Poslední triumf Petrarkův.

Jaroslav Vrchlický

1-1S hvězd zlatý prach na křídla naše kane, 1-2 dál nemůžem, zde démantová skála 1-3 vše objímá, můj miláčku a pane!“ 2-1 A Laura jako velká zoře plála, 2-2 a Francesco se díval v mraků šeř, 2-3 kde v hloubi samá slunce kolovala; 3-1 pak na ty skály, na nichž mnohý keř 3-2 plál edenskými poupaty a svítil, 3-3 a na ni zas, jež matka, choť a dceř, 4-1 jež vše mu byla, pro niž všecko cítil. 4-2 Jak druhdy s jejím jménem v písni hrál, 4-3 teď její úsměv jako poupě chytil 5-1 a jakby rozdech růži, jen se smál 5-2 a pravil zvolna: ,Ještě výše, drahá, 5-3 a výše zas a výše, k Bohu dál!‘ 6-1Když tedy chceš“ – a jemně se zdráhá, 6-2 a tísní křídel andělských dál zas 6-3 šla cesta jejich. Kam zrak zpilý sahá, 7-1 tam květy barev sterých, třpyt a jas, 7-2 šli z moře vůně v moře světla spolu 7-3 a v moře tónů mísili svůj hlas. 8-1 A byli květy dva na jednom stvolu 8-2 a perly dvě ve jedné škeble uchu, 8-3 a jedny rty u mystického stolu. 9-1 A nesli se jak chmýří davem duchů, 9-2 kam anděl křídlo, pevně kladli nohu, 9-3 však bez hmoty v tom safirovém vzduchu. 10-1 A měli poznání a vůle vlohu, 10-2 co jeden chtěl, to oba chtěli přec 10-3 a jedním dechem lkali: Výše k Bohu! 11-1 A křídla kde se spletla u věnec, 11-2 on zastavil se, bylo mu tak blaze 11-3 jak orlu, úzkou jenž opustiv klec 12-1 hřmít může vesmírem na volné dráze, 12-2 k sklonil se a pravil: ,Jako pýří, 12-3 hleď, v mhu se tratí ony skalné hráze!‘ 13-1 Jak v jeseni, když vítr v astrách hýří 13-2 a unáší jich pestrobarvý háv, 13-3 že samá květná tříseň vzduchem víří: 14-1 Tak opozděných andělů zde dav 14-2 se ještě vzduchem nes’ – však zanikv páře 14-3 a vstříc jim kynul světla proud a splav. 15-1 A kol nich rostla záře, záře, záře! 15-2 ,Rci, duše drahá, bydlí tam juž bůh?‘ 15-3 on ptá se blahem roznícené tváře 16-1 výš pozvedaje. „Ano, snů a tuch 16-2 ten věčný cíl tam bydlí, brzy nám 16-3 se zjeví, vzplá blesky celý vzduch.“ 17-1 ,A v onom světla bydlí sám a sám?‘ 17-2Ne, miláčku, Smrt u nohou mu sedí 17-3 a tiše patří v náruč hvězdným tmám.“ 18-1 ,Jak, Smrt? Mne lekáš svojí odpovědí.‘ 18-2 A ona: „Je to jako v žití tady, 18-3 Smrt s Žitím z kosmu kolébky vstříc hledí, 19-1 Smrt s Žitím spřádají vše světa řády.“ 19-2 A nežli domluvila, obklíčily 19-3 je kolem světla zlaté vodopády. 20-1 A z nich zjev kráčel vstříc jim velký, bílý 20-2 a kynul palmou. ,Rci, to Smrt je snad, 20-3 z věru malý strach se v duši chýlí. 21-1 To není hrozný přelud, není kat, 21-2 děs lidstva, Hellenská báj tak ji snila.‘ 21-3 A ona s úsměvem všech rajských vnad: 22-1Tvá píseň,“ děla, „tak ji proměnila!“

Patří do shluku

nymfa, faun, satyr, syrinx, čilimník, hélios, kentaur, flétna, jilm, helios

177. báseň z celkových 333

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. II. PAN GUILLEM DE CABESTAING. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Pomsta gnomů. (Jaroslav Vrchlický)
  3. SARKOFAG. (Jaroslav Vrchlický)
  4. LEGENDA O SV. PROKOPU (Jaroslav Vrchlický)
  5. II. Dryada. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Jitro. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Cizinka. (Emanuel z Čenkova)
  8. POKUŠENÍ SVATÉHO ANTONÍNA. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Leknín. (Jaroslav Vrchlický)
  10. XII. ARISTAEOS. (Jaroslav Vrchlický)