VÁNOCE ROKU 1420.
Divné to Vánoce
slaví český lid:
od Karpat k Šumavě,
z Krkonoš k Moravě
mizí sluch i vid;
široširé sněžné pláně
plny bojovníků Páně,
odevšad se nese
píseň v zbožném plese:
Narodil se Kristus Pán,
milujte se!
V Praze i na venku
mužů prázdný byt;
v kostelích jen starci, ženy,
v modlitbách jsou pohrouženy,
zvony slyšet znít:
půlnoční to vyzvánějí,
radostně ty zvony znějí,
česká zem se třese
v písní zbožném plese:
Narodil se Kristus Pán,
radujte se!
44
Kdo zbraně uneseš,
pospěš v boží boj;
pravda zrodila se svatá,
jako zora jitra zlatá,
nepřebraný zdroj;
Herodes však chvátá lítě,
aby vraždil božské dítě,
zem se celá třese
v hrůzy zbožném plese:
Narodil se Kristus Pán,
nebojte se!“
Tak Žižka kázal;
dozněl jeho hlas:
po Čechách a po Moravě,
pospíchá lid k němu, k hlavě:
Vzhůru, již jest čas!
Jinoch, muž, ba také děvy
spěší – blanické to zjevy,
zem se celá třese
v nadšení a plese:
Narodil se Kristus Pán,
radujte se!
Snad den již soudný
přiblížil se nám:
V prach se řítí města, domy,
hradby vozové zní hromy
v temný nebes chrám:
45
Ve dne černý sloup se zdvíhá,
v noci ohnivě se míhá,
jako Israeli
předcházel sloup skvělý,
v něm šel zničit Hospodin
nepřátely.
Ba, den již soudný
přišel na ten svět:
Dies irae, dies illa,
na vždy zničí noci díla
den jak čarný květ.
Hle, to předzvěsti jsou světla,
jitřenka to pravdy zkvětlá,
v svět se temný nese
u vítězném plese:
Narodil se světla Pán,
radujte se!
Den když se blíží,
světla hlasatel
zpěvem pronikavým budí
z ospalosti lidskou hrudi.
Tehdy také pěl:
„Kdo jste boží bojovníci!“
bylo heslem pravdy bdící –
odevšad se nese
píseň v zbožném plese:
Narodil se Kristus Pán,
radujte se!
46
Divné to Vánoce
slaví český lid:
od Karpat k Šumavě,
z Krkonoš k Moravě
mizí sluch i vid;
široširé sněžné pláně
plny bojovníků Páně,
odevšad se nese
píseň v zbožném plese:
Narodil se Kristus Pán,
radujte se!
47