IX. Jen k tomu bodu v žití doplouti,

Jaroslav Vrchlický

Jen k tomu bodu v žití doplouti, kde nemožno se něčím pohnouti. Kde nezalekne snící duši nic, ni ve zrcadle vyzáblá tvá líc. Jen v sobě, v sobě býti zakotven, a na vše hledět na marný jak sen. Jen to, co drahé, vedle sebe mít, – pak chtěl bych znovu zkusit, co je žít!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

410. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ten konec! (Jaroslav Vrchlický)
  2. OČI. (Karel Mašek)
  3. CO PLATNO? (Jaroslav Vrchlický)
  4. Klamy. (Josef Svatopluk Machar)
  5. SPLEEN (Božena Benešová)
  6. Dekorace. (Jaroslav Vrchlický)
  7. KONEC LOUTKY (Jan Opolský)
  8. PORTRÉT DĚVČETE Z POHÁDKY (Viktor Dyk)
  9. Album. (Karel Jonáš)
  10. CIV. (Poutník se loučí.) (Jaroslav Vrchlický)