Do stínu tamarišků před svým domem(J5f)
si used starý řezbář Sofroniskos(J5f)
leb holou složil do žilnatých rukou(J5f)
a těžce zasténal a seděl dlouho(J5f)
a nemluvil Kdos jiný mluvil k němu(J5f)
a hlasněj večer teď než v denním shonu(J5f)
on znal ten hlas jej nechtěl ohlušovat(J5f)
ni v pitce veselé ve přátel druži(J5f)
ni v krbu zátiší neb on se nedal(J5f)
To bylo svědomí jak před uměním(J5f)
svým vlastním stál to nejvyšší byl soudce(J5f)
kterého ze všech jedině se děsil(J5f)
Jeť netýkavkou duše umělcova(J5f)
a často hana sebemenší více(J5f)
jí dotkne se než chvála horující(J5f)
I on byl takým tento soudce vnitřní(J5f)
spal v jeho nitru pouze na půl ucha(J5f)
a probouzel se při nejmenším ruchu(J5f)
zvlášť sykotu když zmije podobal se(J5f)
Tak bylo dnes Agorou přešel z rána(J5f)
a v davu zaslech větu zanesenou(J5f)
tříšť z hovoru však jedno znělo hlasně(J5f)
a příliš určitě to musil slyšet(J5f)
neb ještě nyní v stínech svatvečera(J5f)
po práci dne to slyšel ve svém nitru(J5f)
Že pokoje si nedá starý blázen(J5f)
Kdo Sofroniskos zas již vystavuje(J5f)
Kdo koupí to Kdo chce to Ptá se po tom(J5f)
A nač to chvějící se řeže dlaní(J5f)
Moh v klidu přece žít by dobrý stařík(J5f)
má dům svůj v městě a má venku villu(J5f)
a žena ku porodu pomocnice(J5f)
ta více vydělá svou suchou rukou(J5f)
než on svou žilnatou a těžkou blázen(J5f)
Jeť umění dar bohů On to neví(J5f)
on myslí že jen stačí stále řezat(J5f)
dnes zvěř a lid a zítra věčné bohy(J5f)
a nikdo neřekne mu to a nikdo(J5f)
jej nepoučí Jdou jen klidně kolem(J5f)
všech řezeb jeho rameny jen krčí(J5f)
a dále jdou Jak tohle má být Niké(J5f)
Co na té vítězného Snad svou ženu(J5f)
v ní zobrazil tať ovšem Niké pravá(J5f)
a nejlepší v svět nová pokolení(J5f)
a umně přivádí To má být Herkul(J5f)
Na nejvýš v zrcadle zřel stařík sebe(J5f)
ba řekl bych že dobrý Sofroniskos(J5f)
co živ neviděl krásné mužské tělo(J5f)
Ač tuto řeč zanesla peruť větru(J5f)
přec dosti pro sluch starcův zbylo z ní(J5m)
a více pro otravu jeho srdce(J5f)
Toť všeho konec Jeho stará žena(J5f)
víc vlasti dala rukou obratností(J5f)
než sám on duchem umělec a muž(J5m)
Ta rána byla dobře namířena(J5f)
a padla utkvěla V sled pravdu mluvil(J5f)
ten kárný hlas Moh nechati již všeho(J5f)
vždyť řeklo se mu to má v městě dům(J5m)
a venku villu starý pošetilec(J5f)
a tenké ruce jeho Fenarety(J5f)
víc zmohou nežli jeho teď to ví(J5m)
Tak seděl zadumán a nevšim sobě(J5f)
že za ním krásný stanul cizinec(J5m)
mlád tváře vznešené stál o svou hůl(J5m)
se opíraje jako ten kdo čeká(J5f)
že bude osloven Pak nevšim si(J5m)
když posled vida stín se obrátil(J5m)
a krásného zřel juna vedle státi(J5f)
že tento nad patami obou nohou(J5f)
má po křídle že byl to Merkur sám(J5m)
Stál dlouho za ním Božským okem bystrým(J5f)
zřel v jeho nitro slyšel vzdech i nářek(J5f)
a pravil náhle hlasem tiché hudby(J5f)
jež všecko konejší a v souzvuk ladí(J5f)
Co kvílíš Sofronisku Nevděčným(J5m)
jsi starče k bohům Což jsi zapomenul(J5f)
co delfická ti kdysi rozceněná(J5f)
skal tlama věštila Z tvých dětí jedno(J5f)
tvé jméno vnukům pro vždy zachová(J5m)
a v doby příští přenese že zdání(J5f)
mít o tom nemůžeš Ó jen se spokoj(J5f)
můž lháti bůh Ó jistě nemůže(J5m)
On ve svých věštbách nemýlil se posud(J5f)
On věštil dobře jedním z tvojích dětí(J5f)
že nesmrtelnost bude tvá což myslíš(J5f)
že musí Niké to být nebo Herkul(J5f)
či které jiné děcko dlaně tvojí(J5f)
Ó pošetilče vstaň a odpros věčné(J5f)
a nereptej víc Toto děl a zmizel(J5f)
Vstal stařec z jizby domu jemu v sluch(J5m)
se nesl ruch a pokřik Co se stalo(J5f)
S rtem chvějícím se oznamuje služka(J5f)
Tvá paní Fenareta právě nyní(J5f)
Co Slehnula a šťastně při svém věku(J5f)
a v jizbu vběh a děcko chytil v náruč(J5f)
v něm vzplálo světlo v radosti své ani(J5f)
tu malou nezřel lebku šišatou(J5m)
a plnou hrbolů(J3m)