Kocourek a Veverka.

Karel Alois Vinařický

Kocourek a Veverka.
Ondy v dobré hodině Našel Mourek, Mladičký kocourek, Ořech v šupině. K mlsání nelíný Kousne do šupiny, A hned ořech odhodí, A to zlostně prohodí: „Fí, to hořké jako jed! To se nehodí mi za oběd.“ Po rozmrzelém kocourku Ořech našla veverka, A ta čiperka Hned ho béře do pazourku, Kouše, šupinu oloupá, Kousne do skořépky, až to chroupá. „Co to? Kámen? Kámen těžší bývá. Anebo ten tvrdý výlupek Ještě něco v sobě skrývá? 35 A to snad mi bude vděk. Lehký jest a zdá se dutý býti. Mám se dáti odstrašiti Hořkou šupinou A tvrdou skořepinou? K čemu pak mám zoubek zdravý? Co v něm vězí, zkusím na krátce: S chutí dám se do práce!“ Vesele to Veveřice praví, Louskne, opět louskne, A hle, chutné jadérko vylouskne! Kdo byl moudřejší, A kdo línější? 36