Doznívání.

Jaroslav Vrchlický

Poslední akcenty, kadence pomalu splývají zvolna, samy se splítají do věnce, nota jich tiše jest bolná. Není to sžíravý smutek víc, je to jen resignace, je to jen poklidně mužná líc, přehled jen hotové práce. Nanejvýš hluboký vzdech to jest, jiné, co lepší být mělo, celkem to v tváři věčných hvězd poctivé, zbrázděné čelo. Poslední akcenty, kadence! Tklivého cos v nich se loučí, vyznívá, doznívá přetence, jiskry jak v hasnoucí louči. To snad se v ohni bolesti mé taví mé Psychy křídla, by splynula v poklid, jejž tušíme, kams do věčnosti zřídla!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

86. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  2. Z ČESKÝCH PÍSNÍ (Viktor Dyk)
  3. V SAMOTĚ. (Karel Babánek)
  4. Žaloby zmlkly... (Růžena Jesenská)
  5. KROČEJE. (Rudolf Illový)
  6. Plíží se večery, plíží se teskna... (Viktor Dyk)
  7. PÍSEŇ. (Vladimír Houdek)
  8. OBSAH ŽIVOTA (Jan Opolský)
  9. Melodie. (Jaroslav Vrchlický)
  10. VE CHVÍLÍCH ODŘÍKÁNÍ. (Bohdan Kaminský)