Slovenka.

Slovenka.
Nechť sy světák k boku hledá V cyzý zemi panenky, Srdce mé se zmýlit nedá, Já sy vážím Slovenky. Jdi a putuj celá léta Skrz uherské stolice, Projdi všecky kraje světa, Všecka města, věsnicevesnice. ——— Henryk Percy, syn Henryka Percýho, ješto v Šríusbery zabit byl, a Alžběty dcery hraběte z Marchy, po smrti svého otce a děda, za času krále Henryka IV. do Šotlandské země byl na vyhnanství poslán: ale za času krále Henryka Vho, přičiněním Johanny Hraběnky Westmorlandské, jejížto dceru Eleonoru, přišed do AngličanAngličan, za manželku sy pojal, opět u krále nalezl milost, a kraj Northumberlandský obdržev, stal se druhým hrabětem z Northumberlandu. A z této již Eleonory manželky své,své devět obdržel synů a tři dcery, jejichžto 130 Skus, kde přirození milé Štědrou rukou rozdalo,rozdalo Pannám krásu, sýly čilé, Kde jí skrbně ujalo. Vyznáš, Slovenská že země Přibytek kras milý jest, Tu jest lidstva zdarné plémě, Tu jest člověčenství čest. ——— jména byla tato: Johanna v Witbayi narozená,narozená; Tomáš Lord Egremontský; Kateřina Gray z Rythynu; Pan Rafael Percy; Vílím Percy biskup; Rychard Percy biskup; Jan, jenž bez dětí zemřel:zemřel; (jiný Jan, jejž Vincent Janem Percym starším z Warkworthu jmenuje;)jmenuje); Jiří Percy; duchovní Henrich, jenž bez dětí umřel; Anna; Henryk Percy třetí hrabě Northumberlandský. Podpis. Snad se vděk stane držému čtenáři, jestli poučen bude, že z jednoho y druhého slova, kteréž se předtím na jedněch kapličky dvéřích čísti mohlo, pravdě jest
131 Vstup jen do stolice blízkéblízké, Do vesnice nejbližší, Věř mi, v chaloupečce nízké Shlédneš krásu nejvyšší. ——— podobno, že text tam napsaný byl latinský verš ze Žalmu XLII. v. 4. vzatý, kterýž v našem přeložení takto zní: Slzy mé jsou mi místo chleba dnem y nocý. Y to jest věc jista, že památka prvního poustevníka v rodě Percých v takové vážnosti a šetrnosti zachována byla, že potom kaplána drželi, jenž v té jeskyni bydlel, a s. mši v kapli čítával, jehož zřídka veliká a štědrá penzý až do vyzdvižení klášterů trvala. Zatím pak celá fundacý y s poustevníckou jeskyní a jejími případnostmi k rodu Percých se navrátila, nebyvši nikdý Konventu některému darována. O času založení této fundacý nic tradycý nevypravuje, aniž co praví o prvním poustevníkovi, o štědrém ale jeho nástupníků nadání patent, aneb list poslednímu poustevníkovi L. P. 1532 vydaný zřetedlně svědčí. 132 Pakli do Trenčína zajdešzajdeš, Do Liptova, do Turce, Na tisýce kras tam najdešnajdeš, Jichžto není v Prešpurce. Grácye když staré bydlo V řecké zemi stratili, V Slavii sy nové sydlo S Krásopaní svolili. Na Slovenek krásné tváři Kvete růže červená, S lilium se míle páří, Není kunštem barvená. Hany zbledlých němkyní lic Lstivě kryje barvička, Bláznům zprchlá líbí se víc, Nežli čerstvá růžička. Zdravá barva zrcadlo jest, V němž se stkvěje čistota, Červenost jest děvčina čest, PozbývaPozbývá jí holota. Nechť sy tedy světák hledá V cyzý zemi panenky, Srdce memé se zmýlit nedá, Já sy vážím Slovenky. 133