UMĚLCI.
Prospero v oblasti Krásy,
vladaři v království zvuků a barev a tvarů,
Blažený obdarovaný,
dárce mystických darů!
Tvůj z Věcnosti původ, krásnější v Tobě,
jasnější v Tobě, než v tolika jiných,
pouze rukama chléb vezdejší zpracovávajících,
pouze stroji chléb vezdejší rozmnožujících,
pouze výměnou chléb vezdejší rozšiřujících,
pouze řád vezdejších vztahů urovnávajících;
pouze záznamem zákonů jednotlivin
k majetku Celku přispívajících;
pouze objevováním zákonů-symbolů Věčna
Věčnosti roucha se zmocňujících:
V Tvé duši, hlásnici Svojí,
kouzelnou melodií,
zázračnou harmonií
Vesmíru nitrné krásy
hraje a zpívá!
65
V Tvé duši, hranolu Svém,
bohatstvím barev a svitů,
Vesmíru světelné krásy,
hoří a svítí!
V Tvém duchu, v Svém zároveň jevišti, zároveň staviteli,
nesčetným bohatstvím forem,
Vesmíru zákonné krásy,
nesčetnou způsobou života
všech čekaných možností Bytí
z chaosu vstává, se staví!
Nachyl svůj vnitřní sluch
k té melodii, k té harmonii,
jež ze lnu, který Věčna rostí nivy,
v zářící příze Budoucnosti svíjí
Tvůj tvůrčí duch!
Zpívej nám, hraj nám naději naši,
zpívej nám, hraj nám mystický slib:
Že život náš tajemný smysl má,
že existuje Bytí Příčina,
66
která si ve Výši až Cíl svůj určila;
že ona melodie v Tobě hrající,
bez vůle Tvé Tě opojující,
zároveň rozteskňující i posilující,
bezvolně všechny opojující,
zároveň rozteskňující i posilující,
zázračně Tebou všechněm zjevená,
svůj předmět tajemný ve Hvězdách dálných,
v blažené Budoucnosti má!
Že úryvkem je hudby Sféry Vyšší,
jejž nejasně Tvůj vnitřní sluch a duch,
v závratném opojení vyšší lásky slyší,
jak z říše Budoucna, z Hvězd křídlem svým k nám vlá,
když touha Tvá rozvíří kolem vzduch,
jenž, duchový, zem naši objímá!
A harmonie Tebou tvořená,
že ohlasem je oné harmonie,
jež v duších všech nás nejasně už žije
toužená;
jež touhou k Harmonii Duší vzývá nás:
67
Výš vystoupit,
vždy rythmem pohybu a hlasu ladnějšími být,
víc sebe prociťovat, víc se prostoupit,
víc duše sepnout u bratrský svaz,
vždy více poznáním a láskou v sobě vykoupit –
tak vcházet vždy u vyšší lásky čas!
Zostří svůj vnitřní zrak,
jím stvořený svět barev pronikej,
pak,
až jej v sebe pojmeš, znovu jej,
tím vyšším světlem, které v Tobě plá,
Věčnosti hra,
u nové, krasší barvy, svity a jich harmonie
rozkládej!
Maluj!
Maluj nám naději naši,
maluj mystický slib:
Že život náš tajemný úkol má,
že existuje Bytí Pružina,
68
která si ve Výších kdes Cíl svůj určila;
že ono světlo v Tobě zářící,
svět barev, svitů daných přetvořující,
jej jiným, zákonnějším světem nahrazující,
Tvá světa krásnějšího světlá vidina,
svůj Slunce-Zdroj kdes mezi Slunci Kosmu,
v světelné Budoucnosti má!
Že odleskem je Světla Sféry dálné,
jímž nejasně Tvůj vnitřní zrak a duch
v závratné extasi odvahy vyšší vzplane,
když z říše Sluncí Budoucích k nám světlo zavítá,
kdykoli nadšením Tvým rozjasní se vzduch,
jenž, světlo duchové, v náš svět se promítá.
A barev, svitů harmonie vyšší,
Tvou intuicí nově skládaná,
že odrazem je oné harmonie,
jež v myslích našich rozhořena žije,
tak horoucně zde všemi žádaná;
jež pudem k Harmonii Duší žene nás:
69
Výš k Světlu putovat,
víc éthernými se a světelnými stát,
víc sobě porozumět, víc se pronikat,
víc sepnout mysli v osvícený svaz,
vždy vzájem duchového světla víc si dát –
tak moudrosti vždy vyšší tvořit čas.
Napni svou ducha paž,
a jejím pudem tvůrčím tento svět
stvořených forem žití zhodnoť, zvaž!
Pak silou plastickou, jíž kypí vůle Tvá,
Věčnosti síla v paž Tvou přelitá,
svět nových nesčíslných, duchovějších forem
vždy poznovu se snaž,snaž
vestavit v kosmos náš!
Stav!
Stav nám záruku naši,
stav mystický důkaz:
Že život je tajemný, věčný ruch,
že vládne mu vždy Výš Tvořící Duch,
70
svůj kosmos-tělo tvořící Pravůle duchová;
že onen kosmos forem Tebou stavěný,
přestavující svět i život stvořený,
zvýšený, zlepšený, stonásob zmnožený,
ta žití bohatšího, kladnějšího,
zároveň lehčího, zároveň pevnějšího
Tvá, nahoře s tou věží, budova,
svůj model v Kosmu oddělení vyšších,
tak v budoucnosti našich vůlí má.
Že otiskem je oné Sféry Žití,
jejž nejasně Tvůj vnitřní pud i duch
v mohutném rozmachu své vyšší síly cítí,
jak z Budoucnosti vyšších Světa tvarů
v Tvůj synobožský sval se přelívá,
když tvůrčí vůle Tvá rozvíří kolem vzduch,
jenž, činný, duchový, zem naši rozchvívá.
A ona zladěnost všech nesčíslných tvarů
v básnickém, krasším kosmu Tvém,
že harmonie té je obrazem,
71
jež mocným rozkazem
zvedá se v našich pudů-vůlí klokotavém varu:
Výš budovat,
životy duchů svých a bohatší jich, souladnější vztahy
v kladnějších, duchovějších tvarech formovat!
Víc duše své navzájem stavět pomáhat –
a z nich, jak ze stěn klenutých a věží,
s jichž výší vlají prapory Věčnosti na pobřeží,
Příštího Lidství slavný stavět hrad!
Prospero v oblasti Krásy,
vladaři v království zvuků a barev a tvarů,
Blažený obdarovaný
dárce mystických darů!
Svou hudbou, zpěvem svým,
v svém srdci Věčnem vzňatém,
svým štětcem malířským,
svou myšlenkou i dlátem –
v tisíci tvarů krasších obměnách
72
těch, jež zde za staletí žily,
vykouzluj nový svět
lásky a světla, síly...
Ne, nic se na zemi zde neztrácí!
To, co se v jednotlivých bytostech a rodech
dočasně zatemňuje,
to v Tobě, umělče, vítězně vyšlehuje,
to jako zrno v klasu ve Tvých nesmrtelných plodech
se zase navrací!
Co na čas rozpojeno
trpí a krvácí –
navždy se neztrácí!
To zatím rozvětveno,
cestou v tmách zbohaceno,
Tvým zrakem nalezeno,
Tvým duchem zachyceno,
znovu se navrací;
Tvým srdcem rozníceno,
spojeno, zesíleno,
Tvé slaví vítězství
73
v krásnějším sloučenství
zde dosud neviděném,
prvně zde vytvořeném!
Ty’s ten, jenž nejen nazpět navrací,
než Světa všechen nedostatek, všechno zlo
na Dobro lepší ještě obrací!
Ba, že je dílo Tvé vln duhová jen hra!
Ta hra však z Bytí hlubin vyvěrá,
co hudby vírů jich vítězná fanfára –
to vzhůru vytrysklý je vítězný ten kvas,
jenž v moři Bytí vře, by nestanul v něm čas,
než vše se přetvářelo v jeho hlubinách
vždy v perel průsvitnější běl, v korálů královštější nach.
Když nad hladinou vzkypí: Jaký čistý jas!
Stín nejhlubší tmy Bytí: paprsek,
nejčistší výtažek sil jejích, doplněk i lék
je šťáva ta, již rozšuměnou, nalévanou pro nás každý z Vás
s chmurami žití usmiřuje, posiluje, opojuje nás!
74
Ó, nejdražší pozemský Boží ynusynu,
v Svém tvůrčím činu,
v Své tvůrčí při práci!
V Svém sensitivním: slyším,
v Svém ohnivém: vidím,
v Svém tvořivém: chci –
buď Žití Příštího i zvon i pochodeň,
buď Kosmu Duchového zároveň
i stvořenou i tvůrčí anticipací!
75