Zimní host.

Alois Škampa

Hleďte naň, hleďte naň, jak se zvolna vpíjí v stráň, jak mu v stružkách travou měkkou z bílé tváře slzy tekou: Natěšil se s námi dost snivé zimy pozdní host, ale teď už rozplyne se v pláni, v horách, v sluji, v lese květům jara pro radosť! V tajuplném usmání, zlatý pyl mu do skrání s vonných jehněd střásá jíva a svou hlavou na sníh kývá: „Starý hochu, pryč se vzdal, skryj se v mech, neb vrásky skal někam země do hlubiny, – ona háv si chystá jiný, a tvůj kroj už za své vzal!“ – Jara smích křídla zdvih; květy vstaly na větvích, slunko v svět se dívá s výše, ale sníh jen pláče tiše; umírá jak Vestálka, ani vzdechem nezalká z nitra bolem stísněného – – ví, že z každé slzy jeho bude jedna fialka!

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

339. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jarní. (Herma Pilbauerová)
  2. None (Josef Kuchař)
  3. POD SNĚHEM. (Alois Škampa)
  4. „LESY ŠUMÍ.“ (Petr Křička)
  5. Zlatý sníh. (Alois Škampa)
  6. ČERVNOVÝ VEČER (Alfons Breska)
  7. ZDÁNÍ. (Alois Škampa)
  8. Vánoční. (Růžena Jesenská)
  9. PROSINEC 1917. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  10. Vlci. (Adolf Brabec)