Můj bože věru nevím sám(J4m)
tak často proč Tě vzpomínám(J4m)
Proč v soumraku mé duše teskné(J4f)
zas často se mi zrak Tvůj leskne(J4f)
můj bože já to nevím sám(J4m)
Ty dítě snad to pochopíš(J4m)
až nahlédneš v mé duše tiš(J4m)
Až přečteš sobě řádky tyto(J4f)
a zvíš co dřív Ti bylo skryto(J4f)
Ty dítě snad to pochopíš(J4m)
Jak v pustém dálném severu(J4m)
kraj mroucí v stálém večeru(J4m)
jenž kouří jen se v mze a páře(J4f)
kam nikdy nevzplá slunka záře(J4f)
tak v stálém já snil večeru(J4m)
A zaklet jakby v sluje klid(J4m)
kde v mrazu dřímá život skryt(J4m)
kde mrtvě leží voda v šeři(J4f)
a ruch ni svit ji nerozčeří(J4f)
tak v mrazu spal můj život skryt(J4m)
Tu jitro zřel jsem očí Tvých(J4m)
a rázem tál můj led a sníh(J4m)
V mou sluj pad náhle paprsk světla(J4f)
a v mrtvou tiš mou píseň slétla(J4f)
s ní máj zas dýchnul v ten můj sníh(J4m)
Či vinou Tvou se nestalo(J4m)
že spaní mé tím přestalo(J4m)
Ó srdce že mi tlouklo prudce(J4f)
když dlaň Tvou měl jsem ve své ruce(J4f)
to vinou mou se nestalo(J4m)
V můj starý mráz v můj prázdný svět(J4m)
Tys dítě byla první květ(J4m)
Bůh sám bych opět věřil v nebe(J4f)
do poušti mé mi vsadil Tebe(J4f)
Tys byla na ní první květ(J4m)
Ó což je div že najednou(J4m)
teď bolem se mi prsa dmou(J4m)
a marně s nich jej toužím svrci(J4f)
když nejsi víc už na mém srdci(J4f)
a zniklas mi tak najednou(J4m)
Což divu teď že opět sám(J4m)
tak často na Tě vzpomínám(J4m)
když rok už tomu co ta zima(J4f)
Tvůj květ mi vzala před očima(J4f)
a v žití zas já zůstal sám(J4m)
podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad
93. báseň z celkových 1353
Podobné básně
Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.
-
Dcera Jairova.
(František Leubner)
-
XVI. Rád věděl bych, proč právě nyní vzkvétá
(František Gellner)
-
Marie.
(Alois Škampa)
-
Mně někdy vzpomínka...
(Bohdan Kaminský)
-
VZPOMÍNKA.
(Adolf Brabec)
-
ZA TEBOU.
(Adolf Brabec)
-
AŽ NEBUDU TU...
(Antonín Klášterský)
-
V nemoci.
(Adolf Heyduk)
-
O nocí bezsenných sžíravá moc! –
(Jan Neruda)
-
ZÁHADY.
(František Kvapil)