Mně život připadá kolmý jak sráz(Na)
nad Věčna vztyčený mořem(Na)
tu mračno jej halí tam oblévá jas(Na)
tu štěstím je věnčen tam hořem(Na)
A poutníkem po něm každý je z nás(Na)
jdem v prachu brázdu svou ořem(Na)
Tu v písku se v kamení nejeden zved(Na)
před zrakem ztrnulým edenský květ(Na)
ó poutníku nehleď více zpět(Na)
ni v před(Na)
jen utrhni květ(Na)
Ty květy barev jsou vábivých tak(Na)
a rostou z hluboka z nitra(Na)
tak mají blankytný zářící zrak(Na)
jak vzpomínka mládí slib jitra(Na)
Co tobě cesta je co tobě mrak(Na)
co nástraha sterých zlob chytrá(Na)
Právě tu před tebou jeden se zved(Na)
jak dívčí oko plá nebeský květ(Na)
ó poutníku nehleď více zpět(Na)
ni v před(Na)
jen utrhni květ(Na)
Ten sluje myšlénka ten sluje cit(Na)
ten sluje líbezné snění(Na)
v tom božství zákmit jsi zářící chyt(Na)
v tom kyne ti opojení(Na)
a ten jenž nejvyšší zdobí tam štít(Na)
všech nejkrasší zapomnění(Na)
Jak lákavě v mrákavě tady se zved(Na)
ten edenský květ čím tobě je svět(Na)
Ó poutníku nehleď více zpět(Na)
ni v před(Na)
jen utrhni květ(Na)
Co na tom máš li již plnou dlaň jich(Na)
Snad mnohý cestou ti svadne(Na)
Vždy půjdeš na sever daleko jih(Na)
na štěrku květy pak žádné(Na)
A přijdeš v oblasti věčný kde sníh(Na)
čím potom duše tvá zmládne(Na)
Nuž utrhni jak se před tebou zved(Na)
ten písně tvé edenský blankytný květ(Na)
ó poutníku nehleď více zpět(Na)
ni v před(Na)
jen utrhni květ(Na)