Co udělal těm smědým synům pouště(J5f)
jich dávný bůh že náhle ranní slunce(J5f)
z par vystupujíc krvorudé lázně(J5f)
jen prázdný zřelo podstavec a v písku(J5f)
dál hlavu trup a zase dále nohy(J5f)
již polozaváté Ví o tom šakal(J5f)
jenž před paprsky světla unikaje(J5f)
jak světla bůh by honil noc v něm šípy(J5f)
zalézá v doupě naposledy ještě(J5f)
zpět patře k místu orgie své oční(J5f)
Ví o tom orel který v mraku mizí(J5f)
jak černý bod Ví o tom hádě pustin(J5f)
jež z trhlin podstavce kde modla stála(J5f)
ven vystrkuje ploskou svoji hlavu(J5f)
a jazyk dvojklaný jak zlatý prsten(J5f)
se svíjí v slunci štítky lebky blýská(J5f)
Kdo o tom ví Zda sám bůh pokácený(J5f)
zda nebe prostor čas jenž zvolna strojí(J5f)
hrob nebi zemi člověku i bohům(J5f)
Zda zlá vypukla a neznámá nemoc(J5f)
ve stádech kočujících synů stepi(J5f)
či hádka mezi jedné větve syny(J5f)
nůž zvedla vraždy k vůli krasavici(J5f)
jež k cisternám pro vodu večer chodí(J5f)
a zvoní zlatým kruhem na kotníku(J5f)
a blýská zlatým kruhem v každém uchu(J5f)
Či byl to pouhý bezvědomý rozmar(J5f)
jenž povstal v nich řka Dost nám dlouho sloužils(J5f)
my jiného již potřebujem boha(J5f)
tys přežil se tož padni mezi veteš(J5f)
a vítr zasyp tebe spoustou písku(J5f)
zmiz s tváře země jako z našich srdcí(J5f)
To neví nikdo Modla leží v písku(J5f)
je rozbita a brzy zasypána(J5f)
a včera ještě s úctou zřel k ní každý(J5f)
s ní sdílel tajné city vlastních ňader(J5f)
ji prosil o zdar rodiny a stáda(J5f)
o šťastnou cestu o přispění v boji(J5f)
ať s šelmami ať s divým nepřítelem(J5f)
k ní patřil s bázní hrom když duněl v mračnech(J5f)
a s plesem déšť když vlažil zprahlé nivy(J5f)
na kolena a na břich před ní padal(J5f)
jí líbal podstavec ba v úctě svaté(J5f)
syn pouště mnohý po ní šplhal výše(J5f)
by dotknout moh se nesmrtelných nohou(J5f)
Dnes po ní Leží v písku povalena(J5f)
trup jinde hlava jinde nohy jinde(J5f)
jen podstavec ční asyl plaché zmije(J5f)
tak dlouho nežli zanesou jej větry(J5f)
drobounkým pískem Ale v oku věštce(J5f)
jenž visiony pouště jat se zpozdil(J5f)
za karavanou kdesi v horské sluji(J5f)
kde s džiny v půlnoci měl tuhou práci(J5f)
ční na podstavci bůh dnes jako jindy(J5f)
Přichází věštec zcuchané má vlasy(J5f)
a větry bradu rozvátou má v očích(J5f)
lesk rajských rozkoší a svaté hrůzy(J5f)
On nevidí že modla v písku leží(J5f)
ji okem ducha vidí na podstavci(J5f)
jak v aureole vítězného slunce(J5f)
a ruce rozpíná a na zem padá(J5f)
a líbá podstavec a bije čelem(J5f)
do tvrdé země Radostně pak vstává(J5f)
a za svými se dál ubírá pouští(J5f)
a myslí stále bůh že vztyčen ještě(J5f)
jej provází svým zrakem že mu žehná(J5f)