Zalehla ozvěna v tridentském dómu(J5f)
poslední kletba proti kacířům(J5m)
byla juž dohřměla Teď mohou domů(J5f)
duchovní pastýři teď bludařům(J5m)
nezbývá juž než sklonit vzdorné hlavy(J5f)
a kardinálové v purpurné hávy(J5f)
se halí s vědomím že povinnosti(J5f)
své skvěle dostáli Juž práce dosti(J5f)
a trudných myšlének ať radost teď(J5m)
zašumí křídloma Ať mocně tryská(J5f)
hluboký fontán čarné smíchu víly(J5f)
rty všechny ať se k číši její chýlí(J5f)
Ty hlučný žerte chorovody veď(J5m)
Sál světlý plál jak zlatý v bájích dům(J5m)
a každý sloup je pokryt květy nízká(J5f)
se zdála klenba mohutného stropu(J5f)
tak ověšena byla tkaninami(J5f)
jež baldachýny tvoří biskupům(J5m)
a koberci pestrými girlandami(J5f)
Na zlatých mísách hejna pávů dropů(J5f)
přináší pážata a hluk a šum(J5m)
zmahá se proudem tekoucího vína(J5f)
Dí prelát jeden pýcha koncilu(J5m)
Tak bratři moji plaší každou stopu(J5f)
únavy naší veselý teď smích(J5m)
Zas obloha nad církvi zlatá siná(J5f)
Když žehnal Hospodin našemu dílu(J5f)
čerpejme v zřídlech žertu novou sílu(J5f)
Já šaška našel je to jistý mnich(J5m)
jakýsi Vilém Postel z Normandie(J5f)
Podivný člověk Myslil jsem že zmije(J5f)
kacířství v duši jeho má svůj stan(J5m)
tak podivně to psaní jeho znělo(J5f)
jež poslal mi tak peklem zavánělo(J5f)
Však když jsem uzřel muže blouznivého(J5f)
jehožto duše strávila mu tělo(J5f)
tu poznal jsem jak dítě prost že han(J5m)
vždyť pozbyl ubožák rozumu svého(J5f)
Dřív slyšte list pak uzříte i jeho(J5f)
Jsemť prosté dítě krásné Normandie(J5f)
své sladké matky která snivá dlí(J5m)
u velikého moře v květném hávu(J5f)
jablonných sadů svých Ach blaze žije(J5f)
v jejím se náručí daleko davu(J5f)
při hudbě vln jež nikdy neumdlí(J5m)
Vy pilíře jste církve s pohrdáním(J5f)
snad uslyšíte hlasu který zní(J5m)
jak ševel listu velkým větrů váním(J5f)
Jak mluviti má mnich jenž tiše sní(J5m)
a výmluvnosti nezná aby slovo(J5f)
jež jemu v srdci vře jak mocný vichor(J5f)
Tridentem zadulo By Kyklopovo(J5f)
jak kladivo vám v duši zabušilo(J5f)
Ó věřte mi i kdyby bájný ichor(J5f)
ne krev v tom srdci byl že cedilo(J5m)
by rovně ichor pro to co mu svato(J5f)
a boží láskou v hloubí jeho vzňato(J5f)
Nuž slyšte sloupy církve prosbu mou(J5m)
v pokoře chýlím hlavu vznáším ruce(J5f)
Ó nehřměte v svět žádnou kletbu zlou(J5m)
Zaklínám Vás při Krista svaté muce(J5f)
buď koncil archou z které holubice(J5f)
s haluzí míru v širý vyjde svět(J5m)
Tryskla duše z Boha lilie dvojí květ(J6m)
Duchem je a něhou Hlavou pouze(J5f)
my Krista chápali Jak dlouze dlouze(J5f)
on čekat musil bychom srdcem také(J5f)
pochopili jej Rozum v křivolaké(J5f)
nás svedl bludiště Ó spojujíce(J5f)
velebu ducha s srdcem útrpným(J5m)
vy církve sloupy náruč otvírejte(J5f)
a obejměte svět Příkladem svým(J5m)
uchvaťte jej Nikdy víc ať Raka(J5f)
juž bratru nedí brat Potřete draka(J5f)
prastaré záští Požehnání sejte(J5f)
v tu půdu kterou kletby zbrázdily(J5m)
a na které my něhu vraždili(J5m)
Buď lidem mír My v zbraních posud stáli(J5f)
Kněz lásku kaž Buď pokoj mezi králi(J5f)
Dočetl prelát bouře smíchu hřměla(J5f)
pod starou klenbou dutým rachotem(J5m)
když veselost posléze konce měla(J5f)
hlas biskupa se ozval s chrapotem(J5m)
Přiveďte šaška brzy uhlídáme(J5f)
zda bláznem je či smělým šejdířem(J5m)
ať pobaví nás vždy pak v moci máme(J5f)
jej katům vydat je li kacířem(J5m)
Přivedli mnicha bled a unylý(J5m)
stál v stínu sloupu z očí modrá zář(J5m)
jak z hvězd mu vycházela Divili(J5m)
se církve knížata panická tvář(J5m)
ta pokorná že maskou mohla být(J5m)
odvážné smělosti jež měla skryt(J5m)
v blouznivé jeho duši Jeden děl(J5m)
Pojď blíže volně mluv a neměj strach(J5m)
Vzhléd Vilém Postel blíže popošel(J5m)
ku křeslům biskupů a pravil tiše(J5f)
Jsemť prost jsemť nezkušen ve slova hrách(J5m)
rolníka syn já vyšel z chudé chýše(J5f)
já knihám žil jen květům tichým snům(J5m)
nezvyklý jsem zřít v oči knížatům(J5m)
však strachu neznám strach je ďáblův syn(J5m)
sám ďáblem je a otcem nízkých vin(J5m)
Bůh světlo leje v duše strach je stín(J5m)
jejž ďábel vrhá na zasetá lána(J5f)
A mezi řečí vztýčil hlavu svou(J5m)
a nepokojný šum se nesl síní(J5f)
a biskup jeden děl Dbej pod uzdou(J5m)
by řeči tvoje byly víš že viní(J5f)
tě mnohý z kacířství pro slova planá(J5f)
jež osmělils se poslat na koncil(J5m)
Mnich udiveně hleděl před sebe(J5m)
však prelát který jej byl přivedl(J5m)
na blízko k němu v křeslo usedl(J5m)
a promluvil s líčenou vážností(J5m)
Já vím že vznešený tvé duše cíl(J5m)
rci co máš na srdci já za tebe(J5m)
se přimluvil s otcovskou něžností(J5m)
svolili knížata tě vyslechnout(J5m)
Nuž mluv Však dříve dovol otázku(J5m)
Je choulostiva ale nedotknout(J5m)
se jí jest nemožno Je ve svazku(J5m)
prý těsném s myšlenkami které v tobě(J5f)
jak oheň hárají Ty znal jsi prý(J5m)
v Benátkách kdysi jistou svatou pannu(J5f)
jakousi sestru Johannu jež v hrobě(J5f)
už léta nyní ta v ráj překyprý(J5m)
tě vedla obraznosti Kojnou mannu(J5f)
svých zvláštních snů prý jí jen děkuješ(J5m)
Tlumený smích jak potok zahučel(J5m)
mnich zůstal kliden snivým hlasem děl(J5m)
Sestru Johannu v Benátkách já znal(J5m)
jsa zpovědník jejího kláštera(J5m)
Jí s duše Bůh i stopu hříchů sňal(J5m)
jestliže hřích k ní vůbec přistoupil(J5m)
Hled její světlý plašil ještěra(J5m)
jejž pokušením zovem vykoupil(J5m)
hvězdným svým paprskem přemnohou duši(J5f)
V ní Kristův duch kvet růží mystickou(J5m)
To snem nebylo mým otcové sluší(J5f)
bych řekl vám tu pravdu velikou(J5m)
z ní světlo ono boží svítilo(J5m)
jež jako slunce ozářit má svět(J5m)
by zaplašilo smrt by vylilo(J5m)
své teplo na nás kteří v bezdnu běd(J5m)
toneme sobeckosti Vše co snil(J5m)
jsem v Normandii kdys co šumem moře(J5f)
mi v duši vnikalo a co jsem mnil(J5m)
že vítr šepce skvetlým jabloním(J5m)
co v hvězdách na nebi co v ranní zoře(J5f)
jsem chvějným hádal srdcem tušením(J5m)
co dlouho bylo zjistilo se mi(J5m)
tam v Benátkách u sestry Johanny(J5m)
Domněnku odmítám že slovy těmi(J5f)
bych říci chtěl že z úst já oné panny(J5f)
své pravdy čerpal Božská její ctnost(J5m)
vznešená pokora a láska k tvorům(J5f)
to byla celá její výmluvnost(J5m)
to hvězdnost dodávalo jejím zorům(J5f)
Svět o ní nevěděl Bůh aureolu(J5f)
však linul na skloněnou její hlavu(J5f)
Když jednou klečela u sester davu(J5f)
by tělo Páně přijímala z ruky(J5f)
mé nehodné tu náhle s klenby dolů(J5f)
proud světla na ni pršel sladké zvuky(J5f)
zavířily jak vlny kolem ní(J5m)
koruna z paprsků nad její skrání(J5f)
se vznášela a závoj řeholní(J5m)
plál duhově jak rosa kmital ranní(J5f)
a bílý z lilií dóm se nad ní sklenul(J6m)
v něm zářila ta tichá holubice(J5f)
tak svatoslavně jako večernice(J5f)
jí hostii podat já tu opomenul(J6m)
Od oné doby toho srdce světlo(J5f)
v mé duši září ona žije ve mně(J5f)
Kéž její srdce též by v vaše vlétlo(J5f)
nebeské ptáče Kéž by zpěvem svým(J5m)
ty kletby přehlušilo které temně(J5f)
dnes dómem hřímaly Ó vím to vím(J5m)
že marně neprosím že míru ráje(J5f)
na zemi vzkvetou vaším úsilím(J5m)
že slza moje vroucí led roztaje(J5f)
jenž vaše duše posud uzavírá(J5f)
Tak končil mnich hlas jeho v tichu zmírá(J5f)
však v tichu které věští blízkou bouřku(J5f)
jen prelát jenž chtěl svého šaška míti(J5f)
odvrátil nebezpéč an pojma roušku(J5f)
líčené příchylnosti tázal se(J5m)
A zemřela Ať věčné světlo svítí(J5f)
jí blažené Jak slýchám byla mláda(J5f)
as padesát A na to zasmál se(J5m)
a všickni s ním a každý žertem hádá(J5f)
o deset let jí víc Mnich tiše stál(J5m)
a kolem rtů mu sladký úsměv hrál(J5m)
Já o tom nevím pravil pouze vím(J5m)
že oči její zřely jak když nebe(J5f)
bez zřítelnic svým modrem tajivým(J5m)
zří na nás ach tak velice a sladce(J5f)
Mluvila beze slov jak dumné moře(J5f)
na jehož břehu zapomínáš sebe(J5f)
Zda mladá byla Duše lnula k ní(J5m)
jak sklamán žitím syn se tulí k matce(J5f)
Přec věčně mladý půvab linul z ní(J5m)
jak z bílých květů jimiž vítr třese(J5f)
když z údolí se zvedá k slunné hoře(J5f)
kam kořist sladké jejich vůně nese(J5f)
Ona tím teplem byla kterým zraje(J5f)
co dobrého Bůh v naši duši seje(J5f)
Když domluvil purpuronosná laje(J5f)
zas chechtá se a hlasitě se směje(J5f)
a biskup jeden pozdvíhaje číši(J5f)
tak zvolá Nyní bratří buďte tiši(J5f)
ať zvíme konečně co velikého(J5f)
tím teplem uzrálo Teď srdce svého(J5f)
nám tajné tužby zjev mluv bez obalu(J5f)
a nedbej hany aniž hledej chválu(J5f)
A na to Postel hlasem jenž se chvěl(J5m)
ne bázní ale tichou vroucností(J5m)
Mně žádná nová pravda za úděl(J5m)
od Boha dána není v moudrosti(J5m)
přesvatou knihu v evangelium(J5m)
já nořil duši svou jak vy můj um(J5m)
bystrosti vaší nemá prostým jsem(J5m)
a doufám pokorným Miluji Boha(J5f)
moře jeho hvězdy ptáky jeho zem(J6m)
a pokaždé když šlape moje noha(J5f)
po temných prsou jejích mateřských(J5m)
tu prosím ji by odpustila synu(J5f)
a toužím křídel míti andělských(J5m)
jest li v tom zlo Bůh odpusť mi tu vinu(J5f)
Však nemyslím vždyť země svoji něhu(J5f)
za lásku mou mi v srdce vronila(J5m)
a polibkem jenž v jabloni se sněhu(J5f)
na jaře chvěl když luna jasnila(J5m)
břeh nekonečný vysvětlila ona(J5f)
do dna mi tajemství jež v Pathmu Jan(J5m)
v svou knihu napsal perem které tona(J5f)
v bezedných slastech blíže rajských bran(J5m)
z azuru křídel ztratil archanděl(J5m)
A nyní to co říci jsem vám chtěl(J5m)
o čem tam u moře mé srdce snilo(J5f)
když při luně jablonná každá sněť(J5m)
se bíle hvězdila když vzduchem znělo(J5f)
cos jako tichý pláč jak něhy vzdech(J5m)
to o čem v nadšení má mysl bádá(J5f)
O Slovu mluví Jan jak muže tělo(J5f)
na sebe vzalo aby spasen svět(J5m)
a blaho bylo v lidských osudech(J5m)
Nuž Kristus žil a přece lidstvo strádá(J5f)
Kdy vzejde tedy velký spásy den(J5m)
Kdy vyplní se dávný zlatý sen(J5m)
o sladkém štěstí v pozemském tom ráji(J5f)
jenž kolem nás Kdy zmizíš lidstva trude(J5f)
Až Slovo ženou učiněno bude(J5f)
Ó velká pravdo rozptyl bludů šero(J5f)
jak tisíc sluncí po veškerém kraji(J5f)
rozlévej luzný prasvatý svůj jas(J5m)
Od prahu nebes spusť se mezi nás(J5m)
ty stkaná z duh a z étheru chiméro(J5f)
ach ve tvém luně blaho lidstva dlí(J5m)
Ó slyšte mne Ó vroucněji to věřte(J5f)
se duše moje k Bohu nemodlí(J5m)
než k vám teď volá Slova moje beřte(J5f)
tak jak je mluvím ve vší pokoře(J5m)
Ó svalte se svých srdcí těžký kámen(J5f)
chladného rozumu který je dusí(J5f)
Ať něha vzedme se jak velké moře(J5f)
ať vyšlehne jak tisíc sopek plamen(J5f)
roztříští to staré záští v kusy(J5m)
Ó neklňte ó hlaste něhu všude(J5f)
tak slovo ženou učiněno bude(J5f)
Jest jak vám pravím že má duše dvoje(J5f)
co zváti by se mohlo pohlavím(J5m)
jest rozumem a něhou Oba spoje(J5f)
stane se člověk tvorem zářivým(J5m)
Jest rozum v duši živel otcovský(J5m)
a úkol jeho v pravdě obrovský(J5m)
On světy poznává on světy boří(J5f)
jak orel letí k slunci v hvězdy noří(J5f)
se jak labuť v tůň sám světy plodí(J5m)
jest velký jak ten svět jímž lidstvo vodí(J5f)
A přece vše co mohutného strojí(J5f)
co vydobývá v nekonečném boji(J5f)
podléhá všecko věků věčné smrti(J5f)
ta díla jeho ničí v rum je drtí(J5f)
Máť azurnější peruť člověčství(J5m)
Mateřský živel v duši Něhu svatou(J5f)
Ta hrdinná jak samo mateřství(J5m)
jde smrti vstříc s náručí rozepjatou(J5f)
a nad ní vítězí Když rozum seje(J5f)
sám smrti stín když chladné sobectví(J5m)
jak ledný vítr z něho v luhy věje(J5f)
tu dýchá něha teple líbá hřeje(J5f)
život až vznítí Vím ach cestou sráznou(J5f)
někdy že bloudí v svatém šílenství(J5m)
pak rozumně buď hvězdou která skytne(J5f)
tam sladké světlo kroky kde jí váznou(J5f)
Rozume Něho V jedno slunce splyňte(J5f)
a paprsky své ve tmy naše liňte(J5f)
Nuž toť jsem říci chtěl Ach zdali svitne(J5f)
sen mojí duše vaší moudrostí(J5m)
jak ptáka slabé křídlo někdy kmitne(J5f)
nad velkých vod hluboké jasnosti(J5m)
Tak končil Postel a stál bled a tich(J5m)
a všickni mlčeli neb byl je v sloupy(J5f)
div obrátil nad jeho smělostí(J5m)
však brzy přervalo se mlčení(J5m)
a mraky kvačily a hrozby v nich(J5m)
jak hromy duněly a jak když kroupy(J5f)
od hor se ženou s chmurnou divostí(J5m)
tak dutě rachotící hučení(J5m)
se ozývalo síní Nastal lomoz(J5f)
a výskání a smích Nám Bože pomoz(J5f)
hlas jeden zní jak podivná to fraška(J5f)
Však druhý na to Vlečte k soudu šaška(J5f)
On drze posmívá se svaté víře(J5f)
To žádá krev Hranice pro kacíře(J5f)
Svažte jej hned a v žalář ať je vsazen(J5f)
Však silný ryk ty hlasy přehluší(J5m)
a brzy zní to hromem se všech stran(J5m)
Ne smějme se onť blázen pouhý blázen(J5f)
Co blabolí sám chuďas netuší(J5m)
A zase smích hřmící jak vodopád(J5m)
a divoký jak řev ohromných stád(J5m)
Tu Vilém Postel zbled skryl v dlaň své líce(J5f)
zlý posměch zněl mu v sluch jak zvuky hran(J5m)
měl v srdci mráz Jak v bouři holubice(J5f)
tak chvíli stál pak vzhléd pozdvihl plaše(J5f)
těžká slzami víčka Kroťte zlost(J5m)
tak šepce v hluk buď klidná mysl vaše(J5f)
Já mluvit nedoved Jsemť příliš prost(J5m)
Já říci chtěl že Boží království(J5m)
k nám nepřišlo že čekáme je posud(J5f)
že vámi vzejde nám až rozseto(J5m)
jen símě míru bude vaší rukou(J5f)
Řev odpovídá Nové bláznovství(J5m)
odveďte jej ať konec vezme to(J5m)
Tu vstane prelát s přísnou tváří praví(J5f)
Teď bez reptání vzdej se ve svůj osud(J5f)
Ty zahynouti měl bys těžkou mukou(J5f)
Svůj ortel slyš odvážný hrdý mnichu(J5f)
Hranici zasloužíš jsi kacíř pravý(J5f)
však proto že jsi smyslů zbaven v tichu(J5f)
buď trest ti vyměřen Buď v žalář vsazen(J5f)
však v žalář klášterní na celé žití(J5f)
A Vilém Postel hlavu k prsům chýlí(J5f)
pak vztýčí ji a oči jeho svítí(J5f)
jak luna nad vodou Jsem tedy blázen(J5f)
snivým se hlasem ptá pak drahnou chvíli(J5f)
se dívá knížatům na hrdé tváře(J5f)
a velká slza démantové záře(J5f)
mu teče po líci Jsemť blázen blázen(J5f)
dí konečně a chýlí se mu hlava(J5f)
Já doufal jimi svět že bude zmlazen(J5f)
Pak dodá Prosím v žalář ať jsem vsazen(J5f)
Vy pravdu máte já jsem blázen blázen(J5f)
Já podrobuji se a kloním šíji(J5f)
Za žalář v klášteře buď Bohu sláva(J5f)
Jedinou prosbu Ať je v Normandii(J5f)
Víc nemluvil byl k smrti utrmácen(J5f)
Jen Něha občas zašeptaly rety(J5f)
když voláno Zlý blázne budiž kletý(J5f)
A odvezli jej sladká Normandie(J5f)
jej v náruč přijala tak byl jí vrácen(J5f)
A smuten nebyl Věčné litanie(J5f)
šumného moře vnikaly mu v celi(J5f)
a nebe viděl které na něj zřelo(J5f)
a hvězdy zdravil mříží Nebyl ztracen(J5f)
Sad pod oknem mu rost na jaře celý(J5f)
byl pokryt vonným sněhem jablonným(J5m)
tam slavík zpíval když se sině tmělo(J5f)
a Postel věděl zem že cítí s ním(J5m)
ta dobrá matka Cítil v srdci něhu(J5f)
a doufat nepřestal v poslední den(J5m)
že v dlouhém nekonečném časů běhu(J5f)
se vyplní života jeho sen(J5m)
že stane se to velké z mrtvých vstání(J5f)
lidského srdce z hrobky rozumu(J5m)
že konec bude slz hořkého lkání(J5f)
že sobectví zapadne do rumu(J5m)
zřícené pýchy Tak až do skonání(J5f)
se kojil nadějí ó sladký blude(J5f)
že Slovo ženou učiněno bude(J5f)