Myška.

Karel Alois Vinařický

Myška.
Jednou myška malá Staré povídala: „V našem dvoře Na komoře Stojí domeček. V kulatém okénku Na tenoučkém proutku Visí pěkný kroužeček. Za ním v koutku Já sem viděla Přistrojenou nám pečenku; Líbě voněla. Před ní jest jen z nití mřížka, Překousne ji každá myška: Poďme tam v té době; Pochutnáme sobě.“ Stará myš jí moudře praví: „Chraň se domku, chraň se mřížky, Totě pasť na malé myšky. Jestli do ní vlezeš, Zpátky živa nevylezeš; Veta po tvém zdraví!“ 33 Myška nevěřila; Bláhová! myslila, Že ji stará Darmo kárá, A jí nepřeje lahůdky. Sotva tedy stará z budky Vyšla někam do dvoru, Mladá běžela na komoru. K pasti se přiblíží, Vůkol se ohlíží; Prohlíží ten proutek, Okénko i koutek. Pečenka líbezně voní; Překáží jen mřížka. Ale myška Dá se do ní, Kousne, jen to lupne, Nitka pustí, Mřížka pukne, Ale ach! Jaký strach Na myšku se spustí! Kroužek se vytáhne, Myšku v poli stáhne; Ta se bídně vrtí: „Proč sem neposlechla!“ běduje, Volá o pomoc, hořekuje: Marně – kroužek ji uškrtí. 34