Naposled.

Albína Dvořáková-Mráčková

Krvavě slunko zapadalo, černý se nad ním vznášel mrak – krvavě srdce zaplakalo, zkalil se rmutem jasný zrak. V dáli to hromem zahlušilo, že pozatřás se šírý svět – v blízku to srdcem zabušilo, jak kdy se loučí – naposled.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

615. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Smutek. (Adolf Brabec)
  2. Pohádka o zaklené princezně. (Karel Leger)
  3. Hory. (František Táborský)
  4. VĚČNÝ ČERVEN (Arnošt Procházka)
  5. Letní večer. (Josef Václav Sládek)
  6. 15. Ha! co myslím? (Karel Hynek Mácha)
  7. VZKŘÍŠENÍ. (Adolf Červinka)
  8. podjarní šepot (Stanislav Kostka Neumann)
  9. (SODOMOVO FRESCO „MDLOBA SV. KATEŘINY“ V SIENĚ.) ( H. Uden)
  10. THAIS. (Josef Holý)