Dávná známá.

Alois Škampa

Už vídávám ji dlouhou řadu let, a ještě nic jí neubylo v kráse, a před mým zrakem dodnes vyjímá se jak líbezný a skromný lesní květ. Já šíleně ji míval kdysi rád, a kouzlo staré dosud mne k ní víže, jsem blažen cel, když meškat smím jí blíže, však proč? – sám nevím odpověď si dát! Ten očí jejích měkký, mírný svit vždy teplem svým zas rozhřívá můj cit a jarem dávným plní srdce moje... A jizby její milé ovzduší – tak hlavu mou vždy ke snům rozruší, jak ptáka k písním sladká vůně chvoje!

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

597. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IMPROMPTU. (Jaroslav Vrchlický)
  2. POZDNÍ ŽAL (Božena Benešová)
  3. Zas jednou rusý mě vlas, (Josef Holý)
  4. TAK DÁVNO TOMU... (František Hais)
  5. Klidné sloky. (Antonín Klášterský)
  6. XXIX. BALLATA O DVOU STŘEVÍČKÁCH. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Proč pak se ptáš? (Adolf Heyduk)
  8. První růže. (Augustin Eugen Mužík)
  9. U HROBU. (Adolf Brabec)
  10. ILLUSE. (Antonín Klášterský)