Pravda.

Bohuslav Tablic

Pravda.
Svatá pravdo, dcero boží, Dražšís mi nad světa zboží, Nad stříbro y nad zlato. Ty mou duši osvěcuješ, Sladkou radost rozmnožuješ, Pro tě mám vše za bláto. Krézovo což platí jmění Tam, kde světla pravdy není, Kde byt má, jen pouhá lež. težkýchtěžkých okovách kde bludů Vězý mysl, matce trudů, Což tam platí zlata věž? Bludy bratří rozdvojili, Ukrutně se pro ně bili, Za prácy ač nestálo. Krajan zradil drahé vlasti, Z bludu stropil žravé strasti, Škodil světu nemálo. 148 Blud dal v ruku synovi zbroj, Proti otcy lítý ved boj, Nalíl v srdce jeho blen. Otec na lešení krvavé Vyved syna z pomsty pravé, Původ vraždy blud byl jen. Národům blud pouta kuje, Oheň válek rozpaluje, Nevinnou krev vylévá. Pravda sylí ducha mocy, Nejkrašší den tvoří z nocy, Bez ní rozum omdlévá. Z ní se pučí krajiny květ, Bez ní bylby lotrovna svět, Blud jest světa neštěstí. Mějž sy tedy zlata sklady, Mne jen pravdy táhnou vnady, S ní sem prázden neřestí.