XLIV. Meze poznání.

Jaroslav Vrchlický

Což my víme? Detaily celku a celkem příšerně málo; tušíme, hádáme pouze, věčný to zlatých much hon, právě štěstí možná dost v chvíli té zrovna před námi stálo, o mříže tloukli jsme křídla, nejvíc náš zazníval ston. Věděti, poznati, držet, nemuset stále se chvět, jaký to zázračný cíl jest! Z všeho, co zbude ti v sled, zloděj jsi momentu, blažen, v nejkratší žití když čas necítil’s v illusi svojí poznání uzounkou hráz.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

522. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Co konat? (Adolf Heyduk)
  2. Člověk přírodě. (Jaroslav Vrchlický)
  3. My zříme příboj kvapných vln, (Jiljí Vratislav Jahn)
  4. VĚČNÝ TAJ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. NEZNÁMÉ KONČINY. (Růžena Jesenská)
  6. Sonet nihilistický. (Josef Svatopluk Machar)
  7. Po probdělé noci májové. (Adolf Heyduk)
  8. Tvé záhady chcem proniknout svou myslí, (Adolf Heyduk)
  9. NAŠE CESTY. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Metamorfosy. (Jaroslav Vrchlický)