlých století na větším díle mystycké zpěvy skládali, které na jejich rozličnými předsoudky zaujatou mysl jakoby ukazovali, nyní již v XVIII století, zvláště na koncy jeho, při skladatelích duchovních zpěvů mnohem čistější známost o věcech náboženství nalézáme, odtud y jejich písně snadněji a mocněji, nežli zpěvy oněchno, srdcem lidským pohnouti a je k ctnosti dříve nakloniti mohou. 4) V předešlých stoletích se jen kněží a školní učitelé, skládáním zpěvů, nejináč, než jakoby to jejich toliko byl oddíl, obírali; v století tomto XVIII. již y rytíři, muži y před světem ve vážnosti postavení, jakoví byli Jan Podmanický, Matěj Bodo &c. zvučnou líru do rukou berouce, na ní con amore hrali. 5) Jako v předešlém století Jiří Tranovský všecky ostatní básníře mezy Slováky předčil, a slušně za slovenského Lutera v skládání zpěvů jmín byl; tak v tomto XVIII století Samuel Hruškovic Super. nad všecky ostatní veršovce šťastně vyni- 85 kev, všecky y čistotou řeči, y množstvím a jadrností zpěvů převýšil, hodný, aby mu Slovácy, vděčností k němu proniknutí památný sloup (sochu) postavili. Na něm v skládání zpěvů to měli Slovácy, co Němcy na Gellertovi. Jemu téměř rovný byl Danyel Krman Super. aspoň v známosti naší řeči a v horlivém slovenské literatury napomáhání, kteříby se mnohem prospěšnější národu našemu byl stal, kdyby mnohé roky, až právě do samé smrti, u vězení nebyl upěti musyl. 6) V celém tomto XVIII století jen tři muži, pokud mi známo, časem y podlé latinského metrum verše skládali, a tiť byli: Hruškovic, Krman, a Pavel Tešlák. Protoli jich tak málo podlé římského způsobu veršovalo, že se toto metrum málo pro slovenskou řeč hodí, aneb z jiné snad příčiny, toho jiným k rozhodnutí zanechávám. Ostatní všickni, krom těch tří jmenovaných (kteříž též na větším díle rýmy skládáli) s větším aneb menším štěstím rýmovali.
86 7) Lepší rymovnícy tohoto XVIII věku byli: Hruškovic, Krman, Jakobei, Pavel Strečko, Jan Chrastina, Pavel a Augustýn Doležal, Michal Instytorys, Martin Lauček, Tešlák, Danyel Baráni, ať o ještě živých básnířích neb veršovcých slovenských, jejichžto spisové v XVIII. století, na světlo vyšli, nic na tento čas nedím, obmýšleje psáti
O nyní živých veršovcých slovenských v dílu IVtém.
87 Poezye.
Olivera Goldšmitha
Poustevník z Warkworthu.* Nortumberlandská balada z anglického jazyku přeložená.
Přístup.
Warkworth jest v Northumberlandu na předhoří blízko mořského břehu opovážlivě postavený hrad, jejž čistá, ale strmá řeka, ješto Starým Coqueda, nyní Koket sluje, téměř cele otáčí, a tak se dešťmi rozvodněná často velmi prudkou a nebezpečnou stává. ——— * Ono anglické th, ano se žádným slovenským hlaholem vysloviti, a tak ani žádnou písmenou v naší řeči opsati nedá, zdálo se mi slušné zadržeti, aby jména osob a míst spotvořena nebyla.
88 Asy jednu míli vzdálí, v hlubokém romantyckém udolí leží rum jeskyně poustevnícké, jejížto kaple ještě celá jest. Tato jeskyně jest v rokli blízko řeky,řeky velmi krásně udělána. S ní hraničí y jiní dva pokojové, z nichžto jeden bez pochyby předkaplí, druhý pak sakrystye byla, aneb snad k jiným svatým obyčejům připraveni byli. Nebo o prvním, ješto s kaplí v parallelní linyi stojí, to jest domnění, že v něm oltář stál, u něhož, jako y v samé kapli, když se příležitost zavdala, s. mše se čítávala. Oba ti pokojové jsou velmi malí. Ten zajisté, jenž hlavní kaplí byl, není přes 18 střeviců dlouhý, ani přes 7 a půl střevice široký a vysoký. Ale však předce jest podlé velmi pěkně vyobrazeného navržení v rokli vytesán, maje do sebe všecky okrasy dokonalého gotyckého chrámu, aneb katedrálského kostela v malé formě. Čím se ale kaple nejvíce dělí, jest malý hrob, (hrobík) aneb monument na polední oltáře straně, na jehožto vrchu ženská rytina leží, na způsob těch obrazů, kteříž na stařích hrobích modlícý se 89 představováni bývají. Tato velmi obzvláštně sfformovaná rytina,rytina od některých za obraz Panny Marye z nevědomosti držena byla, ač y nic nemá tomu způsobu podobného, v kterém se Panna Marya v římských chrámích představuje. Nebo tu obyčejně vzhůru postavená, jakožto obraz ke cti a pokloně vystavený, stojí, nikdý pak skloněná, aneb sklíčená se nevídá. Bezpochyby pak pravý obraz Panny Marye v skutku v jednom malém obloučku (nich) stál, který se až posavád za oltářem spatřuje. Tak y volová hlava, která u nohou tohoto ženského obrazu, kdež obyčejně na starých hrobích (monumentích) přilbice a okrasy štítu se spatřují, vyryta jest, patrně ukazuje, že zde jiná cele rozdílná osoba jest představena. Vůkol hrobu jsou rozličné jiné rytiny, kteréž tak, jako svrchu zmíněný hlavní obraz, v přirozené skále vytesány jsou,jsou na ten způsob, jako malá kaple (kaplička) sama se všemi svými ozdobami, a oběma s ní hraničícými světnicemi. Nejisté tradycye, týkajícý se počátku této poustevnícké jeskyně, hro- 90 bu a t. d.d., kteréž se po krajině roznesly, v následujícých rýmích čtenáři se vypravují. Jednoustně se vyznává, že zakladatel této poustevnícké jeskyně z Bertramského rodu pocházel, kterýž jednou nemalými statky v Northumberlandsku vládl, jemužto předčasy y hrad Bothal, asy 10 mil od Warkworthu vzdálenývzdálený, náležel. Tento Bertram za téhož se drží, jenž Brynkburnské převorství založil, a kapli Brenkshajskou vystavil, kteréž obě v témž točícým se udolí, něco výše potoka ležejí. Ale převorství Brynkburnské za času kralování Henryka prvního jest založeno,** gotycká pak oken této kaple forma, obzvláště těch, kteréž oltáři nejbližší jsou, více se s tím stavení způsobem, kterýž za času Eduarda IIIho nejvíce v obyčeji byl, srovnává. Že pak tesaní obrazové této kapličky nemohou mnohem starší býti, to se z erbu poznává, který se na tomto hrobě u ——— ** Viz Tannerova Mon. Ang. 91 noh tohoto ženského obrazu spatřuje. Kamdén*** zajisté píše, že tyto erbovy ozdoby teprv za času kralování Eduarda IIho dědičnými se staly. Tito pozůstalí ostatkové,ostatkové rozprávku básně následujícý velmi potvrzují, a dostatečně toho dokazují, že poustevník z Warkworthu nebyl ten muž, ješto v 12tém století převorství Brynkburnské založil, ale raději jiný z Bertramského rodu, kterýžto později živ byl.
Zpěv Iní.
Cžerná noc a bouře byla, Potok ječel v hoře, Na vzdálený mořský břeh pak Strašné bilo moře. Poustevník již, lidské bídy Váže, ležel v ten čas, Když ach! v jeskyni své slyšel Ženský plačtivý hlas. ——— *** Viz jeho ostatky. (Remains) 6292 Hostinný byv, z hurta povstal, Vzbudil oheň ze sna, Rozžav jasné světlo, běžel, Až y dýchal z těsna. Pod stromečkem blízkým nalez Švárnou dívku v strasti, Liliové sy prsy bila Pláčem kropíc chrasti. Neplač, děvečko má milá, Marný strach slož s sebe, Před zkázou má malá skrýše Ochránit má tebe. „Nepláči já nad svou bídou, Nedbám na sebe nic, O miláčka, který mne tu Nechal, bojím se víc. On šel chaloupečky hledat Po celičké hoře, Ach! snad ho již, bojím se oň, Zduté polklo moře.“ Doufej, řekl, milé děvče, Doufej v Boha svého; Já jdu hledat, naleznu zas Miláčka ti tvého. 93 Tu svou příkrou stezkou vstoupil Na vysokou skálu, Volá naň, svým světlem kyne, By šel v skrýši malou. Pečlivě se skrz houšť vinul, Spěšně za dlouhý čas, Posléz na volání jeho,jeho Rázem ozval se hlas. „Povězže mi, Otče, pověz, Neviděllis někde Švárné slečny, kteréžto již Nevím hledati kde? Zabloudil sem od ní, aneb Ona jela dále, Bojím pak se, že ji snad vod Proud vzal nenadále.“ Díka Bohu, milý synu, Živa, zdrava ti je! Již šli oba k mladé dívce, Kteráž slzy lije. Tu se zjevilo, jak se ta Mládež milovala, Mládenec ji k srdcy přitisk, Ona zaplakala. 94 Poustevník teď nejprv viděl Takový pár milý, Ona krásná, tichá, a on Černooký, bílý. V zeleném jej rouše krásý Trouba myslivecká, Ji pak šlojíř odhražený, Z tafftu roucha všecka. Odpočiňte sobě, dítky, Řek ten mudrec vážný, Sám pak suché dříví dones, Ohník rozklást snažný. Zatím suché slivky, mléko, Chlebíček, sýr y sůl Přines, řekl: jezte dítky, Položiv to na stůl. Díka tobě, dobrý otče, Řek ten pářík mladý, Potom směle večeřeli, Byli rádi tady. Rcete již, mé dítky, (snad vám Mohu radu dáti) Co vás v tuto pustou horu Mohlo povolati? 95 Nejprv nám ty (ale odpusť Drzost mou) dej tu čest, Nejblišší nám město jmenuj, Rcy, čí tento kraj jest? Běda mně, můj synu, že to Říct mám, živ jsa v ten den, Těchto statků pravý Pán jest Z země vypověděn. Deset zym již tuto nízkou Střechu sněhem krylo, Co náš Hocpur (neb to jméno Ctného Pána bylo) Proti Bolingbrokovi táh S půlnočními pány, U pyšných bašt Salopických Do smrti všel brány. Po něm jediný syn zůstal Dědic, lidu radost, Před nepřáteli děd ukryl Jeho outlou mladost. Do Šotlandu přenes dítě, Léta jeho zmnožil, V Branhamu však brzo zatím Ctný Pán kosti složil. 96 Ach! již slavné jméno Percy, Ondy půlnocy čest, V černých mračnách zavinuto Nocý přikryto jest. Nevede v boj z toho kmene Vojska sylný vůdce, Pustí nám vsy, rolí kazý Směle Šotský škůdce. Jejich krásné domy, zámky V rum se obrácejí, Hrdí cyzyncy jich zboží V vlast svou odnášejí. Tamto hle! kde plná řeka Udolím se točí, Warkworth z slavných věží k moři Obrácý své oči. Věže ty již prostřed buřin Pusté pozůstaly, Vnichžto chudí sytili se, Páni hodovali. Percy v Šotských horách neznám, Bezecti živ nyní Na dobrotě cyzý visý, Svět mu křivdu činí. Kdyby jej můj mdlý zrak spatřil, Dokud duch můj čije, 97 Blaženěbych potom skonalskonal, To řek, slzy lije. „Ale, máli Percy přátel Horlivých, jaks ty moc? O blaze mu! nebo tráví Tuto u tebe noc.“ Mlče – díval se naň – potom Odvrátiv se plakal, Zatím rukou, očí pozdvíh, Jemu žehnaje lkal. Vítej, řekl, drahý Pane, Naše radost a čest! Ale tato krásná slečnaslečna, Řekni, medle, kdo jest? Nu, můj otče, vyznám všecko, Zprávu dám ti pravou, Ty mou neskušenou mladost ReďŘeď sám radou zdravou. V Šotlandu jsem pansky zveden Rukou země pána, a) K bojům mne ved, by mi byla Zpráva vojska dána. ——— a) Tento pán byl Robert Stuart vývoda Albanský. Viz pokračování v Fordunově Šotské kronyce kap. 18.18., k. 23. &c. 98 Žádostí sem dlouho hořel Do své vlasti jíti, Musyl mne můj přítel vůdce Posléz propustiti. Pak sem v mysliveckém rouše Chodil dolů, hoře, Až sem za myslivce přistál V Newillově dvoře. b) Nedal sem se znát, až když ta Příhoda se stala, Že mi tato panská slečna Znát svou milost dala. Slečna rdíc se, já věc Percy Zjevím, promluvila, Tváby znamenitá duše Ctný tvůj skutek kryla. V jeden letný den v čas parna Velmi velikého,velikého Do háje sem k ochlazení Vyšla zeleného. ——— b) Ralph Newill první Westmorlandský hrabě, jehož hlavní sydlo bylo kaštíl Ráby řečený, v biskupství Dorhamském. 99 Rázem ze zálohy na mne Divoký pluk Šotcův Vypad, a mne za svou kořist Prohlásyl houff škodcův. Daremný byl můj křik – až pak Poslalo mi nebe, Ješto vidělo mé hoře, Milý Percy tebe. Jedno jen měl, otče, kopí, Jediničku dýku, Vrazyl, jak hrom, na ty lotry, Jenž hned stáli v šiku. Boj ved, jak rek, dokud pomoc Přišla, prchli Šotcy, Tak mne těžké vazby sprostil, By mne v své měl mocy. O dni šťastný! řek on, šťastné Rány, kteréž nosým, Od té doby smála se mi, Slyšela, co prosým. A když sem jí, kdo sem, řekl, Ruku svou mi dala, Než ach! kněžné matky své se Spolu se mnou bála. 100 Sestra Bolingbrokova jsouc c) Percům nepříznivá, Nebude mne vyhnancy tak, Mněl sem, milostivá. Nemníc dojít přivolení, Posléz dala se mi Navést holka k utíkání Semnou v Šotskou zemi. Strachem pak, že hnát nás budou, Když se mrkalo již, V pravo sme se vrhli stezkou K lesu tichému blíž. S ustálých sme koní ssedli, Neb nás prudký déšť pral, Milého sme vůdce našli, Tys nám hospodu dal. Zpočiňtež již, poustevník řek, Oddejte se snu v moc, Přijmte za vděk s tvrdým ložem, d) Slečno! dobrou vám noc. ——— c) Johanna, Hraběnka z Westmorlandu, matka slečnina, byla dcera Jana z Gouninatu a polovičná sestra Henryka IVho. d) U té rokli, v které se kaple poustevnícká nacházý, jsou ostatkové jednoho malého 101 Zpěv IIhý.
Míle smál se zarděný den, Bouř se utišila, Pěknějc Lorka s sladším smáním Vstáti pospíšila. Henryka šla obveselit Vzhledem svým, – sám byl jen, S přítelem se přes noc radil, Až jej osvítil den. Užasla se, její bílá Tvář se zapýřila, Když ji rytíř prosyl, by dnes Nevěstou mu byla. „V této pusté jeskyni jest Kaple postavena, O nechť Lenorko má žádost Zde jest naplněna.“ ——— stavení, v kterémž poustevník bydlel. Toto záleželo z jedné nízké světnice, nad kterou jedna malá komůrka byla, a tať nyní v rumu leží, ale však kaple, která v tvrdé skále jest vytesána, ještě se v své celecelé dokonalosti zdržuje. 102 O jakť, Henryku, mám slušnou ZádostŽádost odepříti, Kdyžs, můj milý, srdce zýskal, Nemámť ruky příti? Pro tebe sem opustila Rodičovskou lásku, S tebou pláč y radost dělit Budu v jednom svazku. Mníšli tedy, Lenorko, tak Velkomyslná býti, S vyhnancem že neřest, bídu Společnou chceš míti? Nu má Bůh moc darů, nímiž Věrnost korunuje, Douffám sylně, že nás jednou Štěstím obdaruje. Na ostrově Koketově e) Nedaleko od nás Jest muž svatý, dobře známý Tobě, y všem u vás. ——— e) Na onom malém ostrově Koketa řečeném u Warkworthu,Warkworthu ještě po dnes se spatřuje rum jedné jeskyně, kteráž Benedyktynským mníchům opatství Tynemonthského přináleží. 103 Ctihodný ten otec BernardBernard, Jenž tě musý znáti, Do Ráby má jít, a tam se Za nás přimlouvati. Hospodář náš mnohovážný Jel pro muže ctného, Brzo nás již svíže, douffám, Svatá ruka jeho. Líné hodiny když klamou V sladkém rozmlouvání, Z blízkého aj! ostrova jde Bernard bez nadání. Diví se a s radostí jich Starček pozdravuje, S vroucý modlitbou rád jejich Ruce uvazuje. Zatím obrácý svou cestu K Rábským vzdáleným zdem, Tito v lásce žerty nové Strojí s novým vždy dnem. S starouškem jdou do jeskyně, Byla utěšená, V tvrdé rokli vytesaná, Dřívím ověšena. Při ní pak byl kamenný schod Mistrně připravený, 104 Pod oblouk se kolem vinul, K vrchu vyšnořený. Na němž v malé zahrádce měl Zelinky a kvítky, Krásné štěpy,štěpy v stinných rádích Byly jeho dítky. Tu tři vydlabané sklepy V tvrdé rokli stály, Hlavní, kapli obloučenou Sloupy podpíraly. Kaplí všecky okrasy v ní Byly, – svaté svíce, Stoudvě na posvatnou vodu, Oltář, zpovědnice. Na dvéřích pak psané texty K ctnosti pobízely, V almárce kříž, koruna y Kopí místo měli. K oltáři dva stupně vedli Hodně širokému, Dvě pak okna světla z boku Půjčovala jemu. U oltáře vznášel se hrob Z skály vytesaný, Na němž obraz krásné dívky Rytcem sformovaný. 105 Na její se prsy anděl Vytesaný chýlí, U nohou pak, u nichž jest erberb, f) Bojovník ctný kvílí. Skále, sklepu divili se, Ale nejvíc hrobu. „Tato krásná, vyryta zdezde, Co jest za osobu?“ Vzdechl poustevník a plakalplakal, Hořem nemluvil nic, Dokud urosených hojným Pláčem neutřel lic. Ach! mé dítky, lidský život,život Pláč jest jen, jakž zvíte, Přesmutnou když rozprávku z mých Ust hned uslyšíte. ——— f) Tento erb jest volová hlava, erb rodu Widryngtonského. Všecky zde opsané obrazy a.a t. d. až po dnes se tam spatřují, ačkoli dlouhostí času něco se otřely. 106 Rozprávka Poustevníkova.
Tvůj děd, Lorde, v mladosti dnech Přítele měl ctného, Jenž sloul Bertram – tam ty kopce Byly statek jeho. Kde jen vážný Percy boj ved, Byl s ním Bertram milý, Mnohou půtku s Šoty časně Proved pár ten čilý. Bertram oblíbil sy slečnou Krásnou, jak jen můž být, Rosa na liliovém listu Nemůž krásy té mít. Krásnou Wydryngtkou ji zvalizvali, Tam jest její hle byt. g) Otec její rodu tvému Přál vzdy, vůdce dnů syt. Chasa rytířů a lordů Chodíc k ní, ji ctila, ——— g) Hrad Widryngtonský leží asy petpět anglických mil zemí od Warkworthu na západ. 107 V jejím srdcy k Bertramu jen Vroucý láska bila. Percy žádal krásné dívky Pro přítele svého, Otec svolil, – předstihlo však Děvče vinše jeho. Ale šťastnou hodinu tu Schválně odložila, By vnad svých moc, miláčkovu Věrnost vyjevila. Srdce, řekla, snadno stydne Snadno rozpálené, Dlouho pýká děvče skorou Láskou opojené. Percy v zámku Alnkvínovu Slavný připravil kvas, Vůdcy, páni, rytíři tam Všickni přišli v ten čas. Hodů, žertů, veselosti Rozlíhal se již hluk, Zpěvu, harffy, huslí y trub Percy přivolal zvuk. Hudebnícy tvého domu Modře oblečení Krásně hrali, měsýčkem jsouc Stříbrným ozdobeni. 108 Rekovství tvých předků pěli, Zprávce poroučel jim. „Od břehu jak nejprv odploul,odploul „MenfredMenfred se spolkem svým. h) „GalfrýdGalfrýd řek jel s Rolem smělým „DoDo Normandské země, „DobylDobyl hradů, odtud jméno „VzaloVzalo Percých plémě. i) „PěliPěli, jak Lord Vilím odploul „S bojovníkyS bojovníky ctnými, „ZýskalZýskal mladou slečínku z Sas k) „S statkyS statky velikými. ——— h) Viz Dugdala Baronství &c. i) V dolní Normandyi jsou tři města, která Percy slovou, odkud tento rod příjmění Percých obdržel. k) Vilím Percy, Vtý nástupník v prosté dolů stupujícý od Galfrýda linyi, aneb Geffrey z Percy, Menfredů syn, měl podíl u vybojování anglické země, a nabyl nemalých statků Emmy z Porte v Yorkšíru, jakž se od Normandských spisovatelů jmenuje. Její otec veliký Saský pán ve válce život stratil. VilímVilím, 109 „PotomPotom do svaté jev země „PadlPadl v statné půtce, „StříbrnýStříbrný prv měsýc zýskal „OdOd Pohana škůdce. „PěliPěli, za Jozcelína jak „PřekrásnáPřekrásná se vdala „AnnaAnna, dvoru královského,královského „RodinouRodinou se stala. l) „JakJak on Percých obživil rod, „JakJak se panský jeho ——— jistým cýtěním cti a velikomyslnosti puzený, vzal ji za manželku dostav s ní všecky,všecky jí od otce hrdiny odkazané statky. l) Agneta z Percy jediná dědice svého domu vdala se za Jozcelína nejmladšího syna BohumířáBohumířa Barbata (Bradatého) vývody Brabantského a bratra královny Adelizy, druhé ženy krále Henryka Iho. On vzal na se jméno Percýho, a byl předek Hrabat z Nortumberlandu. Jeho syn Rychard Percy byl jeden z počtu oněch 25 Baronů, jenž k tomu zvoleni byli, aby na pilné práv anglických magna charta řečených zachování,zachování pozor dali. 110 „KmenKmen stkvěl, kterak stále hledal „ŠtěstíŠtěstí krajinského.“ Každý posluchač zpěv hlasně Chvalou korunoval, O vojně a krvavých půtkách Každý vypravoval. Když tak o rekovských činech, O dřevním též kříži Mluvili, aj! krásná dívka K palácy se blíží. K Bertramu se obrátivši Vlídně, před nim klečí, Pane, řkouc, zde milenka tvá Darem se ti vděčí. A tu stkvělý vytáhla helm (leb) Krásně pozlacený, Z ocele měl lbicy, hřeben Zlatem obrubený. Toto posýlať tvá milá, Chce tvou býti Paní, Děvčího když daru zkusyš V tuhém potýkání. Rytíř přilbicy vzav, dal ji Políbení trojí, Věru zkusým vzácné lebky V nejkrvavším boji. 111 Tu Lord Percy směle v pole S šestnácti táh pány, Šotskou krví chtěli smazat Krajiny své hany. Na tisýc y více koních Rytíři se sešli, Widryngton ctný praporec nes, Ač byl věkem zešlý. Za strmým se Tvýdem pluk jich Šikem na břehu sjel, V Tiviotském udolí hned Zvuk trub lovčích zavzněl. Jak lev v doupěti se schopí Slyše myslivcův hlas, Běží na nepřátely svésvé, Tak se schopil Duglas. Tisýc bojovníků šetří Jeho poručení, Až pak krvavé půtky přišlo Strašné okamžení. Výbor mladých Šotlandčanů Před ostatními jel, Percy seznav jejich smělost Svému příteli děl: Bertrame vraz v přední zástupzástup, Zkusyž přilbice své, 112 Neumruli, a ty padnešpadneš, Smrti pomstím já tvé. Bertram s radostí se skloniv Koni ostrohu dal, Vzývav milenku svou, na ně Jako vítr se hnal. Jak skrz mladý dubový háj Strašlivý hrom hrmí; Tak skrz rády nepřátelské BertramůBertramův meč strmí. Hned tu, hned tam ocelí svou Proráží řád směle, Mrtvinami nepřátelů Krvavou cestu stele. Nyní zavřeli již téměř Se všech Bertrama stran, Jichžto vzteklost odráží on, Množství dává jim ran. Sylným ráměm měl již dobýt Pole krvavého, Sekerou když těžkou Šotec Štít mu zlomil jeho. Druhou ranou lbicy roztrh, Na slychy* mu udřev, ——— * Slychy to, co Čechům židoviny znamená. 113 Ach, tu lbicy, milé daru! – Leje se mu již krev. Percy Lord jej, když pad, vida V nerovném tom boji, Zvolal: rytíře zde ctného Braňte, bratří moji. Zatím vrh se, rozstřel štít svůjsvůj, Přikryl bojovníka, Tak, jak orel plod svůj kryje Vida protivníka. Třikrát vzýt mu chtěli kořist, Třikrát zpět se vrhli, Čí moc mohla odolati Reku? posléz prchli. Hned však obnovená bitva Se všech stran se vzteká, Mnohá vdova plačepláče svého Padlého tam reka. Percy, Duglas velcý zbrojí Srdnatě se bili, Krví zabarvené pole Mrtviny jen kryly. Posléz slávu vítěžství nám Šotcy bezděk dali, Po rekovství dokázaném Všickni zutíkali. 114 Zbledlý PercyPercy, na štíty Svých Bídně rozprostřený, V krásný Warkský hrad jest nesen m) Krví ubrocený. Jistě zasloužils mé dcerydcery, Řekl otec míle, Sama uvíže tvé rányrány, Hořkéť ssladí chvíle. Odjel posel – nepřišla však Krásná Izabela, Věru Panna, reklřekl PercyPercy, Předce není smělá. Nermuť se, můj synu, spatříš JiJi, jak náhle vstaneš, V svém domě tě bude hlídathlídat, Mužem se jí staneš. Bertram jejím jménem ssylen Strastnou mysl kojí, Naděje ho obživuje, Ránu srdce hojí. ——— m) Wark, hrad toho jména, angličanům náležejícý tvrze, za starodávna velmi důležitá, stála na poledním břehu, aneb straně řeky Tvýd řečené, trochu k výcho- 115 Zpěv IIItí.
Jedno ráno, na stromě když Třesoucý se stojí Rosa, Bertram stonek s lože Vstav k milé se strojí. Mladičkého bratříčka měl, Stále zmužilého, Ten měl v cestě převazovat Čerstvé rány jeho. Celý jezdíce den, mnohých Věží viděli rum, Padala když noční rosarosa, Její spatřili dům. Ondy stkvělý kaštíl tento, Smutný, tmavý teď stál, Dlouho tloukl, volal BertramBertram, Dokud světla dostal. Posléz její zešlá chůva Hlasně ozvala se, Jaký nevhod tu tak bouří, Tříská v nočním čase. ——— du od Tiviodského udolí, a nedaleko od Kelso. Nyní hrad tento cele jest zkažen. 116 Bertram, řek, jest slečnin milýmilý, Povstav z nemocy své, Skrz mech, bahna přijezdil sem Vidět slečenky tvé. Pro Boha! hned zkřikla, jaká Věc se přihodila? Před šesti dni naše slečna K vám se vystrojila. Strachem proniknutý Bertram Vzdychá velmi těžce, Most jest zpuštěn, vešli v bránu Po snadničké stezce. „Šest dní rytiři jest, co k vám Naše slečna jela, Byť ji nebyl zlý pád potkal, Sloužit vám již měla.“ Zvěděla když, že ste raněnraněn, Vlasy sobě rvala, Řkouc: „já pýchou, hlavatostí,hlavatostí To mu udělala. Jdu své viny dřívě smazat, A jej vyléčiti, Pujdu sama v bolestech ho Sladce potěšiti.“ Na mlékobílého koně Na usvitě sedla, 117 Mladých, švihlých rytířů pár V průvodu sy vedla. Bertram ulekev se hrozně Cýtil srdce bolest, Věru, řekl, nespočinunespočinu, Dokud nezvím, kde jest. Nespokojný v hrozné strasti Převzdychal noc celou, Před usvitem ještě odjel,odjel S bratrem myslí smělou. „Nyní, bratře, půjdem’ různo A se přezlečeme, K půlnocy ty, k západu já Šotsko přehlédneme. Niáky Šotec slečnu ukrad V nenadále době, Na tento grunt nevstoupím, než Dobudu jí sobě.“ Všecky Šotské kopce řádem Bratří různo sjeli, Krýt se chtějíc změněným se Rouchem přioděli. Bertram k kaštílům a hradům V šedém rouše se bral, U bran, jako bídný poutník, Všudy zastav, žebral. 118 Někdy hudce oděv oblékoblék, Fletnou libě pískal, Prošed hrady, vsy y města, Na psotu sy stýskal. Jednou pod trnem když trudný Seděl, přišel k němu Jeden věkem zešlý poutník, Řekl strápenému: „Každý hudec veselý jest, Kde jen který žije, Tys sám v smutku pohříženýpohřížený, Divím se, co ti je?“ „Otče, starého mám Pána, Jenž se hrozně rmoutí, Ukradli mu dcerku, óbych Moh ji naleznouti.“ Netrap„Netrap se, můj synu, snad ti Dobrou povím pověst, Naděje když klesá, boží Pomoc nejbližší jest. Tamto za tím příkrým břížkem V udolí se jeví Pevný, krásný kaštíl, o němž Každý poutník neví. Oněhdy sem almužnu tam Prosyl v večerní čas, 119 V baště slyšel sem, jak myslím, Ženský plačtivý hlas. Ptám se, jaké neštěstí to, Kdo tam plačepláče stále? Vyhnali mne nezdvořile Řkouce: jdi jen dále. –“ Bertram vyposlouchá pilně Starce, děkuje mu, Zatím pospíchá skrz kopce K hradu zjevenému. Brzynko v tom udolí byl, Brzo u hradu vrat, U nichž sedna, na své fletně Začal líbezně hrát. „Pane vrátný, domali pán, Aby slyšel můj zpěv, Mohuli tu hospodu mít, Či snad vzbudím váš hněv?“ „Pána, řekl, není domadoma, By tvou slyšel fletnu, On mi řekl: pustíšli v hrad Koho, krk ti setnu.setnu.“ Znovu sladce hrá, moc jeví Zvuku líbezného, Vrátný ucha nakloňuje, Měkne srdce jeho. 120 Hudče, řek, jak líbezně hráš! Přístup budeš míti, Ach! skrz kříž sem přisáh, že v hrad Nedopustím vjíti. Než tam v onné dloubné skále Mužeš přebývati, Večeřet zde semnou budeš, Tam pak budeš spáti. Den, jak den již seděl u vratvrat, Libě, hlasně hrával, Vůkol zdí noc celou chodilchodil, Milé poslouchával. První noc, když mlčečky bděl, Asy v půlnoční čas,čas V baště slyšel milenky své Velmi plačtivý hlas. Měsýček noc druhou svítil, Stříbrnou rosu zlatil, Spatřil milou skrze mříži, S očí však ji stratil. Třetí noc, byv unavenýunavený, Přemožen snem ležel, Rázem však se zbudiv schytil Meč a k hradu běžel. A aj! řebřík z provazů zřel Na zdi pověšený, 121 Přes násyp pak sťatý dubec Schválně přeložený. Brzo sstupujícý viděl Milou v sukni lněné, Sylný jinoch pomáhal ji V čubě názelené. Nad tím viděním se divě Stál, jak ohromený, Přešli řeku, lezou na vrch Dřívím ozdobený. Živá duše nezvěděla Ušlé slečny kroku, Než, což bystrému můž ujít Milovníka oku? Utíkajícýho páru,páru Tiše následuje, Vidí ji, jak se mu dá véstvést, Jak mu pochlebuje. „Statný mládenče, syjsy hoden, Bych ti díky vzdala, Pro mnes bděl, a neřest nesl“nesl,“ Často povídala. „Vždy ti budu vděčná, dokud Číti bude duch můj,“ Bertram nemoh mlčet, zvolal: „Zrádče ničemný, stůj!“ 122 „Zrádče! postup slečny,“ – a v tom S nahým mečem letí, Cyzý obrátiv se v hněvu Na něj uzápětí. Smělost, žádost pomsty sylí Obou mocnou ruku, Posléz Bertram zamáčí meč Do cyzynce tuku. Umři zrádče, umři! tož smrt Vzteklou zprovázý řeč, Teď ach! slečna poznavši ho Vrhla se mu pod meč. O zdrž, řekla, zdrž své ráměrámě, Neraň bratra svého, Poustevník tu umlk, plakal, Strnul jazyk jeho. Posléz zvolal, kterak již mám Skončit smutnou svou řeč, Než sem zdržeti moh ráměrámě, Prohnal její bok meč. Bylliť to sám mládenec ten? Ptají se v touž chvíli, Starček zvěsyv hlavu, plače Vzdychá – oni kvílí. 123 O! řek, slepé horlení vždy Neštěstí jen seje, Starček umlk – oni stichlistichli, Pláč se všem třem leje. Když sem bratra jméno slyšelslyšel, Viděl krev své milé, Plakal, vztekal sem se, klnul Rámě neskrotilé. Darmo sem ji k srdcy přitisk, Darmo zacpal ránu, Jej sem darmo s země zdvihl, Již jel v smrti bránu. Ach! můj bratr nemluvil již, Duch mu vyšel z těla, Slečna sladivši mou bolest Na svou nehleděla. Bertrame, řkouc: živ buď! neplač, Měj mne v paměti své, Nechať v nebi svazek lásky Svíže s srdcem mým tvé. Ach! já ti vždy věrná byla, Tys mým srdcem vlád jen, Oby nás teď loučícý se Zblažil poslední den. Chtíc ti pomoct nechala sem Hradu otcovského, 124 Pak sem u Čiviotských hor Střetla* Šotce zlého. Malkolmů syn, jehož lásku Zavrhla sem hrdě, Zbil mé strážné, naložil pak Semnou velmi tvrdě. Jeho prudkost v špatný hrad mne Zavřít rozkázala, Toužebně však žádal, prosyl, Bych jej milovala. Každé ráno kříž můj rostl, Každé nocy strach můj, Až mne v půlnočňím zde kraji Chodě nalez bratr tvůj. Hned mne vysvobodit mínil Ze žaláře domu, U jezera jsou mu koně Přivázané k stromu. Nyní pospěšiž, můj milý, Pečůj o sebe jen, Na svou nevěstu sy mysli,mysli Každý žalostný den. ——— * Střetnouti tolik jako potkati znamená. 125 Posledním tak dchnutím v mysl mou Potěšení lila, Objavši mne na rozchodnou, Ducha vypustila. V přenáramném srdce želu Mysle, jak sem zvinil, Otřeštěný, posléz vzteklý Zabit sem se mínil. Spěšně skočil sem a schytil V krvi zbrocený meč, Sylná ruka přistoupivši Krvavou přetrhla seč. Lidu houff, jenž z hradu vyjev Ušlé slečny hledal, Jal mne, svázal, vedl na hradhrad, V temný žalář mne dal. Na štěstí byl jejich Pán jat, Jak já, ještě v den týž, Percy brzo změnil mne zaň Chtěje sladit můj kříž. Do Angličan drahé tělo Slečny přivežené,přivežené Leží tady v tichém hrobě Slavně pohřbené. Já jsa bídy života syt, Ujít sem mu hledal, 126 Až čas, rozum a svatý duch Lepší radu mně dal. K prameni mé srdce zdvihli,zdvihli Všeho potěšení, Světa zapřít naučili, Snášet utrpení. Nejsa víc man zemských péčí, Marných čak a pýchy, Na modlitbách sloužím Bohu, Oplakávám hříchy. Ne víc onen smělý Bertram, Prudký, pyšný, divý, Ale chudý, tichý BenešBeneš, Krotký, trpělivý. Statky dal sem chrámům, chudým, By z nich žebrák stolil, Sám jak nuzný poustevník zde Umřít sem sy zvolil. V tichém udolí mám byt zde U prostřed skal v háji, Často milenka má tady Pila rozkoš v Máji. Vzáctný přítel mi zde místo K sydlu ráčil dáti, Zde sem milé obraz dal ryt, Skrýši vytesati. 127 Patnáct již zym věku svého Zde sem přebědoval, Denně tuto rytinu sem Pláčem pokropoval. A ty, drahý, věrný bratře, Radost srdce mého, Ránu mou vždy způsob noví Usmrcení tvého! Ctnostné duše litujíc mne Na mne vzpomínalivzpomínaly, Percy s synem nízkou skrýši Mou sy libovali. Často velký hrabě, když moh Dvoru opustiti, V jeskyni mé malé žádavžádal Mysl vyrazyti. Dlouhý život, dlouhý kříž jest, Já jen plakal stále Jeho, syna n) přátelů ctných Padlých nenadále. Než – ty mládenče, zas vrátíš Slávu rodu svému, Přivedeš zas jméno Percých K květu přeslavnému. ——— n) To byl Hocpur. 128 Umlk – svatou ruku pozdvihpozdvih, Dal jim požehnání, Vděčný pár vzdal se slzami Jemu děkování. Prosyli sy moudrou radu Od starouška ctného, V ŠotlanskouŠotlandskou zem smělou myslí Jeli radou jeho. Jejich prosby vyslyšány V Rábském hradě byly, Hrabě odpustil jim, kněžné Hněv též ukrotili. Tato k trůnu vnuka o) šedši Milost vyprosyla Jemu, tať zas Percům slávu, Hodnost navrátila. Mladý hrabě denně více Ctil svou pěknou Pání, V devíti z ní pošlých synech p) Došel požehnání. ——— o) Rozumí se Král Henryk Vtý. p) Rozprávka této balady o mladém Percýmu Hocpurova synu,synu dosahuje z staré Witbayské kronyky následujícýho potvrzení: 129
Slovenka.
Nechť sy světák k boku hledá V cyzý zemi panenky, Srdce mé se zmýlit nedá, Já sy vážím Slovenky. Jdi a putuj celá léta Skrz uherské stolice, Projdi všecky kraje světa, Všecka města, věsnicevesnice. ——— Henryk Percy, syn Henryka Percýho, ješto v Šríusbery zabit byl, a Alžběty dcery hraběte z Marchy, po smrti svého otce a děda, za času krále Henryka IV. do Šotlandské země byl na vyhnanství poslán: ale za času krále Henryka Vho, přičiněním Johanny Hraběnky Westmorlandské, jejížto dceru Eleonoru, přišed do AngličanAngličan, za manželku sy pojal, opět u krále nalezl milost, a kraj Northumberlandský obdržev, stal se druhým hrabětem z Northumberlandu. A z této již Eleonory manželky své,své devět obdržel synů a tři dcery, jejichžto 130 Skus, kde přirození milé Štědrou rukou rozdalo,rozdalo Pannám krásu, sýly čilé, Kde jí skrbně ujalo. Vyznáš, Slovenská že země Přibytek kras milý jest, Tu jest lidstva zdarné plémě, Tu jest člověčenství čest. ——— jména byla tato: Johanna v Witbayi narozená,narozená; Tomáš Lord Egremontský; Kateřina Gray z Rythynu; Pan Rafael Percy; Vílím Percy biskup; Rychard Percy biskup; Jan, jenž bez dětí zemřel:zemřel; (jiný Jan, jejž Vincent Janem Percym starším z Warkworthu jmenuje;)jmenuje); Jiří Percy; duchovní Henrich, jenž bez dětí umřel; Anna; Henryk Percy třetí hrabě Northumberlandský. Podpis. Snad se vděk stane držému čtenáři, jestli poučen bude, že z jednoho y druhého slova, kteréž se předtím na jedněch kapličky dvéřích čísti mohlo, pravdě jest
131 Vstup jen do stolice blízkéblízké, Do vesnice nejbližší, Věř mi, v chaloupečce nízké Shlédneš krásu nejvyšší. ——— podobno, že text tam napsaný byl latinský verš ze Žalmu XLII. v. 4. vzatý, kterýž v našem přeložení takto zní: Slzy mé jsou mi místo chleba dnem y nocý. Y to jest věc jista, že památka prvního poustevníka v rodě Percých v takové vážnosti a šetrnosti zachována byla, že potom kaplána drželi, jenž v té jeskyni bydlel, a s. mši v kapli čítával, jehož zřídka veliká a štědrá penzý až do vyzdvižení klášterů trvala. Zatím pak celá fundacý y s poustevníckou jeskyní a jejími případnostmi k rodu Percých se navrátila, nebyvši nikdý Konventu některému darována. O času založení této fundacý nic tradycý nevypravuje, aniž co praví o prvním poustevníkovi, o štědrém ale jeho nástupníků nadání patent, aneb list poslednímu poustevníkovi L. P. 1532 vydaný zřetedlně svědčí. 132 Pakli do Trenčína zajdešzajdeš, Do Liptova, do Turce, Na tisýce kras tam najdešnajdeš, Jichžto není v Prešpurce. Grácye když staré bydlo V řecké zemi stratili, V Slavii sy nové sydlo S Krásopaní svolili. Na Slovenek krásné tváři Kvete růže červená, S lilium se míle páří, Není kunštem barvená. Hany zbledlých němkyní lic Lstivě kryje barvička, Bláznům zprchlá líbí se víc, Nežli čerstvá růžička. Zdravá barva zrcadlo jest, V němž se stkvěje čistota, Červenost jest děvčina čest, PozbývaPozbývá jí holota. Nechť sy tedy světák hledá V cyzý zemi panenky, Srdce memé se zmýlit nedá, Já sy vážím Slovenky. 133
Vilím Kostka, nevděčný syn.
Dobrá mátě, jenž kojila Pacholátko přesličné, Hlaholy je naučila Vypovídat rozličné. Na sta nocy u děťátka Oka nezamhouřila, Maličkého neviňátka Neustále šetřila. Rostl Vilím, jako z vody, Brzo libě štěbetal, Jako ptáčků mladé plody, Přemileně klevetal. V plésání se rozplývalo Srdce sladké matičky, Když se slovo rozvýnalo Z krásné chlapce hubičky. Častokráte zaplakala Proniknutá radostí, Jestli mu nic neříkala, Dítě bledlo žalostí. Spěje chlapec, jediničká Potěcha své matinky, 134 Jakého ta syna vyčká? Ptal se lid – jest jedinký! Pilně v školách cvičit dala Mátě syna milého, Moudré mistry objednala, Kde jen bylo jakého. Brzo uměl vypravovat Starožitné paměti, Dokonále odrejsovat, Co se mělo stavěti. Znalť y hezky rečnovati, Řečník mu je přezděno, Přirozenost zpytovati, Bylo dítě chváleno. Zatím filozoffovati Výborně se naučil, Práva zdarně vykládati, Přitom pak se nemučil, Vše mu samo v hlavu lézlo, Převýbornou pamět měl, Ostrý rozum, muže žezlo, Před králem se stavit směl. Zvlášť, že stkvěl se vědomostí Řečí celé Evropy, Mravů milou zdvořilostí, Pozorností na stopy. 135 Z jeho oka přejasného Tajná moc se jiskřila, Z oblíčeje překrásného Veselost se prýštila. Při něm každé hnutí těla Přirozenost krásyla, Vše, co jeho duše chtěla, Tvář, řeč, ruka jevila. Vilíma tak zcvičeného Cyzynec sy liboval, Divy od schopnosti jeho Vlastenec sy sliboval. K schůzkám lidí zdělanějších Nad jiné on hledán byl, Každý z Pánů nejvzáctnějších Nad jeho věk, stav ho ctil. Plané bylo poměstknání, Vilíma kde nebylo, Slabého tam radování Lidské srdce nabylo. Přisní Arystarchové předc Jedno při něm hanili, Že mu cyzozemská jen věc Libí se, jej vinili. V cyzý obláčel se stále Roucho, tupil vlastenské, 136 Vlaskou, francouzskou řeč chvále ZněvažovalZnevažoval Slovenské. Knihy psané v Angličině Nad jiné rád čítával, Psaných v krásné Slovenčině Žravým molům nechával. Matce, číré Slovence jen Nikdý nepsal slovensky, S Němcy obcházel den, jak den, Duch v něm hynul vlastenský. Vykladačům psaní jeho Mátě zvěřit musyla, Sladkostí tak důvěrného Srdce neokusyla. S bolestí čas navrácení Jeho ze škol čekala, Hodiny y okamžení, Když měl přijít, sčítala. Navrátil se, – ona mnějemněje, Že ji slunce radosti Nyní vzejde, a ji shřeje V zymě stížné starosti. Vítej, drahý Vilímečku, Řekla, když ho spatřila, Vítej, zlatý holoubečku, Slzy lásky cedila. 137 Na tisýckrát syna svého Dobrá mátě objala, Na tisýckrát líce jeho Přemilostně líbala. Každičké naň pohledění Bylo plné milosti, Každé k němu promluvení Oslazené libostí. Z vnitřku srdce matčiného Jen se láska prýštila, Každým udeřením jeho Upřímnost se jevila. Ale nebyl to ten syn víc, Jenž ji před tim miloval, Nepolíbil ruku, ni líc Jejich – tak ji zlehčoval! Ona důvernědůvěrně vždy k němu Jako k synu mluvila, Ale upřímnost ta se mu Nehrubě již líbila. Nyní srdce Vilímovo Jak led bylo studené, Nejevilo lásky slovo Přezřídka ním mluvené. Slovenskou řeč potupoval, Od Slováků zplozený, 138 Dobré mátě znevažoval, Jejím mlékem krmený. Bylať mu již podlá žena, Starou Slováčkou ji zval, Němkyni, – nechť ona fena, – Nadevšecky chválu vzdal. Brzo mátě znamenala, Jak se Vilím proměnil, Přečasto sy stěžovala, Že se jí zle odměnil. Celé dni v svém pokojíčku Vzdychajecy kvílila, Celé nocy při měsýčku V hořkých slzách strávila. „Běda mně! řkuc vchvíli strastnoustrastnou, „ČehožČehož sem se dočkala, „V hodinuV hodinu sem přenešťastnou „NevděčnýNevděčný plod počala.“počala. „BožeBože! Ty znáš smrtedlného „NejtajnějšíNejtajnější myšlenímyšlení, „VidíšVidíš syna nezdarného, „NešlechetnéNešlechetné činění.“činění. „TyTy víš, jakou láskou hořím,hořím „K svémuK svému jedináčkovi, „JakJak se žalostí proň mořím, „OdpusťOdpusť nevděčníkovi!“ 139 Odšel Vilím, krátký čas jen Při máti se zdržoval, Přesmutný mu na vsy byl den, Na lid prostý žaloval. Po uřadu světském toužil Mezy Němcy v cyzyně, – Kdyby aspoň vlasti sloužil, V městě, aneb dědině! S hořkým pláčem syna svého Mátě vyprovodila, Krutá tvrdost srdce jeho Slzy neuronila. V sydelním sy městě Vídni Zvolil utěšený byt, Tu sy krásné sliboval dni Na vsy živobytí syt. Způsobný byv, povýšen jest K bleskuplné hodnosti, U krále měl velikou čest, Vážícýho schopnosti. Vše to pověst vypravila,vypravila Matce věkem zešlé již, Sladkou radost zacýtila, Zapomněla na svůj kříž. Myslíc, že jej starší snad věk Naučí znát nevděčnost, 140 Že mu pozdějc učiní vděk Sladké matky srdečnost. Uplynulo několik let, Co ji nepsal řádečku, Matce vadl života květ Na skrovničkém statečku. Syna vidět vinšovala Ještě jednou srdečně, Řkucy: „žeby dokonala Potom život převděčně.“ Sama do hlavního města Přebolestně putuje, Obtížná to pro ní cestacesta, Až ji každý lituje. Přeprudký dul od půlnocy Vítr, až y střechy bral, Studený déšt se vší mocý Celičkou ji cestou pral. Dojela předc, – u bran města Na Kostku se drába ptá, Která k němu vede cesta? Ukázav řek: tamto ta. Nalezla jej – neb dům jeho Znám byl městu celému, Jako pána přeslavného – Opovědět dá se mu. 141 Vzkazujíc mu skrze sluhusluhu, Že jej žádá viděti Matka, jenž sem cestou dlouhou Netížila přijeti. Pospěšil hned k Pánu svémusvému, Pořídil vše statečně, Že s nim matka, řekl jemu, Mluvit žádá srdečně. Jak hrom znělo v uších jeho Slovo matka! sladičké, Nechce tvrdost nevděčného Přát jí chvíle kratičké. Nemohu, řek, hovořiti Se starou tou Slováčkou. Mám se k dvoru vystrojiti – Odbuď ji – tu Křekáčku.*) ——— *) Křekáči Slovákům ti slovou, kteříž svou mateřskou řeč špatně mluví, od uherského kerek áts tak nazváni, proto že pilní Slovácy kolesa, kteréž v zymě, když Uhří v větším dílem zahálejí, dělají, (jako y jiné nařádí, k. p. lžice, ročkyročky, hrnce, škopíky, hrotky, krhly a t. p.) do krajů Uhry osazených rozvažejí, tam je u větším díle za obylíobilí prodávajíce. 142 Z domu jeho musyla ven Přeubohá matička, Odjela zpět ještě v týž den Milá, dobrá dušička. Těžce domu vrátila sese, Celou cestou plakala, Čitedlná v krátkém čase Velkým hořem skonala. *** Nejsteli vy nevděčnícynevděčnícy, Vy, jenž jazyk haníte Otcovský, – vy potupnícy Toho, čehož nevíte? Slovácy vám zniku dali, Slovenky vás zrodily, Ony, jichž ste prsy sáli, V chodidlách vás vodily. Předc svůj národ zrazujete Tupíce řeč slovenskou, Nesmyslně zhašujete Čitedlnost vlastenskou. Ach! již slyšet drahé vlasti Přežalostný pláče hlas, Hleďte, aby hroznou strastí Neumřela v krátký čas. 143
Píseň Hrobáře podlé německého P. Kocebue, k zpívání na hřbitově.*)
Dítky s starcy k hrobu běží, NádějeNaděje tu spočívá, Blázen při mudrcy leží, Ruka má je přikrývá. Hrdinovi s nahým mečem Celý svět se málo zdá, Zde mu býti musý dost zem, Jíž mu motyka má dá. Spětež právu všelikému Věrní, povinnostem svým, Má zem těžká jest jen zlémuzlému, Lehká jestiť lidem ctným. ——— *) Může se y při pohřbu zpívati s malými toliko proměnamiproměnami, k. p. v štrofě 1ní místo: ruka má je, můž se zpívati: černá zem je &c.&c., v štrofě 2hé místo: jíž mu motyka má, – kterou mu motyka &c. a v štrofě 3tí místo: má zem – můž se zpívati: země &c. 144
Křepelka a škřivánek. Bájka.
Qui bene latuit, bene vixit.
V bujné ozymině blízko lidné dědiny Žvavá křepelice prokřikovala, V bílý den, y v noční hodiny, Plným hrdlem volajecy, Pod pole! pod pole! zpívajecy, Sladký vesníkům sen přetrhovala. Opatrný čihář tady přebýval, Dlouhý čas ji shovíval, Mněv, že nechá nezbedného křiku, Ale těžkatětěžkátě věc odřeknout se zviku, Čím dél muže milosrdného Dobrota ji snášela, Tím víc ona křičela. Posléz nechala y čížebníka Trpělivost; synačka měl nedůživého, Jejžto křik ten ptačí ze sna budil, To mu škodným býti soudil, Pojav tedy věrného sy psýka, Lstivou píšťalku vzav, škodné osydloosydlo, Počkej, řekl, – mého syna trápidlo. – Kráčí tiše k ozymině, V nížto křepelice měla byt, 145 Jejího jsa křiku syt. Ale v tetéž právě hodině Milý škřiváneček, věrný soused její Jarní píseň začav k nebi vzletuje, Míle se mu křídelečka chvějí, Bedlivě jít čížebníka spatřuje. Jako střela s hůry k sousedě své zletěl, Výstrahu ji dáti hleděl. Mlč! řek, nepřítel náš čížebník jde S vraždným osýdlem a psýkem, Zlé sy natropíš svým křikem, Věř mi, v okamžení jest zde. Ale neposlechla křepelice Upřímého napomenutí, Stále žvala, – nešťastnice! „Počkej! neštěstí tě mlčet přinutí“přinutí,“ Škřivánek jí pověděl, A v tom od ní odletěl. Zatím pozorně se čihář přibližuje, Osýdlo své nastavuje, Brzo vněm se octla smělasmělá křepelka, Zapletši v ně hlavu, nohy, křídelka. * Mnohý člověk na zlost lidskou žaluje, Spícý oheň záští předc sám vzbuzuje. Plnou bezpečnostby mohl mít, 146 Kdyby hleděl tiše žit, Mnohomluvný jazyk kdyby skrocoval, Slyšet víc, než mluvit, ctně se snažoval, Kdyby věrných přátel moudré rady vděčně Přijal, – svatý pokoj mělby věčně.
Nevinnost.
Nechť se nepřítel můj duje, Nechť sy pomsty střely kuje, Na to všecko nedbám nic. Hořkým záštím sebe zžírá, Žluč se v těle jeho zpírá, Můžli jed mu škodit víc? Hněv mu rozum zatemnuje, Zdravé oči zaslepuje, Pravdu vidět překáží. Nepřátel nechť přiletí roj, Spravedlnost jest nejlepší zbroj, Veškeren svět zporáží. Pravdu mluvit, dobře činit, Nešlechetnost trestat, vinit, To jest chlouba má y čest. Křiky, hany nepřátel mých,mých Plodí ve mně poctivý smích, Hněv bez mocý marný jest. 147 Lstivé zlostných lidí léče Nebudí tam trudné péče, Nevinnost kde přebývá. V nejsylnější světa bouři, Když se nebe, země zůří, Ctnostný bezpečný jest dost.
Pravda.
Svatá pravdo, dcero boží, Dražšís mi nad světa zboží, Nad stříbro y nad zlato. Ty mou duši osvěcuješ, Sladkou radost rozmnožuješ, Pro tě mám vše za bláto. Krézovo což platí jmění Tam, kde světla pravdy není, Kde byt má,má jen pouhá lež. V težkýchtěžkých okovách kde bludů Vězý mysl, matce trudů, Což tam platí zlata věž? Bludy bratří rozdvojili, Ukrutně se pro ně bili, Za prácy ač nestálo. Krajan zradil drahé vlasti, Z bludu stropil žravé strasti, Škodil světu nemálo. 148 Blud dal v ruku synovi zbroj, Proti otcy lítý ved boj, Nalíl v srdce jeho blen. Otec na lešení krvavé Vyved syna z pomsty pravé, Původ vraždy blud byl jen. Národům blud pouta kuje, Oheň válek rozpaluje, Nevinnou krev vylévá. Pravda sylí ducha mocy, Nejkrašší den tvoří z nocy, Bez ní rozum omdlévá. Z ní se pučí krajiny květ, Bez ní bylby lotrovna svět, Blud jest světa neštěstí. Mějž sy tedy zlata sklady, Mne jen pravdy táhnou vnady, S ní sem prázden neřestí.
Užívání života.
Děvušky milé, Krátké má cýle Zemský čas, V přeprudkém letu,letu Tratí se světu Jako hlas. 149 Jestli sy sednu Hodinku jednu, Hned jest pryč! Měsýce, dnové Prchnou, jak snové, Jak chcešchceš, křič. Celé tak roky, V sněhu jak kroky Mizejí; Jako led v létě, Věky se v světě Tratějí. Veseli buďme, Aniž se truďme Starostí, Uplynou léta S růžovou světa Radostí. Dokud se v těle Mladá krev mele, Poskočme! Míle se spolu V tanečním kolu Zatočme! 150
Na smrt Vysoce Urozené Paní Fryderyky Zmeškalové z Domanovec, rozené Jobové z Fančalu L. P. 1807 dne 9 Září, v 21 roku svého věku zesnulé.
Y Ty opouštíš nás milá, dobrá duše, Ty, jenžs s námi měla věčně žit, V smrtelném se od nás béreš rouše, Ach! – kyž s tebou můžem’ jít. Jaký ortel Tebe v květě věku Tvého,Tvého Na smrt nenadále odsoudil, Jaký případ od manžele ctného Tak Tě rychle zapudil. Jaká s krví Tvou Tě smutně rozloučila Nezpytatedlně velká moc, Proč Tě v jaře věku přikváčila Kruté smrti tvrdá noc? Nemohla Tě u nás déle zadržeti,zadržeti Žádná v světě radost, žádná věc, V požehnanější vlast majíc jeti, Musylas nás nechat předc. Aniž mohla Tebe milost rodičů ctných S svaté k nebi cesty zrazyti, 151 Ani láska muže, pokrevných tvých, Volilas jen odjíti. Zde sy kvetla jako růže v Máji, Pobožné sy duše těšila, Ctnost tvá zasloužila kvésti v ráji, Do něhožs vjít náhlila. Líbezným tu zpěvem častos nalévala V čitedlné srdce vesselost, Když sy na klavíře mistrně hrala, Ach! jak plésaval Tvůj host. Nyní v nebi zpíváš písně nejkrásnější, Rozlíhá se v oblacých tvůj hlas Bohu v obět libou, nejčistější, Kyž Tě slyším v tento čas! Nevystihlé moudré cesty nejvyššího,nejvyššího Přivedli Tě v rozkošnější svět, Života kde nejblaženějšího,nejblaženějšího Neuvadne krásný květ. Blaze duši Tvé tam v vyšším, krašším bytí, Blaze y zde zbořeninám Tvým, Již se těšíš v věčném živobytí, Zemský život jest jen dým. Máli duše má Ti záviděti, Žes prv, než já vešla v krásný ráj, 152 Ach! y já se budu jednou stkvěti Tam, kdež věčný kvete Máj. Tvého, ač jest smutné, nechcy oplakávat Rozloučení netrpělivě, Času, v němž Tě spatřím, očekávat,očekávat Budu přežádostivě. O! zjev se mi spíše, zjev se zraku mémumému, Ať se smutný duch můj potěší, Vděčně připojí se k duchu tvémutvému, Vstříc mu vděčně pospěší.
Orava, hrad Turzův. a)
MilaMilá Oravo! na vysoké rokli Směle stavená, hrade Turzův slavný Mysle o tobě často čilý duch můj Míle se kochá. ——— a) Hrad tento leží v Oravské Stolicy, která své jméno, jako y sám hrad od řeky Oravy, ješto krásným udolím u podnože tohoto hradu teče, vzala. Vystaven jest na skále, kteráž nad řekou příliš jest příkrá, a stavení táhne se z polední strany od zpodu vrchu,vrchu až k nejvyšší jeho vý- 153 Vzhůru k nebeské obloze se vznášíš, Mocně panuješ nad Stolicý celou, Hory vysoké, pyšné lesy, háje Prohlédáš hrdě. U tvé podnože strmá řeka hrčíječí, Bydla její břeh přeje Slovákům ctným, Směle na ní se plaví s dřívím pltník Do slavné Peště. ——— sosti. Dělí pak se na trojí zámek, aneb přehradí. První, nejníže ležícý jest nepochybně nejstarší, aniž jest jeho zakladatel znám. Viděti jest syce v čele druhé jeho brány (na první bráně žádného nápisu není) na erbu latinskou literu T představujícým písmeny IZ, odkud někteří, žeby Jan Zápola jeho zakladatel bylbyl, dovesti chtějí, jiný pak jakéhosy Jana Zálezského původem jeho býti hádají. Ač pak mezy vladyky českými živ byl v století XVI. jistý Jan Záleský z Prostého a na Zálezlích, předce žadnéžádné v této věcy jistoty není. To však jest věc jista, že na tomto hradě v první XVIho století polovicy Pan z Dubé bydlil, a tu bez dětí umřel. 154 Byty nejvyšší František ti Turzo b) Krásně připravil k podivení světu, Oheň zžíravý strávil nastojte ty Okrasy staré. ——— b) Žeby František Turzo byvalý biskup Nitranský, Jiřího Turza otec, třetího na samém vrchu skály postaveného hradu stavitel byl, dalo se znáti z nápisu nad branou tohoto třetího přehradí položeného, a roku 1800 ohněm, jenž celý krov tohoto třetího zámku spalil, a okrasy jeho zkazyl, stráveného. Tento pak nápis byl následujícý: Divi Caesaris Ferdinandi Romanorum Imperatoris semper augusti, Hungariae, Bohemiaeque regis auspiciis Franciscus Thurzo gratitudinis ergo statuit, anno Domini 1559. Nad erbem pak Turzovským, nad prvními dveřmi, nímiž se do tohoto nejvyššího hradu vcházelo, tento nápis stál: Sub auspiciis pii, invictique Caesaris Ferdinandi Romanorum Imperatoris semper augusti, Hungariae Bohemiaeque regis etc. Franciscus Thurzo 1559. Nad světničnými pak dveřmi téhož vrchního hradu 155 Vzáctný palatyn, vítěz přeudatný Jiří Turzo tě svatým chrámem poctil, c) Míně přednášet nebi s celým dvorem Oběti libé. ——— toto psáno stálo: Impensis Francisci Thurzo erectum 1561. c) To se dá z nápisu nad chrámovými dveřmi položeného poznati, kterýžto chrám v prostředním jest přehradí, a jde se k němu branou, nad kterou předtím erb Turzovský a Coborský s řečí zvolenou: optima custodia pietas a s následujícým nápisem spatřiti bylo: Sacratissimo principe ac DD. Mathia Dei gratia electo Romanorum Imperatore semper augusto, Germaniae, Hungariae, Bohemiae rege, feliciter regnante; opus hoc recens Illmus Comes ac DD. Georgius Thurzo de Bethlemfalva regni Hungariae Palatinus et Judex Cumanorum NN. de Arva PP. eius Dominus, Comitatus Supremus et perpetuus Comes S. Caes. Regiaeque Maiestatis Intimus Consiliar. et per Hun- 156 Petr kanclíř zde obtížený vinou V temném žaláři v okovách mřel dlouho, Oplakal hříchu, vlasti pozůstavil Památky smutné. d) ——— gariam Locumtenens sumtibus propriis erigi curavit Anno M. D. C. XVI. Nil valet humanus labor excubiaeque perennes, Nos Deus omnipotens ni regat, atque tegat. Nápis pak chrámový jest tento: Jehovae Opt. Max. sacrum. Dum tenet Hungariae Mathias sceptra secundus, Atque Bohemorum res, populosque regit, Celsa Palatini proregis et auspice Christo, Fortiter expediens munia Thurzo Comes Has aedes, adyta haec, fieri curavit et auxit Posteritas ut in his TE Deus alme colat.
157 Tu se u Pána z Dubé bavil Václav Zmeškal e) přeslavný rodu rytířského Původ, z vězení prchev Trenčanského Oslavil rod svůj. ——— V. V. V. V samém chrámě na pravém oltáře boku viděti jest z kamene alabastrového krásně vytesaný obraz Jiřího Turza, dvěma mramorovými pozlácenými sloupy z obou stran ohrazený, nad jehož hlavou tento nápis stojí: Illr. Comiti ac Dno D. Georgio Thurzo de B. F. Comiti PP. de Arva, eiusdemque Cottus Arvensis Supr. ac PP. Comiti. Reg. Hung. Palatino ac Cumanorum Judici. DD. Imp. Rudolphi et Mathiae Intimo quon. Confil. et per Hung. Locumtenenti, rebus toga et sago summa cum auctoritate praeclariss. gestis Ao aetat. 49. m. 3. D. 1. extrema anni M. D. C. XVI, nocte, quae natal. Dni praecessit, hic in arce sua Bichen. sanctiss. defuncto, moestiss. vidua haeredesque eiusdem hoc monum. pientiss. devotionis ergo PP. et DD. 158 Rcete Leštiny, Osado, SrněcýSrněcý, Jaké rekovství proved hrdina tenten, ——— U noh téhož obrazu na mramoře zlatými literami jest vyryto: Hungariae Prorex iacet hic Comes ille Georgius, Thurzo Palatinus, quem fama ad sidera tollit, Sive togam inspicias, sive sagum, sunt omnia facta Non hominis, qualeis iam sunt, sed facta Deorum: Tantum fata docent, illum mortalibus ortum, Vixit! at, ut vivat, nam Christo auctore triumphat, Vivet et ad seros per plurima secla nepotes, Quisquis es, et transis, sincera menta precator: Floreat in terris semper Thurzonia proles. U pravého ramena tohoto obrazu toto psáno stojí: NasCItVr In terras feLICI sIDere ThVrzo 159 Strmou řeku když směle přeploulpřeploul, došel K táboru vojska. ——— SeptILes et erant hora ILLa forte CaLenDae. Comes Georgius Thurzo de Arva. U levého pak ramena toto chronostykon stojí: NoCte haC ChrIste Infans απατος bene nasCerIs orbe ThVrzo PaLatInVs sCanDIt ad astra poLI Vive, ut Vivas.
Krom toho ještě následujícý nápisy v tomto chrámu se nalézají: Vůkol erbu Turzovského na stěně pověšeného: Illmus Comes ac DD. Emericus Thurzo D. B. F. Comes Perp. de Arva, eiusdemque Cottus Arvensis Perp. ac Supremus Comes, Sermi Ppis ac DD. Gabrielis D. G. cl. Hungariae Transylvaniae etc. Regis Comitis Siculorum etc. Intimus Consiliar. exercitus campestris Gralis Capitan. et ad Tractatum pacis
160 Kterak nepřátel hrozné pomacení Zapálenými stropil pochodněmi, ——— pub. cum Sacr. Caes. Matte Ferd. II. Deputatus Comissarius et Plenipotentiar. Obdormivit in Domino in civitate Nicoklspurg die 19 Octobr. An. Do. M. D. C. XXI. Vixit annos 23. mensem 1. dies VIII. Vůkol jiného Turzovského na druhé stěně pověšeného erbu toto stojí: Illmus Comes ac Dnus D. Georgius Thurzo de Bethlemfalva Comes PP. de Arva eiusdemque Comitatus Supremus ac PP. Comes Regni Hungariae Palatinus, Judex Cuma. S. C. M. int. Cons. et per Hung. Loc. placide obdormivit in Ar. sua Biche XXIV. Dec. M. D. C. XVI.
Na kameni pak na kryptě tohoto chrámu položeném toto jest napsáno: Job Cap. XIV. Constituisti terminos eius Qui praeterire non potuerunt. 161 Když je uvázav na hovado plaché, Pustil je v tábor. V milém lůnu tvém unavený pracý Duše rozhání mračna krajan slavný, ——— Illma Comitissa D. Elisabeth Czobor de Czobor Sz. Mihál, Illmi olim C. D. Georg. Thurzo D. B. F. Comitis P. D. Arva R. H. Palatini I. C. S. C. Rq. M. intimi Cons. et Locumtenen. etc. Relicta vidua. Post obitum filii sui Dilectiss. Comitis Emerici Thurzo monumentum hoc F. C. Anno D. M. D. CC. XXI. d) Tento jest onen slavný vězeň, jemužjemuž, když v okovách do temnicý veden byl, řečeno jest: Arva fuisti Petre, Arva eris et in Arva morieris. e) Václav Zmeškal z Domanovec, Slézský zeman, byv u Pána z Dubé okolo r. 1545 v službě, a věda, že týž jeho Pán nemaje dětí, jistého svého pokrevního v Polště bydlícýho přítele dědicem statků svých ustanoviti obmýšlí, kterému týž P. z Dubé blízek jsa již k smrti byl psal, 162 Štědrý novitel shořeného hradu František Ziči. f) Parky! prodlužte krátkou života nit ——— aby přijda v hrad Oravy y v celé Oravské panství se uvázal, tento svého Pána umysl králi prozradil, od něhož za tuto svou věrnost třemi osadami v Oravě, jichž jména jsou: Leštiny, Srněcý, OsádkaOsádka, obdarován byl, kteréž tři dědiny rod PP. Zmeškalů v Oravě podnes drží. Týž Václav Zmeškal zatím zasnoubil sobě Barbaru Maróti evanjeličku, s kterou r. 1548 v Kostelních Moravcých od evanjelického již kněze, jehož však jméno neznámo jest, oddán, aneb sobášen byl. f) Hrabě František Ziči jeden z dědiců panství Oravského, kteréž po smrti vdovy Jiřího Turza žádného syna již nemajícýho na dcery připadlo, ale však podlé kšafftu téhož Jiřího Turza rozdělovati se mezy nápadníky nemá, jest nyní zprávcem tohoto panství. Tento znamenitý Pán, zvláštní ducha svého mezy vysokými O- 163 Ctnému vlastency, který vlast tak šlechtí, Šiřte nebesa věčně slávu jeho Celého domu. ——— ravskými horami kochání nacházeje, nemalou summu peněz na obnovení některé částky shořeného hradu vynaložil. Na památku tohoto obnovení hradu za první zámeckou branou v čele valů tento nápis jest položen: Post conflagrat. totius arcis totalis restaurat. Facta sub Direct. Excel. D. Comitis Fran. Zichy de Vassonykö Anno 1800. Týž štědrý Hrabě y krásný obraz Jiřího Turza v Praze vymalovati dal, a malířovu pilnost 100 duk. odměnil. Tento obraz na stěně jest pověšen,pověšen v hlavním Jiřího Turza obytu, v němž y zprávcezprávce, v čas svého tohoto panství navštívení, zdržovati se zvykl. 164
Cýrkve
Evanjelické A. V.
v Baňském okolí
Lodíčka
pod svými zprávcemi od r. 1610–1808ho
vyobrazená. Zpěv Jeho Důstojné Milosti P. Krystoffovi Licýmu cýrkve B. Bystřické německo-slovenské výbor- ně zasloužilému Sl. b. Kazateli, při příležitosti jeho slavné a veřejné k uřadu Superyntendenta Baňského okolí inštalacý L. P. 1808 dne 10 Srpna jménem Velebného Duchovenstva téhož okolí obětovaný.
I nunc et ventis animam comitte, dolato Confisus ligno, – digitis a morte remotus Quatuor, aut septem, si sit latissima taeda. Juvenal. 12 Sat.
[165] Zlatý věk byl, v němžto svaté veslo Baňských cýrkví Melík 1) moudře zpravoval, Libě znělo drahých svobod hesloheslo, ——— 1) Samuel Melík, latině Melikius, byl z tří synů otce svého Šalomouna nejprv rektora Svato-Janského, potom pak kněze Važeckého, a matky Anny Jarošich nejstarší ve Važcy narozený syn. Vyučiv se liternímu umění, stal se nejprv kantorem v Třebicy v Moravě,Moravě okolo rr. 1575, potom za krátky čas byl rektorem v své vlasti, r. 1577 v Slovenské Lipči, a nezadlouho y Březně, kdež se r. 1579 y Jahnem aneb kaplanem stal, byv v Wittenberku k uřadu kněžskému posvěcen. R. 1595 byl již řádným cýrkve ev. Březnenské farářem. R. 1610 na Žilinském sněměsněmě, pod zprávou H. Jiřího Turza palatyna držaném, za Superyntendenta cýrkví baňského okolí byl zvolen, kterýžto uřad až do r. 1620, v němž 29 Srpna skonav, 1ho Září byv pochován, věrně zastával. Sepsal Apologiam Synodi Solnensis an. 1610 R. P. [166] Turzo 2) palatyn je mocně zdržoval, Ostrožit a Suňog, Ilešházý Slavné, sylné byly svatin podpory, Nebálo se stádo boží zkázy, Pevné k bezpečnosti mělo obory. ——— 2) H. Jiří Turzo z Betlemffalvy narodil se r. 1561. 2ho dne měsýce Září na hradě Lietavě,Lietavě z otce Hr. Františka Turza, kterýžto odřekev se Nitranského biskupství, nejprv Mikuláše Kostky dceru Barbaru, zatím pak, když mu tato bez dětí zemřela, onoho pověstného hrdiny Mikuláše Zřiniho dceru Kateřinu za manželku sobě zasnoubil. Tato Hr. Jiřího Turza matka, a její druhý manžel H. Emeryk Forgáč z Gymeše, muž svého stavu snadno toho času nejučenější, výborně našeho Jiřího vychovávali, opatřivše mu znamenité mistři, nejprv Bazylia Gerštmana Slézského zemana, potom Nykodema Sartoryusa Bystřičana, zatím Zvolen- 167 Jako poutník pod listnatým stromem Unavený odpočívá bezpečně, Z sladkého sna probuzený hromem Odcházeje stromu žehná srdečně; Tak y – – Syon mocným záslonám svým Žehnav, přednášel jim obět vděčnosti, Přímo k nebi její vstupoval dým, Před Bohem jsouc u veliké platnosti. ——— ské cýrkve kněze, po něm Erharda Šťávnického, a naposledy Jana Pruna Fraštackého. V 17 roku svého věku odešel Jiří Turzo na cvičení ke dvoru Arcyknížete Rakouského Ernesta, ale, za příčinou smrti své matky, brzy se vrátiti musyl. R. 1585, věku svého v 18 létu, v Martině zasnoubil sobě Žofii Forgáčovu, onoho slavného vůdce vojenského Symeona Forgáče, král. Arcycešníka, a Před-Dunajského kraje Jenerálního Hejtmana dceru, s kterouž jednoho syna Františka, brzo po jeho narození zesnulého, a dvě dcéry, Zuzanu totiž, zatím nejprv za Štěpána Periniho Abaní- 168 Tehdáž – – naší zaráželi sjezdy, K nimž se v velkých houfích shlukli nábožně, Jako jasné na obloze hvězdy, Tak se stkvěli v shromážděních rozkošně, Tenkrát velké panské domy byly Vroucý nábožnosti milé příbytky, Pán y sedlák nebe velebili, Štědře obětujíc chrámům nábytky. ——— várské Stolice nejvyš. Išpána, potom pak za Michala Cobora král. radce,radce vdanou, a Judytu Ondřejovi Jakušitovi z Pruského zasnoubenou, zplodil. Po smrti této své první manželky († r. 1590 dne 2 Listop.) opět Jiří Turzo v stav manželský vstoupil, vzav sy Pannu Alžbětu Coborovu, Emeryka Cobora z Cobor-Sentmihále uřadu palatyna místodržícyho dceru, s kteroužto zplodil,zplodil nejprv syna Jana, jenž brzo umřel, potom dcery BarbaruBarbaru, zatím za Krystoffa Erdédiho, a Helenu za Kašpara Ilešházyho vdanou. Po těchto se mu narodil syn Emeryk, zatím Wit- 169 Aj! tam vizte na Oravském hradě Nesmrtedlného palatyna chrám, Kochával se u božských poct vnadě, V pokoji ho oltář, v bojích těšil šrám, Ctětež pamět reka udatného, Vy, v svém náboženství studení, co led, Líbejtež y popel muže ctného, Kyž vás vroucnost jeho rozžne hned! ——— temberské akademie Rektor, ale nedlouho živý, a po něm ještě zplodil dcery Maryi, Kateřinu, Annu, Alžbětu a Žofii, z nichžto dvě poslední otce smrtí předešly. Ve vojenském kunště cvičil se Jiří Turzo pod zprávou Františka Duba z Rusky a Mikuláše Pálfiho z Erdédu, slavných svého času vojenských vůdců, a jenerálních Před-Dunajského kraje Hejtmanů. R. 1598 za času Rudolffa cýsaře, když sněm držen byl, stal se nejprv král. radcem, potom Baronem, zatím nejvyšším Češníkem, y Truksasem. R. 1602. 12 Září učiněn byl Jenerálním Před-Dunajského kraje a spolu y pevnosti nových Zámků Hejtmanem, neb Kapi- 170 Za Roháče 3) velkých darů muže Šťastně ploula svatá cýrkve lodíčka, Květli zboři, jako v Máji růže, Radujíc se, jako šťastná rodička, ——— tánem. Za příčinou jeho velikých zásluh týž Rudolff ho učinil dědičným nejvýšším Išpánem Stolice Oravské, darovav mu na věčné časy hrad Oravský, dal mu tytul svobodného a dědičného Hraběte z Oravy (Liberi perpetuique Comitis de Arva,)Arva), jeho erb (cýmer) r. 1607 rozšířil, y statkustatků Tokajských ještě mu přidav. R. 1609 na sněmě v Prešporku držaném učiněn byl království Uherského Palatynem, r. 1610 držel sněm evanjelických cýrkví v Žilině, a r. 1616 v 49 svého věku létu tiše v Pánu usnul, byv nejen o evanjelické náboženství, ale y o celou krajinu nejzásloužilejší svého věku muž. Zustaniž památka jeho mezy námi požehnaná! 3) M. Melchyor Roháč byl v sv. Martině městečku Turčanské Stolice narozen. 171 Ctného muže v běhu horlivosti Těžkých pracý potlačilo břemeno, Tak hle v blesku slávy, poctivosti Začasté se pučí smrti semeno. Sextimu 4) však slunce štěstí déle Na obloze baňských cýrkví svítilo, ——— Po svém z Witemberku se navrácení,navrácení Janovi BokácyusoviBokácyusovi, do Košic za rektora na místo Alberta Gravera odešlému, v rektorství Prešovského gymnazyum nastoupil. Potom stal se knězem v německé Lipči, kdež ho bratrstvo Liptovské r. 1620 za Staršího zvolilo. Téhož roku do Března byl povolán, a tu Samuelovi Melíkovi nastoupil. R. 1621 dne 13 Března za Superyntendenta jest zvolen. Byv pracý svých velmi pilen, často na koliku strádaval, pilností však lékařů, mezy nimiž jeden Novokřtenec byl, z nebezpečenství vyvázl, ale r. 1622 dne 17 Září, času morního nakažení, zemřel. 4) Petr Sexti (jináč Šesták) narodil se v velké Slabošce, vsy Stolice Ge- 172 Postupoval biskup mocně, směle, Hořce za nim město boží kvílilo, Smrtedlné pře míle spokojoval, Od panstva y chudých rovně vážený, Lidí, kam chtěl, láskou nakloňoval, Opravdu muž moudrý, ctnostný, blaženýblažený. ——— merské. Učil se doma, a naposledy y v Pražské Unyversý. Odtud vrátiv se, stal se knězem Vyšňo-Slanským, odtudto pak do Vlachova, a zatím do Štítníka přešel, a v rozličných časých bratrstva Gemerského Notárem, Místo-Starším y Starším aneb Senyorem byl. R. 1620 na sněm zemský,zemský v B. Bystřicy držaný s Jiřím Fabricyusem Starším a Jelšavským knězem byl deputyrován. Potom stal se Hr. Jiřího Séčiho dvorským kazatelem, zatím pak v Dubovém v Zvolenské Stolicy farářem. R. 1623 dne 29 Ledna na sněmesněmě cýrkevním v S. Martině držaném za Superyntendenta jest zvolen, a v Massopustní Neděli skrz Jana Hodíka Super. v Biči posvěcen. Z Dubového do Března přešel, kdež r. 1635 173 Zatím cýrkve lodí viklala se, Hned sem, hned tam hnaná větrem nejistým, Řehoř Láni 5) biskupství vzav na sese, Ozdobený duchem zvláštním, přečistým, ——— skonal. Od něho rozdílný jest Petr Sexti nejprv Bystřický, potom r. 1651 také Březnanský kněz, který v svém desýtiletém vyhnanství „školu modlitební vyučujícý kunšt křesťanského modlení“ složil a v Lipsku 1682 vydal. 5) M. Řehoř Láni byl druhý syn Eliáše Lániho, v Turcy narozený. Učil se v vlastenských školách a potom akademii Witemberské nákladem H. Jiřího Turza Palatyna,Palatyna. (mužnějšíMužnější Páni tohoto věku schopné žáky na svůj naklad do německých akademiiakademií na učení posylávali. – Oby ten chvalitebný a všeho následování hodný obyčej až po dnes trval!) Vrátiv se z Němec, stal se rektorem při cýrkvi Bičenské, jejížto knězem toho času 174 Šestnácte let řídil šťastně vesloveslo, Lodí od roklí a melčin odvrácel, V tichý přístav když ji štěstí vneslo, Láni s země k nebi cestu obrácel. ——— jeho otec byl, ale brzo do Žiliny byl povolaný. R. 1620 stal se kazatelem na Oravě, byv k uřadu knězskému skrze M. Jana Hodíkyusa posvěcen. Zatím do Rajce přešel, kdež sotva 6 let se zdržoval. R. 1634 do Zvolena byl povolán a r. 1635. 4 stolic Superyntendentem ustanoven, y skrze zmíněného Hodíkyusa inštalován. Potom přijal povolání do Března, všudy pak s velikým prospěchem a s všeobecnou pochvalou pracoval. On mistra Zacharyáše Lániho a Joachyma Kalinku k uřadu Superyntendenta inštaloval. Měl jednoho syna BaltazařeBaltazaře, v uměních syce dobře pocvičeného, ale ducha nepokojného, a tou příčinou v nenavist mnohých upadlého, což srdce otcovo,otcovo příliš kormoutilo, až y r. 16511651, pracemi, hořem a rozličnými kříži zemdlený, v Pánu usnul, byv 31 roků kně- 175 Brzo však se prudší vítr zdvíhá, Svatou cýrkve lodí sylně namítá, Jedna vlna druhou v patách stihá, Z jedné uzkosti se nová vyskytá, Ctného Spetka 6) v žalostné ty časy Chudá cýrkev za hlavu sy zvolila, Smutně zněly potlačených hlasy, Den jak den se neřest cýrkve rodila. ——— zem, a 16 let Superyntendentem. Za jeho času sjednán byl pokoj Lincký r. 1645.1645., po jehož učinění cýrkve evanj. maličko sy poodechly. 6) Martin Spetko se r. 1599 v Bojnicy narodil. Nabyv známosti literního umění, nejprv rektorem Žernovické školy, potom po 5 letech tež cýrkve kazatelem se stal. Odtud po vyplnění v kněžském uřadu 7 roků,roků do Bzovíka r. 1634 přešel, kteréžto cýrkvi,cýrkvi 18 let chvalitebně sloužil. R. 1652 dne 10 Ledna na sněmě v Slov. Pravně držaném za Superyntendenta jest zvolen, kterýž uřad až do r. 1655 horlivě konal. On cyrkve 176 Prudká bouře stále víc se sylí, Větrů král se celé lodí zmocňuje, K rozboře kdyžkdyž, nastojte! se chýlí, Davidovi Lánimu 7) se svěřuje Veslo. Řídil lodí přes třináct let, Plachty, vazby, sloup y kotvy přepilně ——— své péči svěřené moudře řídil, y navštěvoval; chrámu Dolňo-Střihovského a Velkolomského sám posvětil. On také mezy jinými ustanovil, aby šestinedělky ne před chrámem, ale před oltářem uvozovány bývaly, aby novomanželé po západu slunce nebyli oddáváni, a kněží aby na svatých kázáních,kázáních ne povídačky, fabule, sny, výpovědi pohanů, ale pravdy ze slova božího vzaté přednášeli. Umřel r. 1655. 7) David Láni byl vnuk Eliáše Lániho, r. 1618 v Háji vsy Turčanské Stolice, kdež jeho otec Danyel toho času knězem byl, narozený. Dobří rodičové ho časně do škol, nejprv Mošovské, potom Bánovecké, Bičenské, a PrešporskéPrešporské, vypravili, kdež znamenitě v literním umění 177 Přehléd, pak mu zvadl života květ, Prv, než bouře proud lod strhl násylně. Brzo však ji schytil celou mocý, Hned jí v hloub hnal, hned ní k nebi vymítal, Hrůzou trnou plavcy dnem y nocý, Nový mžik je s novou bídou přivítal, ——— prospěv, k synu H. Kašpara Ilešházýho Jiřímu za soukromního učitele povolán byl, (tento jeho učedlník zatím v dospělejším věku nadělav mnoho dluhů, a zastaviv statky své A. biskupovi Jiřímu Selepčénimu, mimo vědomí otce svého náboženství evanjelické opustiv, za Moravu umřel,)umřel), zatím pak 25 roku věku svého Přivizské školy rektorem se stal. Tu držel dysputacý de iustitia originali, respondente Illmo C. Georgio Illyesházy. Dav důkazy pilnosti své, r. 1648 od cýrkve Dobročské za kazatele povolán byl, kdež jeden rok slouživ, zatím do Přivize přešel, ale r. 1653 do Března se dostal. R. 1656 v shromáždění cýrkevním Ludanském za Superyntendenta baňského okolí jest zvolen, a od Sup. Joachyma Ka- 178 Kalné vody škárami již tekou V lodíčku, jenž již již má se zvrátiti, Vlny, jak věž, větší sebou vlekou, V strašných tocých chtíc lod s plavcy pohřbiti. Ach! tu každý vzdychá, hořekuje, Smutný volajícých hlas se rozlíhá, Marné zboží moři vyhazuje, Mně být šťastným, s životem kdo ubíhá, Starý, mladý na kolena kleká, Mátě pláče držíc dítě v náručí, Slova smrti každičký se leká, Když se hotovit k ní zprávce poroučí. ——— linky potvrzen. Za manželku sy zasnoubil onu pověstnou Helenu kněze Michala Synápiusa dceru, a Jana y Danyele Synápiusa sestru, kteráž nad mnohé svého pohlaví osoby ctností y trpělivostí znamenitě předčila, a tať po smrti svého prvního manžela za Samuele Černáka Bystřického slov. kněze, potom za Jana Reštáře v témž městě radního Pána, a naposledy za Eliáše Ladivera Prešovského kollegium rektora se vdala, ale se žádným dětí neměla. Umřev náš Láni 179 Rázem vítr o velikou rokli,rokli Mrštil ními sylně, lodí zpraštěla, Pohřízení v moři bídně mokli, Zbledlých plavců tvár se strachem zvráštěla, Jeden vesla, druhý dsky se chytá, Mnozý v bezedné jsou hloubi pohřbeni, Jiní, jímiž moře hraje zmítá, Předaleko v cyzý kraje puzení. 8) ——— r. 1669 dne 29 DubnaDubna, přičiněním Samuele Chmela Březnanského toho času rychtáře slavně pohřben byl. 8) Do počtu těchto přináležejí: Michal Goč nejprv Sečanský r. 1652, potom až do 1674 Kalinovský, Řehoř Heli, jináč Ilíš Malomšocký; Samuel Niklécy Novobaňský, Dan. Mažári Tomášovský, Ondř. Túrócy, jináč Výg Filecký, Mikuláš Leporini Poltárský, Baltazar Niklécý Střihovský, Jan Tymkovic Lešťánský, Mikuláš Bugan Gemerský, Štěpán Šedéni a Mikuláš Borgidai ze Zadunají, všickni slova bož. na galeje ŠpanyelskeŠpanyelské odsouzení 180 Dobrý zprávce na ostrov se šťastně Dostal, Jiří Zabojník 9) mu říkali, Krátký však ved na něm život strastně, Onní v cyzyně sy v slzách stýskali: ——— kazatelékazatelé, z nichžto Goč v Neapoli r. 1675 zemřel, Ilíš pak 70letý starec, na cestě do Vlach ubit, jíti nemoha, až y ducha vypustil, téhož roku mrtvý na sylnicy byl zanechán; Tymkovic pak r. 1675 ve Vlaších kdesy zemřel. 9) Jiří Zábojník byl rodem z Veselého vsy Nitranské Stolice. Nejprv školu Přivizské cýrkve učil; r. 1638 dne 2 Unora též cýrkve kaplánem, byv od Mikuláše Martiniho v Čachticých Superyntendenta posvěcen, r. pak 1641 farářem cýrkve Divácké se stal. R. 1654 do Bzovíka přešel, r. 1668 Starším Hontských cýrkví učiněn. R. 1669 stal se Superyntendentem a 8 Prasynce jest inštalován. Ale sotva dva roky v Bzovíku sloužil, již od král. Fiška byl vyhnán, nalezl však u Anny Ujffalušich v Krupině 181 Vlast předc jedni vrátivše se zřeli, Polounazý hladem, žížní stříznění; 10) Jiní u vyhnanství kvílíc mřeli, Poctivě však v cyzý zemi pohřbení. 11) ——— utočiště, kdež r. 1672 12 Máje,Máje na loupání zemřel, byv 64 roky star. Viz o něm více v Pamětích Slovenských Veršovců, v díle Iním mých Poezyí ve Vacově r. 1806 tlačených v §u 21. 10) Sem přináležejí: Danyel Masník kaplán Ilavský, Jan Symonydes rektor Březnanský, a M. Jiří Láni rektor Krupinský. 11) Takovíto byli: Jan Hadík kněz Uhrovský, jenž r. 1675 do vyhnanství vyšed, r. 1681 dne 9 Července v Hamburku umřev, počestně byl pochován; Šebestyan Fabrýcius kněz Ladnenský v Spiši, byv z vlasti vypovědín, r. 1679 do Dražďan přišel, a tu r. 1781 dne 10 Máje skonal; Dan. Perlícyus rektor nejprv Novoměstský, potom Skalický, zatím pak Puchovský,Puchovský stal se v svém vyhnanství českých vyhnanců v Sventníku knězem, kdež r. 1684 v Pánu usnul; Jan Kry- 182 Vyvázlí zas novou zbíjet lodí, Ale přechatrnou, těžce začali, Osud bídné po melčinách vodí, Ach! jak často v krutých bídách plakali, Díla mnoho, dělníků pak málo, Nákladu nic přenastojte nebylo, Půjčit peněz, ó jak mnoho stálo, Časných statků město boží pozbylo. Přes třidcet let do věčnosti moře Uplynulo z prudké řeky časnosti, Plných pláče, vzdychání a hoře, Prv než Pilářík 12) ctný zprávce hodnosti ——— stoff Gáli,Gáli (Pavla Gáliho bratr)bratr), kněz Harkavský v Šopronské Stol. v Caycy Saském r. 1676 umřel; M. Thom. Greb Kežmarský kněz, byv vyhnán, ve Vratislavi bydlel, kdež 1683 dne 16 Srp. dokonal. Tamž zemřel y M. Jan Kemmel, téhož roku, bývalý nejprv Levočský, a od r. 1670 Smolnícký v Spiši kněz, ať jiných mlčením pominu. 12) M. Štěpán Pilařík byl vnuk Štěpána Pilaříka Senického kněze (jehožto 183 Došel. Těžce nuzný Syon řídil, Tvrdým losem přenáramně ssoužený, Štěstí cýrkevního z cesty klidil Překážky, muž vzáctný, zprávce zkušený. ——— pamětné příhody v Skalicy r. 1804 v 12 vytlačeny jsou) a syn jiného téhož jména Pilaříka ve Vratislavi narozený, a větším dílem v cyzyně vychovaný. Otec zajisté jeho, jenž 3 roky Trnavské slovenské (v jeden a v týž čas s M. Filipem Jak. Winklerem německým knězem) a jeden rok Modranské cýrkvi sloužil, r. 1674 do Prešporka obeslaný, do vyhnanství jíti musyl, pročež s Krystoffem Šédyusem německým knězem do Vratislavě vyjel (viz o něm Klaynovu knihu: Nachrichten von den Lebensumständen und Schriften evang. Prediger in allen gemeinen des Königreichs Ungarn. Leipzig n. Ofen 1789 v 8u díl I. str. 279)279), kdež se mu tento syn narodil, kterýžto r. 1689 dne 9 Máje ze Slezské Levenské cýrkve, kdež německým knězem byl, do Šťávnice za německého kně- 184 Michalides 13) těžkou zprávu na se Béře, Karlovou jsa zvolen milostí, Uměl moudře řídit v ochuzeném čase Převzáctný muž, hodný vrchu hodnosti, ——— ze byl povolán; r. pak 1704 dne 28 Máje v shromáždění cýrkví báňského okolí pod zprávou Jana Bohumířa Hellenbacha na Cerově držaném za Superyntendenta zmíněných cýrkví byl zvolen. Byl y na sněmě Ružemberském přítomen. R. 1710 umřel s manželkou y dětmi na morovou ránu. Viz o něm Ondřeje Šmála vitas Super. RP. a Klaynovu výš cytovanou knihu. 13) Samuel Michalides se v Uherské Skalicy r. 1674 dne 18 Unora narodil,narodil z otce Jana nejprv cýrkve Skalické, po onom pak 10letém přenásledování cýrkve Březovské, kdež r. 1705 y zemřel, kněze, a bratrstva Senyora, matky pak Alžběty Soběslavské z Layderdorffu, vsy vývodství Lignického pošlé. On byl jeden z nejvzáctnějších svého věku mužů. Učil 185 Mocnou řečí, nábožnými spisy Temný rozum, zcestné srdce vzdělává, Mrtvé náboženství v cýrkvích křísý, Mdlému podpor,podpor vně y doma shledává. ——— se v Žilině, Sulově, B. Bystřicy, v S. Janě (Szentivany)Szentivany), v Liptově, Kežmarku, v Veliké Paluzy, v Mošovcých za času rektora Krmana, a v Kremnicy za času Paršicyusa. R. 1690 vyšel do Žitavy, kdež za 4 roky onoho pověstného Waysa učedlníkem byl, a výborně v literním umění prospěl. Odtudto do Witemberku se přestěhoval, kdež ho Dayčman, Lešer, Haneke, Nayman, Dassov a jiní vyučovali. R. 1696 dne 22 Dubna byl za kněze do cýrkve Bzynské Nitranského bratrstva od Krystoffa Šrádera v Dražďanech Superyntendenta posvěcený. R. 1701 dne 18 Dubna byl po smrti Jonáše Koledána do Trenčína povolán, kteréž však cýrkve, když ji dobývání nastávalo, obdržev do Kasy povolání, radou panstva zanechal. Když pak z Kassenské cýrkve vypovědín byl, r. 1710 dne 21 Března 186 Jako čistý pramen mezy skalinami Oužinou se musý těžce probiti, Prv, než můžemůže, teče dolinami Hyacynty, tulipány skropiti; Tak y Michalides k ráji nebeskému Protlačit se musyl lopot tísněmi, Až y přišed k cýli vytknutému, Slaví Boha andělskými písněmi. ——— obdržel do B. Bystřice povolání, kteréhož y přijal. R. 1735 dne 30 Března stal se Superyntendentem, ku kterémuž uřadu v Garamsegu byl posvěcen, kterýž až do r. 1740, v kterém 22ho Listopada v 66 svého věku létu skonal, 30 let Bystřické cýrkvi sloužil, s velikým prospěchem konal. Zvláštní zásluhy nabyl přeložením výkladu celého písma s. od Teologů někdy Witenberských sepsaného, kteréž v IV. dílích v 4tu nákladem pověstného Prokuratora Samuele Bohuše z Horního Peťova r. 1730 vydal. S manželkou svou Kateřinou, Jiřího Gobiusa Modranského slov. kněze dcerou dva syny zplodil, Jana Frydrycha nejprv v Assódě, potom v Kostelních Moravcých kně- 187 Opět stádo boží Piláříkovi 14) jest Zvěřeno. Byl pastýř duší výbornývýborný, Z města na ves přešla biskupská čest, K muži, jejž duch krásyl čistý, pokorný, ——— ze a Hontského bratrstva Staršího, a Samuele, kterýž otce smrtí předešel, y také dvě dcery Kateřinu a Rebeku. Jeden z jeho potomku,potomků byl y onen pověstný, asy před 20ti roky zemřelý Jenerál Mihályfi, kterýž vzav v Prešporku, kdež se učil, na vojnu, jméno Michalidesa, v Uherské Mihálfiho sobě přezděl. 14) Tento se zval Jeremiáš Pilářík, a byl v Dobrénivě v Zvolenské Stolicy, kdež jeho otec Jeremiáš knězem toho čačasučasu byl, z matky Juliany Zolnaich roku 1693 narozen. V literním umění se nejprv doma cvičil, potom v Šťávnicy, kdež Martina Dubovského, v Bystřicy, kde Jana Pilaříka, v Prešově, kde Samuele Mateidesa učitele měl. Pro chudobu jen jeden rok se v Witemberku zabavil. R. 1717,1717 stal se 188 Krátce však se v veské pobavila Prostotě, víc městský libujecy hluk, V baňské sydlo zas se navrátila, Zprávcovi když zavzněl smutné hrany zvuk. Hruškovic 15) – ó drahé, slavné jméno! Bleskem moudrosti byl jasně osloněn, Vzala cýrkev lásky jeho věno, K božským zpěvům náturou byl nakloněn, ——— cýrkve Guťanské knězem, byv od Samuele Antoniho v Štítníku bydlícýho Superyntendenta posvěcen. Zatím odešel do Tesár, vsy Hontské Stolice, a r. 1730 do Dačolomu. R. 1741 dne 21 Srpna zvolen jest za Superyntendenta, kterýžto uřad ne syce dlouho, ale verněvěrně zastával. Umřel r. 1743 dne 10 Června. 15) Samuel Hruškovic byl rodem z Krupiny, při koncy XVIIho století z otce Emeryka měštěnína, matky pak Rebeky Zymánich narozený. V Krupině ho Jan Sartoryus, v Šťávnicy Martin Dubovský; v B. Bystřicy Matěj 189 Míle veršovec pěl utěšený, Libé hraje chvály nebes na líře, Štědře grácyemi ozdobený, Znal lid učit, těšit, sylit u víře. Skonal, – a s ním Bystřičanů sláva, Muz čest, přátel radost,radost lehla do hrobu, Horkem bíd zvadl, jako sluncem tráva, Osud smrti vzal tu cýrkve ozdobu. Ale nic to, – jeho ctný duch žije, V krásných písněch slyší cýrkev jeho hlas, V ctnostném srdcy, v kterém vděčnost bije, V pověčný zitžit, kvést a stkvít se bude čas. ——— Bél, Jan Májor a Pavel Symonydes; v Rožňavě Mich. Mišovic, v Witemberku Wernsdorff, Jáni, Chladný, ŠeerŠreer a jiní učili. Vrátiv se z Němec, stal se soukromním neb pryvátním učitelem dítek Jana Radvanského a Davida Špillenbergera. R. 1720 byl do Kostelních Moravec za kněze povolán, kteréž cýrkvi 12 let sloužil. R. 1732 v B. Bystřicy při Slov. cýr- 190 Nad ním zarmoucené město boží,boží V smutku převzdychalo do pět dlouhých zym, Tak se dobrým hořká žalost množí, Když muž znamenitý mizý, jako dým, ——— kvi Eliašovi Instytorysovi nastoupil, po odchodě však Bohumířa Ertla do Šoprona,Šoprona stal se tamž německé cýrkve knězem. Nabyv zvláštních zásluh, r. 1744 dne 22 Ledna za Superyntendenta baňského okolí byl zvolen, a v Garamsegu inštalován. R. 1746 cýrkevní vizytacý konal; r. 1747 rozkazem královským před soud do Prešporka byl obeslán, obojího uřadu zbaven, ale po druhém před týž soud se postavení r. 1748 dne 8ho Března za nevinného prohlášen, téhož však ještě roku dne 1ho Září tiše v Pánu usnul, pěknou památku v krásných písněch od sebe šťastně složených, a v svém katechysmu,katechysmu cýrkvím evanjelickým pozůstaviv. 191 Teprv Glozyusa 16) vyvolila Rada svatých k zprávcovskému uřadu, Než ho ale slavně posvětila, Vzletev v nebe, vzal tam za ctnost náhradu. Za tím vrchního jest pastýře hůl Šlechetnému Frydélimu 17) svěřena, ——— 16) Danyel Glozyus byl syn Jana Glozyusa nejprv Rymabaňského, zatím Radvanského, potom Kalinovského, takpak Tisovského, Asódského, a naposledy Tomášovského, tu y skonalého, kněze, vnuk Jana Glozyusa Pondělského a Jana Glozyusa Čuvárského kněze bratr. Náš Danyel byl při začátku XVIII. století narozen. Vyučiv se potřebnému umění r. 1726 na Totburku byl k uřadu kněžskému posvěcen. Odtud r. 1732 na Syrák přešel, kdež v Neděli Rogáte uveden byl. Při koncy r. 1754 za Superyntendenta byl zvolen, ale onemocněv r. 1755 dne 13ho Unora, prv, než posvěcen býti mohl, umřel. 17) Ondřej Jeroným Frydéli se narodil,narodil r. 1725. Roku 1749 při koncy mě- 192 Šlechtila ho pilnost, moudrosti sůl, S krásnou ctností roztomíle spářena; Pod ním svaté duše spočinuly, Nebe přivolalo rozvlažení čas: Kdyžť Bůh s námi, byť jak prudce duli Vichrové, předc nepohne se hlavy vlas. ——— sýce Dubna stal se cýrkve Garamsecké knězem. Za jeho času tuto cýrkev Velkom. a nejveleb. P. H. Jozef Baťáni vizytoval r. 1754 d. 2 Října. R. 1749 d. 8 Října byl skrze Kyseliniho kněze z Královské cýrkve vypověděného s vdovou Maryou Wayglovou rozenou Selečinich v Garamseckém chrámě oddán. R. 1757 dne 24 Srpna byl k uřadu Superyntendenta v Garamsegu inštalován, kterýžto uřad chvalitebně a šťastně konal až do 1766 roku, kteréhož živ býti přestal, byv na kancli d. 29 Září na den S. Michala šlakem poražen, v kterýžto den o 5 večerní hodině v Pánu usnul. Jeho dceru Zuzanu zasnoubil sy D. P. 193 Odšel y ten cestou smrtedlnosti V lepší vlast, z níž poutník víc se nevrácý, Nad jiné Pól 18) vynik spůsobností, Laskavý naň zřetel Syon obracý, ——— Sam. File de Öer (předtím Frentel řečený) Hrachovské cýrk. v Malém Hontu toho času, nyní Lešťanské kněz, s nížto r. 1771 d. 6 Unora oddán byl. Jeho pak syn Samuel jest cýrkve Šivětické v Gem. Stol. knězem. 18) Michal Pól byl rodu Vendyckého. Narodil se r. 1705 dne 15 Srpna v městečku S. Grotě v Železné Stolicy,Stolicy z otce MichalaMichala, matky pak Alžběty Ozvaldovy. Dobří rodičové pilně ho v školách cvičiti dali, a syce nejprv v Šoproně, potom v Necpalích za času Matěje Augustýniho a Ambrozýho rektorů. Při koncy r. 1724 do Witemberku vyjel, kdež učených mužů Wernsdorffa (kterého zvláště sy liboval, a až do 194 Zprávcým stal se přísný v cýrkvi Káto, Lid y kněžstvo v tvrdé kázni zdržoval. Ach! kyž dobrý zpomenul muž na to, Žeby láskou snáze lid se zpravoval. Ale – zamlč, Múzo, zcestné kroky, Přikři smrtedlníků mdloby zástěrou, Radši zazpívej, jak v lepší roky,roky Lidstvo omráčené slepou pověrou Zhlédlo zlatou jiskru pravdy boží, Ješto jasné světlo v mysli rozžala, Dražšího tak nad Krézovo zboží Pokladu y svatá cýrkev dostala. ——— smrti vysoce vážil)vážil), Chladného, Jániho, Šreera a jiných pilným byl posluchačem. Vrátiv se odtud, do Necpal za rektora byl povolán, a tam se brzo y knězem stal. Odtud za Jahna neb kaplána do B. Bystřice šel, kdež slov. y německé cýrkvi sloužil. Zatím přešel do Ostrélouky, a odtudto do Šťávnice, kdež německým byl kazatelem, ale zvláštní příčiny přinutily ho této cýrkve nechati, odkud několik let bez fary byl, až potom do Jače cýrkve Pešťanského bratrstva, pů- 195 Zlatá záře této blaženosti Vzešla naším za Jozeffa cýsařecýsaře, Vrátil práva milé nábožnosti, Bohu v chrámích, sobě v srdcých oltáře Postavil, když zlomil těžká pouta Svědomí, v nichž lkaly věrných tisýce, Přestala se vztekat neřest krutá, Shojilať svým rány boží pravice. ——— sobením zvláště V. U. Panů PrónaichPrónaich, byl povolán, kteříž mu y k uřadu Superyntendenta, jenž mu r. 1766 svěřen byl, dopomohli, kterýžto uřad konaje, mnohá ustanovení, o jeho přísnosti svědčícý, učinil. Pěti lety před svou smrtí uřad kazatele složiv, v svém vlastním domě na Jači bydliv, fary Bohuslavovi Mudroňovi, potom Dolňo-Střihovskému a Kochanovskému knězy postoupil. Umřel šedinami ozdobený r. 1779, byv 76 let star; 12 tisyc ř. zlatých pro kněžské vdovy a do německých akademií vycházejícý žáky kšafftem svým odkázal, a tímto následování hodným ustanovením nesmrtedlné zásluhy nabyl. 196 Jana Čerňanského 19) tenkrát posadila Svatá cýrkev na biskupskou stolicy, Jeho ruka přes sto posvětila Kazatelů zborům v Baňské Šťávnicy. ——— 19) Jan Čerňanský se narodil v Sulově vsy Trenčanské Stolice r. 1741 dne 4 Dubna,Dubna z otce Jana toho času cýrkve Sulovské rektora, matky pak Zuzany Rutkaich. Než ještě dospěl, otec jeho do Velké Paluze za sl. b. kazatele se dostal, pročež y svého syna v Paluzské škole počátkům literního umění učiti dal. Zatím ho rodičové do Levoče, Ožďan, a naposledy do Prešporka vyslali, kdež výborně v učení, y v mravích prospíval. Odtud do Jeny vyšel, kdež ve všelikém umění znamenitě se vycvičiv, r. 1764 po svém z Němec se navrácení fary V. Krtyšské dostal, odkudž však r. 1769 do Čankova, a odtudto r. 1770 do Šťávnice za německého kazatele přešel. R. 1779 stal se Superyntendentem, ale r. 197 Posléz obražené, prchké štěstí, Chtíc se pomstit, uletělo od něho, Upad v kříže, nemoha jich snésti Mladý do hrobu jít musyl tmavého. ——— 1784 z některých příčin rozkazem královským od uřadu odstaven byl. Bylo však se nadíti, že opět brzo k uřadu dosazen bude, čehož ale smrt mu nedoprávši, r. 1785 dne 3 Března z prostředku živých jej vychvátila, délšího života a lepšího losu hodného, jakž toho y sama Šťávnická obojí slov. y německá cýrkev dokázala, kteráž davši ho slavně pohřbiti, hořce ho oplakala. S první manželkou Eliáše Waygla rektora Bystřického dcerou, a Frydeliho Superyntendenta pastorkyní dvě dítky zplodil, které otce smrtí předešly. S druhou Rozynou, Jana Demiana kněze někdy Šťávnického dcerou, ještě y nyní živou, 6tero dítek zplodil, z nichž tři v dětinství zemřely. 198 Po něm Synovice 20) slunce štěstí Oblesklo svou přívětivou jasností, Ty, jenž jít se zdáli na rozcestírozcestí, Napravoval s hodnou zprávce vážností. ——— 20) Michal Synovic otce Michala měštěnína a massaře Bystřického, matky Zuzany Hyblerových syn, až do 18 léta svého věku v B. Bystřicy se učil, měv učitele: Plyntovice, Salaiho, Glicýho, Geguše zatím Ostrolouckého kněze, a Lániho. Potom za půl roka v Lučency uherskému jazyku se učil. Odtud radou kněží Bystřických do Prešporka se přestěhoval, a tři léta Jana Tomky učedlníkem byl. Zatím obdržev od Krále povolení do Witemberku vyjel, kdežto se půl třetího roku zabaviv, Hoffmana, Waykmana, Wayglera, Bóza a jiných poslouchal. Vrátiv se, za příčinou zvláště pruské vojny, a sedm téhodnů u své matky se pobaviv, potom k Gabrielovi Čemickému od P. Jiřího 199 Konal věrně svaté dílo boží, Zbory, školy,školy ctný muž šťastně zpravoval, V lepší vlasti požívá již zboží, Které zprávce světů jemu daroval. ——— Radvanského zavežen byl, kdež za půldruhého roku syny dotčeného Pána učil. Odtudto do Ratkové za rektora se dostal, ale o 9 téhodnů opět se k P. Čemickému vrátil. R. 1759 po smrti Jana Tersťanského stal se na Potře knězem, byv dne 5 Dubna skrze Ondř. Jeron. Fridéliho v Garamsegu posvěcen, odtud r. 1778 do Velkého Krtýše přešel, odkud pak do BB. Bystřice za slovenského kazatele povolán byl. Tu s všeobecnou pochvalou slouživ, a zvláštních zásluh nabyv, r. 1785 Superyntendentem baňského okolí jest učiněn, na kterýžto uřad dne 4ho Prasynce téhož roku posvěcen byl, a až do r. 1796 tento uřad horlivě zastával, kteréhož roku dne 13ho Dubna na suchotinách skonal. On byl jeden z nejvýmluvnějších svého věku řečníků. Z jeho však 200 Již se cýrkve míle zotavily, Vesselý chval božích zpěv již v chrámích zněl, Když sme Hamaliara 21) postavili Strážným na Syonu. O jak věrně bděl! ——— s. kazání jediné toliko, pokud mi znamé jest, pod tytulem: „řecřeč při pohřebování VV. U. P. Borbály Vattay de F. Vatta, po V. U. Panu Tomášovi Rótovi de Kiralyfalva pozůstalé vdovy r. 1784 dne 28 List. v 1ní Ned. Adventní v Syráckém chrámě držaná, v B. Bystřicy u Tumlera r. 1786“ vytlačena jest. 21) Martin Hamaliar z Bátovec pocházý, kdež se r. 1750 dne 11 Listop. z otce Jiřího, matky pak Zuzany Pažitkovy narodil. Čísti se učil u Zadubanského, ř. katolíckého rektora, Donát a Gramatyku u Jana Bobora v Prandorfě, syntaxí u Jana Severiniho v Šťávnicy od r. 1760–1764; retoryku aneb 201 Dvakrát oltáře své přehléd pilně, Pěkným řádem, spisy cýrkev oblažil, Lidu, kněží napomínal sylně, Květ škol, zborů šířit ctně se usnažil. ——— řečníctví dílem u Kaysera v Gemery r. 1765 a 66, dílem v Levoči u Topercera r. 1767. V vyšších uměních začal se r. 1768 pod zprávou Jiřího Gotharda Levočského gymnazyum rektora cvičiti. Při koncy r. 1769 přešel do Prešporka, kdežto Jozeffa Bencura gymnazyum toho času rektora a potom Jiřího Strečka učedlníkem byl; tam pak pryvátním učitelem byl nejprv Jiřího Eněšeiho mládence, zatím dítek Krystoffa Baldauffa massaře, potom hostinského u koruny Illína, kdež y Diviše Révaiho z Trebušovec učil, a naposledy Jozeffa Štetnera, kteréhož dítky Jozeffa a Zuzanu za 2 1/2 roku v literním umění cvičil. R. 1774, dostav ročně 160 zlatých Palmovského štypendyumštypendyum, do Jeny se vybral, kdež Danova, Ulrycha, Grýsbacha, Sukova, Wýdeburga, Eych- 202 Než, ach! přetrh muže výborného Nejkrutější osud statnou horlivost, Raniv tělo, zemdlel ducha jehojeho, Dobré nebe! dejž mu trpělivost! ——— horna, Hallera a jiných poslouchal. Vrátiv se z Jeny stal se pryvátním učitelem u dvoru Svob. P. Jiřího Hellenbacha z Absolovec, jehož dítky Jozeffa, Pavla, Krystýnu, Polexinu a Johanu učil. R. 1778 stav se Šťavnického gymnázyum konrektorem, gramatysty nejprv, potom pak s těmito y syntaxisty učil. Téhož roku dne 10ho Listopada zasnoubil sobě Zuzanu Chovanovu Bystřičanku, Krystoffa Andersa toho času Prandorfského, zatím pak Kremnického kněze chovanicy. R. 1781 měsýce Března byl na V. Krtýš povolán, kteréhož povolání přijal. R. 1783 obdržel povolání do Lučence, zatím pak do Března, ale ani jednoho nepřijal, až potom r. 1784 do Šťávnice za kazatele slov. cýrkve přešel, kteréž až do r. 1803 verněvěrně sloužil, toho však roku dne 2ho Listopada na Sarvaši Danyelovi Bockovi nastoupil. 203 Teď již, jako kalná řeka plyne Smutný večer jeho ctného života, O kyž se mu s usnutím dřív mine,mine Nevypravitedlná zemská lopota! Vezmi Ty již, předůstojný Lícy 22) Svaté lodí veslo, řeď je uměle, ——— Nabyv v Šťávnicy zásluh, stal se nejprv Hontského Bratrstva Starším, potom pak y Superyntendentem baňského okolí, ku kterémuž uřadu r. 1796 dne 31 Října byl posvěcen, obojí pak uřad s velikým prospěchem konal. R. 1806 dne 6 Prasynce šlakem byl poražen, odkudž r. 1807 uřad Superyntendenta, nemoha více sloužiti, složil, odevšech šlechetného srdce lidí upřímě litovaný. 22) Krystoff Lícy rodu zemanského, narodil se r. 1744 dne 19 Června z otce Krystoffa Licyho, matky Marye Verešovy zemanky v Pustafedýmeši v Prešp. Stol.Stol., kdež jeho otec toho času knězem byl. Tu se y počátkům literního umění vyučil; zatím však do Prešporské školy poslán byl. Nechav Prešporka, až po syntaxí v Mo- 204 Milá spokojenost na Tvém lícy, Jako krásná růže kvěť vždy vesele, Přešťastně pluj pod tvou moudrou zprávu Na časnosti řece cýrkve lodíčka, Syť se lid Tvůj pravdy krmí zdravou, Prejštiž se mu potěšení studnička. ——— dře, kdež pár roků strávil, se cvičil. Opět však do Prešporka se vrátiv, syntaxí od Kerna Subrektora, retoryce od Strečka, vyšším uměním od Bencura se učil. R. 1767 dostav od konventu Prešporského 160 zl. Palmovského ročního štypendyum do Witemberku na učení vyjel, a tu přes půltřetího roku čtení rozličných učených mužů Hoffmana, Wernsdorffa, Šperbacha, Kaysera a t. d. poslouchal. Vrátiv se stal se pryvátním učitelem u Pavla JesenakaJesenáka, jehož syny Jana a Pavla přes dva roky v Prešporku učil. Odtud ho svobodná Paní Karolina Hellenbach z Absolovec v Svatokrysku, vsy Hontské Stolice, bydlícý za dvorského kazatele povolala, ku 205 A vy přehluboké vody času Volně tečte, ať se plavím bezpečně, Prudká vichřice nám nehniž vlasu, Febe! svěť nám jasně, žádám srdečně. ——— kterémuž ho uřadu Michal Pól Superyntendent na Jači r. 1772. 6ho Června posvětil. Slouživ tu pět čtvrtí roku, léta 1774 do Čankova přešel, kdež tolikýž čas v službě strávil. R. 1775 obdržel od cýrkve B. Bystřické povolání, kteréhož přijav v neděli III. po Velikonocy byl tamž uveden, a zde v rozličných časých rozličnými uřady od Vel. Zvolenského bratrstva poctěn byl, totiž uřadem Fiškála, Vicenotáře, řádního notáře, Místo-Staršího, až y r. 1787 uřad Staršího mu svěřen. Nabyv v těchto uřadech zásluh, po odjítí Martina Hamaliara Super. ze Šťávnice,Šťávnice pro jeho vzdálenost učiněn jest náměstkem dotčeného Superyntendenta, kterýž když šlakem poražen jsa, k zastávání tohoto uřadu nezpůsobným se stal, skutečného Superyntendenta uřad mu svě- 206 Vějtež libě tiší Zefirové, Přivějte nám vůně květin radosti, Sprovoďte nás dobří Gényové K přeblaženým břehům rajské věčnosti. ——— řen, ku kterémuž r. 1808 dne 15 Června větším počtem hlasů zvolen, a 10 Srpna téhož léta v novém chrámě Bystřické ev. cýrk. slavné v přítomnosti mnohých tisýců lidí inštalován byl, z nichžto zvláštnějších jména líbilo sose zde na památku pro potomstvo poznamenati. Stavu Světského. Velkom. a V. U. P. Jan Radvanský z Radvaně Jeho Jasn. král. radce Dystryktu Baňského Insp.
Stavu Duchovního. Vzneš. a DD. HH. PP. Jan Kuzmáni Zvolenského bratrstva Místo-Starší, cýrkve ev. A. V. Březnanské sl. b. kaz. 207 Stavu Světského. Velkom. Svob. PP. Joz. Hellenbach z Absolovec, rozličných Sl. Stolic tabule soudní hl. Assessor. - - - - - Joz. Prónai několik sl. Stolic tab. soud. hl. Assessor. Vys. Ur. PP. Michal Zontag pří kníž. Esterházýho Direkt. - - - Ondřej Kubíni z Horního Kubína a na Velkých Vlaších Sl. bratrstva Nongradského Insp. - - - Kašpar Kubíni z H. Kubína a na V. Vlaších, rozličných sto-
Stavu Duchovního. Adam Lovich Dystryktuální Notář cýr. ev. B. Bystrické, Jiří Lazáry, Očovské, Jan Dorkovič Zvolenské, Ondř. Braxatoris Mičinské, Jan Blaškovic Radvaňské, Joz. Šúlek Libětovské, Sam. Přivický Ostroloucké, Sam. Blázy Slov. Lipčenské, Mich. Blázy Pojnické, Štěpán Boleman Garamsecké, Jan Blatnický Dobronivské, 208 Stavu Světského. lic tab. soud. hl. Assess. V. U. PP. Jan Feješ Vel. bratrst. Malohontsk. Insp. a nekolikněkolik sl. stol. tab. soud. Assess. - - - Antonín Radvanský z Radvaně sl. stol. Zvolenské řádný Slouž. - - - Gedeon Horvát z Bibitu sl. stol. Nongr. ř. Sloužný. - - - Zykmund Zolnai něk. sl. stol. tab. soud. hl. Ass. - - - Ludvík Žolnai sl. stol. Zvolenské ř. Sloužný. - - - Pav. Benický z Benic sl. stol. Nongr. Assess.
Stavu Duchovního. Sam. Staričkai Krupinské, Sam. Grencer Babinské, Adam Chaloupka Lehotské, Matěj Krum bratrst. Hontského Misto-Starší Prandorffské, Sam. Čerňanský Bátovské, Sam. Kellner Devičské, Matěj Abafi Lišovské, Bohuslav Tablic Kost. Moravecké, Jan Kostra Baďanské, Jan Fogler Drženické († 14 Září 1808) Sam. Winterlich něm. Šťávnické, 209 Stavu Světského. Vys. U. PP. Jan Radvanský z Radvaně slsl. stolice Zvolenské Assessor - - - Fr. Močáry z Bočáru sl. stol. Nongr. Assess. - - - Štěp. Bezeg z Hajníka sl. stol. Zvolenské tab. soud. Assess. - - - Pav. Rakšáni z Rakše sl. stol. Zvolen. soud. Assess. UrozUroz. PP. Dan. Cerva VelVel. Superyntendencý Baňského okolí Perceptor. - - Samuel Gunda Sv. kr. města B. Byst. rad. P. - - Eliáš Bohuš Sv. kr. města B. Byst. rad. P. - - Bohumil Šterc Sv. kr. města B. Byst. rad. P.
Stavu Duchovního. Pavel Kuzma Almašské, Dan Petian Příbelské, Jiří Goldberger Dačolomské, Jak. Gáli Suchánské, Jan Geduli bratrst. Nongrad. Starší, Tomášovské, Jan Mirádt Dobročské, Gabr. Petian Abelovské, Jan Kryštófi Zlévské, Jan Láni Česko-Březovské, ŠtěpŠtěp. Agonáš dne 1 Srp. do cýrkve Lučenské posvěcený. Jiří Lačný bratrst. Tekovského Starší Kremnické, 210 Stavu Světského. Uroz. PP. Jiří Zacharydes v lékařství Doktor. - - Bohumil Fišer v lék. Doktor. - - - Bohuš ze Šťáv. - - - Kyš ze Šťáv. - - - Klauser ze Šťáv. - - Štěpán Rakovský krajský komissář. - - Tomáš Rakovský kraj. Perceptor. - - Samuel Soumrak. - - Jan Soumrak Dystrykt. Notář. - - Jan Flam Lajtnant. - - Krystian Cymerman cýrk. Kurator. - - Dan. Kanka
Stavu Duchovního. Jiří Goldberger Křemnické sloven.sloven., Michal Bosý Pondělské, Mich. Sabó Skálnické, Pav. Jozefi Asódské, Pavel Šramko Klenovské, Sam. Topercer bratrst. Turčanského Starší, Ivančinské, Mich. Zolnensys Necpalské, Ondř. Sabó V. Jesenské, Dan. Záborský Sučanské, Tob. Bulovský Turanské, Bohumíř Kolbenhayer Blatnické, 211 Stavu Světského. Rektor Šťávnick. ev. gymn. a prof. U. PP. Jan Rojko Konrektor. - - Mart. Dorňák Plešovské školy rekt. kand. teol. - - Joz. Wágner mích. škol Březňanských Dyr. a hlavní Prof. - - Bohumíř Koch Bystřického gymn. rekt. a prof. - - Karel Švaydel při Bystřickém gymn. donat. učitel. - - Ondřej Braxatorys mích. škol Krupinských učit. a cýrk. ev. varhaník.
Stavu Duchovního. Sam. Holécy H. Záturecké, Ondř. Holécy Zaškovské, Matěj Blaho Sv. Mikulášské, Sam. Demian Sv. Petrské, Ondř. Farbaky Něm. Lipčenské, Ondř. Korček učitel školy Jesenovské, byvalý cýrkve Kostolnenské, Matěj Franko bývalý cýrkve Tót-Ďurčanské, všickni slova božího cýrkví evanj. kazatelé.
Konec dílu třetího.
E: av; 2002 212
Bibliografické údaje

Nakladatel: Gottlieb, Antonín
(Ve Vacově 1809. u Antonína Gotlíba pryv. knihtlačitele.)

Místo: Vacov

Vydání: [1.]

Počet stran: [XVI]+212

Věnování: Zmeškal, Jiří
(Vysoce Urozenému Pánu, Panu Jiřímu Zmeškalovi z Domanovec, Dvoru Jeho cís. kr. Milosti Důvěrnému, Slavných Stolic Oravské, Liptovské, Zvolenské, Těkovské a Hontské Tabule Soudní přednímu Assessorovi, Pánu v Leštinách, Srněcím, Osadě, Staré Boci, Kostelních Moravcích, Krškanech, Dyspóši, Novejsi, Hurši, Žemberovcích, Dolních Šipicích a na Pírovském, Pánu a Patronu mně milostivě příznivému.)