LÁSKA V SENNÍKU.

Karel Červinka

Byl senník u stodol, kde tenkrát voněl bez. Den zhasl. Večerní tma. Ticho. Pes jen štěkal Já viděl skulinou, jak zvolna tměl se les, a v seně vonícím jsem tiše ležel, čekal. Neb ona přišla vždy, vysoká, hubená, jež u nás sloužila. A jak mě na klín vzala, já sukní lehounkou jsem cítil kolena – mně bylo osm let – a hubičku mi dala. A řekla: „Bože můj, to anděl z nebe tak, jak vy teď, vypadá!“ a líbala mě dlouze. Ty chvíle podivné! Já musil mhouřit zrak, já dosud nechápal, já dítětem byl pouze! A jak mě přitiskla ku prsoum vlnícím, já chvěl se rozkoší... ach, to byl pocit nový, a že mě opíjel, po letech ještě vím... ve tváři lehtal mě vlas její šafránový. Pak vždycky odešla. Já v senníku zbyl sám. Tma z koutů rozlezla se po seně, a rovně ve stěně skulinou mdlé světlo spadlo tam... A smutno bylo mi, ach, smutno! nevýslovně!

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

425. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  2. OTEC. (Karel Červinka)
  3. NÁLADA STARÁ. (Jan Opolský)
  4. MĚSÍČNÁ NOC. (František Soldan)
  5. VEČER. (Karel Babánek)
  6. None (Louis Křikava)
  7. Podzimní večer. (Karel Červinka)
  8. Ballada o Andělce. (Antonín Sova)
  9. TAJEMSTVÍ BŘEZOVÉHO HÁJE (Antonín Sova)
  10. XIV. VĚŠTBA (Josef Svatopluk Machar)