KRVAVÝ ZÁPAD.

Jaroslav Vrchlický

Jak do řeky své chmurné zlato hází, až ze dna její vstává fantasticky, jak po tabulích oken všech se plazí, mne rozladí v své teskné slávě vždycky. Ruch města tiše kolébá se pod ním, jen ztlumeně sluch rozeznat jej může, a po řece v dál na zrcadle vodním viz rozházené smutné jeho růže. Den skonává a smrt svou halí tmami. Ten západ obraz lva jest, jemuž z rány krev teče na boku a teče z tlamy a jenž má všecky zuby vylámány. A s takým ubitým lvem dnes mne právě kýs přítel srovnával... Svit hasne v řece, já cítím ránu na srdci i hlavě, však co jest sláva? Lvem když byl jsem přece!

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

1186. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V říši stínů. (Otakar Mokrý)
  2. PŘI SLUNCE ZÁPADU. (Emanuel Čenkov)
  3. ŘEKY. (František Kvapil)
  4. Růže severní. (Emanuel Miřiovský)
  5. Utonulý. (Adolf Heyduk)
  6. Dávno dravý naší řeky tok (Josef Holý)
  7. 6   Šum ukolébavkou, má proudná řeko! (Otokar Fischer)
  8. V BOUŘI. (Josef Merhaut)
  9. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  10. Co jsem? (Adolf Heyduk)