Cýrkve Evanjelické A. V. v Baňském okolí Lodíčka pod svými zprávcemi od r. 1610–1808ho vyobrazená.

Cýrkve
Evanjelické A. V.
v Baňském okolí
Lodíčka
pod svými zprávcemi od r. 1610–1808ho
vyobrazená. Zpěv Jeho Důstojné Milosti P. Krystoffovi Licýmu cýrkve B. Bystřické německo-slovenské výbor- ně zasloužilému Sl. b. Kazateli, při příležitosti jeho slavné a veřejné k uřadu Superyntendenta Baňského okolí inštalacý L. P. 1808 dne 10 Srpna jménem Velebného Duchovenstva téhož okolí obětovaný.
I nunc et ventis animam comitte, dolato Confisus ligno, – digitis a morte remotus Quatuor, aut septem, si sit latissima taeda. Juvenal. 12 Sat.
[165] Zlatý věk byl, v němžto svaté veslo Baňských cýrkví Melík 1) moudře zpravoval, Libě znělo drahých svobod hesloheslo, ——— 1) Samuel Melík, latině Melikius, byl z tří synů otce svého Šalomouna nejprv rektora Svato-Janského, potom pak kněze Važeckého, a matky Anny Jarošich nejstarší ve Važcy narozený syn. Vyučiv se liternímu umění, stal se nejprv kantorem v Třebicy v Moravě,Moravě okolo rr. 1575, potom za krátky čas byl rektorem v své vlasti, r. 1577 v Slovenské Lipči, a nezadlouho y Březně, kdež se r. 1579 y Jahnem aneb kaplanem stal, byv v Wittenberku k uřadu kněžskému posvěcen. R. 1595 byl již řádným cýrkve ev. Březnenské farářem. R. 1610 na Žilinském sněměsněmě, pod zprávou H. Jiřího Turza palatyna držaném, za Superyntendenta cýrkví baňského okolí byl zvolen, kterýžto uřad až do r. 1620, v němž 29 Srpna skonav, 1ho Září byv pochován, věrně zastával. Sepsal Apologiam Synodi Solnensis an. 1610 R. P. [166] Turzo 2) palatyn je mocně zdržoval, Ostrožit a Suňog, Ilešházý Slavné, sylné byly svatin podpory, Nebálo se stádo boží zkázy, Pevné k bezpečnosti mělo obory. ——— 2) H. Jiří Turzo z Betlemffalvy narodil se r. 1561. 2ho dne měsýce Září na hradě Lietavě,Lietavě z otce Hr. Františka Turza, kterýžto odřekev se Nitranského biskupství, nejprv Mikuláše Kostky dceru Barbaru, zatím pak, když mu tato bez dětí zemřela, onoho pověstného hrdiny Mikuláše Zřiniho dceru Kateřinu za manželku sobě zasnoubil. Tato Hr. Jiřího Turza matka, a její druhý manžel H. Emeryk Forgáč z Gymeše, muž svého stavu snadno toho času nejučenější, výborně našeho Jiřího vychovávali, opatřivše mu znamenité mistři, nejprv Bazylia Gerštmana Slézského zemana, potom Nykodema Sartoryusa Bystřičana, zatím Zvolen- 167 Jako poutník pod listnatým stromem Unavený odpočívá bezpečně, Z sladkého sna probuzený hromem Odcházeje stromu žehná srdečně; Tak y – – Syon mocným záslonám svým Žehnav, přednášel jim obět vděčnosti, Přímo k nebi její vstupoval dým, Před Bohem jsouc u veliké platnosti. ——— ské cýrkve kněze, po něm Erharda Šťávnického, a naposledy Jana Pruna Fraštackého. V 17 roku svého věku odešel Jiří Turzo na cvičení ke dvoru Arcyknížete Rakouského Ernesta, ale, za příčinou smrti své matky, brzy se vrátiti musyl. R. 1585, věku svého v 18 létu, v Martině zasnoubil sobě Žofii Forgáčovu, onoho slavného vůdce vojenského Symeona Forgáče, král. Arcycešníka, a Před-Dunajského kraje Jenerálního Hejtmana dceru, s kterouž jednoho syna Františka, brzo po jeho narození zesnulého, a dvě dcéry, Zuzanu totiž, zatím nejprv za Štěpána Periniho Abaní- 168 Tehdáž – – naší zaráželi sjezdy, K nimž se v velkých houfích shlukli nábožně, Jako jasné na obloze hvězdy, Tak se stkvěli v shromážděních rozkošně, Tenkrát velké panské domy byly Vroucý nábožnosti milé příbytky, Pán y sedlák nebe velebili, Štědře obětujíc chrámům nábytky. ——— várské Stolice nejvyš. Išpána, potom pak za Michala Cobora král. radce,radce vdanou, a Judytu Ondřejovi Jakušitovi z Pruského zasnoubenou, zplodil. Po smrti této své první manželky († r. 1590 dne 2 Listop.) opět Jiří Turzo v stav manželský vstoupil, vzav sy Pannu Alžbětu Coborovu, Emeryka Cobora z Cobor-Sentmihále uřadu palatyna místodržícyho dceru, s kteroužto zplodil,zplodil nejprv syna Jana, jenž brzo umřel, potom dcery BarbaruBarbaru, zatím za Krystoffa Erdédiho, a Helenu za Kašpara Ilešházyho vdanou. Po těchto se mu narodil syn Emeryk, zatím Wit- 169 Aj! tam vizte na Oravském hradě Nesmrtedlného palatyna chrám, Kochával se u božských poct vnadě, V pokoji ho oltář, v bojích těšil šrám, Ctětež pamět reka udatného, Vy, v svém náboženství studení, co led, Líbejtež y popel muže ctného, Kyž vás vroucnost jeho rozžne hned! ——— temberské akademie Rektor, ale nedlouho živý, a po něm ještě zplodil dcery Maryi, Kateřinu, Annu, Alžbětu a Žofii, z nichžto dvě poslední otce smrtí předešly. Ve vojenském kunště cvičil se Jiří Turzo pod zprávou Františka Duba z Rusky a Mikuláše Pálfiho z Erdédu, slavných svého času vojenských vůdců, a jenerálních Před-Dunajského kraje Hejtmanů. R. 1598 za času Rudolffa cýsaře, když sněm držen byl, stal se nejprv král. radcem, potom Baronem, zatím nejvyšším Češníkem, y Truksasem. R. 1602. 12 Září učiněn byl Jenerálním Před-Dunajského kraje a spolu y pevnosti nových Zámků Hejtmanem, neb Kapi- 170 Za Roháče 3) velkých darů muže Šťastně ploula svatá cýrkve lodíčka, Květli zboři, jako v Máji růže, Radujíc se, jako šťastná rodička, ——— tánem. Za příčinou jeho velikých zásluh týž Rudolff ho učinil dědičným nejvýšším Išpánem Stolice Oravské, darovav mu na věčné časy hrad Oravský, dal mu tytul svobodného a dědičného Hraběte z Oravy (Liberi perpetuique Comitis de Arva,)Arva), jeho erb (cýmer) r. 1607 rozšířil, y statkustatků Tokajských ještě mu přidav. R. 1609 na sněmě v Prešporku držaném učiněn byl království Uherského Palatynem, r. 1610 držel sněm evanjelických cýrkví v Žilině, a r. 1616 v 49 svého věku létu tiše v Pánu usnul, byv nejen o evanjelické náboženství, ale y o celou krajinu nejzásloužilejší svého věku muž. Zustaniž památka jeho mezy námi požehnaná! 3) M. Melchyor Roháč byl v sv. Martině městečku Turčanské Stolice narozen. 171 Ctného muže v běhu horlivosti Těžkých pracý potlačilo břemeno, Tak hle v blesku slávy, poctivosti Začasté se pučí smrti semeno. Sextimu 4) však slunce štěstí déle Na obloze baňských cýrkví svítilo, ——— Po svém z Witemberku se navrácení,navrácení Janovi BokácyusoviBokácyusovi, do Košic za rektora na místo Alberta Gravera odešlému, v rektorství Prešovského gymnazyum nastoupil. Potom stal se knězem v německé Lipči, kdež ho bratrstvo Liptovské r. 1620 za Staršího zvolilo. Téhož roku do Března byl povolán, a tu Samuelovi Melíkovi nastoupil. R. 1621 dne 13 Března za Superyntendenta jest zvolen. Byv pracý svých velmi pilen, často na koliku strádaval, pilností však lékařů, mezy nimiž jeden Novokřtenec byl, z nebezpečenství vyvázl, ale r. 1622 dne 17 Září, času morního nakažení, zemřel. 4) Petr Sexti (jináč Šesták) narodil se v velké Slabošce, vsy Stolice Ge- 172 Postupoval biskup mocně, směle, Hořce za nim město boží kvílilo, Smrtedlné pře míle spokojoval, Od panstva y chudých rovně vážený, Lidí, kam chtěl, láskou nakloňoval, Opravdu muž moudrý, ctnostný, blaženýblažený. ——— merské. Učil se doma, a naposledy y v Pražské Unyversý. Odtud vrátiv se, stal se knězem Vyšňo-Slanským, odtudto pak do Vlachova, a zatím do Štítníka přešel, a v rozličných časých bratrstva Gemerského Notárem, Místo-Starším y Starším aneb Senyorem byl. R. 1620 na sněm zemský,zemský v B. Bystřicy držaný s Jiřím Fabricyusem Starším a Jelšavským knězem byl deputyrován. Potom stal se Hr. Jiřího Séčiho dvorským kazatelem, zatím pak v Dubovém v Zvolenské Stolicy farářem. R. 1623 dne 29 Ledna na sněmesněmě cýrkevním v S. Martině držaném za Superyntendenta jest zvolen, a v Massopustní Neděli skrz Jana Hodíka Super. v Biči posvěcen. Z Dubového do Března přešel, kdež r. 1635 173 Zatím cýrkve lodí viklala se, Hned sem, hned tam hnaná větrem nejistým, Řehoř Láni 5) biskupství vzav na sese, Ozdobený duchem zvláštním, přečistým, ——— skonal. Od něho rozdílný jest Petr Sexti nejprv Bystřický, potom r. 1651 také Březnanský kněz, který v svém desýtiletém vyhnanství „školu modlitební vyučujícý kunšt křesťanského modlení“ složil a v Lipsku 1682 vydal. 5) M. Řehoř Láni byl druhý syn Eliáše Lániho, v Turcy narozený. Učil se v vlastenských školách a potom akademii Witemberské nákladem H. Jiřího Turza Palatyna,Palatyna. (mužnějšíMužnější Páni tohoto věku schopné žáky na svůj naklad do německých akademiiakademií na učení posylávali. – Oby ten chvalitebný a všeho následování hodný obyčej až po dnes trval!) Vrátiv se z Němec, stal se rektorem při cýrkvi Bičenské, jejížto knězem toho času 174 Šestnácte let řídil šťastně vesloveslo, Lodí od roklí a melčin odvrácel, V tichý přístav když ji štěstí vneslo, Láni s země k nebi cestu obrácel. ——— jeho otec byl, ale brzo do Žiliny byl povolaný. R. 1620 stal se kazatelem na Oravě, byv k uřadu knězskému skrze M. Jana Hodíkyusa posvěcen. Zatím do Rajce přešel, kdež sotva 6 let se zdržoval. R. 1634 do Zvolena byl povolán a r. 1635. 4 stolic Superyntendentem ustanoven, y skrze zmíněného Hodíkyusa inštalován. Potom přijal povolání do Března, všudy pak s velikým prospěchem a s všeobecnou pochvalou pracoval. On mistra Zacharyáše Lániho a Joachyma Kalinku k uřadu Superyntendenta inštaloval. Měl jednoho syna BaltazařeBaltazaře, v uměních syce dobře pocvičeného, ale ducha nepokojného, a tou příčinou v nenavist mnohých upadlého, což srdce otcovo,otcovo příliš kormoutilo, až y r. 16511651, pracemi, hořem a rozličnými kříži zemdlený, v Pánu usnul, byv 31 roků kně- 175 Brzo však se prudší vítr zdvíhá, Svatou cýrkve lodí sylně namítá, Jedna vlna druhou v patách stihá, Z jedné uzkosti se nová vyskytá, Ctného Spetka 6) v žalostné ty časy Chudá cýrkev za hlavu sy zvolila, Smutně zněly potlačených hlasy, Den jak den se neřest cýrkve rodila. ——— zem, a 16 let Superyntendentem. Za jeho času sjednán byl pokoj Lincký r. 1645.1645., po jehož učinění cýrkve evanj. maličko sy poodechly. 6) Martin Spetko se r. 1599 v Bojnicy narodil. Nabyv známosti literního umění, nejprv rektorem Žernovické školy, potom po 5 letech tež cýrkve kazatelem se stal. Odtud po vyplnění v kněžském uřadu 7 roků,roků do Bzovíka r. 1634 přešel, kteréžto cýrkvi,cýrkvi 18 let chvalitebně sloužil. R. 1652 dne 10 Ledna na sněmě v Slov. Pravně držaném za Superyntendenta jest zvolen, kterýž uřad až do r. 1655 horlivě konal. On cyrkve 176 Prudká bouře stále víc se sylí, Větrů král se celé lodí zmocňuje, K rozboře kdyžkdyž, nastojte! se chýlí, Davidovi Lánimu 7) se svěřuje Veslo. Řídil lodí přes třináct let, Plachty, vazby, sloup y kotvy přepilně ——— své péči svěřené moudře řídil, y navštěvoval; chrámu Dolňo-Střihovského a Velkolomského sám posvětil. On také mezy jinými ustanovil, aby šestinedělky ne před chrámem, ale před oltářem uvozovány bývaly, aby novomanželé po západu slunce nebyli oddáváni, a kněží aby na svatých kázáních,kázáních ne povídačky, fabule, sny, výpovědi pohanů, ale pravdy ze slova božího vzaté přednášeli. Umřel r. 1655. 7) David Láni byl vnuk Eliáše Lániho, r. 1618 v Háji vsy Turčanské Stolice, kdež jeho otec Danyel toho času knězem byl, narozený. Dobří rodičové ho časně do škol, nejprv Mošovské, potom Bánovecké, Bičenské, a PrešporskéPrešporské, vypravili, kdež znamenitě v literním umění 177 Přehléd, pak mu zvadl života květ, Prv, než bouře proud lod strhl násylně. Brzo však ji schytil celou mocý, Hned jí v hloub hnal, hned ní k nebi vymítal, Hrůzou trnou plavcy dnem y nocý, Nový mžik je s novou bídou přivítal, ——— prospěv, k synu H. Kašpara Ilešházýho Jiřímu za soukromního učitele povolán byl, (tento jeho učedlník zatím v dospělejším věku nadělav mnoho dluhů, a zastaviv statky své A. biskupovi Jiřímu Selepčénimu, mimo vědomí otce svého náboženství evanjelické opustiv, za Moravu umřel,)umřel), zatím pak 25 roku věku svého Přivizské školy rektorem se stal. Tu držel dysputacý de iustitia originali, respondente Illmo C. Georgio Illyesházy. Dav důkazy pilnosti své, r. 1648 od cýrkve Dobročské za kazatele povolán byl, kdež jeden rok slouživ, zatím do Přivize přešel, ale r. 1653 do Března se dostal. R. 1656 v shromáždění cýrkevním Ludanském za Superyntendenta baňského okolí jest zvolen, a od Sup. Joachyma Ka- 178 Kalné vody škárami již tekou V lodíčku, jenž již již má se zvrátiti, Vlny, jak věž, větší sebou vlekou, V strašných tocých chtíc lod s plavcy pohřbiti. Ach! tu každý vzdychá, hořekuje, Smutný volajícých hlas se rozlíhá, Marné zboží moři vyhazuje, Mně být šťastným, s životem kdo ubíhá, Starý, mladý na kolena kleká, Mátě pláče držíc dítě v náručí, Slova smrti každičký se leká, Když se hotovit k ní zprávce poroučí. ——— linky potvrzen. Za manželku sy zasnoubil onu pověstnou Helenu kněze Michala Synápiusa dceru, a Jana y Danyele Synápiusa sestru, kteráž nad mnohé svého pohlaví osoby ctností y trpělivostí znamenitě předčila, a tať po smrti svého prvního manžela za Samuele Černáka Bystřického slov. kněze, potom za Jana Reštáře v témž městě radního Pána, a naposledy za Eliáše Ladivera Prešovského kollegium rektora se vdala, ale se žádným dětí neměla. Umřev náš Láni 179 Rázem vítr o velikou rokli,rokli Mrštil ními sylně, lodí zpraštěla, Pohřízení v moři bídně mokli, Zbledlých plavců tvár se strachem zvráštěla, Jeden vesla, druhý dsky se chytá, Mnozý v bezedné jsou hloubi pohřbeni, Jiní, jímiž moře hraje zmítá, Předaleko v cyzý kraje puzení. 8) ——— r. 1669 dne 29 DubnaDubna, přičiněním Samuele Chmela Březnanského toho času rychtáře slavně pohřben byl. 8) Do počtu těchto přináležejí: Michal Goč nejprv Sečanský r. 1652, potom až do 1674 Kalinovský, Řehoř Heli, jináč Ilíš Malomšocký; Samuel Niklécy Novobaňský, Dan. Mažári Tomášovský, Ondř. Túrócy, jináč Výg Filecký, Mikuláš Leporini Poltárský, Baltazar Niklécý Střihovský, Jan Tymkovic Lešťánský, Mikuláš Bugan Gemerský, Štěpán Šedéni a Mikuláš Borgidai ze Zadunají, všickni slova bož. na galeje ŠpanyelskeŠpanyelské odsouzení 180 Dobrý zprávce na ostrov se šťastně Dostal, Jiří Zabojník 9) mu říkali, Krátký však ved na něm život strastně, Onní v cyzyně sy v slzách stýskali: ——— kazatelékazatelé, z nichžto Goč v Neapoli r. 1675 zemřel, Ilíš pak 70letý starec, na cestě do Vlach ubit, jíti nemoha, až y ducha vypustil, téhož roku mrtvý na sylnicy byl zanechán; Tymkovic pak r. 1675 ve Vlaších kdesy zemřel. 9) Jiří Zábojník byl rodem z Veselého vsy Nitranské Stolice. Nejprv školu Přivizské cýrkve učil; r. 1638 dne 2 Unora též cýrkve kaplánem, byv od Mikuláše Martiniho v Čachticých Superyntendenta posvěcen, r. pak 1641 farářem cýrkve Divácké se stal. R. 1654 do Bzovíka přešel, r. 1668 Starším Hontských cýrkví učiněn. R. 1669 stal se Superyntendentem a 8 Prasynce jest inštalován. Ale sotva dva roky v Bzovíku sloužil, již od král. Fiška byl vyhnán, nalezl však u Anny Ujffalušich v Krupině 181 Vlast předc jedni vrátivše se zřeli, Polounazý hladem, žížní stříznění; 10) Jiní u vyhnanství kvílíc mřeli, Poctivě však v cyzý zemi pohřbení. 11) ——— utočiště, kdež r. 1672 12 Máje,Máje na loupání zemřel, byv 64 roky star. Viz o něm více v Pamětích Slovenských Veršovců, v díle Iním mých Poezyí ve Vacově r. 1806 tlačených v §u 21. 10) Sem přináležejí: Danyel Masník kaplán Ilavský, Jan Symonydes rektor Březnanský, a M. Jiří Láni rektor Krupinský. 11) Takovíto byli: Jan Hadík kněz Uhrovský, jenž r. 1675 do vyhnanství vyšed, r. 1681 dne 9 Července v Hamburku umřev, počestně byl pochován; Šebestyan Fabrýcius kněz Ladnenský v Spiši, byv z vlasti vypovědín, r. 1679 do Dražďan přišel, a tu r. 1781 dne 10 Máje skonal; Dan. Perlícyus rektor nejprv Novoměstský, potom Skalický, zatím pak Puchovský,Puchovský stal se v svém vyhnanství českých vyhnanců v Sventníku knězem, kdež r. 1684 v Pánu usnul; Jan Kry- 182 Vyvázlí zas novou zbíjet lodí, Ale přechatrnou, těžce začali, Osud bídné po melčinách vodí, Ach! jak často v krutých bídách plakali, Díla mnoho, dělníků pak málo, Nákladu nic přenastojte nebylo, Půjčit peněz, ó jak mnoho stálo, Časných statků město boží pozbylo. Přes třidcet let do věčnosti moře Uplynulo z prudké řeky časnosti, Plných pláče, vzdychání a hoře, Prv než Pilářík 12) ctný zprávce hodnosti ——— stoff Gáli,Gáli (Pavla Gáliho bratr)bratr), kněz Harkavský v Šopronské Stol. v Caycy Saském r. 1676 umřel; M. Thom. Greb Kežmarský kněz, byv vyhnán, ve Vratislavi bydlel, kdež 1683 dne 16 Srp. dokonal. Tamž zemřel y M. Jan Kemmel, téhož roku, bývalý nejprv Levočský, a od r. 1670 Smolnícký v Spiši kněz, ať jiných mlčením pominu. 12) M. Štěpán Pilařík byl vnuk Štěpána Pilaříka Senického kněze (jehožto 183 Došel. Těžce nuzný Syon řídil, Tvrdým losem přenáramně ssoužený, Štěstí cýrkevního z cesty klidil Překážky, muž vzáctný, zprávce zkušený. ——— pamětné příhody v Skalicy r. 1804 v 12 vytlačeny jsou) a syn jiného téhož jména Pilaříka ve Vratislavi narozený, a větším dílem v cyzyně vychovaný. Otec zajisté jeho, jenž 3 roky Trnavské slovenské (v jeden a v týž čas s M. Filipem Jak. Winklerem německým knězem) a jeden rok Modranské cýrkvi sloužil, r. 1674 do Prešporka obeslaný, do vyhnanství jíti musyl, pročež s Krystoffem Šédyusem německým knězem do Vratislavě vyjel (viz o něm Klaynovu knihu: Nachrichten von den Lebensumständen und Schriften evang. Prediger in allen gemeinen des Königreichs Ungarn. Leipzig n. Ofen 1789 v 8u díl I. str. 279)279), kdež se mu tento syn narodil, kterýžto r. 1689 dne 9 Máje ze Slezské Levenské cýrkve, kdež německým knězem byl, do Šťávnice za německého kně- 184 Michalides 13) těžkou zprávu na se Béře, Karlovou jsa zvolen milostí, Uměl moudře řídit v ochuzeném čase Převzáctný muž, hodný vrchu hodnosti, ——— ze byl povolán; r. pak 1704 dne 28 Máje v shromáždění cýrkví báňského okolí pod zprávou Jana Bohumířa Hellenbacha na Cerově držaném za Superyntendenta zmíněných cýrkví byl zvolen. Byl y na sněmě Ružemberském přítomen. R. 1710 umřel s manželkou y dětmi na morovou ránu. Viz o něm Ondřeje Šmála vitas Super. RP. a Klaynovu výš cytovanou knihu. 13) Samuel Michalides se v Uherské Skalicy r. 1674 dne 18 Unora narodil,narodil z otce Jana nejprv cýrkve Skalické, po onom pak 10letém přenásledování cýrkve Březovské, kdež r. 1705 y zemřel, kněze, a bratrstva Senyora, matky pak Alžběty Soběslavské z Layderdorffu, vsy vývodství Lignického pošlé. On byl jeden z nejvzáctnějších svého věku mužů. Učil 185 Mocnou řečí, nábožnými spisy Temný rozum, zcestné srdce vzdělává, Mrtvé náboženství v cýrkvích křísý, Mdlému podpor,podpor vně y doma shledává. ——— se v Žilině, Sulově, B. Bystřicy, v S. Janě (Szentivany)Szentivany), v Liptově, Kežmarku, v Veliké Paluzy, v Mošovcých za času rektora Krmana, a v Kremnicy za času Paršicyusa. R. 1690 vyšel do Žitavy, kdež za 4 roky onoho pověstného Waysa učedlníkem byl, a výborně v literním umění prospěl. Odtudto do Witemberku se přestěhoval, kdež ho Dayčman, Lešer, Haneke, Nayman, Dassov a jiní vyučovali. R. 1696 dne 22 Dubna byl za kněze do cýrkve Bzynské Nitranského bratrstva od Krystoffa Šrádera v Dražďanech Superyntendenta posvěcený. R. 1701 dne 18 Dubna byl po smrti Jonáše Koledána do Trenčína povolán, kteréž však cýrkve, když ji dobývání nastávalo, obdržev do Kasy povolání, radou panstva zanechal. Když pak z Kassenské cýrkve vypovědín byl, r. 1710 dne 21 Března 186 Jako čistý pramen mezy skalinami Oužinou se musý těžce probiti, Prv, než můžemůže, teče dolinami Hyacynty, tulipány skropiti; Tak y Michalides k ráji nebeskému Protlačit se musyl lopot tísněmi, Až y přišed k cýli vytknutému, Slaví Boha andělskými písněmi. ——— obdržel do B. Bystřice povolání, kteréhož y přijal. R. 1735 dne 30 Března stal se Superyntendentem, ku kterémuž uřadu v Garamsegu byl posvěcen, kterýž až do r. 1740, v kterém 22ho Listopada v 66 svého věku létu skonal, 30 let Bystřické cýrkvi sloužil, s velikým prospěchem konal. Zvláštní zásluhy nabyl přeložením výkladu celého písma s. od Teologů někdy Witenberských sepsaného, kteréž v IV. dílích v 4tu nákladem pověstného Prokuratora Samuele Bohuše z Horního Peťova r. 1730 vydal. S manželkou svou Kateřinou, Jiřího Gobiusa Modranského slov. kněze dcerou dva syny zplodil, Jana Frydrycha nejprv v Assódě, potom v Kostelních Moravcých kně- 187 Opět stádo boží Piláříkovi 14) jest Zvěřeno. Byl pastýř duší výbornývýborný, Z města na ves přešla biskupská čest, K muži, jejž duch krásyl čistý, pokorný, ——— ze a Hontského bratrstva Staršího, a Samuele, kterýž otce smrtí předešel, y také dvě dcery Kateřinu a Rebeku. Jeden z jeho potomku,potomků byl y onen pověstný, asy před 20ti roky zemřelý Jenerál Mihályfi, kterýž vzav v Prešporku, kdež se učil, na vojnu, jméno Michalidesa, v Uherské Mihálfiho sobě přezděl. 14) Tento se zval Jeremiáš Pilářík, a byl v Dobrénivě v Zvolenské Stolicy, kdež jeho otec Jeremiáš knězem toho čačasučasu byl, z matky Juliany Zolnaich roku 1693 narozen. V literním umění se nejprv doma cvičil, potom v Šťávnicy, kdež Martina Dubovského, v Bystřicy, kde Jana Pilaříka, v Prešově, kde Samuele Mateidesa učitele měl. Pro chudobu jen jeden rok se v Witemberku zabavil. R. 1717,1717 stal se 188 Krátce však se v veské pobavila Prostotě, víc městský libujecy hluk, V baňské sydlo zas se navrátila, Zprávcovi když zavzněl smutné hrany zvuk. Hruškovic 15) – ó drahé, slavné jméno! Bleskem moudrosti byl jasně osloněn, Vzala cýrkev lásky jeho věno, K božským zpěvům náturou byl nakloněn, ——— cýrkve Guťanské knězem, byv od Samuele Antoniho v Štítníku bydlícýho Superyntendenta posvěcen. Zatím odešel do Tesár, vsy Hontské Stolice, a r. 1730 do Dačolomu. R. 1741 dne 21 Srpna zvolen jest za Superyntendenta, kterýžto uřad ne syce dlouho, ale verněvěrně zastával. Umřel r. 1743 dne 10 Června. 15) Samuel Hruškovic byl rodem z Krupiny, při koncy XVIIho století z otce Emeryka měštěnína, matky pak Rebeky Zymánich narozený. V Krupině ho Jan Sartoryus, v Šťávnicy Martin Dubovský; v B. Bystřicy Matěj 189 Míle veršovec pěl utěšený, Libé hraje chvály nebes na líře, Štědře grácyemi ozdobený, Znal lid učit, těšit, sylit u víře. Skonal, – a s ním Bystřičanů sláva, Muz čest, přátel radost,radost lehla do hrobu, Horkem bíd zvadl, jako sluncem tráva, Osud smrti vzal tu cýrkve ozdobu. Ale nic to, – jeho ctný duch žije, V krásných písněch slyší cýrkev jeho hlas, V ctnostném srdcy, v kterém vděčnost bije, V pověčný zitžit, kvést a stkvít se bude čas. ——— Bél, Jan Májor a Pavel Symonydes; v Rožňavě Mich. Mišovic, v Witemberku Wernsdorff, Jáni, Chladný, ŠeerŠreer a jiní učili. Vrátiv se z Němec, stal se soukromním neb pryvátním učitelem dítek Jana Radvanského a Davida Špillenbergera. R. 1720 byl do Kostelních Moravec za kněze povolán, kteréž cýrkvi 12 let sloužil. R. 1732 v B. Bystřicy při Slov. cýr- 190 Nad ním zarmoucené město boží,boží V smutku převzdychalo do pět dlouhých zym, Tak se dobrým hořká žalost množí, Když muž znamenitý mizý, jako dým, ——— kvi Eliašovi Instytorysovi nastoupil, po odchodě však Bohumířa Ertla do Šoprona,Šoprona stal se tamž německé cýrkve knězem. Nabyv zvláštních zásluh, r. 1744 dne 22 Ledna za Superyntendenta baňského okolí byl zvolen, a v Garamsegu inštalován. R. 1746 cýrkevní vizytacý konal; r. 1747 rozkazem královským před soud do Prešporka byl obeslán, obojího uřadu zbaven, ale po druhém před týž soud se postavení r. 1748 dne 8ho Března za nevinného prohlášen, téhož však ještě roku dne 1ho Září tiše v Pánu usnul, pěknou památku v krásných písněch od sebe šťastně složených, a v svém katechysmu,katechysmu cýrkvím evanjelickým pozůstaviv. 191 Teprv Glozyusa 16) vyvolila Rada svatých k zprávcovskému uřadu, Než ho ale slavně posvětila, Vzletev v nebe, vzal tam za ctnost náhradu. Za tím vrchního jest pastýře hůl Šlechetnému Frydélimu 17) svěřena, ——— 16) Danyel Glozyus byl syn Jana Glozyusa nejprv Rymabaňského, zatím Radvanského, potom Kalinovského, takpak Tisovského, Asódského, a naposledy Tomášovského, tu y skonalého, kněze, vnuk Jana Glozyusa Pondělského a Jana Glozyusa Čuvárského kněze bratr. Náš Danyel byl při začátku XVIII. století narozen. Vyučiv se potřebnému umění r. 1726 na Totburku byl k uřadu kněžskému posvěcen. Odtud r. 1732 na Syrák přešel, kdež v Neděli Rogáte uveden byl. Při koncy r. 1754 za Superyntendenta byl zvolen, ale onemocněv r. 1755 dne 13ho Unora, prv, než posvěcen býti mohl, umřel. 17) Ondřej Jeroným Frydéli se narodil,narodil r. 1725. Roku 1749 při koncy mě- 192 Šlechtila ho pilnost, moudrosti sůl, S krásnou ctností roztomíle spářena; Pod ním svaté duše spočinuly, Nebe přivolalo rozvlažení čas: Kdyžť Bůh s námi, byť jak prudce duli Vichrové, předc nepohne se hlavy vlas. ——— sýce Dubna stal se cýrkve Garamsecké knězem. Za jeho času tuto cýrkev Velkom. a nejveleb. P. H. Jozef Baťáni vizytoval r. 1754 d. 2 Října. R. 1749 d. 8 Října byl skrze Kyseliniho kněze z Královské cýrkve vypověděného s vdovou Maryou Wayglovou rozenou Selečinich v Garamseckém chrámě oddán. R. 1757 dne 24 Srpna byl k uřadu Superyntendenta v Garamsegu inštalován, kterýžto uřad chvalitebně a šťastně konal až do 1766 roku, kteréhož živ býti přestal, byv na kancli d. 29 Září na den S. Michala šlakem poražen, v kterýžto den o 5 večerní hodině v Pánu usnul. Jeho dceru Zuzanu zasnoubil sy D. P. 193 Odšel y ten cestou smrtedlnosti V lepší vlast, z níž poutník víc se nevrácý, Nad jiné Pól 18) vynik spůsobností, Laskavý naň zřetel Syon obracý, ——— Sam. File de Öer (předtím Frentel řečený) Hrachovské cýrk. v Malém Hontu toho času, nyní Lešťanské kněz, s nížto r. 1771 d. 6 Unora oddán byl. Jeho pak syn Samuel jest cýrkve Šivětické v Gem. Stol. knězem. 18) Michal Pól byl rodu Vendyckého. Narodil se r. 1705 dne 15 Srpna v městečku S. Grotě v Železné Stolicy,Stolicy z otce MichalaMichala, matky pak Alžběty Ozvaldovy. Dobří rodičové pilně ho v školách cvičiti dali, a syce nejprv v Šoproně, potom v Necpalích za času Matěje Augustýniho a Ambrozýho rektorů. Při koncy r. 1724 do Witemberku vyjel, kdež učených mužů Wernsdorffa (kterého zvláště sy liboval, a až do 194 Zprávcým stal se přísný v cýrkvi Káto, Lid y kněžstvo v tvrdé kázni zdržoval. Ach! kyž dobrý zpomenul muž na to, Žeby láskou snáze lid se zpravoval. Ale – zamlč, Múzo, zcestné kroky, Přikři smrtedlníků mdloby zástěrou, Radši zazpívej, jak v lepší roky,roky Lidstvo omráčené slepou pověrou Zhlédlo zlatou jiskru pravdy boží, Ješto jasné světlo v mysli rozžala, Dražšího tak nad Krézovo zboží Pokladu y svatá cýrkev dostala. ——— smrti vysoce vážil)vážil), Chladného, Jániho, Šreera a jiných pilným byl posluchačem. Vrátiv se odtud, do Necpal za rektora byl povolán, a tam se brzo y knězem stal. Odtud za Jahna neb kaplána do B. Bystřice šel, kdež slov. y německé cýrkvi sloužil. Zatím přešel do Ostrélouky, a odtudto do Šťávnice, kdež německým byl kazatelem, ale zvláštní příčiny přinutily ho této cýrkve nechati, odkud několik let bez fary byl, až potom do Jače cýrkve Pešťanského bratrstva, pů- 195 Zlatá záře této blaženosti Vzešla naším za Jozeffa cýsařecýsaře, Vrátil práva milé nábožnosti, Bohu v chrámích, sobě v srdcých oltáře Postavil, když zlomil těžká pouta Svědomí, v nichž lkaly věrných tisýce, Přestala se vztekat neřest krutá, Shojilať svým rány boží pravice. ——— sobením zvláště V. U. Panů PrónaichPrónaich, byl povolán, kteříž mu y k uřadu Superyntendenta, jenž mu r. 1766 svěřen byl, dopomohli, kterýžto uřad konaje, mnohá ustanovení, o jeho přísnosti svědčícý, učinil. Pěti lety před svou smrtí uřad kazatele složiv, v svém vlastním domě na Jači bydliv, fary Bohuslavovi Mudroňovi, potom Dolňo-Střihovskému a Kochanovskému knězy postoupil. Umřel šedinami ozdobený r. 1779, byv 76 let star; 12 tisyc ř. zlatých pro kněžské vdovy a do německých akademií vycházejícý žáky kšafftem svým odkázal, a tímto následování hodným ustanovením nesmrtedlné zásluhy nabyl. 196 Jana Čerňanského 19) tenkrát posadila Svatá cýrkev na biskupskou stolicy, Jeho ruka přes sto posvětila Kazatelů zborům v Baňské Šťávnicy. ——— 19) Jan Čerňanský se narodil v Sulově vsy Trenčanské Stolice r. 1741 dne 4 Dubna,Dubna z otce Jana toho času cýrkve Sulovské rektora, matky pak Zuzany Rutkaich. Než ještě dospěl, otec jeho do Velké Paluze za sl. b. kazatele se dostal, pročež y svého syna v Paluzské škole počátkům literního umění učiti dal. Zatím ho rodičové do Levoče, Ožďan, a naposledy do Prešporka vyslali, kdež výborně v učení, y v mravích prospíval. Odtud do Jeny vyšel, kdež ve všelikém umění znamenitě se vycvičiv, r. 1764 po svém z Němec se navrácení fary V. Krtyšské dostal, odkudž však r. 1769 do Čankova, a odtudto r. 1770 do Šťávnice za německého kazatele přešel. R. 1779 stal se Superyntendentem, ale r. 197 Posléz obražené, prchké štěstí, Chtíc se pomstit, uletělo od něho, Upad v kříže, nemoha jich snésti Mladý do hrobu jít musyl tmavého. ——— 1784 z některých příčin rozkazem královským od uřadu odstaven byl. Bylo však se nadíti, že opět brzo k uřadu dosazen bude, čehož ale smrt mu nedoprávši, r. 1785 dne 3 Března z prostředku živých jej vychvátila, délšího života a lepšího losu hodného, jakž toho y sama Šťávnická obojí slov. y německá cýrkev dokázala, kteráž davši ho slavně pohřbiti, hořce ho oplakala. S první manželkou Eliáše Waygla rektora Bystřického dcerou, a Frydeliho Superyntendenta pastorkyní dvě dítky zplodil, které otce smrtí předešly. S druhou Rozynou, Jana Demiana kněze někdy Šťávnického dcerou, ještě y nyní živou, 6tero dítek zplodil, z nichž tři v dětinství zemřely. 198 Po něm Synovice 20) slunce štěstí Oblesklo svou přívětivou jasností, Ty, jenž jít se zdáli na rozcestírozcestí, Napravoval s hodnou zprávce vážností. ——— 20) Michal Synovic otce Michala měštěnína a massaře Bystřického, matky Zuzany Hyblerových syn, až do 18 léta svého věku v B. Bystřicy se učil, měv učitele: Plyntovice, Salaiho, Glicýho, Geguše zatím Ostrolouckého kněze, a Lániho. Potom za půl roka v Lučency uherskému jazyku se učil. Odtud radou kněží Bystřických do Prešporka se přestěhoval, a tři léta Jana Tomky učedlníkem byl. Zatím obdržev od Krále povolení do Witemberku vyjel, kdežto se půl třetího roku zabaviv, Hoffmana, Waykmana, Wayglera, Bóza a jiných poslouchal. Vrátiv se, za příčinou zvláště pruské vojny, a sedm téhodnů u své matky se pobaviv, potom k Gabrielovi Čemickému od P. Jiřího 199 Konal věrně svaté dílo boží, Zbory, školy,školy ctný muž šťastně zpravoval, V lepší vlasti požívá již zboží, Které zprávce světů jemu daroval. ——— Radvanského zavežen byl, kdež za půldruhého roku syny dotčeného Pána učil. Odtudto do Ratkové za rektora se dostal, ale o 9 téhodnů opět se k P. Čemickému vrátil. R. 1759 po smrti Jana Tersťanského stal se na Potře knězem, byv dne 5 Dubna skrze Ondř. Jeron. Fridéliho v Garamsegu posvěcen, odtud r. 1778 do Velkého Krtýše přešel, odkud pak do BB. Bystřice za slovenského kazatele povolán byl. Tu s všeobecnou pochvalou slouživ, a zvláštních zásluh nabyv, r. 1785 Superyntendentem baňského okolí jest učiněn, na kterýžto uřad dne 4ho Prasynce téhož roku posvěcen byl, a až do r. 1796 tento uřad horlivě zastával, kteréhož roku dne 13ho Dubna na suchotinách skonal. On byl jeden z nejvýmluvnějších svého věku řečníků. Z jeho však 200 Již se cýrkve míle zotavily, Vesselý chval božích zpěv již v chrámích zněl, Když sme Hamaliara 21) postavili Strážným na Syonu. O jak věrně bděl! ——— s. kazání jediné toliko, pokud mi znamé jest, pod tytulem: „řecřeč při pohřebování VV. U. P. Borbály Vattay de F. Vatta, po V. U. Panu Tomášovi Rótovi de Kiralyfalva pozůstalé vdovy r. 1784 dne 28 List. v 1ní Ned. Adventní v Syráckém chrámě držaná, v B. Bystřicy u Tumlera r. 1786“ vytlačena jest. 21) Martin Hamaliar z Bátovec pocházý, kdež se r. 1750 dne 11 Listop. z otce Jiřího, matky pak Zuzany Pažitkovy narodil. Čísti se učil u Zadubanského, ř. katolíckého rektora, Donát a Gramatyku u Jana Bobora v Prandorfě, syntaxí u Jana Severiniho v Šťávnicy od r. 1760–1764; retoryku aneb 201 Dvakrát oltáře své přehléd pilně, Pěkným řádem, spisy cýrkev oblažil, Lidu, kněží napomínal sylně, Květ škol, zborů šířit ctně se usnažil. ——— řečníctví dílem u Kaysera v Gemery r. 1765 a 66, dílem v Levoči u Topercera r. 1767. V vyšších uměních začal se r. 1768 pod zprávou Jiřího Gotharda Levočského gymnazyum rektora cvičiti. Při koncy r. 1769 přešel do Prešporka, kdežto Jozeffa Bencura gymnazyum toho času rektora a potom Jiřího Strečka učedlníkem byl; tam pak pryvátním učitelem byl nejprv Jiřího Eněšeiho mládence, zatím dítek Krystoffa Baldauffa massaře, potom hostinského u koruny Illína, kdež y Diviše Révaiho z Trebušovec učil, a naposledy Jozeffa Štetnera, kteréhož dítky Jozeffa a Zuzanu za 2 1/2 roku v literním umění cvičil. R. 1774, dostav ročně 160 zlatých Palmovského štypendyumštypendyum, do Jeny se vybral, kdež Danova, Ulrycha, Grýsbacha, Sukova, Wýdeburga, Eych- 202 Než, ach! přetrh muže výborného Nejkrutější osud statnou horlivost, Raniv tělo, zemdlel ducha jehojeho, Dobré nebe! dejž mu trpělivost! ——— horna, Hallera a jiných poslouchal. Vrátiv se z Jeny stal se pryvátním učitelem u dvoru Svob. P. Jiřího Hellenbacha z Absolovec, jehož dítky Jozeffa, Pavla, Krystýnu, Polexinu a Johanu učil. R. 1778 stav se Šťavnického gymnázyum konrektorem, gramatysty nejprv, potom pak s těmito y syntaxisty učil. Téhož roku dne 10ho Listopada zasnoubil sobě Zuzanu Chovanovu Bystřičanku, Krystoffa Andersa toho času Prandorfského, zatím pak Kremnického kněze chovanicy. R. 1781 měsýce Března byl na V. Krtýš povolán, kteréhož povolání přijal. R. 1783 obdržel povolání do Lučence, zatím pak do Března, ale ani jednoho nepřijal, až potom r. 1784 do Šťávnice za kazatele slov. cýrkve přešel, kteréž až do r. 1803 verněvěrně sloužil, toho však roku dne 2ho Listopada na Sarvaši Danyelovi Bockovi nastoupil. 203 Teď již, jako kalná řeka plyne Smutný večer jeho ctného života, O kyž se mu s usnutím dřív mine,mine Nevypravitedlná zemská lopota! Vezmi Ty již, předůstojný Lícy 22) Svaté lodí veslo, řeď je uměle, ——— Nabyv v Šťávnicy zásluh, stal se nejprv Hontského Bratrstva Starším, potom pak y Superyntendentem baňského okolí, ku kterémuž uřadu r. 1796 dne 31 Října byl posvěcen, obojí pak uřad s velikým prospěchem konal. R. 1806 dne 6 Prasynce šlakem byl poražen, odkudž r. 1807 uřad Superyntendenta, nemoha více sloužiti, složil, odevšech šlechetného srdce lidí upřímě litovaný. 22) Krystoff Lícy rodu zemanského, narodil se r. 1744 dne 19 Června z otce Krystoffa Licyho, matky Marye Verešovy zemanky v Pustafedýmeši v Prešp. Stol.Stol., kdež jeho otec toho času knězem byl. Tu se y počátkům literního umění vyučil; zatím však do Prešporské školy poslán byl. Nechav Prešporka, až po syntaxí v Mo- 204 Milá spokojenost na Tvém lícy, Jako krásná růže kvěť vždy vesele, Přešťastně pluj pod tvou moudrou zprávu Na časnosti řece cýrkve lodíčka, Syť se lid Tvůj pravdy krmí zdravou, Prejštiž se mu potěšení studnička. ——— dře, kdež pár roků strávil, se cvičil. Opět však do Prešporka se vrátiv, syntaxí od Kerna Subrektora, retoryce od Strečka, vyšším uměním od Bencura se učil. R. 1767 dostav od konventu Prešporského 160 zl. Palmovského ročního štypendyum do Witemberku na učení vyjel, a tu přes půltřetího roku čtení rozličných učených mužů Hoffmana, Wernsdorffa, Šperbacha, Kaysera a t. d. poslouchal. Vrátiv se stal se pryvátním učitelem u Pavla JesenakaJesenáka, jehož syny Jana a Pavla přes dva roky v Prešporku učil. Odtud ho svobodná Paní Karolina Hellenbach z Absolovec v Svatokrysku, vsy Hontské Stolice, bydlícý za dvorského kazatele povolala, ku 205 A vy přehluboké vody času Volně tečte, ať se plavím bezpečně, Prudká vichřice nám nehniž vlasu, Febe! svěť nám jasně, žádám srdečně. ——— kterémuž ho uřadu Michal Pól Superyntendent na Jači r. 1772. 6ho Června posvětil. Slouživ tu pět čtvrtí roku, léta 1774 do Čankova přešel, kdež tolikýž čas v službě strávil. R. 1775 obdržel od cýrkve B. Bystřické povolání, kteréhož přijav v neděli III. po Velikonocy byl tamž uveden, a zde v rozličných časých rozličnými uřady od Vel. Zvolenského bratrstva poctěn byl, totiž uřadem Fiškála, Vicenotáře, řádního notáře, Místo-Staršího, až y r. 1787 uřad Staršího mu svěřen. Nabyv v těchto uřadech zásluh, po odjítí Martina Hamaliara Super. ze Šťávnice,Šťávnice pro jeho vzdálenost učiněn jest náměstkem dotčeného Superyntendenta, kterýž když šlakem poražen jsa, k zastávání tohoto uřadu nezpůsobným se stal, skutečného Superyntendenta uřad mu svě- 206 Vějtež libě tiší Zefirové, Přivějte nám vůně květin radosti, Sprovoďte nás dobří Gényové K přeblaženým břehům rajské věčnosti. ——— řen, ku kterémuž r. 1808 dne 15 Června větším počtem hlasů zvolen, a 10 Srpna téhož léta v novém chrámě Bystřické ev. cýrk. slavné v přítomnosti mnohých tisýců lidí inštalován byl, z nichžto zvláštnějších jména líbilo sose zde na památku pro potomstvo poznamenati. Stavu Světského. Velkom. a V. U. P. Jan Radvanský z Radvaně Jeho Jasn. král. radce Dystryktu Baňského Insp.
Stavu Duchovního. Vzneš. a DD. HH. PP. Jan Kuzmáni Zvolenského bratrstva Místo-Starší, cýrkve ev. A. V. Březnanské sl. b. kaz. 207 Stavu Světského. Velkom. Svob. PP. Joz. Hellenbach z Absolovec, rozličných Sl. Stolic tabule soudní hl. Assessor. - - - - - Joz. Prónai několik sl. Stolic tab. soud. hl. Assessor. Vys. Ur. PP. Michal Zontag pří kníž. Esterházýho Direkt. - - - Ondřej Kubíni z Horního Kubína a na Velkých Vlaších Sl. bratrstva Nongradského Insp. - - - Kašpar Kubíni z H. Kubína a na V. Vlaších, rozličných sto-
Stavu Duchovního. Adam Lovich Dystryktuální Notář cýr. ev. B. Bystrické, Jiří Lazáry, Očovské, Jan Dorkovič Zvolenské, Ondř. Braxatoris Mičinské, Jan Blaškovic Radvaňské, Joz. Šúlek Libětovské, Sam. Přivický Ostroloucké, Sam. Blázy Slov. Lipčenské, Mich. Blázy Pojnické, Štěpán Boleman Garamsecké, Jan Blatnický Dobronivské, 208 Stavu Světského. lic tab. soud. hl. Assess. V. U. PP. Jan Feješ Vel. bratrst. Malohontsk. Insp. a nekolikněkolik sl. stol. tab. soud. Assess. - - - Antonín Radvanský z Radvaně sl. stol. Zvolenské řádný Slouž. - - - Gedeon Horvát z Bibitu sl. stol. Nongr. ř. Sloužný. - - - Zykmund Zolnai něk. sl. stol. tab. soud. hl. Ass. - - - Ludvík Žolnai sl. stol. Zvolenské ř. Sloužný. - - - Pav. Benický z Benic sl. stol. Nongr. Assess.
Stavu Duchovního. Sam. Staričkai Krupinské, Sam. Grencer Babinské, Adam Chaloupka Lehotské, Matěj Krum bratrst. Hontského Misto-Starší Prandorffské, Sam. Čerňanský Bátovské, Sam. Kellner Devičské, Matěj Abafi Lišovské, Bohuslav Tablic Kost. Moravecké, Jan Kostra Baďanské, Jan Fogler Drženické († 14 Září 1808) Sam. Winterlich něm. Šťávnické, 209 Stavu Světského. Vys. U. PP. Jan Radvanský z Radvaně slsl. stolice Zvolenské Assessor - - - Fr. Močáry z Bočáru sl. stol. Nongr. Assess. - - - Štěp. Bezeg z Hajníka sl. stol. Zvolenské tab. soud. Assess. - - - Pav. Rakšáni z Rakše sl. stol. Zvolen. soud. Assess. UrozUroz. PP. Dan. Cerva VelVel. Superyntendencý Baňského okolí Perceptor. - - Samuel Gunda Sv. kr. města B. Byst. rad. P. - - Eliáš Bohuš Sv. kr. města B. Byst. rad. P. - - Bohumil Šterc Sv. kr. města B. Byst. rad. P.
Stavu Duchovního. Pavel Kuzma Almašské, Dan Petian Příbelské, Jiří Goldberger Dačolomské, Jak. Gáli Suchánské, Jan Geduli bratrst. Nongrad. Starší, Tomášovské, Jan Mirádt Dobročské, Gabr. Petian Abelovské, Jan Kryštófi Zlévské, Jan Láni Česko-Březovské, ŠtěpŠtěp. Agonáš dne 1 Srp. do cýrkve Lučenské posvěcený. Jiří Lačný bratrst. Tekovského Starší Kremnické, 210 Stavu Světského. Uroz. PP. Jiří Zacharydes v lékařství Doktor. - - Bohumil Fišer v lék. Doktor. - - - Bohuš ze Šťáv. - - - Kyš ze Šťáv. - - - Klauser ze Šťáv. - - Štěpán Rakovský krajský komissář. - - Tomáš Rakovský kraj. Perceptor. - - Samuel Soumrak. - - Jan Soumrak Dystrykt. Notář. - - Jan Flam Lajtnant. - - Krystian Cymerman cýrk. Kurator. - - Dan. Kanka
Stavu Duchovního. Jiří Goldberger Křemnické sloven.sloven., Michal Bosý Pondělské, Mich. Sabó Skálnické, Pav. Jozefi Asódské, Pavel Šramko Klenovské, Sam. Topercer bratrst. Turčanského Starší, Ivančinské, Mich. Zolnensys Necpalské, Ondř. Sabó V. Jesenské, Dan. Záborský Sučanské, Tob. Bulovský Turanské, Bohumíř Kolbenhayer Blatnické, 211 Stavu Světského. Rektor Šťávnick. ev. gymn. a prof. U. PP. Jan Rojko Konrektor. - - Mart. Dorňák Plešovské školy rekt. kand. teol. - - Joz. Wágner mích. škol Březňanských Dyr. a hlavní Prof. - - Bohumíř Koch Bystřického gymn. rekt. a prof. - - Karel Švaydel při Bystřickém gymn. donat. učitel. - - Ondřej Braxatorys mích. škol Krupinských učit. a cýrk. ev. varhaník.
Stavu Duchovního. Sam. Holécy H. Záturecké, Ondř. Holécy Zaškovské, Matěj Blaho Sv. Mikulášské, Sam. Demian Sv. Petrské, Ondř. Farbaky Něm. Lipčenské, Ondř. Korček učitel školy Jesenovské, byvalý cýrkve Kostolnenské, Matěj Franko bývalý cýrkve Tót-Ďurčanské, všickni slova božího cýrkví evanj. kazatelé.
Konec dílu třetího.
E: av; 2002 212