Nad mořem v Yomu starý hrad stál,
v něm živ byl stařec, jenž skald byl a král.
V mládí svém s Vikingy moři jel,
v stáří svém prázdnil číš, k harfě pěl;
jedinou dceru tento skald měl.
K drsnému ňadru srázné skaliny
netulí květ se lesní maliny,
jak tulila se k skaldu, králi dceř,
tak sladká jak měsíc ve hvozdů šeř.
Když zpíval starý skald a v harfu bil,
když zpíval o bojích, v nichž rek byl,
dceř pustila z rukou práci svou hned,
ať vlna to k tkaní, ať na věnec květ.
Starý skald k dceři tu schýlil se rád,
zněl polibek otcovský ve tonů spád,
jež ozvukem zmíraly po sálu,
co venku moře hřmělo o skálu.
Tak ti dva žili a srostli spolu
a nebylo radosti, ni bolu,
jímž nevzplála stejně by hruď jich,
jíž nezvlhnul zrak by, netryskl smích.
Tu v plné zbroji připlul k nim jun,
mával též mečem, bil v zlato strun.
Tak celý byl otci, skaldu podoben –
a děvčete duší sladký táh' sen.
I zalíbil mladíka skald si kmet,
o bitvách mohl s ním hovořit, pět,
tak místo dvou do noci sedali tři
ve hřmění příbojů, ve vichrů při.
Když stařec byl umdlen, jun v harfu sáh'
a děvčete duší sladký sen táh',
k malině u skály přibyl dub teď,
a růžemi Yomu rozkvetla zeď.
V ráz jednoho jitra rohu zněl vřesk,
vyhlédli z okna ven v jitra lesk:
po moři do dálky, kam sáhnul zrak,
lodí sta, každá z nich běloučký pták.
Ti ptáci se nesli ke hradu blíž,
na každé plachtě rudý plál kříž,
sto mužů na přídě stálo jak val,
na hrudi každému rudý kříž plál.
Jak v starou síň zapadl rohů těch ryk,
„Konec mé idylly!“ náhle jun vzkřik',
se stěny strhl meč a chopil štít.
„Zadrž, stůj, synu můj, chceš od nás jít?“
,Zadrž! Stůj, miláčku!‘ – On v tváři žel:
„Zeptej se otce jen, mládím když vřel,
kdy by mu boje roh v sny lásky zněl,
zda by se rozmýšlel, zda-li by šel?“
„Máš pravdu a táhni!“ – starý děl skald.
„Ještě své hrdiny starý má Balt!
Synu můj, táhni v boj, počkáme již,
boj vždy jde před láskou, ať zví to kříž!“
Však nežli domluvil skald a král,
hrot dýky děvčete křesťana sklál
a hrdý děl otci mrazivý hlas:
,Jak sami jsme žili, budem žít zas!‘
Král skald se tulil k svému dítěti.
Roh výzvy od moře zněl po třetí!