Konec idylly.

Emanuel z Čenkova

Měl osmdesát let leč byl tak čilý(J5f) jak necítil by hrobu blízký chlad(J5m) sedával na slunci blíž klidné villy(J5f) a když se vnuci k němu batolili(J5f) pohádku vážně počal povídat(J5m) Vždy denně sklenku uherského vína(J5f) pozvolna srkal svrasklým bledým rtem(J5m) a v altánu kol něhož alej stinná(J5f) nad cestu klenbu tmavou rozepíná(J5f) spal chvíli s milým v tváři úsměvem(J5m) z jitra na loži ho našli jednou(J5f) s tím vlídným úsměvem jak smrti chlad(J5m) by nezastřel zrak clonou neprůhlednou(J5f) a nedotkl se čela stopou lednou(J5f) a rty jak chtěly by cos povídat(J5m)

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

339. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BEZ LÁSKY. (Antonín Klášterský)
  2. ULTIMA THULE. (František Kvapil)
  3. V zamyšlení. (Augustin Eugen Mužík)
  4. POSLEDNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  5. SIESTA (Karel Hlaváček)
  6. Šedivý den. (Karel Červinka)
  7. OKNO (Viktor Dyk)
  8. PŮLNOČNÍ VĚTRY. (Adolf Červinka)
  9. Sonet o melancholickém večeru. (Viktor Dyk)
  10. Vzpomínka. (František Cajthaml-Liberté)