Etruská ballada.

Jaroslav Vrchlický

Etruský sedlák – první oráč vzal za pluh kámen ostrý a první brázdu sotva táhnul a vyoral jen – kostry. I pravil k sobě: V zlý čas věru jsem vyšel zemi orat, můj chleb z té tvrdé země kostí mi musí ovšem korat. Dne druhého táh’ brázdu zase. Zem páchla shnilou krví, a sedlák vzdech: Chleb hořký bude, dokavad tak se mrví! A třetího dne vyšel v pole hned z rána na úsvitě, pluh těžce táh’, a pod něj sáh’ a vytáh’, vytáh’ – dítě! To dítě mělo šedé vlasy, na tváři samou vrásku a ve svraštělé suché ruce hrsť žlutých, suchých klásků. A sedlák polekán a zdiven se ku dítěti sehne, to plakalo, že míň je rosy, než slunce žár ji sžehne. To plakalo a hořké slzy do vrásek tekly hbitě, a sedlák vzdech: „Pro věčné bohy kdo jsi, co chceš jen, dítě?“ A dítě dělo: „Zaorej mne i hluboko a hladce, zas na povrchu vždy se zjevím, jsemť obraz – tvojí práce. Svůj hořký pot, svých slzí brod, své trudy zříš v mém vlasu, své práce marný výsledek v té kytce hluchých klasů. A slzy moje – slzy lidstva jsou ovšem nekonečné, a v dětské mojí tváři vidíš též svoje dětství věčné.“

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

172. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POLE. (Josef Merhaut)
  2. Žalozpěv selského lidu po bitvě u Chlumce. (Jaroslav Vrchlický)
  3. středočeská krajina (Stanislav Kostka Neumann)
  4. fotografie (Stanislav Kostka Neumann)
  5. Ošizený ďábel. (Václav Antonín Crha)
  6. None (František Serafínský Procházka)
  7. PROSLOV (Antonín Sova)
  8. Selské písničky. (Josef František Karas)
  9. PLÁČ OSLŮ. (Antonín Klášterský)
  10. IV. BALLATA O SLZIČKÁCH. (Jaroslav Vrchlický)