Odlesky hvězd.

Zikmund Winter

Miluju muže s hlavami skvoucími tradicí slunce, miluju ženy, v jichž očích sní odlesky vzdálených hvězd, magická toužení kosmu, diskretní úsměvy lásky, všeho co ve hvězdách stůně a ve hvězdách hluboké jest. Pohledy mírné a mocné jak z hvězd mi z nich padají v duši, to tesknění nekonečné jak u hvězd, které už blednou – ty ženy tak mnoho ví z odvěké touhy, jak étherné hvězdy jí trpí, ty ženy, jež stále touží a milují pouze jednou... Je všechno v jich duši tak plesné, tak plesné slavnostním smutkem, vesmírným smutkem sfér dálných, závratí planetných drah, ženy ty dovedou mlčet, ženy ty milují slavně, slova jich přísežná tÓnem slyšeti po léta v snách. Slova jich hlaholí vírou, slova jich jistotou těší, slova jich mučí jak věčnost, dlouho jak živoucí zní, slova jich sílí i tíží, pohledy skrze ně mluví, pohledy pronikavé a velké v lhostejnu dní. Miluju takové ženy. Jsou mocné svým objetím tichým, jsou tiché svým polibkem mocným – v něm Duše o Vesmíru sní, jsou významná tisknutí ruky a jejich loučení slavná jsou jako loučení Krista, jenž zůstává po všechny dni. Noc kouzelná sní v jejich duši s vůněmi závratných žalů, tušíte jezera modrá s reflexy na vlnách hrát, lodníky opřené o příď, blouznící v raněném srdci, lodníky romantické při písních veslovat... Jdem' nocí... Slova zní dálkou – nemožno zapomenout! jí v očích zřím neklidný vesmír kolotat touhou co sen, nad námi tajemství věčná v mateřských hvězdách se třpytí, tisknem' si bolestně ruce – a každé slovo jen sen, a každý pohled jen sen – – Nemožno zapomenout!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

137. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. EROTICKÁ TOUHA. (Zikmund Winter)
  2. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  3. KDYŽ VEČERY DNŮ MARNÝCH... (Otakar Theer)
  4. KNĚZ (Josef Holý)
  5. NOTTURNO. (Zikmund Winter)
  6. VZPOMÍNKY PROSINCOVÝCH NOCÍ. (Vladimír Houdek)
  7. ***   Hvězd slzy žhavé ve věčnosti klíně, (Otakar Auředníček)
  8. Polosen. (Eliška Krásnohorská)
  9. HLAS TICHA. (Antonín Klášterský)
  10. Čtyři písně mé mladé milence. (Otto Gulon)