IX. STRACH.

Jaroslav Vrchlický

Řež titanů a bohů strašlivá(J5m) již byla u konce Na mračný trůn(J5m) sed otec světla vítěz velebný(J5m) pláň Thessalie celou přehlížel(J5m) kde mrtvých těl se hory kupily(J5m) kde prchajících zbytky poslední(J5m) jak mraků chumáč které bičuje(J5m) na západ vichr unikaly v šer(J5m) Byl spokojen a jestli v myšlenkách(J5m) svou ambrosickou zatřás kadeří(J5m) to dozvuk byl jen hromů tichnoucích(J5m) v němž jako ve snu zatřásla se zem(J5m) Vše přehlížel vše počítal a snil(J5m) Vše viděl jednoho jen neviděl(J5m) jenž unik z této řeže zoufalé(J5m) po jejímž boluplném výsledku(J5m) v tmu děti Gaiy byly spoutány(J5m) v svor démantný a uvrženy v sluj(J5m) a navalena na ně spousta hor(J5m) To Japetus byl raněn bleskem v plec(J5m) jenž ze strany pad v prvním útoku(J5m) však bitvy spleť když dál se šinula(J5m) sám zůstal polomrtev na pláni(J5m) Pak přišel k sobě Plaše rozhled se(J5m) a chytnul stín jenž z blízkých hvozdů naň(J5m) se hrnul za svou záclonu a plášť(J5m) jal prchati se tak že Hélios(J5m) ten vševidoucí v službách Kronovce(J5m) jej nestihnul svým zrakem plamenným(J5m) neb oře denní jízdou zemdlené(J5m) již dávno v chladnou svedl mořskou síň(J5m) by po dnu parném s nimi spočinul(J5m) I prchal Japet v hvozdů šerou noc(J5m) svou ránu necítil víc na pleci(J5m) jak okřídlené obě paty měl(J5m) Chtěl prchnouti v dál v Thule nejzazší(J5m) kde samých bohů vláda zaniká(J5m) kde pouze vládnou šero mha a stín(J5m) chtěl prchnout před zlým hněvem vítěze(J5m) i před svých bratří žalným osudem(J5m) I utíkal Skal mračných náhle leb(J5m) jej zastavila kráčel v stínu jich(J5m) sám roven stínu Slyšel vzlyk a sten(J5m) a duté rány v svor démantných pout(J5m) v tmu jeho bratry přibíjely tam(J5m) dvě kruté nadpozemské obryně(J5m) tož Moc a Síla K skalám věčnosti(J5m) je přibíjely Zněly rány ty(J5m) jak mocné srdce země údery(J5m) a hrůzyplné jako soudu hlas(J5m) I rozeznával v tichu večerním(J5m) svých bratrů děsný kvil a žalný pláč(J5m) Lkal Oceanus jako moře proud(J5m) jejž hněte chladnou pěstí severák(J5m) řval Hyperion divě zoufale(J5m) že viděl v duchu pěnu jeho úst(J5m) i žíly vzpjaté kterak kladivu(J5m) se brání v hrudi mocně sklenuté(J5m) Štkal Ofion syn něhy a syn snův(J5m) co Olymbrus něm hlodal černou zem(J5m) v svém vzdoru velký jako v pádu svém(J5m) Vše Japetus to slyšel rozpoznal(J5m) a srdce dvojím směrem rozděliv(J5m) půl bratrům a půl budoucnosti své(J5m) dál prchal za skal šeré útesy(J5m) Již za ním svět stál v hluché poušti sám(J5m) I rozhled se jak pusto do kola(J5m) Ni hvězdy na bezmrakém nebi Nach(J5m) na západě jen hořel hlubokou(J5m) jak ránu kdos by mečem obrovským(J5m) ťal v čelo titanovo odkryté(J5m) Pak šer a šeď a mlha Lesní zeď(J5m) na jednu temnou čáru splývala(J5m) a proti němu v dálce záhadné(J5m) kdes moře spalo on je neviděl(J5m) jen cítil jeho nesmrtelný dech(J5m) jak na rtech sbíral se mu v hořkou sůl(J5m) Byl v skutku sám Co teď mu bozi jsou(J5m) Co Zevův hněv Co střely Hélia(J5m) Sám docela sám Mohl ulehnout(J5m) a oddati se klidu Rozhled se(J5m) a lože vyhledat si zamýšlel(J5m) Však neklid schvátil jeho útrobu(J5m) cos jako osten ostře bodavý(J5m) jej hnalo odsud Náhle pocítil(J5m) že prázdno kolem nebe šedivé(J5m) mu hledí v nitro očí tisícem(J5m) jej sleduje a za ním dívá se(J5m) jej prozradit chce Héliu a v ráz(J5m) dal na útěk se nový k lesům prch(J5m) k těm černým na obzoru mrákotném(J5m) Již pojaly jej ve svůj černý klín(J5m) jich kmeny kterým y brady visel vous(J5m) jak sloupy chrámů rostly do výše(J5m) a kolem bylo ticho jen a šer(J5m) ni brouk se nemih suchým lupením(J5m) ni motýl nelít vzduchem bez světla(J5m) ni pták si netik v šeru smrákavém(J5m) Na těžkých větvích ticho viselo(J5m) a stíny jako černé prapory(J5m) se klonily ku siré zemi v hloub(J5m) On nerzeznal kvítek jetele(J4m) od tymiánu trávu od mechu(J5m) Dál prchal hvozdem Teď bez dechu stál(J5m) neb mezi kmeny které mohutně(J5m) se vzpínaly a byly bez listí(J5m) jak sloupy které nebe držely(J5m) by k zemi nekleslo on v stínech zřel(J5m) na suchém listí sedět divný zjev(J5m) Zde ve podivném seděl sousvětlí(J5m) jež z hustých snětí sem se vkrádalo(J5m) co světla polárního odlesk mdlý(J5m) Tvor neznámý měl ústa do kořen(J5m) a jektal zuby pěstí v ňadrech ryl(J5m) šat jeho stín byl v stíny splývaje(J5m) Chtěl minout jej jak přelud jejž tká Noc(J5m) však sotva hnul se zřel jej před sebou(J5m) byl všady všecka místa vyplnil(J5m) jak mlha táh se všady proniknul(J5m) a nehybný jak tuhá skála v tom(J5m) I křiknul naň Zpět couvni přelude(J5m) On němý stál Mně z cesty nepůjdeš(J5m) I vyrval z hlíny jedli s kořeny(J5m) a hnal se po něm přelud jakby couv(J5m) však zvolna jal se rozplývati v mhu(J5m) a Japet cítil jak jej obmýká(J5m) jak poutá jeho paže bedra krok(J5m) jak zastavuje v žilách jemu krev(J5m) jak náhle sedí velký jako bůh(J5m) ve srdci jeho kterak svírá jej(J5m) ve smíchu v svojí pěsti železné(J5m) I zašeptal Kdo jsi A ze srdce(J5m) mu odpovědí znělo Já jsem Strach(J5m) A titan zdrcen klesl v sirý mech(J5m) Cos nového jej v pouta sevřelo(J5m) ten pocit neznal Zrakem těkavým(J5m) po luhu zkvetlém když se druhdy pás(J5m) neb hvězdný tanec v nebes hlubině(J5m) když provázel svou vřelou účastí(J5m) když hromů chrapot v skalách dozníval(J5m) se míse v doupňákovy písně stesk(J5m) když poledne se neslo nad krajem(J5m) a v skalách bradatý se smával Pan(J5m) a v čilimníků zkvetlých zlaté mze(J5m) rty milenců se našly v sladkém snu(J5m) co syrinx pastýřova kvílela(J5m) kdes v myrtách ztracené jak echo nymf(J5m) ten pocit neznal dosud bezpečný(J5m) a v zdravém citu pevné jistoty(J5m) šel mezi divy světa celého(J5m) vždy volný klidný doma v něm a pán(J5m) Teď poprv cítil osten tísně zlé(J5m) vždy znova v něm se hlásil nezdolný(J5m) jak hora nehybný jak moře v tmách(J5m) bez konce děsný pod ním tuhnuly(J5m) mu všecky údy jazyk ztopořen(J5m) bez řeči zvuku v podnebí mu bil(J5m) Vstal pracně ptal se Co je to ten Strach(J5m) Kol bylo ticho žádná odpověď(J5m) i lesy jak by zadržely dech(J5m) před tímto bohem posud neznámým(J5m) a Japet cítil z bohů největší(J5m) že tento jest a cítil stínem svým(J5m) jak právě nyní zde jej zahrnul(J5m) že zahrne též jednou vítěze(J5m) na Olympu že bohy přežije(J5m) jak černý stín že všady pronikne(J5m) kde kolem krouží pohár rozkoše(J5m) že stopí svět v svůj neobsáhlý šer(J5m) žluč vkape do číší a v mísy jed(J5m) všech očí ztlumí blesk všech ňader smích(J5m) a jako božství všeho poslední(J5m) na lemu vyhaslého kráteru(J5m) že usedne nad pustou zemí kdys(J5m) Tak hrozný teď jej ve svém srdci měl(J5m) Strach před kým před čím Ale byl tu Strach(J5m) a padal s mračných nebes padal s hvězd(J5m) a dýchal z hloubi lesa z klínu trav(J5m) byl tady hrozný zuby jektaje(J5m) a otvíraje ústa do kořen(J5m) a stahuje chřtán v křeči zoufalé(J5m) Strach neznámý bůh světa poslední(J5m) A titan kles a v mech svou zaryl tvář(J5m) jak uniknout by sám chtěl před sebou(J5m) Však strach byl v něm a visel na větvích(J5m) a v měsíci se šklebil příšerný(J5m) jenž nad bradla se vyhoup lysých hor(J5m) a kráčel hvozdem tichým jako duch(J5m) po jehož slzách v suchém lupení(J5m) víc stopy nezbude než hlemýždí(J5m) pouť nechá stříbra v mechu brunátném(J5m)

Patří do shluku

zev, olymp, afrodita, zeus, olympus, prométheus, hélios, helios, kentaur, nymfa

54. báseň z celkových 407

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Osm reliefů ze života Jacchova. (Jaroslav Vrchlický)
  2. None (Jaroslav Vrchlický)
  3. ZEUS. (Karel Kučera)
  4. Při zprávě, že kosti Kollárovy do Čech převezeny nebudou. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Jitro nad Prahou. (Augustin Eugen Mužík)
  6. Arnold Boecklin. (Jaroslav Vrchlický)
  7. HYMNA KE CHVÁLE TVŮRČÍ RADOSTI. (Jaroslav Vrchlický)
  8. MARIA AEGYPTIACA (Jaroslav Vrchlický)
  9. XV. PYGMALION. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Helena. (Jaroslav Vrchlický)