SLAVÍČEK.

Jaroslav Vrchlický

SLAVÍČEK. (Bretoňská.)
I. I.
 V Saint Malô v okně hradu stála tam sličná paní a naříkala: Ó běda, běda, v srdci mám tíž, ubohý slavíček nežije již! II. II.
 „Jen přiznej se, má paní mladá, proč noha tvá se často skrádá s mé postele, proč k oknu jdeš, co prostovlasá, bosa tam chceš?“ „Proč vstávám v noci, manželi? Ó věř, je pohled veselý na lodě, jak spí ve přístavu.“ „Mně, paní, lživou dáváš zprávu, do dálky na moře, kam zřím, já nikde lodě nevidím.“ 17 „Proč vstávám v noci, pane milý? zřím tuze ráda měsíc bílý.“ „Lžeš, paní,“ muž se vyřítí, „hvězdy ni měsíc nesvítí.“ „Nuž, opouštím podušku hebkou, bych prodlela zde nad kolébkou!“ „I to je lež, spí dobře dítě a zbudí se až na úsvitě; to samé bajky, paní, bájíš, ó ty mi něco zlého tajíš!“ „Nuž nehněvej se, pane, již, a celou svatou pravdu slyš! Poslouchat chodím slavíka, to moje radost veliká, jak v houštinách tam naříká, že to až srdce proniká. On růžím zpívá svoje hoře, když usne zem, když usne moře.“ On slova neřek’ a spat šel, však dlouho o tom přemýšlel. „Ať pravda či lež veliká, já chytím toho slavíka!“ III. III.
 A časně z rána manžel vstal a zahradníka zavolal. 18 „Slyš, příteli, máš v sadě ptáka, který mi příliš v sen můj kdáká; to není zpěv, to křik je pravý, mám z toho denně bolest hlavy a nemohu též v noci spát. Jdi, zlatý peníz chci ti dát, je slavík to, však zvláštní druh, jdi, chyť jej, pomoz v tom ti Bůh!“ A zahradník odešel hbitě, na ptáka nalík’ svoje sítě, chyt’ ptáka dřív, než byla noc, pán radoval se tomu moc a ptáka do své hrsti vzal a divoce se při tom smál a hrdélko mu tisk a tisk’ a pták byl mrtev, sotva písk’. Šel, vrh’ jej paní do klína: „Hleď, zde máš toho zlosyna; teď nebude tě rušit v spánku, teď vyspíme se do červánků. Já tobě k radosti jej chyt’, ty’s chtěla jej, tak máš jej mít!“ Jak paní toho slyšela, hned jako mrtvá omdlela. A panoš, který za ní stál, ten přežalostně zavzdychal a ukryl v dlaních v slzách líc: „Ach, my se neuzříme víc! Již neuvidím bledolící svou paní v okně při měsíci!“ 19
Básně v knize Z niv poezie národní a umělé:
  1. HRABĚNKA.
  2. PÍSEŇ O FÍKOVÉM LISTĚ.
  3. HRABĚ NINHO.
  4. VĚČNÝ ŽID.
  5. SLAVÍČEK.
  6. PASTORALA STAROFRANCOUZSKÁ.
  7. JAN Z TOURSU.
  8. PÍSEŇ MARKÉTKY.
  9. LHOSTEJNÝ MILÝ.
  10. MANŽEL DOBRÁK.
  11. NÁVRAT Z VÁLKY.
  12. MATČIN VLAS.
  13. NŮŽ.
  14. AGNETA A VODNÍK.
  15. DVĚ NÁRODNÍ PÍSNĚ PORTUGALSKÉ.
  16. TRH V SEVILLE.
  17. PÍSEŇ ELFŮ.
  18. PÍSEŇ ČARODĚJNIC.
  19. IRENA.
  20. NÁRODNÍ PÍSEŇ ITALSKÁ.
  21. I.
  22. II.
  23. III.
  24. IV.
  25. V.
  26. VI.
  27. VII.
  28. VIII.
  29. IX.
  30. X.
  31. XI.
  32. XII.
  33. XIII.
  34. XIV.
  35. XV.
  36. XVI.
  37. XVII.
  38. XVIII.
  39. XIX.
  40. XX.
  41. XXI.
  42. XXII.
  43. XXIII.
  44. XXIV.
  45. XXV.
  46. XXVI.
  47. XXVII.
  48. XXVIII.
  49. XXIX.
  50. XXX.
  51. XXXI.
  52. XXXII.
  53. XXXIII.
  54. XXXIV.
  55. XXXV.
  56. XXXVI.
  57. XXXVII.
  58. XXXVIII.
  59. XXXIX.
  60. XL.
  61. XLI.
  62. XLII.
  63. VÁLEČNÁ.
  64. SMRT.
  65. V NOCI.
  66. VEČERNICI.
  67. VESELÁ MYSL.
  68. VĚNOVÁNÍ BRONZOVÉ ŽABKY.
  69. POZVÁNÍ BACCHA K NOČNÍMU ŠLAPÁNÍ HROZNŮ.
  70. VÝTKA BACCHOVI.
  71. SPOLKNUTÝ AMOR.
  72. METAMORFOSA.
  73. SOKRATES.
  74. VČELY V LODNÍCH PŘÍDÁCH.
  75. ROZBITÁ LÁHEV SLOUŽÍCÍ ZA OCHRANU MLADÉ RÉVY.
  76. VARHANY.
  77. LEUKONOE.
  78. LESBIE. I.
  79. II.
  80. III.
  81. IV. IPSITILLA.
  82. V. PŘÍSAHY MILENKY.
  83. VYZVÁNÍ A VÝSTRAHA.
  84. I. NA INDRA.
  85. II. NA VARUNA.
  86. I. CHVÁLA KONĚ.
  87. II. POCHODEŇ A OČI.
  88. III. ZNAMÉNKO MILENKY.
  89. IV. CESTA K MILÉ V DEŠTI.
  90. V. VĚRNÝ MILÝ.
  91. VI. VĚJÍŘ PRAVÍ:
  92. VII. JABLKO.
  93. VIII. UVÍTÁNÍ HOSTA.
  94. IX. MILÁ V SRDCI.
  95. X. SLADKÉ RTY.
  96. XI. ZRAK I VLAS.
  97. XII. PRVNÍ POLIBEK.
  98. XIII. RYCHLÝ PŘECHOD.
  99. XIV. OŠKLIVÁ A HEZKÁ.
  100. XV. RYCHLÉ ODHODLÁNÍ.
  101. XVI. TVOJE PÍSEŇ.
  102. XVII. SROVNÁNÍ.
  103. XVIII. SULEIKA.
  104. XIX. LEILA.
  105. XX. TOUHA.
  106. XXI. RTY.
  107. XXII. ZÁLETY.
  108. XXIII. PŘÁNÍ MILENCE.
  109. XXIV. VÁLEČNÝ.
  110. XXV NOS.
  111. XXVI. ROZVEDENÁ.
  112. XXVII. VABRA.
  113. XXVIII. JEŠTĚ VABRA.
  114. XXIX. ŽIVOT – POUŤ.
  115. I.
  116. II.
  117. III.
  118. IV.
  119. V.
  120. MOTIV ZE SAADIHO.
  121. DVĚ PÍSNĚ LÁSKY. (dle motivů Afghanského básníka Miry.)
  122. NOČNÍ NÁVRAT. (Čínská.)
  123. LOUČÍCÍMU SE MILENCI. (Čínská.)
  124. JEDNO SLOVO. (Čínská.)
  125. I. ZDE A TAM.
  126. II. VYHOSTĚNÁ DUŠE.
  127. III. BLAŽEN V BOHU.
  128. IV. V STANĚ BEDUINŮ.
  129. V. ČASNÉ DOBRO.
  130. VI. TOUHA PO NEBI.
  131. VII. VĚČNÝ NÁROD.
  132. VIII. BŮH VE SNU.
  133. IX. SVATÝ A POŽEHNANÝ.
  134. X. SVĚTLO V TMÁCH.
  135. I.
  136. II.
  137. III.
  138. IV.
  139. V.
  140. PRŮPOVĚĎ.
  141. PRŮPOVĚĎ.
  142. PRŮPOVĚĎ.
  143. PRŮPOVĚĎ.
  144. JINÁ.
  145. KONEC.
  146. RANNÍ POBOŽNOST.
  147. VEČERNÍ POBOŽNOST.
  148. V RANNÍ ZOŘI.
  149. Ucha tvého škeble, ptáš se, proč je měkká?
  150. Tajemství a víno nesnesou se spolu:
  151. Nevěř v soucit šťastných, jak to bývá v básni,
  152. Pokora, věz, pravé moudrosti je kořen.
  153. Nad úmrtím synka žena lkala příliš;
  154. Ženské vnady zprvu z pavučin jsou sítě,
  155. Jestli darebák se tvým přátelstvím chlubí,
  156. K tomu, kdo co pročet’, nevrací se zpátky,
  157. SV. FRANTIŠKA Z ASISSI „CANTICO DELSOLE“.
  158. DIES IRAE.
  159. I. SONET.
  160. II. CHVÁLA MRTVÉMU.
  161. ZHRDA A SMÍCH.
  162. I.
  163. II.
  164. VŘÍDLU KARLOVARSKÉMU.
  165. POLIBKY.
  166. I. O SVĚTĚ A ČÁSTECH JEHO.
  167. II. ŽE LIDÉ JSOU DIVADLEM BOHA I ANDĚLŮ.
  168. III. NA SMRT KRISTA.
  169. IV.
  170. DVOJÍ PŘÁNÍ. (Anonym řecké anthologie.)
  171. NA HROB ABBÉHO Z DOBY ROKOKA.
  172. ODMĚNA AENEÁŠOVA.
  173. NEKLAMNÝ PROSTŘEDEK.
  174. TRIOLET.
  175. I. ZPĚV O LICHVÁŘÍCH.
  176. II. ZPĚV O HLTOUNECH.