VI. Chrámek míru.

Jaroslav Vrchlický

Na sloupech dórských na návrší malém ční v dálku, zdá se, na chodce že kývá, mech sedl na skuliny jeho zdiva, sní jako báje ve rozkladu stálém. Však v slunci jako luny pod opálem soch řada z něj se tupým okem dívá, sbor císařů, jimž nápis hymnou zpívá vryt zlatem vybledlým dnes nad portálem. Mír chtěli vrátit světu v bouří jeku. Mír sami mají teď v tom chrámě míru, zří klidně v dálku oči mramorové... Zdá chodci se, že přešel Lethy řeku, když sem se prodral ve komárů víru, jen jestli mír se marnost všechno zove.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

435. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pěvcům. (Eliška Krásnohorská)
  2. ANDĚL PÁNĚ. (Marie Čacká)
  3. Harmonie. (Adolf Brabec)
  4. Slavnost jara. (Zikmund Winter)
  5. Smutná královna. (Vincenc Furch)
  6. Hlas zvonu. (Adolf Heyduk)
  7. CESTOU. (Josef Merhaut)
  8. Hudba srdce. (Josef Václav Sládek)
  9. Bedřichu Smetanovi. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Z mrtvých vstání. (Jan Ježek)