PLOCHY.

Karel Červinka

Přes velké rozlohy když díváš se, zrak bolí, když slunce teplá zář ve zlatých paprscích se leje v plochy polí a opře se ti v tvář. Na hradech zbořených to je, když zíráš s hůry, že obracíš hned zrak na srdce, písmena tam vyřezaná z kůry na kmenech, kde vzdych’ pták. Je letní odpůldne a slunce v plochy praží, již nutno dolů jít, ty cítíš, paprslek jak za paprskem vráží se do zrajících žit. V park vešel’s pod hradem, stín stromů tebe chladí... Bys odpočinout moh’, svůj šátek prostíráš a lehna do kapradí máš v duši záři ploch!...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

819. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na pusztě. (Jaroslav Vrchlický)
  2. DOSTAVENÍČKO V LESE. (Adolf Červinka)
  3. STÁLO NA KŘIŽOVATCE (Božena Benešová)
  4. Podzimní klid. (Emanuel z Čenkova)
  5. PARK V ZIMĚ. (Adolf Červinka)
  6. báseň bez názvu (Karel Leger)
  7. Mlhavé dny. (Emanuel z Čenkova)
  8. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  9. DEN. (Jan Červenka)
  10. SMUTEK ŽNÍ. (Josef Svatopluk Machar)