Holubice.

Karel Alois Vinařický

Holubice.
Sotva bílý den zasvítá, Holubice v polích lítá; Lítá, nelení Tam po osení, A již v ranní době Hledá pokrm sobě. A když najde tam zrnéčko, Zaplesá její srdéčko. Mine hodina, Nezapomíná Holubice matka Na svá holoubátka. Prázdna domů nepřiletí; Pokrm nese pro své děti. Děti čekají A zavrkají, Když se jejich máti Nazpět domů vrátí. [9] Více než ta holubinka Péčuje o mne matinka; Práce nešetří. I když jsem větší, Miluje mne stále: To jí buď ku chvále! 10