NÁLADA STARÁ.

Jan Opolský

Snad je to rok, snad deset let je tomu, já nemám paměti, jen vím, že den se smrákal, že téměř neživě jsem tehdáž došel domů a vlivy těžkými jsem celým nitrem plakal. Že bylo prázdno k sešílení v poli, že bázeň má se ve cval chtěla dát a v rozcestí na shnilé vztýčen holi že truchlil černý Krista majestát. Že za vsí pes se slepě díval na mě, snad byl tak stár, že nemoh’ strážně zavýt, a mrtvě jazyk zmítal se mu v tlamě... Těch slepých důlků nemoh’ jsem se zbavit! Eh, co v nich bylo! Běda, co v nich bylo. Proud slzí psích se potom za mnou plouží a ticho jemu břehy navalilo... Můj vlastní obraz sinal v černé louži...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

1030. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CASSIUS (Karel Toman)
  2. LÁSKA V SENNÍKU. (Karel Červinka)
  3. HODINY. (Karel Václav Rais)
  4. báseň bez názvu (Louis Křikava)
  5. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  6. Letní večer. (Antonín Sova)
  7. HAVRAN (Antonín Sova)
  8. Improvisace. (Jiří Karásek)
  9. STAROU CESTOU. (Antonín Klášterský)
  10. PODZIMNÍ MOTIV. (Petr Křička)