CHVÍLE SENTIMENTÁLNÍ.

Jaroslav Vrchlický

Šla kolem tiše jako dech, jak pára, a její závoj byl jak vlečka jara. Do tmavé ulice hned záře vpadla, jak úsměv do šerých se vrásek kladla starého kostela, v kteréhož šeři na stupních blíže u kamenných dveří se třásla stará žena žebrající. Šla kolem ní a s tichou, vážnou lící v dlaň vetchou almužnu svou plaše dala a nečekajíc díků dál se brala jak duší sen, jak nápěv sladký hlavou, až zapadla kams v ulici zas tmavou a banální. Já patře za ní plaše, jsem k sobě děl: Tak zrovna štěstí naše se mihne, zmizí. Jít jsem za ní váhal, ba stařenu se obdarovat zdráhal, jež od portálu zvedla ke mně ruku. Jak ve snách šel jsem dále v města hluku.

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

158. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  2. TICHÁ ULICE. (Antonín Klášterský)
  3. MUSÉE DE CLUNY. (Richard Weiner)
  4. Studie z mojí ulice. (Emanuel z Čenkova)
  5. None (Antonín Sova)
  6. Půlnoc. (Jaroslav Vrchlický)
  7. POUT. (Viktor Dyk)
  8. NA NÁBŘEŽÍ. (Antonín Klášterský)
  9. DVA VĚKY. (Antonín Klášterský)
  10. NA CHRÁMU STUPNÍCH. (Antonín Klášterský)