báseň bez názvu

Otakar Červinka

Čas plynul dále. Mládí čarný sen mi přerván skutečností ukrutnou. Já u hrobu stál toho, jenž mi dřív strom vánoční tak něžně strojíval, ba jenž mi vše, i žití daroval. A jako vlny moře zbouřené, tak pěnivý mne nesl žití proud, v němž opájel mne divý jeho šum. Zas byly Vánoce. A ulicí šlo zlaté Prahy mladých lidí dvé. On zřel v ní všechnu tvorstva spanilost a doteknutí ruky děviny jej unášelo v sféry blažených. Však ona, ač jí znám byl jeho žár – výš, do daleka někam hleděla a neměla proň toho soucitu, jímž jinoch pro ni téměř umíral. Šli spolu oba tiše, beze slov, až přišli tam, kde ona bydlela, a „s bohem!“ zaznělo mu na vždycky. Neb ona klidně žitím kráčela, však on, ji ztrativ, tmou se potácel, jak zoufalec, jenž kráčí pustinou a jemuž hvězda žití zapadla. Tak skončil román první lásky mé.

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

651. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VĚNOVÁNÍ. (Bohuslav Čermák)
  2. IX. Vidím stráni osloněnou, (Václav Antonín Crha)
  3. Druh zmizelý. (Alois Škampa)
  4. PO SMRTI. (Irma Geisslová)
  5. Potkání-se s milenkou. (Karel Marie Drahotín Villani)
  6. 86. Poď ó smrti, těchto osyřalých (Jan Kollár)
  7. 38. Blahá dobo, vánoční ty čase! (František Sušil)
  8. Poslední prosba. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  9. VEČERNÍ PÍSEŇ ZOUFALÉHO. (František Kvapil)
  10. SNĚNÍ BÁSNICKÉ. (Karel Sabina)