Kytka.
Dárek
malým čtenářům.
Skládal
Karel Vinařický,
farář na Kovani u Mladé Boleslavi.
V Praze.
Tiskem Jana Spurného.
1842.
[3]
Dobrým a milým
Dítkám
Fričům a Staňkům
a jejich
spolurostoucím krajánkům
obětuje
spisovatel.
[5]
Moji milí
malí čtenářové!
Zde vám podávám „Kytku“. Není v ní svázáno kvítí; to by zvadlo, dříve než by se Vám dostalo do rukou: svázány jsou v ní ale písně, bájky, hádanky, veselé povídky a mravní a nábožné průpovídky. Než bude Vám snad i tato Kytka mila, jako živé kvítí, které si trháte na jaře po lukách, polích a po zahradách.
Rádi zpíváte; proto složil sem Vám několik písniček. V zadu najdete k nim noty. Poproste, kdo u Vás rozumí notám, aby je zpívati Vás naučili, anebo sami Vám notu k nim vymyslili.
[7]
Najdete v Kytce také bájky; to jsou povídky, v kterých zvířata mluví a jednají jako lidé. Z nich vyrozumíte ledakde dobrých naučení.
Dvěma hádankama hlavu si, tuším, nepolámete; uhádnete jich snadno, jestli se jen na něco rozpomenete, co ste dříve již buď viděli nebo četli.
Modlitbičky, mravní a nábožné průpovídky zachovejte v paměti a v srdéčku svém.
Koledu můžete doma provozovati při jesličkách. Asi čtyři oblecte se za pastýře, jiní za anděly a tři za krále.
Všecko to napsal sem, abych Vám spůsobil několik utěšených okamžení.
Na Kovani 1. Května 1842.
Karel Vinařický.
[8]
Holubice.
Sotva bílý den zasvítá,
Holubice v polích lítá;
Lítá, nelení
Tam po osení,
A již v ranní době
Hledá pokrm sobě.
A když najde tam zrnéčko,
Zaplesá její srdéčko.
Mine hodina,
Nezapomíná
Holubice matka
Na svá holoubátka.
Prázdna domů nepřiletí;
Pokrm nese pro své děti.
Děti čekají
A zavrkají,
Když se jejich máti
Nazpět domů vrátí.
[9]
Více než ta holubinka
Péčuje o mne matinka;
Práce nešetří.
I když jsem větší,
Miluje mne stále:
To jí buď ku chvále!
10
Králíček.
Byl malý Králíček
Veselých očiček;
Po dvoře běhával,
Skákával, sedával
Králíček.
Seno a jetílek
Míval za obídek,
Chrastí a lupínky
Nosil mu malinký
Chlapeček.
Pospolu hrávali,
Spolu běhávali;
Kde seděl hošíček,
Přisedal Králíček
Na bobek.
11
Uši nastavoval,
Ani se nehýbal,
Když mu hoch povídal
Nebo tu zaspíval
Písníčku:
„Dlouhé, jak zajíček,
Má uši Králíček.
Já taky, ty taky
Jsme oba ušati,
Králíčku!“Králíčku!
„RychléRychlé jak zajíček,
Má nohy Králíček.
Já taky, ty taky
Jsme oba nohati
Králíčku!“Králíčku!
„JasnéJasné, jak zajíček,
Má očí Králíček,
Já taky, ty taky
Jsme oba okati,
Králíčku!“Králíčku!
„UmíšliUmíšli Králíčku,
Nějakou písničku? –
Kdybys jen hlasu měl,
Zpívat bysi uměl,
Králíčku!“Králíčku!
12
„MluvitiMluviti neumíš:
Mně ale rozumíš;
Že tebe miluji,
Že tě ošetřuji,
Dobře víš.“
Chlapcova písnička
Těšila Králíčka.
Za ni poděkoval,
Kolem obskakoval
Chlapečka.
13
Hra na vojáky.
Tluče bubeníček, tluče na buben,
A svolává hochy: Hoši pojďte ven!
Zahrajem si na vojáky,
Máme flinty a bodáky!
Hola, hura, hej,
Nikdo nemeškej!
Vezměte své tašky a své ručnice,
Připněte si k boku ostré šavlice!
Zahrajem si na vojáky,
Máme flinty a bodáky!
Hola, hura, hej,
Nikdo nemeškej!
Do řady se stavme, malí vojáci,
I budeme někdy hodní jonáci.
Zahrajem si na vojáky,
Máme flinty a bodáky!
Hola, hura, hej,
Nikdo nemeškej!
14
Tam je břeh u cesty, jako pevný hrad,
Toho dobudeme beze všech útrat.
Zahrajem si na vojáky,
Máme flinty a bodáky.
Hola, hura, hej,
Nikdo nemeškej!
Tam stojí bodláčí: Hej na ně dolů!
To my posekáme: Všem hlava dolů!
Zahrajem si na vojáky,
Máme flinty a bodáky.
Hola, hura, hej,
Nikdo nemeškej!
Utíká zajíček, má před námi strach;
Běžet ho necháme, ušetříme prach.
Zahrajem si na vojáky,
Máme flinty a bodáky.
Hola, hura, hej,
Nikdo nemeškej!
Sedě teď na bobku stříhá ušima,
Snad se nám vysmívá ta čtveračina?
Zahrajem si na vojáky,
Máme flinty a bodáky!
Hola, hura, hej,
Nikdo nemeškej!
15
My ho potrestáme, neuteče zdráv;
Na zajíce střelme: Pif a puf a paf!
Zahrajem si na vojákyvojáky,
Máme flinty a bodáky!
Hola, hura, hej,
Nikdo nemeškej!
Zahnali sme svého již nepřítele:
Vítězi se vraťme domů po dole.
Zahrajem si na vojáky,
Máme flinty a bodáky!
Hola, hura, hej.
Nikdo nemeškej!
16
Pravidla malých vojáků.
Pořádek a poslušnost
Vojáků je pěkná cnost.
Kdo poslouchat neumí,
Poroučet nerozumí.
Kdo chce někdy panovat,
Musí umět poslouchat.
Heslo.
Kdo se dobře učí,
Buď náš kamarád!
Koho knížka mučímučí,
Nesmí s námi hrát!
17
Panenka.
Ať si hoši hrají,
Ať se radují:
I děvčátka mají,
Čím si zahrají.
Ráno se obléknu,
Něco posnídám,
A hned svou panenku
Čistě oblékám.
Dám jí košiličku,
Bílý šáteček,
Červenou sukničku,
Modrý klobouček.
Pak ji na židličku
Zvolna posadím,
V jejím pokojíčku
Všecko uklidím.
18
Ona ustrojena
Pokojně sedí;
Tichá jako pěna,
Jen na mne hledí.
Rozprávím, poslouchá,
Sama nemluví;
Vesele vždy kouká,
A mně rozumí.
Spolu se vodíme,
Spolu tancujem;
Na táčky chodíme,
A se radujem.
Jídla jí strojívám
Chutná k obědu;
Pekávám, vařívám,
Co jen dovedu.
A nemáli hladu,
Říkám, by šla spat;
V postýlku ji kladu
Za den kolikrát.
19
By usnulausnula, zpívám
Hezkou písničku,
Do sna ukolíbám
Malou dívčičku.
Ať si hoši hrají,
Ať se radují,
I děvčátka mají,
Čím si zahrají.
20
Pasačka.
Paste se housata,
Roste vám travička;
Roste vám, přiroste,
Spadneli rosička.
Hudě hej, hejhej,
Hejsa, hej!
Do žita, pšenice
Na škodu nechoďte,
Housátek maličkých
Husy tam nevoďte.
Hudě hej, hejhej,
Hejsa hej!
NeposlechneteliNeposlechneteli,
Pozdvihnu metličku,
Pošlehám, potrestám,
Mlsavou hubičku.
Hudě hej, hejhej,
Hejsa hej!
21
V louži se nebrouzdej,
Housátko žlutoučké
Umej se v potoce,
A budeš běloučké.
Hudě hej, hejhej,
Hejsa, hej!
Umytá hezounká
Budeš pak husička,
A k duhu půjde ti
Zelená travička.
Hudě hej, hejhej,
Hejsa hej!
V zimě pochválíme
Tvoje bílé peří,
A ty dáš nám také
Pečeni k večeři.
Hudě hej, hejhej,
Hejsa, hej.
Paste se housata:
Až se napasete,
Pořádkem za sebou
K domovu půjdete.
Hudě hej, hejhej,
Hejsa, hej!
22
Housátka, husičky,
Děláte štěbety,
Nenadělejte jen
Na sebe klevety!
Hudě hej, hejhej,
Hejsa, hej!
23
Pomláska.
Vejce, vajíčka
Snáší slepička;
Hledá je, sbírá je
Hospodyně.
I vy mi dáte,
Až vyhledáte,
Vajíčko červené
Malované.
Na to vajíčko
Pište slovíčko,
Ať se zaraduje
Srdečko mé.
Dejte pomlásky
A z vaší lásky
Budu se těšívat
Častějikrát.
24
Nápisy na malovaná vajíčka.
1.
Červené líčko
Má to vajíčko;
Písmo, až mílo,
Na něm je bílo.
Barva červená
Radost znamená,
Bílá nevinnost;
Ta ti dá radost.
2.
Kvočna jen zakvoká,
A její kuřátka
Přiběhnou k ní.
Chcete být od kuřat,
Hoši a děvčátka,
Zahanbeni?
25
Kolíbavá.
Sestřička ji zpívá u postýlky bratříčkovy.
Spi, malý bratříčku,
Ve své postýlce.
Polož jen hlavičku,
Spáti se ti chce.
I zajíček spává
V lese a v poli,
A když ráno vstává,
Nic ho nebolí.
Ubohý zajíček
Spává na zemi:
Ale můj bratříček
V měkké posteli.
Zavři jen očinka,
A se nehýbej;
Teplá je peřinka,
Se neodkrývej.
26
A budešli spáti
V bílých peřinkách,
Bude s tebou hráti
Chlapeček ve snách.
A to bude zlatý,
Milý chlapeček;
Sám to bude svatý
Tvůj andělíček.
Křídlama zlatýma
On pohybuje,
A na tebe jima
Chládek fofruje.
Usni, můj miláčku,
Usni, usni hned;
Přijde ku panáčku
Andělíčků pět.
Ti mají jablíčka
Pěkně červená,
Kolem pacholíčka
Rozkutálená.
Usni, můj bratříčku,
Zpívala sem moc;
Dokonám písničku:
Spi již; dobrou noc!
27
Kopa rýmů.
Říkají se stejným hlasem ku uspání malých dítek.
Bez není slíva,
Buk není jíva;
Jíva není buk,
Hůlka není suk;
Suk není kůra,
Pták není můra;
Můra není pták,
Kolík není hák;
Hák není kolík,
Hrb není dolík;
Dolík není hrb,
Kosa není srp;
Srp není kosa,
Čmel není vosa;
Vosa není čmel,
Lípa není chmel,
28
Chmel není lípa,
Med není řípa;
Řípa není med,
Mouka není jed;
Jed není mouka,
Hráz není louka;
Louka není hráz,
Čuba není pás;
Pás není čuba,
Nos není huba;
Huba není nos,
Vrána není kos;
Kos není vrána,
Chlév není brána;
Brána není chlév,
Liška není lev;
Lev není liška,
Chléb není šiška;
Šiška není chléb,
Tvaroh není lep;
Lep není tvaroh,
Výr není raroh;
Raroh není výr,
Hruda není sýr;
Sýr není hruda,
Sůl není ruda;
Ruda není sůl,
Bidlo není kůl;
29
Kůl není bidlo,
Šev není šidlo;
Šidlo není šev,
Šťáva není krev;
Krev není šťáva,
Vůl není kráva;
Kráva není vůl,
Stromek není kůl;
Hůl není stromek,
Hrob není domek;
Domek není hrob,
Stěna není strop;
Strop není stěna,
Muž není žena;
Žena není muž,
Konec rýmů juž.
———
Poznamenání. Slova, která mají stejný konec, dělají rýmy, jako: slíva, jíva; bukbuk, suk a t. d. Malí čtenáři hrávají si také na rýmy, asi takto: Jeden druhého se ptá: „Řekni mi slovo na konec – ak.“ Tomuto konci předkládá se jedno neb dvě písmena dle pořádku abecedního tak dlouho, až vynajde se slovo, které něco znamená, u př. hák, mák, žák, pták; a t. d.
30
Chyby.
Město bez domů,
Les beze stromů;
Pole bez klasů,
Hlava bez vlasů;
Sedlák bez krávy,
Trávník bez trávy;
Mlynář bez mouky,
Doly bez louky;
Louka bez rosy,
Sekáč bez kosy;
Oráč bez rádla,
Husa bez sádla;
Kuchař bez nože,
Jirchář bez kože,
Mlatec bez cepu,
Ptáčník bez lepu;
Dělník bez práce,
Vinař bez krace;
Pekař bez pece,
Ptáček bez klece;
31
Chlapec bez míče,
Kočí bez biče;
Jídlo bez soli,
Chromý bez holi;
Zima bez ledu,
Kaše bez medu;
Hájek bez ptáků,
Škola bez žáků,
Deště bez mraků,
Díra bez raků;
Rybník bez ryby,
Jsou samé chyby.
32
Myška.
Jednou myška malá
Staré povídala:
„V našem dvoře
Na komoře
Stojí domeček.
V kulatém okénku
Na tenoučkém proutku
Visí pěkný kroužeček.
Za ním v koutku
Já sem viděla
Přistrojenou nám pečenku;
Líbě voněla.
Před ní jest jen z nití mřížka,
Překousne ji každá myška:
Poďme tam v té době;
Pochutnáme sobě.“
Stará myš jí moudře praví:
„Chraň se domku, chraň se mřížky,
Totě pasť na malé myšky.
Jestli do ní vlezeš,
Zpátky živa nevylezeš;
Veta po tvém zdraví!“
33
Myška nevěřila;
Bláhová! myslila,
Že ji stará
Darmo kárá,
A jí nepřeje lahůdky.
Sotva tedy stará z budky
Vyšla někam do dvoru,
Mladá běžela na komoru.
K pasti se přiblíží,
Vůkol se ohlíží;
Prohlíží ten proutek,
Okénko i koutek.
Pečenka líbezně voní;
Překáží jen mřížka.
Ale myška
Dá se do ní,
Kousne, jen to lupne,
Nitka pustí,
Mřížka pukne,
Ale ach!
Jaký strach
Na myšku se spustí!
Kroužek se vytáhne,
Myšku v poli stáhne;
Ta se bídně vrtí:
„Proč sem neposlechla!“ běduje,
Volá o pomoc, hořekuje:
Marně – kroužek ji uškrtí.
34
Kocourek a Veverka.
Ondy v dobré hodině
Našel Mourek,
Mladičký kocourek,
Ořech v šupině.
K mlsání nelíný
Kousne do šupiny,
A hned ořech odhodí,
A to zlostně prohodí:
„Fí, to hořké jako jed!
To se nehodí mi za oběd.“
Po rozmrzelém kocourku
Ořech našla veverka,
A ta čiperka
Hned ho béře do pazourku,
Kouše, šupinu oloupá,
Kousne do skořépky, až to chroupá.
„Co to? Kámen? Kámen těžší bývá.
Anebo ten tvrdý výlupek
Ještě něco v sobě skrývá?
35
A to snad mi bude vděk.
Lehký jest a zdá se dutý býti.
Mám se dáti odstrašiti
Hořkou šupinou
A tvrdou skořepinou?
K čemu pak mám zoubek zdravý?
Co v něm vězí, zkusím na krátce:
S chutí dám se do práce!“
Vesele to Veveřice praví,
Louskne, opět louskne,
A hle, chutné jadérko vylouskne!
Kdo byl moudřejší,
A kdo línější?
36
Chlapec a Hlemejžď.
Chlapec.
Zdlouha, lenivé zvířátko,
Zdlouha se pohybuješ,
Za den málo cesty ulezeš,
Podívej se, hlemejžďátko,
Udělám jen skok,
A jsem dále za tu chvíli.
Ty za dlouhou míli
Počítáš můj krok.
Hlemejžď.
Nechlub se, panáčku,
Že hbitější nohy máš,
Půjč mi jich, jonáčku,
A hned uhlédáš,
Že já nejsem líné zvíře.
Hle já, nepodobno k víře,
Nosím po světě
Dům svůj na hřbetě.
37
Nesměj se nám hlemejžďům:
Vezmi na záda svůj dům,
Kde sám také přebýváš,
Nebo postel jen, kde leháváš,
A nahoru nebo dolů
O závod poběhnem spolu.
A potom se přesvědčíš,
Jaká je to tíž,
Kdo svůj domek nésti musí;
Nevěří, kdo nezakusí.
38
Kohoutí chlouba.
Já jsem pán!
Panství jest mi dáno
Na dvoře;
Co zde krákoře,
Všecko mi poddáno;
Já jsem Pán!
Zavolám-li na slepice,
Hned jsou u mne pochlebnice;
Zrnko-li kde vyhrabám,
To jim dám.
Před nimi vždy chodím,
A jich všady vodím;
Já jsem jejich vůdce.
Blíží-li se škůdce,
Hned jich bráním,
Běda, koho raním!
Mámť já ostrý nos,
Běda, kdo je bos!
Hřeben má je čest;
39
Na hlavě mi sedí,
Dolů pyšně hledí,
Jako korunka;
Červenější jest
Nežli červenka.
A jaké mám peří!
Mé slepičky věří,
Že jsem jenerál.
Komu bych se méně zdál?
Já jsem Pán!
Panství jest mi dáno
Na dvoře,
Co zde krákoře,
Všecko mi poddáno;
Já jsem Pán!
40
Boreček.
Borový stromeček v zeleném háji,
Měl jehličí šaty
Od hlavy do paty
V lednu i v máji.
Na ně si častěji stěžoval;
Ondyno hlasitě žaloval:
„Vůkolní sousedé moji
Mají listí zelené,
Hebounce uhlazené:
Já ale mám jen jehly pichlavé
A špendlíky žlutavé;
Každý se mě bojí.
Kýž by zejtra ráno
Listí zlaté bylo mi dáno!dáno!“
Na noc usne stromeček,
A požívá spáneček;
A hle, ráno stal se div;
Přebohaté
Listí zlaté
Staví strůmek na odiv.
41
Vesele výská, vesele jásá,
A po háji pyšně hlásá:
„Teď se mi, sousedé, nevyrovnáte;
Vy jen sprosté listí máte:
Já mám přebohaté
Šaty zlaté!“
Zapadá slunce za horami,
Žid se ubírá houštinami.
Na před má fousatou bradu
A pytel veliký v zadu.
Na stromku zlato se skvěje,
Vida to Žid se směje;
Nekupuje,
Zlato olupuje.
Darmo stromek prosí,
Žida neuprosí:
Fousáč nedbá na to,
Do pytle schová zlato,
A bohatý nenadále
S pytlem béře se dále.
Stromeček pak se do pláče dá,
Srdce mu hořem usedá:
„Ach,“ praví, „teď se stydím,
Do cela holým sám se vidím.
Kýžby jen zejtra ráno
Listí ze skla bylo mi dáno!“
42
Na noc usne stromeček,
A požívá spáneček.
A hle ráno stal se div;
Stromek staví na odiv
Listí skleněné,
Krásně barvené,
Na sebe se dívá,
Jiným stromkům se vysmívá,
A po háji pouští hlas:
„Aj kdo z vás
Šaty má,
Jako já,
Pěkné skleněné,
Krásně barvené?“
Dokud slunéčko jasně svítí,
Stromek až mílo se třpytí:
Než nastojte, vítr nastane,
A les prudce provane,
Přiletí jako blesk a hrom
Tam, kde pyšný skleněný strom,
A – hned listí barvené
V trávě leží roztříštěné.
Stromek se po druhé do pláče dá,
Srdce mu žalostí usedá:
43
„Ach,“ praví, „teď se stydím,
Do cela holým sám se vidím.
Kýžby jen zejtra ráno
Listí hebčejší bylo mi dáno!dáno!“
V noci stromeček vyspává,
Ráno časněji povstává,
A hned oči smutné čistí;
Dostal zelené hebounké listí.
Znovu pouští hlas,
A se vychloubá zas:
„Hleďte, všem se vám
Nyní vyrovnám.
Jako vy mám listí zelené,
Hebounce uhlazené!“
Ledva to dopoví
Stromeček borový,
Koza přichází bradatá
A s ní mlsná kůzlata.
Všickni se vůkol umístí,
A snědí hebounké listí.
Stromek v té nešťastné době
Sám domlouvá sobě:
44
„Ach má žádost byla opičí!
Nechci víc bohaté
Listí zlaté,
Ani skleněné ani obarvené,
Ani hebounké zelené:
Chci jenom svoje jehličí!“
Smutno stromkovo usnutí,
Smutno bylo i procítnutí.
Když ale ve dne se na sebe dívá,
Vesele z novu se pousmívá.
V háji slyšeti hlasitý smích,
Stromeček ale zůstal tich.
Více se nechlubil,
A slova nemluvil.
Proč ale v háji stromy se smály,
Jenž tam na blízku stály?
Podivnou mocí
Stromeček v noci
Od hlavy do paty
Dostal zas nové šaty.
Jaké pak asi?
Listí jehličí.
A ty má na věčné časy.
45
Kdo tomu nevěří,
Ať si jen cestu naměří
Do háječku;
Na borečku
Najde samé špendličí.
46
Medvěd.
Hle vizte, děti, medvěda,
Jak těžký krok mu až běda!
A medvědář ho bez ustání
Popouzí holí k tancování.
Bubínku zvuk, píšťalky pisk
Svolává lid, to muži zisk.
Živá jest medvěd lenota;
Půl svého prospí života:
Lenivce hůl pak často straší,
A kožich jemu Pán vypráší.
Vy buďte vždy pracovití,
A ostanete bez bití.
Medvěd je velmi mlsavý,
Kde čije med neloudavý;
Včel žihadla pak za mlsání
Ku pomstě na sebe pohání.
VidíteVidíte, jak naplněna
Bolestmi mlsných odměna!
47
I hned se medvěd rozhněvá,
A bručí hned a zamumlá:
Než, děti, vy tak nedělejte,
Jak medvědi vy nemumlejte,
Sic provlíknem skrz nosejček
I vám železný kroužeček.
Hle, jak je medvěd ucourán,
A ušpiněn a rozcuchán!
I dobře, dál že již odchází,
Vidět ho déle chuť přechází.
Vy buďte dobří bedliví,
Ne medvědové bručiví!
48
Hádanky.
1.
Hezký jsem panáček,
Strakatý mám fráček.
Jako voják bojuji,
Nepříteli vzdoruji.
Nosem jako slon se bráním,
Až do krve raním.
Nosím ostruhy, a pěšky chodím;
Posel nejsem, jiných vodím.
Hřeben pěkný mám,
Však se nečesám.
Stoje spím,
S ponocnými bdím,
Po nich také zpívám,
A lidi budívám,
Nový den ohlašuji. –
Hádej, jak se jmenuji?
49
2.
Bez noh, předce po málu
Na strom vylezu i na skálu;
Ačkoli dva růžky mám,
Nikoho nepotrkám;
Jsou měkkounké
A hebounké,
Na nich visí oči mé,
Chcili, zastrkuji je.
Co jsem, tobě zvěstuji:
Já jsem domkář malý,
Domek mám ze skály,
A v něm přebývám.
Lezu-li jen ledakam,
Nosím ho na zádech;
Víš-li o mých spádech:
Řekni, jak se jmenuji?
50
Fialka.
V koutě tmavém, v trávě sprosté
Na jaře fialka roste;
Líbá vůně z ní páchnoucí
Zastavuje lidi mimo jdoucí,
A ti hledají, až najdou kvítko,
To pokorné jarní dítko.
Růže.
Na trní vyrůstá růže;
To učiti tebe může,
Že se po žalosti
Dočekáš radosti.
Přísloví pilných dětí.
Radost je učení, zahálka mučení.
51
Dobrá rada.
Než co učiníš, tu dobu
Ptej se sebe sám:
„Zdali tím nikomu
Žalosti neudělám?“
Nevíš-li někdy, co se sluší,
Rodičů ptej se, neb dobrých lidí:
Poslechni, hříchem nermuť duši,
Svévolný pozdě se stydí.
Lépe jest, by tebe měli rádi
Tvoji dobří kamarádi,
A vesele s tebou hráli,
Než aby se tebe báli.
52
Hodinky maličkých.
Po probuzení.
Bílý den!
Z peřin ven!
Nebeské oko,
Zlaté sluníčko
Bude brzíčko
Státi vysoko.
Z postele ven!
K práci je den!
Před mytím.
Nebudu dlíti,
Budu se mýti;
Čistota sluší
Tělu i duši.
53
Před oblékáním.
Jaké šaty mám,
V ně se oblékám:
Dar jsou od mého tatínka,
Dala mi je má maminka.
Kdo pak ale ošacuje
Beránky a ptáčata?
Kdo na jaře ozdobuje
Luka kvítím posetá?
Nevidím jej, neb jest pouhý duch:
Ale vím, že jest on můj Pán Bůh.
Modlitba ranní.
Bože na nebi,
Jazyk můj tě velebí!
Ty mi dáváš, co potřebuji,
I z čeho se raduji.
Děkuji tobě
V té ranní době.
Rodiče mi zachovej,
Práci jejich požehnej.
Opatruj jich, Pane,
Vůle tvá se stane!
54
Strážný andělíčku,
Ty můj přítelíčku,
Laskavě na mne hleď,
Po cestě dobré mě veď.
Učiním, co budeš chtíti;
Rač jen při mně býti.
V srdci mém se v čas
Tvůj ozývá hlas:
Já na něj pozor dám,
Dobře se zachovám.
Před učením.
Mám oči zdravé i sluh:
Buď za to veleben Bůh.
Sluchem i zrakem učím se znáti,
Co je mi potřebí, a oč mám dbáti.
Po učení.
Po práci, po učení
Chutnější vyražení.
55
Na procházce v poli.
Kolem vůkol Boží divy;
Pán Bůh tady všecko živí,
I ta malá ptáčata,
I ta kvítků poupata.
Před jídlem.
Otče náš,
Jenž na nebi přebýváš;
Ty zvířátkům pokrm dáváš,
I nám lidem požehnáváš.
Dej, ať zdrávi požíváme,
Cokoli k obědu máme.
Za to buď tvé jméno
Námi velebeno!
Po jídle.
Dobrý Bože, ty jsi nás
Nasytil v ten čas.
Zač mi tobě děkujeme.
Co nám zbylo, co nám zbude,
Tím na chudé
Zpomeneme.
56
Klekání.
Světlo denní od nás mizí,
Zvonek zvoní a vybízí
Ku klekání.
Konec práce! v noční chvíli
Pracovitých Pán Bůh sílí
V tichém spaní.
Pobídnutí k modlitbě večerní.
Již večerní modlitbičku
Vyzpívali ptáčkové,
A usedli na větvičku
Ti malí zpěváčkové;
I já chystám se v postýlku:
Pomodlím se ještě chvílku.
Modlitba večerní.
Dřív než půjdu na lože,
Děkuji ti, můj Bože,
Zato, co si mi dnes dal,
Čím si mě potěšoval.
57
Pode tvou
Ochranou
Budu tiše spáti
A k novému ránu
Čerstvě zase vstanu.
Rač to, Bože, dáti!
Andělíčku, můj strážníčku,
Opatruj mi mou dušičku.
V jasné noci.
Měsíc a hvězdy na nebi svítí,
Usnuli ptáci, usnulo kvítí.
Lidé i děti pokojně spí,
Andělé u nich na stráži bdí.
Zavru zas očička,
Ke snu se přichystám,
Uvidím, přivítám
Svého andělíčka.
58
V temné noci.
Kdyby sluníčko
V noci svítilo,
Snad by ranilo
Moje očičko.
Proto oko moje vídá
Bílý den a černou noc;
Všecko na světě se střídá,
Všecko řídí Boží moc.
V čas sucha.
Rosa nepadla,
Tráva uvadla
Tam na poli;
Žížnivá luka,
Země se puká
Na podolí.
Rosu, rosičku,
Vláhu, vlažičku,
Obloho dej!
Kvítí uvadlé,
Byliny sprahlé
Hojně zalej.
59
Déšt na políčko
Na oseníčko
Dá s nebe Bůh.
Vlažička spadne,
A hned omladne
Pole i luh!
Bouře.
Slunce jako oheň pálí,
Páru les vydychuje;
Mraky se hradějí v dálí,
Bouře vystupuje;
Vítr ohybuje strom,
Hluboko hřímá hrom.
Nebojím se hlučné bouře,
Ani mraků černých kouře;
Všecko to Bůh spravuje,
Své tvory ochraňuje,
Bouře i blesk jsou jeho dary,
Bleskové spálí škodné páry.
Byliny bouřka zourodňuje,
Pole se zaraduje.
60
Koleda.
Pastýři.
Den se uchýlil, pastvy konec;
Beranů nezní více zvonec.
Chopme se, hoši, šalmají,
Dud a varhánek a hubojí!
A hubojí!
Dudy dují se, zadudají,
Píštaly, trouby zahudají;
Echo se v háji probuzuje,
A naše písně opětuje.
Opětuje.
Ovce, beráncí, lehněte si,
Ve měkké trávě pospěte si.
Až bude zejtra k pasení čas,
Zbudí vás trouby měděný hlas.
Měděný hlas.
61
Dnes bude Báťa ponocovat,
My druzi všickni půjdeme spat.
Jen se žehnejme Hospodinem,
Pak si pokojně odpočinem.
Odpočinem.
Báťa.
Žádaná rosa s nebe padá,
Bujně poroste tráva mladá;
Hvězdy se leskem třepetají,
Záři podivnou vydávají.
Vydávají.
Mrákota jasno rozptyluje,
Jako den nový prosvituje;
Na nebi hlasy prozpěvují:
Jakou nám radost oznamují?
Oznamují?
Andělé.
Sláva na výši Hospodinu!
Na zemi pokoj všemu lidu!
Vstaňte tu chvíli, pastýřové,
Vám přinášíme zprávy nové.
Zprávy nové!
62
Dnes narodil se Vám Spasitel,
Světa celého Vykupitel.
V jeslích děťátko naleznete,
Plénkami čistě obvinuté.
Obvinuté.
Chudé děťátko Váš bude Pán,
Ježíš a Kristus on jmenován.
Sláva na výši Hospodinu!
Na zemi pokoj všemu lidu!
Všemu lidu!
Pastýři.
Vesele zněla zpráva nová,
Poďme do města Davidova.
Dary přinesme králi nebes,
Ježíši Kristu klaňme se dnes!
Klaňme se dnes!
Pastýři blíží se k jeslím, a kleknouce prozpěvují.
Zdráv buď Ježíšku roztomilý!
Ty budeš Pán náš milostivý.
Beránka tobě obětujem,
A svoje srdce ti věnujem!
Ti věnujem!
63
Tři králové.
Hvězdu sme divnou znamenali,
Po ní na cestu sem se dali.
Vizme to krásné dítě Boží!
Složme mu tady svoje zboží!
Svoje zboží!
Jeden.
Já ti kadidlo obětuji,
Syn jsi ty Boží, osvědčuji.
V té víře státi budu;
Ta mě ochrání ode bludu.
Druhý.
Z lásky přináším tobě zlato,
Ty mi daruj svou lásku za to!
Poddaný tvůj jsem: Ty jsi můj Pán,
Budiž ode mne oslavován!
Třetí.
Myrha ti patří k oslavení;
Ta těla brání porušení.
Ty z hrobu vstaneš: po tobě já,
To jediné jest naděje má!
64
Pozn. Noty pod č. 1, 2 a 4 skládal Jan
Prouský, ostatní podlé národních zřídil spisova-
tel. Od něho vyšla také
Česká abeceda,
aneb malého čtenáře knížka první. Cena 1 výtisku
na pěkném papíře v tuhé vazbě 16 kr. stř., na
velínském papíře 20 kr. a
Obrazy k české abecedě
Karla Vinařického.
Do mědi ryl Věnceslav Merklas.
1 výtisk černý všech 32 obrázků na 10 listech
v obálce 14 kr., barvami osvětlený 24 kr., ozdo-
bně malovaný 40 kr.
71
Ospravedlnění
pravopisu v Kytce užitého.
Dožádán, abych „Kytku“ dokonale opraveným pravopisem vytisknouti dal, mile rád jsem k tomu přivolil, jsa přesvědčen, že mládež naše opravu tu velmi snadno, ano beze všeho návodu pochopí. Nebo jako že dříve čítala: Jan, Josef, jarmark a.t.d., tak nyní bude také čísti: jahoda, já, jelen a t.d. Podobně pozná, že se í čte, jako dříve do spod prodloužené j, a pochopí, že se nad ním podobně jako nad á, é, ó, ú, ý čárka píše, aby se naznamenalo, že se čárkované í dloužeji než nečárkované i vyslovuje. Konečně dvojhlásku ou každé dítě lépe čísti dovede, než starobylé, zvuku svému nepodobné au. – Pravidla: „Vyslovuj čárkované hlásky dlouze, nečárkované krátce“ a „Piš jak mluvíš“ nabudou důslednější plat-
72
nosti a o několik výminek bude méně. Česká mládež, která se později německy čísti učí, nebude se tak často másti, kde v německém písmu uzří: au, g a j, která písmena se jindy jinák v českém, jinák v německém písmu čítaly. Následovně těmito opravami konečními usnadní se prvotní cvičení mládeži naší i česky i německy se přiučující.
Tyto důvody postačí ospravedlniti mne, že jsem také tento spis tak a ne jinák vytisknouti dal. Ostatně páni učitelé neopominou i budoucně připamatovati svým žákům, že ve starších knihách českých g se čte jako nyní j; j staré jako nyní í; au jako ou; a žáci pak dovedou i starších knih užívati ku vzdělání svému.
73
Obsah
Stránka.
Předmluva 5
Holubice 9
Králíček11
Hra na vojáky 14
Pravidla malých vojáků 17
Panenka 18
Pasačka 21
Pomláska 24
Nápisy na malovaná vajíčka 25
Kolíbavá 26
Kopa rýmů 28
Chyby 31
Myška 33
Kocourek a Veverka35
Chlapec a Hlemejžď37
Kohoutí chlouba39
Boreček41
Medvěd47
Hádanky: 1 Kohout 2 Hlemejžď49 a 50
Fialka, Růže, Přísloví51
Dobrá rada52
Hodinky maličkých: Po probuzení Před mytím
Před oblékáním Modlitba ranní Před učením
Po učení Na procházce v poli Před jídlem
Po jídle Klékání Pobídnutí k modlitbě ve-
černí Modlitba večerní V jasné noci V
temné noci V čas sucha Bouře Koleda odstr. 53–65
E: lk; 2002
[74]