ZA VICHRU NA SAMOTĚ.

Emanuel z Čenkova

V divokém honu, v úpění, stonu vichr kol letí a pláče a kvílí, hučí jak ohlasy dalekých zvonů, naříká jako duch, který jen šílí a vzpíná se, kvílí v té teskné chvíli. Nocí tou temnou pláče on se mnou, vzpírá se v střechu a samotu naši, tichne v svém vzdechu, hudbou pak jemnou kvil svůj zas počíná; náhle se splaší a kol oken straší tou nocí temnou. Černavou hluší vichřice buší křídloma svýma – až starosť mne jímá, trýzní tak těžce uštvanou duši, zda ten řev matku mi ze spánku vzruší, jež po strastech dřímá – v rakvi své dřímá!

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

198. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XVI. Jak jarní noc v svých čaropůvabech: (Gustav Pfleger Moravský)
  2. MRAMOROVÝ PALÁC. (Gustav Pfleger Moravský)
  3. XXVI. Vy hvězdy se v blankytu chvějte, (Gustav Pfleger Moravský)
  4. Vzpomínky na ples. (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  5. None (Ludvík Lošťák)
  6. Z Nočních Dumek. (Gustav Pfleger Moravský)
  7. V. Když večer tichem panuje, (Gustav Pfleger Moravský)
  8. Františce F... (Gustav Pfleger Moravský)
  9. ÚTĚCHA. (Josef Václav Sládek)
  10. None (Vítězslav Hálek)