Vánoční povídka bratra Bertrama.

Jaroslav Vrchlický

Ten měli zvyk v klášteře Korbijském(J5m) by dlouhý sobě ukrátili čas(J5m) jenž od večeře byl až do jitřní(J5m) že vyprávěli různé pověsti(J5m) co zažil každý neb co povídat(J5m) od jiných slyšel z věrohodných úst(J5m) A takový byl při tom pořádek(J5m) po večeři když Benedicite(J5m) verš poslední se ztrácel opat vstal(J5m) a veliký vzal pohár dědičný(J5m) na kterémž v zlatě mnohý apoštol(J5m) a mnohý rarach v drahokamech plál(J5m) ten vlastnoručně vínem naplnil(J5m) a před kterého z bratrů nábožných(J5m) jej postavil ten musil vyprávět(J5m) A povídka když byla u konce(J5m) směl vypravěč za sladkou odměnu(J5m) až na dno vypít pohár dědičný(J5m) o kterémž stará kolovala báj(J5m) že Spasitel jenž na dně vyryt byl(J5m) se na pijáka vlídně usmíval(J5m) A jako vždy tak letos bylo též(J5m) Juž vystřídány všecky pověsti(J5m) jež řadou let se tady slýchaly(J5m) o nichž se nezdá starým kronikám(J5m) a mdloba všem na víčka padala(J5m) Tu opat číš před bratra Bertrama(J5m) jak postavil hned všecka ospalost(J5m) roztála v úsměv zvědavosti pln(J5m) A bratr Bertram přísné tahy své(J5m) též zjasnil a pak v upomínek šer(J5m) se zabíral a takto vyprávěl(J5m) Kdys hrabě René z lovu domů jel(J5m) na černém oři mračnu podoben(J5m) jež halilo kraj celý ve svůj plášť(J5m) po boku jemu jela spanilá(J5m) choť jeho Matilda jak luny zář(J5m) když oblakem své světlo rozlévá(J5m) s rtů jejích úsměv nikdy nesešel(J5m) Jel hrabě rychle oře pobádal(J5m) vždy divěji a vrásky na čelo(J5m) mu sedly hustě jak na bílý sníh(J5m) když sedá v zimě havran k havranu(J5m) Byl hrabě honem příliš ztrmácen(J5m) a celou cestou k hradu svému snil(J5m) o teplé jizbě jejíž ve mramor(J5m) krb družný šlehá svými plameny(J5m) o plné číši snil v níž granátem(J5m) se réva blýská o své ženě snil(J5m) a divná touha tajné něhy moc(J5m) tak sevřela mu srdce divoce(J5m) že do krve až bodnul koně v spěch(J5m) jej pobádaje jakby teprv dnes(J5m) svou nevěstu vez na hrad otců svých(J5m) Juž kynula jim dole vesnice(J5m) nad níž se mračil zasmušilý hrad(J5m) V tom večerní zvon rozlil krajinou(J5m) své tklivé Ave jakby andělský(J5m) hlas náhle pad ve žití svár a spor(J5m) a z kaple lampy věčné rudá zář(J5m) na cestu kterou tryskem letěli(J5m) jim svítila Před kaplí veliký(J5m) stál kamenný kříž na němž Spasitel(J5m) dlaň probodenou hřeby umíral(J5m) Ve hraběti se vzmáhal nepokoj(J5m) když přijížděli blíž tu Matilda(J5m) spěch zastavila svého bělouše(J5m) a s úsměvem jenž s rtů jí nesešel(J5m) se obrátila vlídně k hraběti(J5m) Ó pozvol pane malou chvíli jen(J5m) chci u kříže se tady pomodlit(J5m) A hrabě neřek ničeho v ten mžik(J5m) zas hlavou jeho letly jako vír(J5m) ta teplá jizba jejíž ve mramor(J5m) krb družný šlehal svými plameny(J5m) a plná číš v níž réva ohněm plá(J5m) a kouzlo ložnice však nezvyklý(J5m) i nejmenší stín přání choti své(J5m) by odepřel též koně zastavil(J5m) A bleskem byla dole hraběnka(J5m) a v mžiku klečela juž pod křížem(J5m) kde hrubý kámen byl jí klekátkem(J5m) a modlila se Hrabě opodál(J5m) jak černé mračno ve stín starých lip(J5m) se postavil též s koně slez a čekal(J5f) Když modlitba však konce neměla(J5m) tu vzkypěl jeho nezkrocený hněv(J5m) a skokem jedním stanul pod křížem(J5m) meč jeho blýsknul mlhou večerní(J5m) a slova zněla děsně rouhavá(J5m) Mou nejsi víc tě Kristus ukradl(J5m) mým polibkům nuž za ním v nebe jdi(J5m) V tom s kříže naklonil se Slitovník(J5m) a rukou svatou hřebem zbodanou(J5m) chyt v náruč bledou ženu plačící(J5m) a hraběte meč tříska zlomená(J5m) o kámen tvrdý v pádu zazvonil(J5m) A Kristus držel ženu v náručí(J5m) jež chvěla se a stále plakala(J5m) a vyděšen tu bledý hrabě stál(J5m) pak na kůň sed a bleskem ujížděl(J5m) sem do kláštera Právě jako my(J5m) zde bratři bavili se před hórou(J5m) On začal třískat pěstí na vrata(J5m) jak šílený pad náhle v refektář(J5m) a vypravoval onen hrozný div(J5m) při němž se všechněm vlasy ježily(J5m) A vstali všichni do chrámu hned šli(J5m) a vzali na se roucha posvátná(J5m) a kadidlo a vodu svěcenou(J5m) a v čele v ruce kříže znamení(J5m) šel opat všickni s hlavou nahou šli(J5m) a bosonozi s pláčem bolestným(J5m) a vzadu hrabě jako hříšník šel(J5m) A přišli pod kříž v loktech kamenných(J5m) na prsou Krista žena ležela(J5m) a sladce spala Všichni poklekli(J5m) a opat říkal svatou modlitbu(J5m) vše svaté svolal a vše anděly(J5m) vše mučenníky a vše proroky(J5m) a končil vzdechem teskně hlubokým(J5m) Při lásce k svojí matce Kriste slyš(J5m) tu ženu pusť hned z loktů kamenných(J5m) A mniši zbožně opáčili žalm(J5m) a opat kropil vodou svěcenou(J5m) a kouřil darmo žena bez hnutí(J5m) v kamenných loktech Krista dřímala(J5m) Co zbývalo než v klášter jíti zpět(J5m) A pod křížem stál zase hrabě sám(J5m) I napadlo mu v blízkém pralese(J5m) že o samotě žije poustevník(J5m) za čaroděje v kraji vyhlášen(J5m) sed na koně a chvatem k němu jel(J5m) Ten v lidských lebkách vařil v půlnoci(J5m) květ černobýlu s drápky žabími(J5m) a k tomu skuhral slova tajemná(J5m) I řek mu hrabě příběh strašlivý(J5m) a kouzelník vstal vzal svou černou hůl(J5m) a s hrabětem jel kolem kříže pak(J5m) táh trojí kruh a kletbu příšernou(J5m) a děsné hrozné kupil rouhání(J5m) vše ďábly svolal a vše potvory(J5m) z dna propastí vše modly pravěku(J5m) a končil drsným příkrým zakletím(J5m) Při Maří Magdaleny sladkých rtech(J5m) ty navrať tomu ji kdo její pán(J5m) Vše bylo marné v loktech Kristových(J5m) jak v snění stále žena ležela(J5m) V svou chýš odešel starý čaroděj(J5m) a hrabě stál zas v chladné noci sám(J5m) Tu šílenost v něm vstala jako lev(J5m) i zařval navrátil se na svůj hrad(J5m) v svých otců vešel starou zbrojnici(J5m) a dlouhých těžkých mečů vybral pět(J5m) snad větších nežli Rolandův kdy meč(J5m) a nabroušených jako žhavý blesk(J5m) Šel ke kříži a začal divoce(J5m) do rukou Krista třískat kamenných(J5m) jež jeho ženu těsně svíraly(J5m) však darmo jako třísky skleněné(J5m) tak lámaly se meče napořád(J5m) a hrabě zas byl v chladné noci sám(J5m) Tu pojala ho lítosť hluboká(J5m) sed ke kříži a jak by kámen byl(J5m) bez hnutí patřil svojí ženě v tvář(J5m) a slzy velké jako démanty(J5m) mu tekly do vousů a na ruce(J5m) I zdálo se mu jakby silný dech(J5m) nazvednul ňadra jeho Matildy(J5m) a hle teď slovo slyšel z jejích úst(J5m) Můj Spasiteli slyš a smiluj se(J5m) a vzpomeň jak jsi dítě bezbranné(J5m) kdys v jeslích ležel kterých s oslem vůl(J5m) tak věrní tiší byli strážcové(J5m) jak tenkrát byl jsi tak já děcko mám(J5m) tam na hradě spí zlato v kolébce(J5m) a zdá se mi že s pláčem zbudí se(J5m) a bude žádat bych mu dala pít(J5m) Pro sladké tvoje mládí v jesličkách(J5m) ó Spasiteli pusť mne k dítěti(J5m) A zázrak zvolna ruka kamenná(J5m) se uvolnila tělo pustila(J5m) a v hřebů jho se šinula jak dřív(J5m) A žena jako ze sna procitla(J5m) v klín plačícímu padla hraběti(J5m) jenž v líbání ji na svůj vezl hrad(J5m) kde vskutku dítě jejich vzbuzené(J5m) na matce sladký pokrm žádalo(J5m) Hlas zvonů volající na jitřní(J5m) povídku skončil bratra Bertrama(J5m) jak zakleti kol všickni trvali(J5m) Tu opat naplněný pohár vzal(J5m) a Bertramu jej vlídně vtiskl v dlaň(J5m) a Bertram pil a všickni pili s ním(J5m) Ó jistě tenkrát z číší jejich dna(J5m) na všecky vlídně smál se Spasitel(J5m)

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

391. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA FAŘE (František Šimeček)
  2. Matka z lidu. (Josef Václav Frič)
  3. Soucit. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Slavný pohřeb. (Josef Kalus)
  5. Kouzla a čáry. (Augusta Vojtěch Nevšímal)
  6. Pohádkář. (Adolf Heyduk)
  7. Nocleh v lese. ( Ceyp z)
  8. Groš. (Gustav Dörfl)
  9. II. Jak druhdy vavříny a kvítí, (Jaroslav Vrchlický)
  10. A TKLY SE MNE... (Antonín Sova)