NA FAŘE

František Šimeček

Na faře tam u kostela požehnání, časy zlaté, vzorem ctnosti hospodyňka – farář samé písmo svaté. Zavře desky breviáře, ponahlédne do postily: nastuduje kázáníčko mravokárné, plné síly. Nejčastěj’ však pro hřích světa šesté z božích přikázání, že když rarach na lov vyšel, pobožně se fary straní. Usmívá se zbožný páter, k hospodyni mluví sladce: „Nemáť ďábel moci k faře ani její ku čeládce.“ Nebo všecka spása světa odpočívá v této ruce; co dnes hříchem, smaže zítra farářova absoluce. Než tu návrat Luciferův vichru hlásá hvizdot tenký – hbitě sjela svatá ruka s bílé šíje do kropenky. Po třikráte proti oknu, po třikráte v stranu jinou zažehnala, až konečně utek’ ďábel před latinou. A když po něm žádných sledů – zkroušeně a s bledou lící pro svěcenou vodu zašli na faru si osadníci. Od té doby také více kostelník dbá na kropení, hospodyni ale pro vždy platiž toto naučení: „Že pan farář písmu učen, pro vás, Katy, velké štěstí, nebo také z pekla oči mohly by i ďábla svésti.“

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

146. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vánoční povídka bratra Bertrama. (Jaroslav Vrchlický)
  2. POHŘEB. (Jan Psohlavý)
  3. Na hrubou lavici kles’ a vzdych’; (Josef Holý)
  4. HŘBITOV. (Emanuel z Čenkova)
  5. Apenninská idylla. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Nad obzorem východ se rumění, (Josef Holý)
  7. XVIII.   Měsíc mrtev. Při něm ve prodlení (Jan Neruda)
  8. Zvony. (Antonín Klášterský)
  9. DNEŠNÍM VLÁDCŮM (Antonín Sova)
  10. Rodinná kronika. (Emanuel Züngel)